Chinaski – Není nám do pláče

Chinaski – Není nám do pláče

RECENZE | Novinky: Není nám do pláče je asi lepší deska než Rockfield. Do smíchu nám z Chinaski ale moc není

Po komerční stránce byl minulý Rockfield obrovský úspěch, a tak Chinaski v zahraničí zůstali. „Není nám do pláče, že můžeme v zahraničí natáčet,“ jak zpívá Malátný v úvodní písni. Tentokrát jim bylo jedno studio z jedné cizí země málo a Chinaski nahráli Není nám do pláče na Novém Zélandu, Austrálii, USA a Londýně. K producentovi Gregu Haverovi (Manic Street Preachers, Melanie C) se přidal Stefan Skarbek (skladatel pro Amy Winehouse a Melanie C) a tak trochu tajemný, neznámý Alex Davis.

Pokud při Rockfieldu prodělal zvuk Chinaski plastickou operaci, na Není nám do pláče se jednalo spíše o facelifiting. Na první poslech je jasné, že oproti Rockfieldu je zde jednoznačně více elektrických kytar. Poté jsou tady písně, které se onomu face liftingu vymykají – „Venku je na nule“, která je naprosto netradiční věc, kterou bychom čekali spíše v diskografii Davida Stypky nebo nějakého folkaře. Na českou scénu je to naprosto unikátní píseň. Tradičně pozitivním Chinaski se vymyká potemnělým textem. Zajímavé je, že za ní stojí Alex Davis – oproti Haverovi a Skarbekovi prakticky neznámé producentské jméno. „Hoří Hollywood“ je další píseň, která se vymyká nejen albu, ale celé tvorbě Chinaski. Původně je to píseň z alba Exotica od prešovských IMT Smile, otextována Michalem Horáčkem.

Foto Chinaski k albu Není nám do pláče
Chinaski (foto: chinaski.cz)

Rokec pro chvíle, kdy si taťky a mamky potřebují zapařit

Je těžké říct, zda to tak kapela chtěla, ale Není nám do pláče působí, jakoby kapela nešla za vyloženými hity tak jako na minulém, komerčním trháku Rockfield. “Řítím se do pekla“ mělo být věnováno AC/DC, “Záhada” zní lehce jako Rolling Stoní věc. Mohlo by to působit tak trochu, jako částečný návrat do kytarových počátků Chinaski, potom ale zazní úryvek „sex, drogy, rock’n’roll, není čas na balady“, “hejbni prdelí” a “je mi to jasný – bude to krutý”, který je vzhledem k současné tvorbě Chinaski nechtěně dost ironický a snaží se o nějaké falešné buřičství, které je už dávno pryč. Je to zkrátka takový bezpečný rokec pro chvíle, kdy si taťky a mamky potřebují zapařit. Něco jako český Nickelback. Z této dvojice písní “zlobivých Chinaski” jednoznačně vyhrává “Řítím se do pekla” se super skluzovým sólem.

Album se jeví spíše jako „post-comebackové“, to comebackové ve smyslu znovu zažehnutí plamene komerčního úspěchu byl spíše Rockfield. Není nám do pláče není album hitů. Celkově se ale poslouchá lépe než Rockfield. I s různými hudebními producenty a různými studii zní deska poměrně konzistentně, ovšem na druhou stranu dost nekonzistentně v porovnání s vyváženým a vyladěným Rockfieldem.

Žádný slovenský klín, ale srabácké texty

Není nám do pláče ovšem obsahuje taky méně otravných hitů. Není tady (zaplať pánbůh) žádná píseň „Víno“, „Každý ráno“, ani jedna z nejvíce prvoplánovitých českých popových písní všech dob – „Slovenský klín“. Pro takové ty typické maloměstské třicátníky až padesátníky, pro které je největší povyražení měsíce sobotní cyklo výlet do oblíbené hospůdky a večer sledování Star Dance – špatná správa. Pro ty, kterým se zježí chlupy na zádech po každé, když zaslechnou někde nechtěně rádiu „keď si chcel preložiť, čo je to bozkanie“ a „sme obaja, ty i ja / Made in Czechoslovakia“ – výborná zpráva! Výše zmiňovaná trojice „Já nebo ty“, „Tamaryšek“, „Adieu“, to tak trochu kazí, ale tyhle písně jsou rozhodně snesitelnější, než Rockfieldová komerční trojka. Síla Rockfieldu na druhou stranu byla sama o sobě píseň, která z rádií moc slyšet nebyla – výborný návrat do energických, funk-rockových dnů Chinaski – „Láska & Hvězdy“ s parádním textem: „Láska je to o čem to tady je / protože Láska je Bůh, věčná energie“ a „Seznámím tě děvče mé, s Jiřím Grygarem s Jiřím Grygarem!“ Malátný žádnou podobnou textařskou šílenost, kdy by to mohlo působit, jakože pojmenoval své přirození po nejznámějším českém astrofyzikovi (ať už to bylo myšleno jakkoliv) nevytáhl – a je to pro dobro písní velká škoda.

Kamenem úrazu jsou právě texty, které zní pořád stejně srabácky a nudně jako texty z největších hitů minulých alb. Většina písní je o partnerském soužití dvou čtyřicátníků a se vší pokorou a úctou – je to někdy děsná nuda.

„Navždy tu spolu zůstanem
jako propan s butenem,“

je možná roztomilá slovní hříčka, ale třeba i takový Milan Špalek z Kabátů by si z ní v nejlepší formě z alba Colorado, Dole v dole nebo Corrida, vytřel zadek a v horší formě – třeba z alba Banditti di Praga, by si z ní vystačil pro sloku. Nepoužíval by to jako ústřední slovní obrat pro refrén. Podobně by to měl třeba i Vašek Bláha z kapely Divokej Bill. Malátný se svými texty v kategorii skupin podobné třídy tedy moc nepochodí a žádné záblesky jeho textařské geniality z minulé tvorby nelze čekat.

Chinaski ve svých obvyklých, pohodlných polohách

Chinaski se v některých písních vrací do své nudné střední polohy středoproudých písniček pro lidi středního věku, ze střední třídy.

Je škoda, že už si netroufne na děsně zábavné pitomosti jako „Basama fousama“, ani nenavázal na “Milion Dolarů” nebo “Láska & Hvězdy” z minulého alba. Místo toho recykluje své předchozí nápady, viz. “bůh je žena” zaměněno na “žena je vinna”, přitom je to proneseno v totožném frázování – to jen na připomenutí, kdyby jste náhodou zapomněli, že píseň „Vakuum“ Chinaski na minulých singlech ždímali znovu a znovu dokola, aby jim z toho vypadl „Hlavolam“ nebo „Každý ráno“. Chinaski se v písních „Já nebo ty“ – což je taková Chinaski verze příšerného „Večerníčku pro dospělé“ Čejky – „Tamaryšek“ a „Adieu“ vrací do své nudné střední polohy středoproudých písniček pro lidi středního věku ze střední třídy, kterou objevili právě na písni “Vakuum”.

Na albu Není nám do pláče slyšíme v horším případě právě tuhle polohu Chinaski a v lepším případě polohu onoho tak akorát přidrzlého pop-rocku pro čtyřicátníky, jakou měli v minulosti na “Stížnost” nebo “Zadarmo. Pak tu stojí samostatně píseň “Venku je na nule”, ve které objevili Chinaski novou polohu pompézního popu, skříženého se špetkou folk-rocku. Je škoda, že ale zapomínají na své dvě nejlepší polohy – bláznivý, energický funk rock nebo hard rock ze starých songů jako “Vinohradská č.p. 90”. “Tamaryšek” je jen smutnější verze „Hlavolamu“ a podobně je to i s „Naposled“.

Ústřední píseň si najde své příznivce i odpůrce – tak jak to lze čekat, když napíšete píseň o minulých písních kapely. Úvodní píseň Rockfieldu „Kapela“ má jako závěrečná píseň Není nám do pláče dechovou verzi.

Chinaski – Není nám do pláče

Vydáno: 5. 5. 2017
Délka: 48:08
Žánr: Pop/Rock, Adult Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Není nám do pláče, 5. Venku je na nule, 8. Řítím se do pekla

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář