Denní archiv:6.4.2018

Recenze | Novinky: Barbora Poláková by měla s druhým albem ZE.MĚ přesvědčit ty, kteří si ještě pořád nejsou jistí její pěveckou kariérou

Z běžného života víme, že předsudků se není lehké zbavit. Někteří budou vnímat Barboru Polákovou coby zpěvačku už navždy jen jako “vedlejšák” k herecké kariéře a ti druzí jí budou znát jako autorku a zpěvačku otravných písniček, které si pořád zpívá jejich manželka/přítelkyně/kamarádka/dcera. S albem ZE.MĚ by měla ale přesvědčit další porci pochybovačů. V současném českém ženském popu totiž patří k tomu nejlepšímu, co tu máme

Před třemi lety se český hudební svět dělil na dvě části: jedni zatím největší hit Barbory Polákové “Nefrňená” nesnášeli, jiní milovali, ba dokonce i akademicky uznávali (Poláková má za tuhle písni cenu Anděl za skladbu roku). Ať už jste stáli na jakékoliv straně, musíte uznat, že ženský český pop je v bídě a Barbora Poláková (ještě spolu s Lenny) alespoň připomněla, že tu vůbec nějaký existuje.  Nehledě na texty nebo melodie, to navíc byl na celém albu pojmenovém po zpěvačce Barbora Pláková pop stoprocentně soudobý a zvukově zajímavý.

Foto Barbora Poláková k albu Ze.mě.
Barbora Poláková

To se taky u nás moc nevidí. Třeba poslední album Debbi bylo sice některými kritiky vychváleno do nebes, zní ale jako levná diskotéka z devadesátých let. U Barbory Polákové alespoň z této stránky nemohl nikdo ani ceknout.

Na druhém albu Barbora Poláková přesvědčuje o tom, že její první album z roku 2015 nebylo jen náhodným hodem, který náhodou skončil v koši. Dokonce by se dalo říct, že díky ZE.MĚ už lze Barboru Polákovou vnímat naplno jako zpěvačku. Kdo by to řekl ještě před pár lety, kdy se postupně prokousávala do povědomí lidí hlavně komediemi, že její profesní kariéra bude směřovat tímto směrem?

Synth-pop, taneční pop, folk ale i funk

Stejně jako na prvním albu, jsou nejen producenty, ale i tvůrci a jakýmisi režiséry hudební sekce alba Jan P. Muchow a klávesista David Hlaváček. Rozdíl je v tom, že na rozdíl od prvního alba už jim do toho nikdo jiný nekafral (tedy akorát Tom Belko na “Po válce”) a mohli dát společně s Polákovou dohromady album zvukově více celistvé. S tou celistvostí je to nutné brát trochu s rezervou, protože je to album hodně multižánrové, pokud ale tím bylo myšleno album více pestré, pak se to povedlo dokonale.

O tom, že nové album bude snad ještě více hravé a zvukově barevné než to první, přesvědčí už první “2 – 8 – 5”. Začne to a capellou. Je ten jeden hlas Oto Klempíř nebo to jen tak zní? Pod písní je podepsán jako doprovodný vokál jen David Hlaváček. Je to ale vlastně jedno, protože píseň stejně začne tak trochu v J.A.R. stylu.

Barbora Poláková má na albu ZE.MĚ vůbec s J.A.R. společného více než se na první pohled může zdát. Příklony k funku, originální hudební přemýšlení, pestré zvuky a hlavně až úchylka na slovní hříčky.

I druhé album je podle očekávání dost elektronické, ale většinově stejně nakonec oproti elektronickým bicím, vítězí skutečné bicí.

První písní  “2 – 8 – 5” provázejí povedené beaty. Když se člověk zaposlouchá hodně do basy, zní trochu jako z nějakého základního balíčků presetů softwaru pro vytváření hudby a mohla asi znít lépe a méně uměle. Naštěstí vyhrává zajímavou melodii, a tak to ani není poznat, pokud se v tom nešťouráte až příliš.

Později se přidá perfektně použité piáno, sample hlasu a samozřejmě nemůžou chybět syntezátory, které přijdou tentokrát až u vyvrcholení celé písně.

Později na albu se ve třetí písni “Kdyby” objevují smyčce a akustické i elektrické kytary s baskytarou, které zatím na albu úplně chyběly a ve více přírodně znějícím zvukovém obalu, který souzní s naturálními tématy textu nahradí baskytara elektronické basy. Kytary hrají svou důležitou hroli hlavně v druhé více funkové části alba, ve které jakoby si vzpomněla na své vystupování s Monkey Business. Ta první část je spíše synth-popová a taneční, prokládaná navíc folkovými postupy.

“2 – 8 – 5” trochu rýpe do sociálních sítí. Barbora Poláková se ale (díky bohu) nestaví do role šiřitele jediné pravdy, nechce ukázat posluchači, že je chytřejší a dokonalejší než on coby hloupá ovce, která nic neví o světě. Neradí mu, aby si okamžitě vymazal facebookový účet. Pouze vtipně glosuje situaci.

Vtipy, slovní hříčky, trefná společenská kritika i drama jako od Johna Williamse

Vtip je vůbec něco, co Polákovou zdobí a zdobil už u jejich největších hitů. Vždycky jsem ale vnímal její největší hity “Kráva” a “Nafrněná” jako vtípky určené pro ženské posluchačky, protože vycházely z jejich světa odděleného od toho mužského. Texty na ZE.MĚ by měly oslovit všechny posluchače, nehledě na jejich pohlaví.

“Vono” je jednak melodicky a produkčně pecka jako Brno a jednak člověk v jejím průběhu vyprskne smíchy. To je ta naše povaha. V Americe už by přemýšleli, jak z geniálního hitového nápadu vytěžit nejvíce peněz s nějakým celý svět zachraňujícím obřím refrénem typu “What About Us” od P!nk. Barbora Poláková nechá raději zpívat dětský sbor:

“Jakoby
Vlastně
Relativně přesně.”

Tahle píseň sice možná taky trochu kritizuje jistý společenský jev jistých osob, kteří si pomocí různých příslovců a slovních kudrlinek vynucují vlastní důležitost, hlavně jde ale o vtip.

Nejtrefnější společenský komentář si Barbora Poláková nechává až “Na potom”, ve které zpívá z pozice člověka, který je neustále zaneprázděný, nemá čas a nechává si skutečné žití “na potom”. Ona i David Hlaváček, který s ní psal texty jsou geniálními textaři a je radost poslouchat, jak z tak tvrdého jazyku, jakým je čeština, udělají tenhle jazykový dýchánek. Zvuk písně je zajímavý a refrén, i když je zpíván jemně, má velkou sílu.

“Sami dva” je píseň, která se bude poslouchat nejlépe s otevřenými ústy. Jan P. Muchow společně s aranžérem smyčců (jinak ale profesně spíše pianistou) Zdeňkem Urbanovským, naaranžovali hudební podklad jako když John Williams aranžuje orchestry pro filmová dramata. Barboře Polákové jakoby se podařilo utrhnout něco z toho nejlepšího stromu, který vyrostl živen historií českého ženského popu.

Druhá “Jednoho dne se vrátíš” Věry Špinarové ani “Modlitba pro Martu” Kubišové to sice nebude, ona se stejně Barbora moc nemůže poměřovat s těmito zpěvačkami hlasově, sympatické ale je, že se pokusila nazpívat něco, co se alespoň podobá těmto mega písním české hudby.

Slabá místa alba jsou “Poď si”, zvlášť když příjde zrovna po vážné “Sami dva”. Ačkoliv je píseň strašně návyková, člověk si jen tak nemůže zacpat uši nad těmi anglicko-českými slovy, které v písni padají, nic nesdělí a tvoří akorát takový menší slovní průjem, kterým je píseň naplněna. Jako hymna české herní “Fifa” komunity je to možná dobré, jinak už je to ale jízda až do zastávky příliš. A to snad i pokud by to bylo myšleno jako další kritika debilního používání českých slov.

Více méně zbytečná píseň alba je pak “Turci a pressa”, která se svým pop-funk-rockovým zvukem nepředvede nic moc nového a ani se příliš nehodí do zbytku alba. Jediná zajímavá část téhle písně je vysoké syntezátorové sólo skoro jako od MGMT.

Barbora Poláková totiž dokázala, že neuspěla ve své hudební kariéře jen díky implementaci Werichova hesla: „To je blbý, to se bude líbit!

Předtím “Nechápu” ve svých čtyřech minutách plyne v zajímavé melodii piána spojeným se zkouřeně něpřítomným rytmem funky elektro basy.  Jakmile se ale tenhle stejný tepavý kousek objevuje po celou dobu, navíc s textem zachycujícím myšlenkový proud vzpomínek bez hlubšího významu, ty čtyři minuty se jeví jako až příliš dlouhé. “Milo II.” zní instrumentálně se smyčci, piánem a úvodním vemírným zvukem elektronického bobtnání a jiskření spojeným s tlukotem srdce sice taky zajímavě, ale když se píseň přehoupne do tří a čtvrt minut, zní to už jako vaření z vody.

Pokud si nové album Barbory Polákové pustíte, nemějte předsudky. Není to “Nafrněná” ani “Kráva”. Možná třeba nebudou mít takový úspěch a nenaskočí jim tolik shlédnutí, to ale nevadí. Barbora Poláková totiž dokázala, že neuspěla ve své hudební kariéře jen díky implementaci Werichova hesla: „To je blbý, to se bude líbit!” Ani díky tomu, že se pár pražských hudebních “intošů” vedle českých žen taky zbláznilo a věří, že je právě tohle geniální umění.

Barbora Poláková – ZE.MĚ

Vydáno: 23. 3. 2018
Délka: 48 minut
Žánry: Pop, Synth Pop, Indie Pop, Electro Pop, Dance Pop, Alternativní Pop, Synth-Funk, Pop Folk
Rozhodně musíte slyšet: 1. 2 – 8 – 5, 2. Vono, 4. Po válce, 5. Na potom, 6. Sami dva



  • Recenze návštěvníků a přidání vlastní recenze

SLEDUJTE NÁS

AKTUALITY

NOVINKY

Recenze | Novinky: Drtivá post-punková temnota i zasněné popové dojáky tvoří nejen nejpestřejší, ale i nejlepší album welšských The Joy Formidable „Nestrávíte posledních 10 let...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

RECENZE | Reedice: Nejdůležitější rock & rollové album všech dob Sgt Pepper’s Lonely Hearts Club Band slaví reedicí 50. let. Beatles mají ve stereu...

NÁHODNÉ ALBUM

RECENZE | Novinky: Papa Roach s Crooked Teeth dokázali, proč jsou i po těch letech stále relevantní “No, they are not nameless or faceless /...