Měsíční archiv:Červenec 2018

Kanye West

Stejně jako minulý rok vám nabízíme přehled toho nejlepšího, co letos doposud vyšlo. Doufáme, že vám to v době vrcholící sezóny dovolených přijde vhod a doženete to, co jste si v průběhu uběhaného roku nestihli poslechnout. Znovu musíme zdůrazni, že ačkoliv bylo nahlíženo také hodně na zahraniční i české recenze alb jiných serverů, magazínů a videoblogerů, vnímaní hudby (a umění obecně) je velice subjektivní záležitost, a tak je nutné pořadí i uvedená alba vnímat trochu s rezervou. Slyšeli jsme ale i letos stovky alb, tak si troufnu říci, že máme právo některé, které nás nejvíce zaujaly, doporučit.

Pokud si myslíte, že by zde mělo být nějaké neuvedené album, které se povedlo, prosím podělte se o to v komentářích.

Nechť tedy tento seznam dobře slouží…

40. Tacoma Washington Weekday Club – The Torrent//The Fountain


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Wisconsin
Producent: Tacoma Washington Weekday Club
Žánry: Post-Rock, Alternative/Indie Rock, Post-Hardcore, Emo

Ponuré album zaujme hned svým úvodem, ve kterém se ozývá testování amerického poplašného systému. Tacoma Washington Weekday Club navazují na debut z minulého roku albem s albem, na kterém vyšperkovali svůj zvuk, přidali ozvěny a kombinují je s občasnými agresivními výpady.

39. Camp Cope – How To Socialise & Make Friends


Hodnocení: 83%
Země původu: Austrálie, Melbourne
Producent: Sam Johnson
Žánry: Alternative/Indie Rock

Přirozené a velice uklidňující kytarové album s dojímavými a lidskými texty, na které dámská trojice okolo zpěvačky Georgii McDonald, ukazuje ženskou sílu v tom nejlepším slova smyslu. Silná australská kytarová scéna vyslala zástupkyně, jejichž největšími zbraněmi je schopnost kombinovat smutné, 100% skutečné lidské příběhy s povzbuzujícími tóny slibující, že všechno nakonec dobře dopadne. “Just get it all out / Put it in the songs,” to je úryvek z písně “Anna”, který dokonale vyjadřuje tohle skvělé album.

38. Albert Hammond jr. – Francis Trouble


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Kalifornie, Los Angeles
Producent: Gus Oberg
Žánry: Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Garage Rock, Post-Punk Revival

Alber Hammond jr. kombinuje tolik skvělého. Beatles, The Strokes, Jake Bugg, Smashing Pumpkins… Všechno tohle jakoby Albert Hammond vzal a namíchal z toho perfektní koktejl. Čtvrté sólové album kytaristy The Strokes bylo inspirováno především tragickým úmrtím jeho bratra a prozkoumává, jaký měla tato událost vliv na jeho život i hudební kariéru.

37. Loma – Loma


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, New York City
Producent: Loma
Žánry: Dream Pop, Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Chamber Pop, Experimentální Rock

Velice zasmušilé album, které má atmosféru připomínající člověka bloudícího v temných lesích, který vidí světlo, stále se snaží i přes pokácené stromy a jiné překážky jít za ním a i přesto, že se mu to nedaří a je už celý odřený od větví a vyčerpaný, nepřestává doufat ve změnu k lepšímu.

36. Pusha T – DAYTONA

Hodnocení: 83%
Země původu: USA, New York City, Bronx
Producent: Kanye West, Andrew Dawson, Mike Dean
Žánry: Rap

Méně konzistentní, zato více vynalézavé a odvážné album nahrál v porovnání s King Push – Darkest Before Dawn: The Prelude, Pusha T, jenž jakoby doplňoval ye a KIDS SEE GHOSTS v super silné rapové trojici, která vyšla na začátku letošního léta.

35. Sons Of Kemet – Your Queen Is A Reptile


Hodnocení: 83%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Londýn
Producent: Shabaka Hutchings, Dilip Harris
Žánry: Avantgardní Jazz, Africký Jazz, Alternativní Rap, Karibská tradiční hudba, Jamajská hudba, World Fusion

Texty i hudbou osvážné album, které se snaží oslavovat afroamerickou komunitu po celém světě a její historii. Využívá k tomu jazz, tap, africkou hudbu, ale i vlivy jihoamerické hudby. Živelné album nabízí směs vlivů, která z něj činí zvukem jedno z nejvíce netradičních kousků tohoto roku.

34. Dream Wife – Dream Wife


Hodnocení: 83%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Brighton
Producent: Peter Jarrett
Žánry: Punk, Punk Rock, Alternative/Indie Rock

Neuvěřitelně chytlavý punk se správnou ženskou drzostí. Máme vlastně velké štěstí, že žijeme v tomhle hudebním období, ve kterém se zároveň jde dopředu, jde zpět i jde dopředu vracením se zpět. Parafrází Bowieho citátu řečeno: Je těžké určit, kam Dream Wife půjdou po silném debutu dále, ale nuda s nimi určitě nebude.

33. I’m with Her – See You Around


Hodnocení: 83%
Země původu: USA
Producent: I’m with Her, Dom Monks
Žánry: Americana, Country, Písničkářka, Folk, Bluegrass

Debut I’m With Her je skvělou přehlídkou hudební vyspělosti, zkušenosti, zároveň ale i mladické svěžesti a inovace tradičních žánrů provedených se sebevědomím dnešního světa, ale zároveň s respektem k určitým pravidlům decentnosti a důstojnosti minulosti. Povinnost pro ty, kdo mají rádi americkou tradiční hudbu.

32. Jorja Smith – Lost & Found


Hodnocení: 83%
Země původu: Velká Británie, Anglie, West Midlands
Producent: Peter Jarrett
Žánry: R&B, Pop, Soul, Trip Hop

Hlasově neuvěřitelně talentovaná britská zpěvačka odhodlaně a s velkou jistotou vede svůj debut vstříc velkému světu se pere za všechny děti z vyloučených městských lokalit a vyloučených částí společnosti. Mezi pýchy alba se kromě jiného může řadit to, jak kapela Jorji Smith používá v prvé řadě skutečné nástroje namísto elektroniky a stejně se jim povede vytvořit album s velice aktuálním R&B zvuky.

31. Parquet Courts – Wide Awake!


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, New York City
Producent: Danger Mouse
Žánry: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Post-Punk Revival

Parquet Courts jsou správní hipsteři a jakožto správní hispteři se zajímají o mnoho různorodých věcí, o které se zajímají i běžní lidé, oni se ale o to zajímají typicky hipsterským způsobem a tak se pro album nechali inspirovat kromě různých filozofů a myslitelů například, něčím tak netradičním jako nizozemskou fotbalovou strategií totálního fotbalu ze 70. let. Album hodně reaguje na aktuální společenskou situaci v USA, pokud jste s ní ale trochu seznámeni, album budete vnímat ještě lépe než jako výtvor kytarových muzikantů, kteří umí myslet mimo tradiční postupy.

30. Leon Bridges – Good Thing


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Texas
Producent: Niles City Sound, Ricky Reed, King Garbage, Nate Mercereau
Žánry: Soul, R&B

Energické, vášnivé album trpělivě pumpující bohatou instrumentaci obsahující nástroje staré školy, do žil posluchače. Jakmile se hudba rozezní, jakoby probouzela jakési vnitřní osvobození těla od mysli. Good Thing je modelovou ukázkou perfektního soudobého soulového alba.

29. Kimbra – Primal Heart


Hodnocení: 83%
Země původu: Nový Zéland
Producent: Kimbra, John Congleton
Žánry: R&B, Electro Pop, Alternativní Pop

Jednou z největších výher alba je, jak dokázalo předložit barvitou elektronickou instrumentaci a správně zkombinovat experimentální prvky s dobře poslouchatelným a chytlavým mainstreamovým popem. Primal Heart tedy nabízí poslech něčeho netradičního a nového s něčím podobným toho, co mozek snadno přijme, protože už to zná z minulosti.

28. Stephen Malkmus & the Jicks – Sparkle Hard


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Kalifornie, Santa Monice
Producent: Adam Lee
Žánry: Indie Rock, Alternative/Indie Rock

Velká muzikantská zkušenost bývalého frontmana The Pavement Stephena Malkmuse dala vzniknout tomuhle jeho dalšímu skvělému sólovému albu, které bylo hodně předčasným vánočním dárkem pro všechny fanoušky kytarové hudba 90. let.

27. Ezra Furman – Transangelic Exodus


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Chicago, Illnois
Producent: Tim Sandusky
Žánry: Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Lo-Fi, Noise Pop, Písničkář

Sedmé album muzikanstkého samorosta Ezry Furmana přineslo velice skutečné příběhy úzkostlivého člověka, který si uvědomuje komplexnost světa a chtěl by zažít všechny ty vzlety i pády, jenže jeho strach vyjít ze svého pohodlného osobního prostoru a paranoidní mysl mu to nedovolí. Tohle zvukem trochu retro album je sdělením naopak zcela aktuální a ať už to Ezra Furman zamýšlel či nikoliv, povedlo se mu vytvořit skvělý sociální i psychologický komentář.

26. Soccer Mommy – Clean


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Tenessee, Naschville
Producent: Socer Mommy, Ali Chant
Žánry: Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Lo-Fi, Alternativní písničkářka

Sophie Allison pod svým vtipným pseudonymem vyjadřující stereotyp amerických přecitlivělých matek, vydala velice silná debut. Soccer Mommy poslouchá ráda alternativní hudbu, ale nezapomíná ani na své dívčí idoly Taylor Swift a Avril Lavigne. Má tak v krvi tu správnou kombinaci talentu na snadno dostupné melodie a zároveň taky dar přemýšlet a tvořit sofistikovaně. Její debut Clean je velice skromný svým zvukem a instrumentací, ale ve skutečnosti je díky své přirozenosti a bezprostřednosti daleko větší než leckterá alba s větším rozpočtem.

25. George Fitzgerald – All That Must Be


Hodnocení: 83%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Londýn
Producent: George Fitzgerald
Žánry: Taneční hudba, Club/Dance, Garage, House, Dubstep

Britský DJ a producent George Fitzgerald byl u toho, když se dubstep stal masivně populárním a i to, že žil ve dvou ideálních evropských městech pro pozorování změn v hudbě — Londýně a Berlíně — mu pomohlo vnímat a pochopit, kam směřuje současná elektronická hudba. Z pozorovatele, posluchače a člověka, který pracoval v hudebním průmyslu, se stal samotný tvůrce a své letité zkušenosti dokázal parádně využít i na svém druhém albu plné délky se skvělými prostornými elektronickými instrumentacemi.

24. John Prine – The Tree of Forgiveness


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Illnois
Producent: George Fitzgerald
Žánry: Písničkář, Folk

Některým písničkářům přibývající věk neuvěřitelně sluší a jsou ve stáří ještě lepší než v dobách, kdy se proslavili. John Prine předkládá na The Tree of Forgiveness album plné inspirativního životního přístupu mísícího moudrost, humor a víru, díky kterému čelí blížící se smrti s hlavou nahoře.

23. Brandi Carlile – By the Way I Forgive You


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Illnois
Producent: Dave Cobb
Žánry: Písničkářka, Alternativní Country, Americana, Folk Rock

Někomu, kdo již zná Brandi Carlile, by možná mohla scházet její rocková nátura z minulého alba The Firewatcher’s Daughter (2015). Takto vyspělé album po muzikantské i textařské stránce, jakým je By the Way I Forgive You, je ale myslím dostatečnou náhradou.

22. Frankie Cosmos – Vessel


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Illnois
Producent: Dave Cobb
Žánry: Indie Pop, Indie Rock, Lo-Fi, Alternative/Indie Rock

Ačkoliv je tedy album nahrané jen pomocí jedné zkreslené kytary, skromné bicí soupravy, basy a občasného, opět velice skromně znějícího syntezátoru, jeho velikost přesahuje první dojem. Už jen (ale nejen) kvůli tomu poselství, u kterého nám Frankie Cosmos připomíná, že: „Being alive / matters quite a bit / even when you feel like shit.” (“Cítit se naživu, na tom vcelku záleží. / Dokonce i když se cítíte na hovno”).

21. Kali Uchis – Isolation


Hodnocení: 83%
Země původu: USA, Virginie
Producent: Autumn Rowe, BadBadNotGood, David Sitek, DJ Dahi, Gorillaz, Greg Kurstin, Jairus Mozee, Jeff Gitty, Josh Crocker, Kali Uchis, Kevin Parker, Larrance Dopson, Midas Touch, Om’Mas Keith, Romil, Sounwave, Steve Lacy, The Rude Boyz, The Wlderness, Thundercat, Two Inch Punch, Wayne Gordon
Žánry: R&B, Neo-Soul, Bossa nova, Reggaeton, Funk, Bedroom pop

Kali Uchis se na svém debutu Isolation ukázala jako zdatná umělkyně i organizátorka cizích nápadů, která umí spolupracovat s těmi nejlepšími z branže. A ti si ní nespolupracují náhodou. Potenciální překážkou Kali by na budoucích deskách mohl být onen zmiňovaný hlas, jehož velkou předností je sice barva a přízvuk, ztrácí ale v rozsahu. Druhou pak neochota Kali sdělovat detaily o sobě samotné. Nyní má ale kariéru rozjetou skvěle a vzhledem k její značné inteligenci v provádění tvůrčích kroků o ní není třeba mít starosti ani příště. Ať už přijde s čímkoliv, bude to zajímavé. Hlavně to chce nezamrznout a nepokoušet se nahrát debutové Isolation znovu.

20. Judas Priest – Firepower


Hodnocení: 84%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Birmingham
Producent: Tom Allom, Andy Sneap
Žánry: Heavy Metal

Člověk může kroutit hlavou, nemusí věřit, že je to pravda, ale to je tak všechno, co může udělat s tím, v jaké neuvěřitelně dobré formé se najednou vrátili Judas Priest a s omlazenou sestavou vydávají své nejlepší album za posledních 30 let.

19. Sleep – The Sciences


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Kalifornie, San Jose
Producent: Sleep
Žánry: Doom Metal, Stoner Metal

Sleep jsou právem považováni za jedny z nejlepších kapel doom a stoner metalu. Vysoce hypnotické riffy, spiritualismus v textech a HD produkce roku 2018, udělají z The Sciences sebevědomého potomka slavných desek minulosti, které znějí jako óda na rané doby Black Sabbath Sleep’s Holy Mountain z roku 1993.

18. Jon Hopkins – Singularity


Hodnocení: 84%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Londýn
Producent: Jon Hopkins
Žánry: Alternativní elektronická hudba, Experimentální Elektronická hudba, Experimentální techno, Tech House, Ambientní techno, Instrumentální hudba, Microhouse

Celkově místy váhavé Singularity nedosahuje obrovské, zničující sebejistoty a tvůrčí odvahy ze zvukově hrubé Immunity, kreativnímu, různorodému a vrstvenému zvuku z Insides (2009) nebo ambientnímu, tiššímu ale atmosférou velice hustému soundtracku k filmu Monsters (2010). I tak se ale učeň Jon Hopkins znovu přibližuje velice blízko svému mistrovi Brianu Enovi a to přesto, že ten vydal mimořádně silnou sbírku z posledních 33 let. To není jen tak!

17. Car Seat Headrest – Twin Fantasy (Face to Face)


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Virginie
Producent: Car Seat Headrest
Žánry: Indie Rock, Lo-Fi Pop, Power Pop, Písničkář

Jistě by z Twin Fantasy šlo vymáčknout teď, když ho mohli konečně nahrát jakkoliv, ještě více emocí. Možná je ale právě tento všudypřítomný smutek a nejistota právě tím, co dělá album výjimečným a je to důvod, proč si ho lidé oblíbili v roce 2011 ještě jako poloamatérský počin nahraný na notebook na zadním sedadle auta.

16. Jack White – Boarding House Reach


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Michigan, Detroit
Producent: Jack White
Žánry: Alternative/Indie Rock, Experimentální Rock, Blues Rock

Ti, kdo by hledali v albu nějaké celistvé poselství, ho asi příliš nenajdou, protože album je více méně o tom, jak se Jack Whita snaží vymanit z kazajky svého žánrového omezení. O textových sdělení ale ani White Stripes nikdy příliš nebylo. Málo lidí zajímá o čem je “Seven Nation Army”, protože sdělení je vždycky přehlušeno popěvkem tisíců hlav, které zpívají melodii jednoho z nejznámějších kytarových riffů všech dob. Boarding House Reach je ale především 44 minutovou přehlídkou entusiasmu a svěží kreativity. Není tohle právě to hlavní, co se od Jacka Whita očekává? Navíc od nás Čechů bude mít White plus za toho Dvořáka. Škoda jen, že ačkoliv album zní celkově zajímavě a drží napjatého posluchače na kraji židle, jednotlivé písně na albu jsou tak chladné, že je docela těžké si je oblíbit.

15. Screaming Females – All at Once


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, New Jersey
Producent: Matt Bayles, Screaming Females
Žánry: Alternative/Indie Rock, Punk Rock

Screaming Females není zase tolik rozdílné od alba minulého, ale jakoby si vzalo to nejlepší ze silných a chytlavých písní jako “Wishing Well” i energických jako “Ripe” a na » All at Once « to všechno melodicky více vypiplali, vylepšili po produkční stránce, i lépe zazpívali. » All at Once « je díky tomu šťavnatější a efektivnější než cokoliv jiného od Screaming Females. Obdivuhodná je taky schopnost Screaming Females kritizovat dnešní svět tak, že jejich poselství nakonec vyzní jako pozitivní.

14. Franz Ferdinand – Always Ascending


Hodnocení: 84%
Země původu: Velká Británie, Skotsko, Glasgow
Producent: Philippe Zdar, Mike Horner, Pierre Juarez
Žánry: Alternative/Indie Rock, New Wave, Electro Rock, Dance Rock, Dance-Punk

Transformace zvuku Franz Ferdinand dopadla nad očekávání dobře a jejich transformace na taneční párty rockovou kapelu baví nejen výraznými a vynalézavými melodiemi, ale i vtipnými texty. Jak perfektně zkombinovali původní zvuk s retro diskotékou 80. let je obdivuhodné.

13. The Breeders – All Nerve


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Massachusetts, Boston
Producent: Steve Albini
Žánry: Alternative/Indie Rock, Grunge

Nevíme, jestli si The Breeders vůbec všimli, že už není rok 1991, jejich forma nás nechává trochu na pochybách. Kim Deal je v pěvecké formě jako nikdy předtím a stejné to je i s jejími texty, ve kterých si nebere servítky a zpívá vše stejně ostře, jaké jsou ostré jejich špinavé kytary. Kdo jiný by mohl tohle album nahrávat než legendární Steve Albini.

12. Jonny Greenwood – Phantom Thread (O.S.T)


Hodnocení: 84%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Oxford
Producent: Graeme Stewart
Žánry: Soundtrack, Filmová hudba

Kytarista Radiohead ukázal svůj talent, když zkomponoval jeden z nejlepších soundtracků tohoto roku. Samotný film s českým názvem Nit z příznaků byl spíše průměrný, hudba ho ale posunula do lehkého nadprůměru.

11. Janelle Monáe – Dirty Computer


Hodnocení: 84%
Země původu: USA, Kansas
Producent: Janelle Monae, Nate Wonder, Chuck Lightning, Sean “Diddy” Combs, Nana Kwabena, Roman Gian, Arthur, Jon Jon Traxx, Wynne Bennett, Jon Brion, Mattman & Robin, Organized Noize
Žánry: Pop, R&B, Alternativní Pop, Neo-Soul, Funk, Rap

Janelle Monáe se projevila opět jako mimořádná osobnost, která se umí obklopit těmi správnými lidmi a předat album, které je lehké, přístupně, ale zároveň jiné než od ostatních. Ženská síla, která z tohoto alba čiší, je neuvěřitelná.

10. Brian Eno – Music for Installations


Hodnocení: 85%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Suffolk
Producent: Brian Eno
Žánry: Ambientní hudba, Instrumentální hudba, Experimentální elektronická hudba

Music for Installations je mimořádně silná kolekce unikátních písní, která mapuje více než tři dekády jednoho z nejpozoruhodnějších skladatelů moderní hudby.

9. Black Foxxes – Reiði


Hodnocení: 85%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Devon
Producent: George Perks
Žánry: Alternative/Indie Rock, Emo, Grunge, Hard Rock

Black Foxxes jsou pořád dost melancholičtí a emocionální na to, aby se dali označovat jako emo, Reiði se však na rozdíl od debutu tolik netopí ve svém vlastním smutku, ale hudba je celkově tak nějak více údernější, bojovnější a Black Foxxes o toho jdou více na plno.

8. Andrew W.K. – You’re Not Alone


Hodnocení: 85%
Země původu: USA, Kalifornie, Stanford
Producent: Andrew W.K.
Žánry: Hard Rock, Alternativní Metal

Jedno z nejzábavnějších alb tohoto roku. Je oddechové a ještě i předá velice chytré a motivující poselství. Jaký skvělý způsob, jak se vrátit s novým albem po 12 letech! A navíc pořád ve stejných bílých kalhotech a triku a s chutí pařit ještě větší než jindy.

7. Young Fathers – Cocoa Sugar


Hodnocení: 85%
Země původu: Velká Británie, Skotsko, Edinburgh
Producent: Young Fathers
Žánry: Alternativní Rap, Indie Electronic

Třetí album trojice Young Fathers dokazuje, že jsou to umělci, kteří nehledí na trendy a umí myslet jinak než ostatní. I přes jejich nezávislost a těžkou uchopitelnost, ale dokázali své třetí studiové album standardní délky Cocoa Sugar podat s takovou vášní, že je to pravděpodobně jejich zatím nejpřístupnější album vůbec.

6. Kanye West – ye


Hodnocení: 85%
Země původu: USA, Georgie, Atlanta
Producent: Kanye West, Mike Dean,7 Aurelius, Aaron Lammer,Andy C, Apex Martin, Benny Blanco, Caroline Shaw, Che Pope, Eric Danchick,Francis and the Lights, Irv Gotti, Noah Goldstein,Pi’erre Bourne, Scott Carter, Ty Dolla Sign
Žánry: Rap, Alternativní Rap, R&B

Kanye nejdříve zešílel, pak to vypadalo, že zešílel zase a nakonec se ukázalo, že dokázal opět svou komplikovanou osobnost vtisknout do něčeho, co se vymyká naprosto všemu, co šlo letos slyšet. ye není ani přijetí vlastní bipolární osobností, ale přímo její oslava. Kanye je zase minimálně o 10 let před ostatníma.

5. MGMT – Little Dark Age


Hodnocení: 85%
Země původu: USA, Connecticut
Producent:
Žánry: Indie Pop, Synth Pop, Alternative/Indie Rock, Psychedelický pop, Electro Pop, Neo- Psychedelia

MGTM předvedli návrat jako blázen. Možná už ani nikdo nečekal, že by se někdy mohli vrátit na úroveň svého debutového alba Oracular Spectacular vydaného před 11 lety. MGTM se vrátili k chytlavým melodiím, na které stejně většina čekala, i když to možná málo lidí vyslovilo nahlas a dosáhli toho pomocí elektro psychedelie. Tato směs produkčního podivínství, chytrých změn a popových akordových posloupností, je děsně silná. Jejich kritika špatného využívání moderních technologií by nemohlo být přesnější.

4. KIDS SEE GHOSTS (Kanye West a Kid Cudi) – KIDS SEE GHOSTS


Hodnocení: 86%
Země původu: USA
Producent: Kanye West, Kid Cudi, André 3000, Andrew Dawson, Andy C, Benny Blanco, BoogzDaBeast, Cashmere Cat, Dot da Genius, Evan Mast, Francis and the Lights, Jeff Bhasker, Justin Vernon, Mike Dean,Noah Goldstein, Plain Pat, Russell “Love” Crew
Žánry: Alternativní Rap, Rap, Psychedelciký rap, Rap Rock

Kid Cudi je raper, který dokáže vydat alba, která budou figurovat na seznamu nejhorších, Kanye West ho ale postavil do role, která byla pro něj stvořená. Oba se potýkali v minulých letech s psychickými problémy a zavítali ve své mysli do koutů, které běžní lidé nikdy nenavštíví. Oba tyhle vzpomínky na temnotu vzali a přetvořili ve zvláštní směs rapu, psychedelie a grunge, která nemá obdoby.

3. Rival Consoles – Persona


Hodnocení: 86%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Leicester
Producent: Rival Consoles, Ryan West
Žánry: Experimentální Techno, Techno

Rival Consoles dokáže operovat s opatrným vyjadřováním jemnosti lidské duše stejně dobře, jako pracovat s megalomanskými nápady. Nejlepší je, že pokud album správně vnímáte, zachová ve vás určité pocity, které setrvají ještě dlouho po vypnutí alba. Jakoby se albu skutečně podařilo vyvrtat díru přímo do vašeho vědomí a něco tam v něm uchovat. Persona patří naprosto právem mezi nejlépe hodnocená hudební alba tohoto roku.

2. Hot Snakes – Jericho Sirens


Hodnocení: 87%
Země původu: USA, Kalifornie, San Diego
Producent: Ben Moore
Žánry: Post-Hardcore, Post-Punk, Alternative/Indie Rock, Garage Punk

14 let trvalo, než Hot Snakes vydali album, ale znovu dokázali, že ať už se objeví kdykoliv, pokaždé vyhodí všechna ostatní alba do povětří. Ta surovost, se kterou Hot Snakes hrají, je neuvěřitelná. Takto namíchaný lektvar Reise a Froberga překypuje temnou energií a je výraznější, i účinnější než 99% letošních alb.

1. Shame – Songs Of Praise


Hodnocení: 88%
Země původu: Velká Británie, Anglie, Londýn
Producent: Dan Foat & Nathan Boddy
Žánry: Post-Punk, Punk, Alternative/Indie Rock

V roce 2016 bylo podle Music NOW albem roku Bowieho Blackstar vydané v netradičně brzkém termínu po novém roce, kdy nastává obvykle hudební okurková sezóna, nyní má ke stejnému kousku našlápnuta ještě minulý rok naprosto neznámá londýnská parta paličatých mileniálních punkerů Shame.

Recenze | Novinky: Florence Welch a The Machine s High as Hope tentokrát hlad úplně nenasytili

Tři ze čtyř alb londýnské rodačky Florence Welch a její kapely The Machine přišly na začátku léta a nebo hlásily jeho příchod. Hudba Florence Welch se k tomuto období nějakým způsobem náramně hodí. Hořko sladké nálady, které vyvolává, jakoby vystihovaly aktuální období, které uklidňuje, zároveň je ale člověku z něho malinko smutno, protože se celé město pomalu stěhuje do různých oblíbených destinací dovolených a dokud někam nevyrazíte vy, zůstáváte v poloprázdném městě sami.

Otázkou tedy mimo jiné je, že jestli je High as Hope dobrou záplatou a povzbuzením pro toto trochu zvláštní roční období jako minulé How Big, How Blue, How Beautiful (2015). Na minulém albu bylo slyšet odhodlání a parádními písněmi se to jen hemžilo. Hned úvodní “Ship to Wreck” patřilo vůbec k nejlepším popovým písním, které se dostaly i do našeho mainstreamu za dlouhou dobu. “What Kind of Man” zase hlásilo: » Jsme jen obyčejná parta hudebníků, ale s takovým leaderem jako Florence Welch, můžeme být největší kapelou na světě! « Tehdy se z rádií ozývaly se fanfáry a elektrická kytara hnala Florence a její muzikanty na největší pódia celého světa.

Titulní píseň, i písně jako “Delliah”, “Queen of Peace” nebo “Long & Lust”, jakoby navrácely zpět ducha nespoutaných 60. a 70. let, zároveň ale zněly soudobě.

Foto Florence Welch k albu High as Hope
Florence Welch (foto: Sacks and So)

Na hudbě Florence Welch a vlastně asi i na ní samotné jako osově, je vždy něco velice záhadného, co přitahuje zájem jako magnet. Dokáže perfektně střídat tempo a s přehledem zvládá jak komorní balady, tak obrovské festivalové melodie s živelným tempem, které měly ambice dobývat ulice New Yorku i Bangladéše.

Přirozenost ano, ambice tentokrát schází

Když měla Florence + The Machine nahradit hlavní hvězdy pátečního večera Glastonbury Foo Fighters, nikdo po tehdejším albu nepochyboval, že by to nezvládla.

Nové album High as Hope tempo ani náladu zase tak rychle nemění, dá se říct, že si drží více méně konzistentní styl, bohužel se s jistotou nedá říct, že by to bylo nějak výrazně ku prospěchu věci. Jakoby si v roce, kdy se mimořádně nekoná festival Glastonbury, Florence řekla, že nemusí dobývat tamní hlavní pyramidovou stage a tudíž nahrála tišší album, kterým si léčí nervy po rozchodu.

Jedinou písní, která dosahuje úrovně ambicioznosti minulého alba, je druhá píseň a druhý singl z alba, “Hunger”. Florence + The Machine na téhle písní paradoxně onen hlad nasytili naprosto bez pochyb. S ostatními písněmi je to tak, že se sice všechny hezky poslouchají, schází jím ale strašně moc něco navíc.

Třeba otevírací “June” je tak typická Florence Welch, jak jen to jde. Album s touto písní začíná velice rozvážně. Nejprve se jen ozve navlhlé piáno s jejím hlasem a přidají se velice citlivé a tiché smyčce. Píseň je velice přírodní, přirozená a otevřená. Nějakou nastrojenost byste očekávali od Florence až jako poslední, a tak to naštěstí platí pro celé album. Florence totiž není v textech vždycky nějaká geniální básnířka, ale vše nahrazuje její bezprostředností a tím, že se nikdy nebojí toho být sama sebou. “Woke up in Chicago and the sky turned black,” zpívá například v první sloce a tímhle obrazným přirovnáním řekne vše, co je potřeba.

Ale ačkoliv “June” není sama o sobě silná píseň, v albu plní důležitou funkci jako domestik pro hlavní píseň alba “Hunger”. (domestik je v cyklistice označení pro závodníky, kteří mají za úkol obětovat se pro hlavního závodníka týmu; ono je zrovna Tour de France, tak pardon za cyklistický žargon; pozn.) K té ještě snad dodat, že udělá obrovskou radost všem fanouškům Stevie Nicks a Fleetwood Mac a tenhle pianový rock by se dle našeho názoru s klidem mohl vlézt do prozatím nejlepší padesátky letošních písní v kategorii pop/rock.

Typicky anglické album

Bohužel hned další “South London Fever” je vyloženě píseň, která se hodí tak pro vyplnění času na albu. Je pomalá a nejsou v ní žádné emoce, ačkoliv by s typickou dramatičností Florence + The Machine rozhodně nějaké předat měla. Tahle píseň by se dala skousnout možná v jiné části alba, ale takhle se situace dá připodobnit asi nejlépe k tomu, jako když po předehře přijde povídání si o tom, co se dělo na poradě v práci.

“Big God” tempo ještě rozmělní, na druhou stranu je daleko zajímavější ať už produkcí nebo náboženskou tématikou. Florence v emočně nabité písni zpívá o tom, jak potřebovala po rozchodu něčím zaplnit díru v jejím srdci a vybrala si proto Boha.

„You need a big god
Big enough to hold your love,”

(„Potřebuješ velkého Boha / Velkého dostatečně, aby pojal tvou lásku“)

jak zpívá v refrénu této písně.

Na některých písních se opatrnost a větší decentnost oproti minulému, skoro až bombastickému albu, vyplatí. Například obdivný dopis Patti Smith “Patricia”, má hezkou a sladkou melodii hlasu, který podporuje piáno, nenápadně, ale věrně podporující bicí a tleskání. která se střídá s jakousi tajemností. Nejlepší je ale na téhle písni outro, kdy najednou přestanou znít hrozivě znějící hluboké klapky kláves a je to jakoby začalo po dlouhém propršeném dni prosvítat sluneční paprsky skrze mraky.

Je to jedna z těch písní Florence + The Machine, na které je něco spirituálního a co převyšuje obyčejné písně. Podobný pocit má člověk i na “100 years”. Člověk si vybaví ty nádherné anglické louky, které v sobě kombinují určitou drsnost a temnotu počasí spolu s roztomile vypadajícími zídkami a perfektně zeleným trávníkem. Pokud píseň evokuje takové představy, většinou to není jen tak a je to známka toho, že obsahuje zajímavou a bohatou instrumentaci a vše do sebe skvěle zapadá.

V některých dalších pomalých písních jako “The End of Love” ale nic nefunguje ani zdaleka tak dobře, protože nemáme ani pořádné texty a píseň obsahuje některé kýčovité textové pasáže jako: „We were reaching in the dark / That summer in New York.”

Naopak na závěrečné “No Choir” zní některé pasáže velice poeticky.

„And there will be no grand choirs to sing
No chorus will come in
No ballad will be written
This will be entirely forgotten,”

zní například vlastně v úplně závěrečné sloce alba a lze si jen těžko představit lepší textové zakončení pro tohle album.

Florence + the Machine  High as Hope

Vydáno: 29. 6. 2018
Délka: 39:57
Žánry: Alternativní Pop/Rock, Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. June, 2. Hunger, 7. Patricia, 8. Years

Recenze | Novinky: The Now Now od Gorillaz je jako pohlednice z dovolené u moře, která vás moc nebaví

Na nové album Gorillaz jsme čekali tentokrát pouze rok a zhruba tři měsíce. The Now Now přichází po tom, co z Gorillaz odešel basák Murdoc a jestliže minulé Humanz mělo být diskotékou odehrávající se vteřiny před apokalypsou, nyní je The Now Now jako diskotéka na vesmírné lodi, která letí hodně rychle a hodně daleko, až do neprobádaných vesmírných prostorů, kde se dějí věci pro náš pozemský život velice nezvyklé.

The Now Now se až překvapivě hodně točí okolo stvořitele Gorillaz Damona Albarna a jeho modrovlasém alter-egu 2-D. Minulé album Humanz mělo mnoho hostů a na podobné megalomanské vlně se vezlo i Plastic Beach (2010) . Asi by to nemohlo být album Gorillaz, kdyby se nějací hosté neobjevili tady, je to ale nezvykle osobní a vlastně i hudbou více ploché album.

http://press.wbr.com/wp-content/uploads/2018/02/GORILLAZ-Press-Photo-Credit-J.C.-Hewlett.jpg
Gorillaz opustil basák Murcdoc (na obrázku úplně vpravo) a nahradil ho Ace. Zleva na obr, Russel Hobbs, Noodle a 2-D.

Zatímco se kreslíř Jamie Hewlett zavřel na měsíc do své pracovny a tvořil nové vizuály, Damon se společně s producentem Jamesem Fordem (Arctic Monkeys, Florence & The Machine…) a již tradičním partnerem pro Gorillaz Remim Kabakem, zavřel do londýnského Studia 13. Když ze studia vylezli, vyšlo z toho album silně syntezátorové a „osmdesátkové“.

Zoufalá snaha o navázání kontaktu s lidmi

Není asi překvapivé, že ani Damon se nevyhnul politickým komentářům a ačkoliv pochází jeho kapela z jiné reality, je docela zábavné poslouchat, jak virtuální postavičky 2-Dho, Noodla, Russela Hobbse a Boogiemana řeší problémy vycházející z Damonovy mysli, která stvořila většinu hudebních nápadů při turné po USA a tudíž jí rezonovalo přemítání nad současným stavem Bílého domu. Jak 2D zpívá v první písni alba a zároveň jeho prvním singlu:

„Calling the world from isolation
‘Cause right now, that’s the ball where we be chained.”

(„Volám po dostání světa z izolace / Protože nyní je to koule, na které budem přivázáni.”)

Damon Albarn používá metonymii izolace, aby vyjádřil nejen své pocity a názory na dění dnešního světa, ale zároveň je píseň také o jeho virtuálních postavách, kdy se frontman 2-D chce cítit osvobozen od druhého tvůrčího mozku kapely — basáka Murdoca. Celé album je také protkáno humanismem a vírou v lidskou soudržnost.

2D/Damon často zpívají z pohledu někoho, kdo se cítí být izolován od světa, někoho trochu žijícího si ve vlastním světě, zároveň ale chtějícího se z této bubliny dostat a propojit se s lidmi. Jakoby se Damon Albarn a 2-D vznášeli v průhledné létající kouli a pozorovali ho z dálky.

„Do you look like me?
Do you burn like me?
Do you dance?”

ptá se například na skvělé taneční pecce “Tranz”.

„Build a tunnel from Zurich to New York / I find it hard to share this with anyone,” zpívá dále na “Lake Curich”, kde lze vedle elektronických beatů slyšet výrazně zvonivé činely a je to jinak světlý moment zlepšení v jinak příliš syntetické produkci, která jakoby albu ubírala velikost a album díky tomu vůbec nepůsobí dostatečně živě. Jakoby The Now Now nebylo tak zvukově barevně rozmanité z důvodu toho, že tentokrát chtěl Albarn vytvořit jednotné album, jenž bude tvořit opak toho minulého, které znělo spíše jako seskupení písní, které Albarn napsal pro jiné interprety.

To by samozřejmě nebyla chyba, problém je, že zasněný a přesně vyměřený a propočítaný, vyleštěný elektronický zvuk s Albarnovým, i na něj mimořádně znuděným stylem zpívání, které stejně jako poslední sólový materiál Albarna a nebo polední album Blur, zní jako když jste na krásné pláží, ale jste strašně znudění tím přelidněním a neustálým horkem.

Lepší poslouchat záznamy písní z koncertů, než je poslouchat na albu

Damon tak vytvořil album, na kterém je velice těžké najít něco, co by člověka vyloženě nadchlo. Album se přitom hezky poslouchá a občas i příjemně překvapí nějakým nečekaným zvukem, který do písně perfektně zapadne a doslova převálcuje posluchače jistotou, bohužel momenty překvapení nepřijdou zdaleka tak často, jak by si asi většina z nás přála a melodicky zase není album zvládnuto natolik, aby z toho něco vzešlo.

Například první píseň “Humility” je velice detailně propracovaná, když na sobě v refrénu leží multivrstvy syntezátorů. Jakmile si ale poslechnete živé verze písní “Tranz”, “Hollywood”, “Magic City”, “Sorcererz”, “Lake Zurich” nebo “Souk Eye” (doporučuji si pustit povedený koncert Gorillaz na letošním na Rock am Ring), nemůžete se zbavit dojmu, že tyto písně mají v sobě ve skutečnosti tak třikrát více, než když je porovnáme s tím, co se podařilo zachytit do trochu moc sterilně znějící nahrávky.

Je to velká škoda. Rozdíl je krásně slyšet při porovnání živé a studiové verze písní “Sorcererz”. Ve studiové verzi jsou ruční bubny zaplácány hlasitými vrstvami syntezátorů a elektronických bicích. V daleko více prostornější verzi, kterou hrají Gorillaz na koncertech naopak tvoří kostru písně a když tenhle song takto přirozeně dýchá a zní více naturálně, je to daleko větší zážitek.

“Hollywood” je pak také naživo obrovská a rozlehlá pecka, ale na albu je přiškrcená a plochá, a to přitom má “Hollywood” typicky Albarnovský, chytlavý refrén a Snoop Dogg zde předvede, že může být pořád označován za mistra svého rapového řemesla. Druhý “Clint Eastwood” z toho ale nevznikl. Zajímavě zní též tajemná “Fire Flies”, kterou vede výrazná elektro basa a mihotající dodatečné syntezátory.

Dvojice písní pojmenovaných po severoamerických státech “Idaho” a “Kansas” pak trpí na pomalé tempo a tentokrát na mimořádně utahaný dojem, který píseň vyvolává.

Gorillaz – The Now Now

Vydáno: 29. 6. 2018
Délka40:49
Žánry: New Wave, Synth-Pop, Elektronická hudba, Alternativní Rap, Alternative pop/rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Humility, 2. Tranz, 3. Hollywood, 11. Souk Eye

od -

Rolling Stones již pomalu balí kufry a chystají se odválet z Prahy, není důvod ale nepokračovat v párty i po jejich fenomenálním koncertu v Letňanech. Tohle je 18 písní, které patří k naprostým základům hudební popkulturní gramotnosti. Připomeňte si nebo objevte alespoň nejzásadnější písně z různých etap historie kapely.

Let It Bleed

Tohle je pravý blues rock! Dvojité sóla, kdy Keith Richards vyhrává bluesové pentatoniky a Ronnie Wood sjíždí po strunách jsou neodolatelné.

You Can’t Always Get What You Want

Prosté, ale každému velice dobře srozumitelné sdělení je jedna z věcí, která dělá Rolling Stones jednou z nejpopulárnějších kapel všech dob. Občas se v životě nepovede to, co bychom chtěli, naše sny a vize se nenaplní, v tomto případě ale není třeba smutnit a raději je lepší se obrátit na to, co již máme kolem sebe.

Pokud se ale podíváme na píseň v širším kontextu, je to rovněž píseň, která symbolicky uzavírá 60. léta a s optimismem se dívá do budoucnosti. Aby také ne, když je přežít nebylo vůbec snadné…

Dead Flowers

„Take me down little Susie, take me down
I know you think you’re the queen of the underground.“

Let’s Spend The Night Together

Díky písním jako je tato můžete zažít šedesátá léta, i pokud jste se narodili daleko později.

Street Fighting Man

Údajně nejvíce politický song od Rolling Stones. „Jo, ale co má dělat chudej kluk než zpívat v rokenrolovej kapele / Páč v ochrápaným Londýně není zrovna flek pro pouliční bojovníky.“

Honky Tonk Women

Micka Jaggera a Keitha Richardse inspirovala k písni jejich cesta do Brazílie v roce 1968. O 38 let později se sem vrátili a zahráli ji na jednom z největších koncertů všech dob, kdy na pláž Copacabana dorazilo 1,5 milionu lidí. Kdyby se koncert konal v Estonsku, doma by nezůstal vůbec nikdo a ještě by museli přijet na pomoc všichni obyvatelé ostrovu Svaté Lucie.

Miss You

Funky chytlavý song, který je zvukem stále 100% aktuální. Pak vstoupí saxofonové sólo, kytarová sóla a píseň pokračuje dokonce ještě lépe, než začala.

Tato píseň je důkazem toho, že Mick Jagger a Keith Richards mohou psát pro jakékoliv publikum. Tato skladba ztělesňovala populární disko z konce 70. let a v kombinaci s klasickým rockem se stala jednou z jejich nejoblíbenějších, nejdivočejších, bluesových a nejkreativnějších písní. Pokud by “Miss You” ale vydala nějaká současná rocková kapela, bylo by to bráno stále jako hudební vizionářství.

Ruby Tuesday

Přímá odpověď od Rolling Stones k Beatles. „My umíme také barokní pop a stejně dobře jako vy!“

Ta kytara je tak špinavá. Ta kytara byla po celou pryč a nasávala whisky, kouřila Marlborose a dvě mladé deprimované dámy leží na posteli; a tato kytara se chystá do práce. je potřeba nahradit převod na 59 Chevy Impala. Tak je špinavá ta kytara.“

– uživatel YouTube se jménem Munch Da Cat

Beast Of Burden

Přestávám hrát hry, tancovat kolem pravdy. Miluji tě, jestli to tak cítíš taky, pak je to skvělé, ale jestli ne, odejdu z těchhle dveří. Komplexní koncept v nejjednodušších slovech.

Wild Horses

Pomalé písně nejsou u Rolling Stones moc časté, ale uklidňující a upřímná “Wild Horses”, na které odhazují Jagger, Richards, Wood a Watts svou rockerskou pózu drsných hochů, je prostě klenot.

Angie

A hned je tu další pomalý, ale skvostný moment Rolling Stones.

Start Me Up

Není už moc více rock’n’rollových věcí než tahle píseň. Paradoxně jí Rolling Stones už složili v roce 1978, ale tehdy ještě v reggae podobě s názvem “Never Stop”. Poté ale byla přepracována a tento song nakone umístěn na albu Tatoo You patří mezi nejvíce ikonické momenty Rolling Stones 80. let.

Brown Sugar

Energie, která vyzařuje z téhle písně je mimořádná!

Jumpin’ Jack Flash

Píseň z roku 1969 možná nemá úplně vyleštěné zvuk vysoké kvality, ale nápad je milionový. Tahle píseň přispěla hodně k tomu, že se rock’n’roll přesunul na stadiony, kde se drží dodnes.

(I Can’t Get No) Satisfaction

Tak tady snad ani není třeba něco dodávat. Každý pozná tuhle píseň už podle prvních tónů. Mladý Jagger hledá uspokojení. Může to být myšleno jakkoliv, v každém případě se v našich životech někdy všichni cítíme jako mladý Jagger.

Sympathy for the Devil

Text inspirován knihou Mistr a Markétka Mikhaila Bulgakova a Mick Jagger zpívající z perspektivy ďábla. “Sympathy for the Devil” je zároveň asi jeden z nejlépe zvolených názvů všech dob.

„Pleased to meet you, hope you guess my name
But what’s puzzling you is the nature of my game.“

Gimme Shelter

Pokud by někdo pochyboval, že lze považovat Rollng Stones za umění podobné třeba malířství, “Gimme Shelter” je dostatečně silným proti argumentem, protože “Gimme Shelter” je píseň tak barvitá a i přes svou relativní kompoziční jednoduchost tak komplexní celkovým dojmem, že dokáže konkurovat i více honosnějším a důstojnějším formám umění.

Tato píseň má na jednu stranu neuvěřitelně odhodlaný, sebevědomý zvuk, zní ale také temně, atmosféricky a téměř hypnoticky. Mix Mickových hlasů se sborovými vokalistky mísí zoufalství s naději.

Paint it, Black

Východní hudba a s ní spojené sitáry, vytvořily společně s Jaggerovým textem na dobu vzniku (1966) netradičně temnou píseň vyjadřující pocity zoufalosti a osobního zpustošení duše.

Recenze | Novinky: Nine Inch Nails se na Bad Witch opět snaží posouvat intenzitu zachycení temných zákoutí lidské psychiky

Pánové hudební temnoty Nine Inch Nails jsou zpět s devátým studiovým albem plné délky nazvaným hezky po salemsku Bad Witch. Kapela z Clevelandu už prvním singlem “God Break Down the Door” dala vědět, že se tentokrát pomocí jazzových vlivů vydá hledat Davida Bowieho až na jeho záhadné černé slunce Blackstar, kam podle mezoamerické i okultní mytologie míří mrtví. Bad Witch je ale především o hledání vlastních limitů a naprosto nových, zatím neprobádaných hudebních prostorů.

“God Break Down the Door” je jako zhudebněná noční můra, kdy vás honí po lese sériový vrah. Agresivní bicí a znepokojující saxofon navozují pocit neklidu a blížícího se nebezpečí. Po asi minutě a půl se píseň zastaví a nechá znít pouze saxofon, aby poté nabrala ještě více síly a udeřila svou temnotou posluchače přímo do obličeje.

Nine Inch Nails foto k albu Bad Witch
Tvůrčí a studiová dvojice Nine Inch Nails: Atticus Ross a Trent Reznor

Kdo tedy slyšel první singl, nebude překvapený z toho, jak zní zbytek alba, jehož největší inspirací byly deprese, frustrace a raná alba britské post-punkové kapely Psychedelic Furs. Jestliže “God Break Down the Door” znělo netradičně, úvodní “Shit Mirror” má zvuk, který zní i přes svou tvůrčí svěžest přece jen jako něco, co je více asociováno s Nine Inch Nails, když jsou slyšet kromě změti industriálních zvuků hlavně hodně špinavé elektrické kytary. Zároveň jde ale slyšet v refrénu i počítačové smyčce. V takhle agresivním a podrážděném znění smyčcové zvuky nejde slyšet často a je to doopravdy něco, co vyčnívá z alba na první poslech.

Trent Reznor opět jako prorok špatné budoucnosti

Prakticky plynule se pak přejde k “Ahead Ourselves” s mrazivě odevzdanou větou:

“Why try change when you know you can’t?”

Písně na albu jsou celkově bezvýchodné a silně nihilistické, to už jsme si u Nine Inch Nails zvykli. Na “God Break Down the Door” se zpívá: „You won’t find the answers here / Not the ones you came looking for” a pak Reznor dodává: „There aren’t any answers here.” Jakoby rezignoval na předávání nějakého poselství posluchači a naprosto odmítá, že něco podobného má smysl, proto rovnou vzkazuje fanouškům, že žádné odpovědi na otázky zde nenajdou a de facto se vysmívá snaze některých textařů, kteří chtějí dávat pomocí textů rady do života.

Je to svým způsobem pohodlná cesta, kterou si Trent Reznor vybral, ale k NIN se vzhledem k historii jejich tvorby, která byly vždy velice temná, skvěle hodí.

Je to jakýsi bod v budoucnosti, kdy si lidé uvědomují, že jsou ve skutečnosti pořád jen zvířata a začnou se podle toho chovat.

Tentokrát navíc Trent Reznor přišel i s velice zajímavým konceptem, když podle svých slov psal písně z jakéhosi temného bodu budoucnosti, kdy si lidé uvědomují, že je ani moderní technologie neudělají lepšími a nejsme těmi osvícenými tvory, kterými jsme si mysleli, že jsme. Je to jakýsi bod v budoucnosti, kdy si lidé uvědomují, že jsou ve skutečnosti pořád jen zvířata a začnou se podle toho chovat.

Frustraci z toho, jak moderní technologie nepomohly dostatečně udělat svět lepším můžeme slyšet v úvodní “Shit Mirror”, kdeTrent Reznor zpívá jako posel z tohoto dystopického horového světa:

“New world New times
Mutation feels all right”

I na těchto textech lze poznat, že i přes některé inovace v instrumentacích má album vše, co zdobilo Nine Inch Nails i v minulosti. Není to jen temný, tíživý zvuk, ale také podobně temné a tíživé texty, které jdou až do těch nejvíce znepokojujících zákoutí lidské psychiky. Někde až k lymbickému systému, který my lidi máme jako pozůstatek ještěrů a těch nejvzdálenějších člověčích předků.

Podobně se mnohokrát NIN v minulosti vydávali do předních částí mozkové kůry, která je zodpovědná za závislosti. Pokud Nine Inch Nails znáte, samozřejmě se vám v hlavě objeví při zmínce závislostí okamžitě legendární album Downward Spiral z roku 1994, které je takovou zhudebněnou verzí Requiem za sen* a obsahuje mj. ikonické skladby “Closer” a “Hurt”.

*Pozn.: Zajímavostí je, že Trenta Reznora můžete vidět v titulcích tohoto kultovního snímku z roku 2000 označovaného často za nejvíce depresivní film všech dob. Je mu zde uděleno poděkování za konzultaci při vybírání soundtracku .

Na dalším z těch vůbec nejlepších alb kapely — na albu Year Zero (2007) — už se zase jednou vyskytovaly dystopické vize, když Trent Reznor nespokojen s vládou George W. Bushe prorokoval, jak může svět vypadat v roce 2022.

Detailní produkce vyžaduje častější poslech

Velice poutavé jsou i dvě instrumentální písně “Play the Goddamned Part” a “I’m Not from this World”. “Play the Goddamned Part” opět využívá saxofon a v intenzivním a hypnotickém zvuku lze slyšet jedině zhudebněný obraz někoho, kdo sedí v koutě potemnělého sklepa a v šíleném stavu záchvatu vrcholné paranoie se zmůže jen na vytrhávání si vlasů a míhání zorničkami ze strany na stranu.

“I’m Not from this World” s podivnými okolními zvuky, které se dají nejlépe popsat asi jako elektronické žáby, zase píseň zní jako zuřící pes, který nechce nic jiného než zakousnout svou oběť.

Stran těchto přirovnání mají obě písně velice detailní produkci — ostatně Bad Witch je rozhodně jedno z alb, které se vyplatí slyšet vícekrát než obvykle posloucháte alba –, a když se člověk pořádně zaposlouchá, uslyší v nich mnoho různorodých vrstev na pozadí, které však nakonec hrají klíčovou roli.

Kromě nejrůznějších ruchů a úderů tak můžete v “Play the Goddamned Part” slyšet i nějaké hodně vzdálené klávesy a nebo neustálý tikot hodinových ručiček.

Druhá “Ahead Ourselves” obsahuje deformovaný hlas, který jakoby zněl z nějaké porouchané vysílačky a na pozadí jedou neskutečným tempem bicí — tedy alespoň dokud nevybuchnou elektrické kytary a všechno a intenzita, kterou píseň buduje se ještě nezvýší.

Nine Inch Nails – Bad Witch

Vydáno: 22. 6. 2018
Délka: 30:14
Žánry: Industriální Rock, Experimentální Rock, Industriální Metal
Rozhodně musíte slyšet: 1. Shit Mirror, 3. Play the Goddamned Part, 4. God Break Down the Door

SLEDUJTE NÁS

AKTUALITY

NOVINKY

Recenze | Novinky: Drtivá post-punková temnota i zasněné popové dojáky tvoří nejen nejpestřejší, ale i nejlepší album welšských The Joy Formidable „Nestrávíte posledních 10 let...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

RECENZE | Reedice: Nejdůležitější rock & rollové album všech dob Sgt Pepper’s Lonely Hearts Club Band slaví reedicí 50. let. Beatles mají ve stereu...

NÁHODNÉ ALBUM

RECENZE | Novinky: Merritt z The Magnetic Fields vybral na Selection from 50 Song Memoir 16 písní o osudových letech svého života The Magnetic Fields...