Recenze | Novinky: Brand New vydali z ničeho nic (pravděpodobně) poslední album Science Fiction, které uzavírá kruh a (pravděpodobně) učiní z kapely legendu

Brand New už skoro ani není kapela, ale mýtus nebo náboženský úkaz, který se zničehonic zjevuje před předchozího varování. Jejich album Science Fiction, které je nejspíše posledním, je emotivní, nervy drásající, intenzivní a útočí na status nejlepšího alba tohoto roku.

O novém albu neexistovaly prakticky žádné zmínky. Kapela vydala v období minulých dvou let dva singly “Mene” a “I Am the Nightmare”, poté následovala zpráva o tom, že ačkoliv se vydání alba už plánovalo na rok 2015, nevyjde ani v roce 2016, protože kapela nechce vydávat něco, co by nekráčelo ve šlépějích úspěchu a kvality alba The Devil and God Are Raging Inside of Me. Poté kapela oznámila vydání nového alba a oznámila turné, přitom ale o albu nesdělila nic kromě toho, že 15. srpna začíná předprodej vinylů, které dorazí v říjnu (informovali jsme o tom mimochodem zde). No a pak se znenadání minulý pátek objevilo celé album na YouTube.

Co se chvíli jevilo jako únik (“leak”, jak se říká v angl. internetovém slangu), se ukázalo, že bylo nahráno z oficiální zdrojů po tom, co se krátce na to album objevilo i na streamovacích službách a byl spuštěn prodej jeho fyzických nosičů. Kapela neudělal předtím ani jeden rozhovor, ani jednu akci podporující jeho vydání. I tak (nebo možná právě proto) album míří podle předčasných odhadů do hitparády jako nejžádanější album v americkém žebříčku Billboard 200. Pokud se tak stane, bude to jejich první album č.1 v hitparádách a teprve třetím rockovým albem po novém albu Arcade Fire a Linkin Park na číslu 1 (a to můžeme spekulovat, jestli se Everything Now resp. One More Light dají vůbec považovat za rockové).

Jedno z psychicky nejitenzivnějších rockových alb všech dob

Kapela z Long Islandu je jako obvykle plná záhad a tak není jisté, zda je Science Fiction skutečně posledním albem, avšak podle symboliky, která hlásá už dlouhou dobu “R.I.P. 2018” a podle spekulací a vůbec podle toho, jak album zní, je to pravděpodobné. Jaké tedy nové, pravděpodobně poslední album Brand New je? Bez velkého přehánění jedno z emocionálně a psychicky nejitenzivnějších rockových alb všech dob. Brand New na Sciene Fiction zopakovali nervy drásající vypjatost z alb Daisy a The Devil and God Are Raging Inside of Me. Science Fiction by mohlo tvořit nový žánr hudby, který by se dal označit podle žánru filmů jako “psycho”.

Album má neuvěřitelně hustou atmosféru, Brand New jsou více temnější než kdykoliv jindy a to už předtím se zdálo, že hudba v rámci jejich žánru, už temnější ani být nedokáže. Poslouchat tohle album v potemnělém bytě, je na pořádného panáka před spaním. Je na druhou stranu vědecky dokázáno, že posloucháním depresivní hudby se stává člověk vyrovnanějším, takže proč ne… Navíc mnoho písní jako například druhá a třetí “Can’t Get it Out” a “Waste”, vám přivodí hotové hudební orgasmy, při kterých vám budou stávat chlupy na všech částech těla. Když se “Waste” přelomí do své poslední části, je to moment jako z fenomenálních momentů Pink Floyd: sól písní “Time” nebo “Comfortably Numb”. A to už něco znamená, protože tohle je všeobecně považováno za samotný vrchol populární hudby jako takové! Samozřejmě kdyby tohle byl závod, Brand New by dokázali běžet s Pink Floyd jen část závodu, kolik kapel by to ale vůbec dokázalo?

Rekapitulace předchozích alb v novém světle

Kapela vydala od roku 2001 5 alb a každé bylo naprosto unikátní. Your Favorite Weapon (2001) byl poměrně přímočarý emo/pop-punk, Deja Entendu (2003) emo/indie rock, Devil and God Are Raging Inside Me (2006) tvrdší alternativní rock podobný třeba Nine Inch Nails (ovšem bez elektroniky) a Daisy (2009) byl hlavně noise rock jemně dotýkající se grunge. Science Fiction je v mnohém skvělou rekapitulací jejich celé diskografie v novém světle, stejně jako kapel, které je inspirovaly. “Can’t Get It Out” funguje na albu jakožto temnější verze Weezeru a spolu s “Waste” navracejí z části časy alba Deja Entendu. “451” následuje písně “Luka” z alba Devil and God Are Raging Inside Me.

“No Control” nebo “In the Water” zase navrací Daisy, jehož hudební následovníci mají asi největší zastoupení na albu, stejně jako čerpá inspiraci od Nirvany nebo The Jesus Lizard. Na konci “In The Water” fanoušci zpozorní, protože slyší promlouvat hlas, který říká stejné věty, jako na začátku písně “Daisy” a kapela znovu ukazuje, jak umí dokonale pracovat se svou vlastní mytologií a udržet fanoušky v nadšení z jejich hudby.

Víc než jen hudba

 Brand New vždycky věděli, jak si fanoušky získat.

S popularitou Brand New je to dost zvláštní. V USA jezdili dlouhá léta po klubech a menších sálech, před pár lety se několikrát dostali při společném tour s jinými kapelami (třeba Modest Mouse) do velkých arén. Současné turné budou jezdit po divadlech. Mají ale rozsáhlou komunitu věrných fanoušků, kterou by mohly závidět i kapely daleko zvučnějších jmen. Brand New vždycky věděli, jak si fanoušky získat. A to není myšleno tak, že budete říkat “takhle kapela je fajn”, ale doopravdy si vás získají takovým způsobem, že buďto Brand New okamžitě zavrhnete, nebo vás vtáhnou do hry takovým způsobem, že už nebudete moct ven. Brand New následují strategii kapel jako Pink Floyd, Radiohead nebo Nine Inch Nails, které vytvářejí především koncepční alba a člověk má z nich pocit, že jsou něco více než obyčejné album, které si několikrát poslechnete a hned potom přejdete k dalšímu albu jiného interpreta a zapomenete na to, co jste před chvíli slyšeli. Konzumerství jde stranou.

Alba Brand New jsou pro početné tvrdé jádro fanoušků kapely jako náboženský artefakt

Alba Brand New jsou navíc protkány náboženskými odkazy, referují na osobní život frontmana Jesseyho Laceyho, vlastní tvorbu (jak je popsáno výše), či samotnou existenci kapely : “Number 7… 7 years (doba od nahrávání posledního alba) nebo

“This is the last time,”

čímž pokračují v budování záhady okolo konce kapely. Alba Brand New jsou pro početné tvrdé jádro fanoušků kapely jako náboženský artefakt, který se zdá být něčím více než jen hudbou. To je to, co dělá z Brand New unikát mezi kapelami a co z ní dělá jednu z nejzajímavějších a nejlepších kapel tohoto století.

Brand New nezvykle mnoho využívají akustickou kytaru a vlivy jižanské hudby. Akustická kytara je obzvláště intenzivní, skoro jakoby Vinnie Accardi tiskl struny tak moc, že při tom krvácel z konečků prstů. Ačkoliv spojení vlivů jižanského rocku a folku s Brand New zní jako divný pokus o vtip, funguje to překvapivě, jako nový směr kapely, výborně. Kdo zná Brand New naživo alespoň ze záznamů, ví že Vincent Accardi je skvělý kytarista, který dokáže písním vdechnout pomocí vytříbeného kytarového zvuku, skrze efekty, tu správnou atmosféru, která dělá písně Brand New unikátní a nezaměnitelné s jinou kapelou.

Psychoterapie, konec světa a 451 stupňů Farenheita

Celé album je konceptováno jako jakási psychoterapie a vypořádání se s psychickými problémy. Album a úvodní píseň “Lit Me Up” začíná záznamem z nějakého sezení s psychiatrem. Starší žena se svěřuje se svým snem a mrazivě z toho vyplývají její obrovské problémy, které hraničí až se ztrátou identity. Už první píseň potvrzuje, že Jesse Lacey neztratil nic ze svého textařského umu a sází jednu metaforu za druhou: psychologie, geologie, historie, náboženství – to všechno využije, aby odstartoval album své kapely a nastavil mimořádně hustou atmosféru. Druhá píseň je něco, co opět potvrzuje, že tohle bude poslední album kapely. Písně Brand New jsou velmi depresivní, tady se velmi osobně Jesse přiznává k tomu, že chtěl přijít s nějakým pozitivním poselstvím, ale vždycky se to nějak zvrhlo, protože se prostě cítí většinu času pochmurně a nemůže si ani ve svých textech pomoci.

“Waste” spojuje a rekapituluje historii Jesseyho, s historií kapely. Jakoby chtěl po “Can’t Get it Out”, aby jeho manio-depresivní nálady skončily spolu s kapelou. “Same Logic/Teeth” je o tom, jak psychika ubližuje nejen trpícím lidem, ale také lidem okolo nich.

“So how’s it feel to walk around, like you’re some sort of freak
You’re just an actor, ain’t no doctor”

Název “137” odkazuje na Caesium-137: radioaktivní izotop, který neexistoval v atmosféře ještě před použitím první atomové bomby. Píseň je o konci světa a bláznovi, který si přeje vyhodit celý svět do povětří atomovou bombou. “Out of Mana” je pravděpodoně o člověku zmateném a ztraceném v digitálním světě video her. “In the Water” slouží perfektně jako labutí píseň kapely, “Desert” se zabývá současnými problémy náboženství a církve. Enegická a agresivně sarkastická “451” odkazuje na Bradburyho legendární román “451 stupňů Farenheita” a Jesse zpívá o tom, jak se v dnešním světě cítí podobně, jako v ponurém futuristickém Bradburyho světě zachycující kulturní, morální, inteligenční a duševní úpadek společnosti, kde je lidstvo zotročeno technologiemi a kde je zakázáno číst knihy.

“Batter Up” s textem:

“It’s never going to stop
Batter up
Give me your best shot
Batter up,”

je  smutným závěrem, když Jesse zpívá: “Nedostal jsi, co jsi chtěl a hned zatím dodává “je na čase, aby to zkusili další,” jak by se dalo z baseballového slangu přeložit slovní spojení “batter up”. Ať už tím Jesse odkazuje na sebe a nebo promlouvá ke svým fanouškům, je to velice smutný a rezignovaný způsob, jak odejít z pódia, nechat doznít zpětnou vazbu a nechat zhasnout světla. Čekal ale někdo od Brand New úsměvy a závěr ve stylu: “Žili šťastně až do smrti?”

Brand New – Science Fiction

Vydáno: 18. 8. 2017
Délka: 1:01:22
Žánr: Alternativní rock, Alternative/Indie Rock, Experimentální rock, Post-Hardcore, Emo
Rozhodně musíte slyšet: 1. Lit Me Up, 2. Can’t Get It Out, 3. Waste, 5. Same Logic/Teeth, 7. Out of Mana, 8. In the Water, 10. No Control, 11. Batter Up