Recenze | Novinky: Andrew W.K. se vrací jako životní kouč s pozitivním motivačním metalem You’re Not Alone

Black Sabbath stylizovali základy heavy metalu do temnoty a brali si inspiraci z horrorových filmů nebo různých děsivých lidových vyprávění. Tento žánr je díky těmto otcům zakladatelům dodnes synonymem pro témata písní řešící lidské tragédie, strach, vraždy, temnou stránku lidské povahy, apokalypsy a podobné věci. Když už to není čirá hrůza, která jde z tohoto žánru jde slyšet, moderní metal si hodně bere za svá témata o drsných válkách ať už ve skutečném nebo fantasy světě. Metalové album You’re Not Alone, které vydal po dvanácti letech navrátivší Andrew W.K. se hodně vymyká zvyklostem tohoto žánru.

Andrew W.K. a jeho metal je prostě jiný. Je pozitivní, pohodářský a jeho základní filozofií je, že se nesnaží s životem zápasit, ale žít ho naplno. Autor hitu “Party Hard” z roku 2001 se za ta léta moc nezměnil a pořád je tou hlavní věcí, ke které všechno směřuje párty. Andrew W.K. ale dokázal samotnou podstatu párty v průběhu let tak rozebrat, že na novém albu You’re Not Alone je párty skoro jako nějaký náboženský nebo filozofický koncept.

Svalnatý metalista pocházející z New Yorku a žijící v Kalifornii, který nosí pořád stejný outfit — bílé tričko a bílé kalhoty –, si na novém albu uvědomuje, že ne každý má párty náladu a proto udílí rady, jak žit život, protože jak sám říká — když porozumíme, jak se postavit těžkým věcem, které život přináší, pak budeme vědět, o čem jsou párty.

Andrew to s rolí motivačního speakera, který lidem radí, jak být připravený na to “pařit” myslí tak vážně, že dokonce v roce 2016 absolvoval řečnické turné po amerických městech s názvem The Power Of Partying. I když vážně… U Andrewa je těžké poznat, co je ještě myšleno vážně a co už je recense. Andrew W.K. tak či onak všechna vystoupení objel a v každém městě si ho přišly poslechnout stovky lidí.

Od párty metalu přes piánové improvizace, covery na písně z anime, zavření vlastního klubu a zase zpět

Na novém albu se Andrew W.K. drží stylu, který si určil už na albu I Get Wet v roce 2001, vše je ale ještě velkolepější. Obrovský arénový sound a metal, který je tak zářivý a chrlí elán a obrovské nadšení, jak jen dokáže, hraný partou drsných dlouhovlasých a holohlavých týpků s černými špičatými kytarami a velkou soupravou bicích. Na novém albu se je navíc snaží přehlušit i velký symfonický orchestr. Andrew se konceptu pozitivního metalu držel i na albech The Wolf (2003) a Close Calls with Brick Walls (2006). Potom bylo všude už moc párty a lidem se to už možná začínalo trochu přejídat (jemu samotnému ne, Andrew je samozřejmě připraven na párty naprosto kdykoliv).

To nadšení pro jakoukoliv věc, kterou dělá, dokáže udělat i z naprosto šílených kroků hotový diamant.

Andrew tedy zkusil něco úplně jiného a 55 Cadillac z roku 2009 bylo albem, kde si Andrew W.K. sedl k piánu a začal improvizovat, zatímco při hraní myslel na své auto. Je to zkrátka tak trochu impulzivní cvok, který dělá, co ho zrovna napadne, i když to nedává příliš velký smysl, ale to nadšení pro jakoukoliv věc, kterou dělá, dokáže udělat i z naprosto šílených kroků hotový diamant.

Po albu cover songů, které Andrew nahrál pro japonské gundam anime a společnost Capcom Gundam Rock (tento další šílený krok v jeho kariéře se uskutečnil v roce 2009), si dal Andrew pauzu od nahrávání a rozjížděl v New Yorku svůj hudební klub Santos Party House. Konečně tak měl Andrew W.K. to správné místo k párty. V roce 2016 se ale klub zavřel kvůli tomu, že se zde pořádal festival, který údajně podporoval různé neo-nacistické kapely a jeho pověst tak byla navždy poškozena.

Hudba je to, pro co žit!

Andrewovi to ale náladu vůbec nezkazilo a do nahrávání i produkování alba po dlouhé době se pustil s jeho vlastním nadšením a obzvláště s chutí. Šestnácti písňová a 52 minutová pozitivní raketová tryska začne krátkým intrem. Velkolepým orchestrem poletuje tiché opakované šeptání elektronického hlasu: “Party, Party!” Zkrátka Andrew je zpět a s ním i jeho posedlost párty.

Otevírací píseň je parádní. Ozve se řev a Andrew s kapelou začnou vzdávat hold hudbě jako takové.

“Music makes life worth living,
music is worth living for!”

(“Díky hudbě život stojí za to žít / Hudba je to, pro co žit!”) řve z plných plic za podpory dalších ze své kapely.

Andrew W.K. je popravdě strašný “kýčař”, na rozdíl od jiných to ale není z důvodů chybějícího talentu nebo oblbovacího komerčního kalkulu, ale protože vždycky dělá absolutně vše s tak obrovskou vervou. Jakmile si představím Andrewa, jak si dává čaj a vymačkává do něj citron, připadá mi, že to musí dělat s takovou chutí, že ho nakonec vymáčkne celý, dokud nezbude jen dužina.

Text je jednoduchý, ale skrývá v sobě ve skutečnosti daleko více než různé namyšlené kapely nezávislého rocku, které se tváří, jakoby snědly všechnu moudrost světa, ale vlastně nemají kromě umělecké pózy vůbec, co říct. A tak, když se Andrew rozhodl udělat píseň o tom, jak je hudba skvělá, je to v kombinaci s jeho elánem, jeden z těch nejvíce zapamatovatelných momentů, které můžete zažít jako posluchači široko daleko.

“Music Is Worth Living For” je kromě netradičního textu pořád docela klasicky power-metalová, “Ever Again” je oproti tomu už trochu jiná, začíná hromadním vzvoláváním a skrze sloku, kdy Andrew ztiší hlas, zní jakoby byla prokládána korejským K-Popem. V grandiozním refrénu už je to pak opět trochu více tradičnější metal.

Porozumět životu, je porozumět párty

Přes tyto dva silné singly album pokračuje nadále silně, jak jen může. Jestliže “Ever Again” po úvodním epickém chvalozpěvu na hudbu místy trochu zpomalilo a i zvážnělo (“I’ll admit there were times I was terrified / I honestly thought I wouldn’t survive,” “Připouštím, že byly časy, kdy jse se bál / Upřímně jsem se bál, že nepřežiju”), na punkové “I Don’t Know Anything” Andrew s kapelou opět zrychlí na ďábelské tempo.

“I don’t know the truth
I don’t know the way,”

(“Neznám pravdu / Neznám cestu,”) zpívá do zběsile uhánějících bicích a dodává: “Yeah, but that’s alright/ That’s OK.” (“Ale to je v pořádku / To je OK.”)

Člověk by nečekal, že zrovna v tomhle párty metalu najde takové moudra.

Celá podstata filozofie, kterou Andrew skrze album šíří, spočívá ve smíření se s některými věcmi. Na “I Don’t Know Anythin” se smiřuje s úzkostí toho, že většina z nás jsme jen malí mravenci, kteří ve skutečnosti nic neví. Na mluvené stopě “The Feeling of Being Alive“ se smiřuje se špatnými pocity a životními problémy obecně. Člověk by nečekal, že zrovna v tomhle párty metalu najde takové moudra a marně může vzpomínat, kdy naposledy slyšel na hudebním albu něco tak inspirativního a vtipného zároveň.

Celý proslov na této stopě je skvělý a jde o to poslechnout si ho celý. Když se to shrne, Andrew v něm mluví o tom, že pokud se vám někdy zdá, že je s vámi nebo s vašim životem něco špatně, neměl by z toho člověk mít deprese, protože i temné chvilky jsou součástí života a vlastně i důkazem toho, že člověk žije život naplno.

“Life is very intense
But that doesn’t mean it’s bad
Understanding this
Is what partying’s all about,”

(“Život je velice intenzivní / Ale to neznamená, že je špatný / Porozumě tomuhle / je to, o čem jsou párty.”)

Po proslovu síla alba přece jen trochu vyprchá a následuje trochu slabší část alba. “The Party Never Dies”, “Party Mindset” a “Keep On Going” už jsou trochu utahané a připomínají spíše moment párty, když jdou už všichni domů a vy zůstáváte v poloprázdné místnosti už jen s pár unavenými kamarády. Stejně ale máte takový zvláštní klid v duši z povedeného večera a setkání s ostaními a úplně stejný vám přivodí i tyto písně.

Po druhém proslovu Andrewa, kde říká, že temnota není nepřítel, protože by bez ní život nebyl kompletní, že temnota je ve skutečnosti jen světlo, které vrhá stín — jaká skvělá metafora, ten Andrew je génius! — a měli bychom se naučit i pařit s našimi Démony, ne se jich bát, přijde další pozitivní smršť “The Devil’s On Your Side”:

“You thought it’d be
An easy trip
But I took you for a ride.”

(“Myslelas, že to bude lehká cesta / ale pak jsem tě vzal na projížďku já.”)

“Break The Curse” je asi jediná píseň se skutečně temným zvukem. Jako všechno, i tahle píseň má pozitivní rozuzlení. Když však Andrew W.K. zpívá o prolomení prokletí, s čarodějnými tématy, hlubokými vokály a nízko podladěnými mohutnými kytarami, připomíná daleko více kořeny tohoto žánru tak, jak je zasadil do země Tony Iommi a Black Sabbath.

Skoro přesně v polovině jakoby píseň prolomila temnotu, zazní světlejší kytara, ozvou se velké filmové smyčcové aranže, chorály, vokalisté začnou zpívat falsetta. Skrze mraky najednou projde světlo a vše už mnohem více připomíná zase zbytek alba. Podobně cinematická, jako závěr této písně, je také i o píseň dál “Beyond Oblivion”.

Jestliže byla “Music Is Worth Living For” óda na hudbu, “Total Freedom” je óda na svobodu a je snad ještě intenzivnější než otevírací píseň. Gejzír pozitivní energie zaplavují oktávové riffy kytary a vysoká zpěvákova fistule. Jeden z nejlepších momentů alba.

“Beyond Oblivion” s další záplavou velkolepých orchestrů dodá druhé polovině alba ještě více dramatičnost, kterou jakoby chtěla vyvážit ten poměr, když první polovina alba byla mnohdy až humorná. Momenty, kdy se Andrew snaží být vážný nebaví tolik, ale pořád je to slušně zvládnutý heavy metal.

Ještě do třetice pak dodá Andrew životní rady mluveným slovem a když už to vypadá, že album nemůže po tak obrovské smršti skončit epicky, “You’re Not Alone” je ideální píseň pro pomyslné titulky tohoto inspirativního metalového velkofilmu.

Andrew W.K. – You’re Not Alone

Vydáno: 5. 3. 2018
Délka: 52:32
Žánr: Alternativní Metal, Hard Rock, Heavy Metal, Power Metal
Rozhodně musíte slyšet: 2. Music Is Worth Living For, 3. Ever Again, 5. The Feeling of Being Alive, 9. Keep on Going, 11. The Devil’s on Your Side, 12. Break the Curse, 13. Total Freedom

[REVIEWPRESS_RICH_SNIPPET]
[tcpaccordion id=”2065″]