Car Seat Headrest – Twin Fantasy (Face to Face)

Car Seat Headrest – Twin Fantasy (Face to Face)

Recenze | Novinky: Car Seat Headrest znovu nahráli album Twin Fantasy. Album o vkročení do dospělosti původně nahráno na levný notebook, zní konečně tak, jak znít mělo

Twin Fantasy je album z roku 2011. Will Toledo ho pod jménem projektu Car Seat Headrest tehdy nahrál v době, kdy měl devatenáct let a celé album bylo nahráno v podstatě na jeden levný notebook na zadní sedačce auta (odtud ten název). Tento muž z Virginie měl pocit, že tímhle albem ještě nesdělil vše, co měl a že tohle album ještě neslyšelo tolik lidí, jako ho slyšet mělo. Teď když k tomu má prostředky, rozhodl se tedy tohle album o vkročení do světa dospělých ještě jednou přivést ven na sluneční svit a tentokrát ho nahrát tak, jak znělo celá ta dlouhá léta v jeho hlavě.

„Nikdy to nebylo hotové dílo,“ říká Will Toledo a dodává: „Až minulý rok jsem přišel na to, jak to dokončit.“ Jeho myšlenkové pochody lze snadno číst. Když mělo amatérsky znějící původní album z roku 2011 takový úspěch, kdy nevadily posluchačům ty velké nedokonalosti technické a muzikantské a zajímala je hlavně podstata sdělení, jaký asi bude mít dopad, když se album nahraje tentokrát s důstojným rozpočtem, jaký mají ostatní větší kapely?

Foto Car Seat Headrest k albu Twin Fantasy (Face to Face)
Tohle foto vystihuje trefně Willa Toleda v dobách nahrávání originálu. Jak však sám říká, nyní už nevidí svůj příběh jako tragédii. A taky na nahrávání není sám, ale má kapelu.

Jaký bude mít dopad, když Car Seat Headrest bude konečně skutečná kapela s dobrými muzikanty a ne jen jméno, za které se bude schovávat Will Toledo? Když využijí běžnou studiovou technikou a spoustu času na přemýšlení i zdokonalování zvuku? Jak bude znít, když budete moct strávit osm měsíců jen mixováním skladeb tak, abyste konečně dosáhli toho správného zvuku bicích (a že prý této možnosti Car Seat Headrest využili)?

Jak si Toleado konečně vydělal na „velké“ Twin Fantasy

Will Toledo za šanci nahrát jeho sice až šesté, ale zlomové a první zásadní album může poděkovat Matador Records a samozřejmě své vlastní píli. Matador Records s ním podepsali smlouvu po nahrávání a vydávání mnoha vlastních výtvorů, ve kterých Toledo neustále dokazoval, že v něm je něco, o co by měl svět stát. V roce 2015 se tedy konečně dočkal nějakého rozpočtu od nahrávací společnosti a nahrál po sérii lo-fi alb své první hi-fi album Teens of Style. To vyzdvihl hlavně nejslavnější hudební časopis Rolling Stone, který ho umístil i do svého výběru 50 nejlepších alb roku 2015. Will Toledo ale jakoby se bál, že selže s nějakým ambiciozním zvukem, který bude konečně znít jako velké kapely, a tak se na Teens of Style ještě úspěšně ve studiu schovával za svůj původní lo-fi zvuk.

Využívat výhod velkého studia konečně začal až o rok později na Teens of Denial — první album Car Seat Headrest s externím producentem –, a první album o kterém tentokrát nepsal “jen” Rolling Stone a pár dalších časopisů a webů, které Car Seat Headrest objevili, ale tohoto alba si všimla již většina hudebního světa. Rolling Stone označil Teens of Denial jako čtvrté nejlepší album roku 2016 a v žebříčku magazínu Paste se dokonce dostal na pomyslnou bednu, když podle magazínu nahráli Car Seat Headrest třetí nejlepší album roku.

Nyní se kruh uzavřel a Twin Fantasy (Face to Face), jak se nově nahrané album odlišuje od originálu, si Will Toledo opět nahrál jako všechny alba před Teens of Denial  sám, ale tentokrát jako již zvukově vyspělé album, které se může technickou kvalitou rovnat velkým klukům alternativní a nezávislé hudby.

Změna formy velká, změna obsahu jen kosmetická

Rozdíl ve zvuku je podle očekávání obrovský. Už tu nejsou žádné zvukové šumy levné zvukové karty notebooku, zkreslení a velká zvuková mlha obyčejného mikrofonu, ale vše je krásně čisté a slova jsou tentokrát i přes časté Toledovo mumlání, konečně zřetelná. Album je oproti původnímu pochopitelně více zvukově pestré.

Změna formy je obrovská, změna obsahu je jen kosmetická. Co samozřejmě zůstává, je koncept alba o nejrůznějších tématech typických losera okolo dvacítky. Nemotornosti okolo vztahů i sexu; otázky okolo toho, kam směřovat se svým životem; věčná a všudypřítomná nejistota; smutek z toho, že nepřichází v životě to, co od něj očekáváme… Pak zpívá Toledo taky o ne tolik filozofických a úplně obyčejných věcech jako o hulení trávy; o snažení se přimět někoho, aby přestal kouřit nebo dokonce o své pohmožděné holeni a dává tak posluchači velice realistický obrázek toho, co ho skutečně tehdy trápilo.

Toto, jak říká Toledo, je nejdůležitějším rozdílem mezi starým a novým: už nevidí svůj vlastní příběh jako tragédii. Už není sám. – oficiální text vydaný k albu

Pro ty, kdo slyšeli původní album, je tato nová verze zvukově doopravdy vekou změnou. Na první písni “My Boy (Twin Fantasy)” nejenže slyšíme zřetelné a přesné bicí, hezky zvukově ostrou basu a všechno je tak nějak v HD, ale kapela dokonce díky tomu místy připomíná power pop ve stylu tak velké kapely, jakou je Weezer.

Kapela kostry originálních nápadů příliš neupravovala, jen trochu popravila texty a Toledo vložil třeba odkazy na Franka Oceana nebo Jamese Browna, a tak jsou stopáže písní podobně dlouhé, dokonce však ještě většinou o něco prodloužené o různé stěny kytar v závěrech skladeb. Zatímco na původním albu byla nejdelší píseň “Beach Life-In-Death”, nyní jí předstihla “Famous Prophets (Stars)”, jenž byla z původních deseti prodloužena ještě o šest dalších minut(!).

Jako mnoho dalších písní má tahle problém s tím, že může být pro posluchače až příliš únavná — zvláště pak, když na ni nemáte tu správnou náladu. Pokud ale udržíte pozornost a budete se snažit písni porozumět po textové stránce, Toledo zde vytáhne jedny ze svých vůbec nejlepších textařských momentů. Části jako:

”It should be antidepression
As a friend of mine suggested
Because it’s not the sadness that hurts you
It’s the brain’s reaction against it,”

(“Mělo by to být antidepresivní / Jak můj kámoš navrhl / Protože to není smutek, který tě zraňuje / Je to reakce mozku na něj”), jsou ryzím textařským zlatem. Navíc následující píseň je jeden a půl minutová, kompozičně i instrumentálně oddychová píseň. I když pravda, oddechová není tak úplně textově, protože ačkoliv je její poselství naprosto jasné a nemusíte u ní tolik přemýšlet, je přece jen se svým opakujícím se textem:

“Stop smoking, we love you
And we don’t want you to die,”

vážná a úzkostlivá. Škoda, že by téhle písni nerozuměli všichni čeští občané, Ministerstvo zdravotnictví ČR by totiž možná mohlo nahradit touto písní náš protikuřácký zákon a mělo by to větší efektivitu.

Hodně dramatické, ale konečně i bezstarostné momenty

Jasný highlight alba a píseň, která by měla být vyznačena zvýrazňovačem, je čtvrtá “Sober to Death”. Toledo zase ukazuje, že je fenomenální textař s obrovským talentem. Občas i zamrzí, že nedokáže díky kompozici své písně ještě lépe naaranžovat takovým způsobem, aby z nich dokázal vyždímat více emocí. Části jako:

“Don’t think it’ll always be this way
Not comforted by anything I say
We were wrecks before we crashed into each other,“

jsou totiž krásná vyjádření pocitů dospívajícího člověka, které dostávají navíc ještě dalšího rozměrů, když si uvědomíte, že je nyní Toledo zpívá už jako dospělý člověk, ale možná se cítí úplně stejně jako předtím.

“Sober to Death” vystoupila už z původního alba, jestli ale nějaká píseň vyrazí posluchači dech na první pokus, je to “Nervous Young Inhumans”. Z původní úvodní melodie, která ve verzi z roku 2011 skoro ani nebyla slyšet, najednou vyroste labuť z ošklivého káčátka, když to rozjede syntezátor, který se střídá s elektrickou kytarou a podporují je v tom výborně vážně zamilovaná basa a naopak bezstarostné a velice jasné bicí. Není divu, že si Car Seat Headrest vybrali tuhle píseň jako singl a natočili k ní videoklip.

V té kusu nostalgie, kdy se posluchač i hudebník vrátí ke svému výtvoru a vůbec k době minulé jen natolik, aby byly vzpomínky stále čerstvé, je taky něco krásného.

Další z výrazných písní i původního alba byla a je “Bodys”. Z písně je cítit mladistvá síla, sexuální touha a jako na jednom z momentů poprvé i bezstarostná nálada. “Cute Thing” je píseň, která v sobě nemá nejvíce ducha klasického rocku pro nic za nic. Je to píseň, ve které se Toledo vtěluje do rockové hvězdy. Fráze: “God, give me Frank Ocean’s voice / And James Brown’s stage presence / I will be your rock, God, when you’re rolling the dice,” sice byla pozměněna a původně oslavovala více rockové ikony Dana Bejara z The Destroyers a Johna Entwistleho z The Who, je to ale pořád píseň, která zní více jako rádiově přívětivý pop rock než alternativní/nezávislý rock.

To je právě jeden ze splněných úkolů na albu. Písně “Bodys” a “Cute Thing” konečně mají ten správný zvuk, jaký měly mít už od samého počátku, aby mohly oslovit více posluchačů.

Jestliže si některé písně dokážeme představit, že hrají v rádiu nebo dokonce na párty, písně jako “High to Death” jsou naopak něčím, co má zůstat jen mezi posluchačem a umělcem. Měnící se instrumentace, kdy nejdříve vyhrává tichá noční kytarová balada, kterou začnou podporovat bubny a švitořící efekt a výkřiky dětí, promění píseň v další emocionálně silný moment.

Těch tady mohlo být klidně víc, jenže bohužel byly pohřbeny hluboko do země buď díky příliš dlouhé stopáži skladeb a díky monotónnímu mumlání Willa Toleda, jehož vokály se bohužel v některých místech ukázaly jako slabší stránka alba, protože přímo křičí po nějakém větším vokálním nasazení.

Je jasné, že je hluboký a smutný hlas přesně jeho styl, kéž by z něj ale občas vykročil jako právě na “High to Death”. V této dramatické písni, která má možná značit rozpad vztahu, se vyskytují navíc opět mimořádně dobré texty, když Toledo naráží jednak na píseň z úvodu alba “Stop Smoking (We Love You)” a jednak využívá přirovnání ke Slunci a Sluneční soustavě.

Když se řekne, že nějaká kapela znovu nahraje své album, vypadá to jako zbabělost. V případě Car Seat Headrest je ale situace úplně jiná, protože, jak řekl samotný stvořitel Will Toledo: „Nikdy to nebylo kompletní dílo a až minulý rok jsem přišel na to, jak to dokončit.“ Twin Fantasy (Face to Face) je vlastně takový splněný sen jednoho hudebníka, který když jej předal světu, nonverbálně mu vzkázal: takto to přesně mělo znít poprvé.

Na Twin Fantasy nevadí, že vzniklo v roce 2011. Skype, o kterém se na albu taky zpívá, se používá stále a za sedm let se lidé zase tolik nezmění, aby noví posluchači nemohli být s albem spojeni díky tématům. Větším úspěchem však je, že nevadí ani dospění Toleda a stávajících fanoušků původního alba, ačkoliv album začal tvořit ve svých sedmnácti a nahrál ho v devatenácti. V té kusu nostalgie, kdy se posluchač i hudebník vrátí ke svému výtvoru a vůbec k době minulé jen natolik, aby byly vzpomínky stále čerstvé, je taky něco krásného.

Car Seat Headrest – Twin Fantasy (Face to Face)

Vydáno: 16. 2. 2018
Délka01:11:16
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indier Rock, Power Pop, Písničkář
Rozhodně musíte slyšet: 4. Sober to Death, 5. Nervous Young Inhumans, 6. Bodys, 7. Cute Things, 8. High to Death



  • Recenze návštěvníků a přidání vlastní recenze
    Já si myslím...










ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář