Jake Bugg – Hearts That Strain

Jake Bugg – Hearts That Strain

Recenze | Novinky: Hearts That Strain Jaka Bugga je odvaz leda tak pro babičky. Alespoň ale zpívá to, k čemu vždycky tíhnul

Po rozpačitém albu On My One, na kterém Jake Bugg koketoval s elektronikou, neotálel s dalším albem vůbec dlouho a mezera mezi vydáním posledních dvou alb činila jen něco málo přes rok. Taháky nového alba měli být zajímaví hosté a účinkující. Hlasově slyšíme v písni “Waiting” mladší z původně disneyho sester Noah Cyrus a na kytaru hraje na albu třeba Dan Auerbach z Black Keys i muzikanti z kapely samotného krále rock’n’rollu Elvise.

Zajímavé také je, že Jake Bugg nahrál album v Naschvillu a vlivy americké hudby se na něm podepsaly výrazným způsobem. To ale není všechno. O produkci se postaral léty ověřený country producent a držitel Grammy David R. Ferguson. Mezi hráči na albu nechybí muzikanti, kteří hráli se samotným Elvisem Presleym. Máem tedy plno lákadel. První vykročení tou správnou nohou směrem k úspěchu bychom měli, co ten zbytek?

Fotka Jake Bugg k albu Hearts That Strain
Jake Bugg zamířil do Ameriky

Jemně znějící první píseň “How Soon The Dawn” začíná v poklidných ostrovních rytmech možná ještě doznívajících dovolených. Akustická kytara, jemné popěvky, bongo bubny, na konci trochu foukací harmoniky. Taková skoro karibská píseň na severoamerický způsob. Je vůbec poměrně překvapivé jak moc Americky tenhle nottinghamský patriot zní. Není to však ale asi vypočítavost, ale spíše hledání nového směru v zamrznuté kariéře po velkém debutovém rozruchu. Bugg totiž vždycky i přes jednoznačné americké country v jeho hudbě, vzhlížel taky k velkým postavám britské hudby. Když ale Beatles a Oasis byli dostatečně poctěni v prvních dvou albech, teď je logicky na čase Amerika a Buggovi oblíbení Johnny Cash, Don McLean nebo Everly Brothers.

Druhá píseň se jmenuje “Southern Rain” a Bugg zpívá jakoby své dětství neprožil na severu Anglie v regionu East Midlands, ale na jihu USA v Alabamě.

“A cloud of judgment day
Southern rain,”

zpívá Bugg a připomíná to pověstnou konzervativní a silně nábožensky založenou náturu amerického jihu. Písně zní zajímavě, ale chybí jim nějaký výrazný refrén nebo něco, co by si z nich člověk zapamatoval. Na první tři místa se obvykle umísťují potencionální největší hity alba a když u Buggového alba zní spíše jako vyplňovací písně mezi hity a ty hity pořád nepřichází ani poté, jsou to první zlá znamení.

Když nemáte Miley, tak tam dejte Noah

Vážně by mě zajímalo, na co Bugg myslel, když si pozval do nového alba Noah Cyrus. Pokud by to byla Miley Cyrus, ještě by se to dalo pochopit. Kdo by nechtěl mít takový marketingový nástroj v kapse? Takhle je to takové babicovské: “Když nemáte Miley, tak tam dejte Noah,”  protože Noah zní vážně úplně stejně jako Miley. Nedává to smysl ještě více protože se Bugg v tisku dost peprně vyhrazoval oproti různým mainstreamovým umělým hvězdičkám (hlavně si bral do pusy One Direction). A ejhle, nyní má na albu mainstreamovou sestru mainstreamové mega hvězdy.

S písní “The Man On the Stage” zavítá Jake lehce zpátky domů do Anglie, protože píseň má typické pompézní orchestrální aranže ostrovních rockových kapel. Přechod na konci slok je prakticky úplně totožný s přechodem v klasice Pink Floyd “Comfortably Numb”. Díky všemu přechozímu ale nabízí “The Man On the Stage” alespoň nějaké záchytné body, které si zapamatujete. Jake Bugg ale ani do poloviny alba nezvládl vytáhnout něco ze svých předchozích velkých refrénu písní (“Slumville Sunrise, What Doesn’t Kill You”, “Lighting Bolt” nebo “Two Fingers”). Zároveň se poodhaluje opět to, co na minulém albu. Pokud Buggovi nedokáže napsat velkou píseň nikdo z “co-writerů” (skladatelé, kteří pomáhají s písněmi intepretům, pozn.), on sám to prostě neumí. Sám dokáže napsat písně průměrné, ale s napsáním nějaké nadprůměrné má velký problém.

O jediné písni, která by se dala nazvat „nadprůměrná“, by se dalo hovořit o atmosferické a lehce dramatické předposlední “Indigo Blue”. To je ale na jedno album strašně málo. Nové album Jaka Bugga je jeho slabším kouskem a doufejme, že na dalším albu předvede nějaký triumfální návrat přirovnatelný síle jeho prvních dvou alb. Jeho uvadající kariéra by to potřebovala jako sůl.

Jake Bugg American Dream

Vydáno: 1.9. 2017
Délka: 35:52
Žánr: Písničkář(ka), Indie Folk, Indie Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. How Soon the Dawn, 6. The Man On the Stage, 9. Indigo Blue

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář