James Bay – Electric Light

James Bay – Electric Light

Recenze | Novinky: James Bay navázal na těžko překonatelný debut moderním, mužným a energickým albem

James Bay přichází se svým druhým albem Electic Light. Z toho prvního (Chaos and the Calm ) vzešlo mnoho úspěšných hitů jako “Scars”, „If You Ever Want to Be in Love“, překvapivě hodně úspěšný debutový singl „Let It Go“ a samozřejmě Modrý mauricius James Baye “Hold Back the River”, u kterého platí to vzácné pravidlo, že je to jeho nejúspěšnější a zároveň i píseň všeobecně uznávaná za jeho nejlepší.

James Bay se stal v jeho rodné Británii díky debutu a dvojici “Hold Back the River“ a „Let It Go“ už klasikou všech svatebních i jiných večírků a dokázal se vyšplhat do výšin, kam se mnoho jiných nedostane ani ve svých nejmokřejších hudebních snech. Jak ale naváže na úspěšné Chaos and the Calm?

James Bay press foto pro album Electric Light
James Bay

Změna vzhledu Jamese Baye vlastně i hodně napovídá o tom, jak nové album zní. Na tom prvním se neobešel (dokonce ani na obalu) bez velkého černého klobouky, z něhož mu vylézaly dlouhé vlasy a připomínal nějakého volnomyšlenkářského dobrodruha, který chodí se spacákem na zádech po horách a přespává pod širým nebem po tom, co si zahraje při západu slunce na svou odřenou akustiku. James Bay roku 2018 nejenže vypadá, ale hlavně taky zní úplně jinak. S prosluněného venkovského folk pop rocku je album městsky znějící. Album více více mužné a energické.

Jak největší anglický producent současnosti Paul Epworth a ďábel na rameni, dovedli Jamese Baye k modernímu rocku

Občas se dají písně označit přímo za moderní R&B (“Wild Love”), občas se daleko více projevuje rocková nátura Jamese Baye (“Wasted On Each Other” nebo “Pink Lemonade”).

Právě úvodní dvojice písní zní jako povedený moderní rock, kterého se příliš neslyší a k čemuž je samozřejmě nutné uznat zásluhy producentů.

O produkci alba se tentokrát staral jednak samotný James Bay, hlavně ale studiový hráč, skladatel Jon Green (produkce James Morrison, One More Light Linkin Park a nového alba Kylie Minogue Golden) a jedna z největších producentských hvězd současné Anglie Paul Epworth (Adele, Kate Nash, poslední album Paula McCartneyho New, Coldplay, Florence and the Machine, London Grammar a mnoho, mnoho dalších…).

Jejich záměr na těchto dvou písní vychází skvěle. I něco, co tvoří z více než 80% kytara, basa a bicí, může znít moderně. Po krátkém, jednoduchém, ale povedeném chlapáckém kytarovém riffu následuje basa a bicí, které jedou v rytmech, na které jsme zvyklí z taneční huby a James Bay do toho zpívá vysokým hlasem, jako by se jednalo spíše o R&B skladbu. Baví i předrefrén, kdy se vše uklidní a začnou se ozývat syntezátory.

V mezihře pak na chvíli vystřídá futuristický syntezátor staré dobré piáno a je to jen ukázka toho, jak se daří dobře Bayovi a producentům kombinovat klasické nástroje s moderními.

Písni se i díky tomu povede vzbudit dojem působivého romantického dramatu odehrávajícího se ve večerním velkoměstě. Vždycky, když se písni podaří mít určitou komplexní atmosféru a navíc ještě je i chytlavá a dobře se poslouchá, je to velká výhra. Textově “Wasted On Each Other” sice není nic mimořádného, ale Jamesi Bayovi se podaří textem nerozdupat dobře vymyšlené riffy a akordy, na které pak staví vokální melodie a ostatní nástroje.

Zpívat refrén

“Wasted on each other,”

(„Sjeli jsme se ze sebe”) je ideální způsob, jak přivést hned na počátku staršího a drsnějšího Jamese Baye, který nebude většinu času jen hodným citlivým klukem jako na minulém albu, ale ukáže taky svého ďábla na rameni.

Jde v tom slyšet Frank Ocean a zároveň The Strokes

James Bay poslouchal při přípravách alba jako inspiraci podle toho, co prozradil pro Entertainment Weekly tato alba: Channel Orange Frank Oceana, hodně různých písní Davida Bowieho a Prince; ’Is This It od Strokes, všechny písně od Lorde a Parallel Lines od Blondie.

Když se podíváte do komentářů pod oficiálním videem druhé písně Electic Light “Pink Lemon”, je přímo úžasné, co uvidíte: „Připomíná mi to mix popu 80 let a The Strokes…A MILUJI TO!!!,” píše jistá uživatelka Caitlyn Roesch. „Super. Připomíná mi to Davida Bowieho.” objevil se hned po ní komentář Caroliny Beatriz. 71 palců nahoru. Dole byl taky další komentář vyjadřující asociace s Princem.

Je úžasné, jak se tito velikání do hudby Jamese Baye vtiskli a skutečně si z nich něco vzít musel, protože “Pink Lemonade” je skvělá píseň.

Znovu je to rock, tentokrát obsahující docela dost nostalgii 80. let. Zní to ale soudobě a nemáte vůbec strach něco takového pustit mezi současnými puberťáky.

“Wild Love” může znít o dost jinak než první dvě písně, jen se ale více přesuneme k jiné kombinaci inspirace. Je to R&B, ve kterém je slyšet ovlivnění Frankem Oceanem a Princem. Tahle rádiově přívětivá píseň se pořád poslouchá lépe jako samostatná ,než v tomto kontextu po dvou silných duší rockových písních. Slabší stránky Electric Light se ale musí hledat jinde.

Zrovna následující balada “Us” se snaží o velkolepé drama a ačkoliv je ústřední piánová melodie s vokálním broukáním silná, díky ohranému generickému refrénu, je to drama moc přehrávané, falešné a člověk se nemůže zbavit dojmu, že už jej někde slyšel.

“In My Head” je ale daleko horší. Je to typická písnička komerčního charakteru, která možná může najít skvělé uplatnění pro nějaké reklamy, zároveň je to ale taková nuda, že se chce z toho člověku zívat.

Z velkoměsta zpět k toulání venkovem

Ještěže se po zbytečném interludu navazující na jedno z nejotravnějších a nejzbytečnějších úvodů alb (okamžitě chystejte prst na tlačítko přeskočit nebo ho rovnou odstraňte z playlistu) se vrátí James Bay zpět do formy na dvojici písní ve stylu „Springsteen roku 2018” “Just for Tonight” a “Wanderlust”. Druhá jmenovaná je jasným vrcholem alba. Nic lepšího není před ani za touto písní.

Každý si chce užít chvilky volnosti, i když jsou někdy možné jen v našich hlavách. Přesně o tom “Wanderlust” je.

Slovo “Wanderlust” vyjadřuje silnou touhu nebo impuls k toulkám nebo cestováním a prozkoumání světa. Česky to znamená nejlépe asi „toulavost”. Rozlehlý a volný zvuk písně jakoby vracel Jamese Baye z města na nespoutaný bezstarostný venkov. Hlavní prvek písně je jednoduchá melodie na elektrickou kytaru, který dokonale souzní se sdělením písně o volnosti. Ačkoliv je Electric Light místy takové uspěchané a rušné album, které neustále řeší nějaké vztahové pletky, tohle je jako si bezstarostně vyjet v horkém dni za město a nechat vše za sebou.

Refrén:

„But everyone of us, every one of us got wanderlust,”

nádherně vyjadřuje jeden z největších důvodů, proč lidé poslouchají hudbu: možnost úniku od všeho špatného okolo. Každý si chce užít chvilky volnosti, i když jsou někdy možné jen v našich hlavách. Přesně o tom “Wanderlust” je.

Tenhle song by měl patřit mezi nejlepší pohodové hity tohoto léta a možná i celého roku. Tak je dobrý.

Je vždycky tak frustrující, když posloucháte album už po několikáté a víte, že po určitém bodu už nepřijdou žádné momenty budící nadšení…

Hudba stimuluje mozek podobně jako drogy a nechce se vám nahradit drogu silnou za slabší. Zvláště, když tenhle druh drog nemá žádné vedlejší účinky, že ano…

Soulově naladěná “Where I Found You” je naštěstí ještě procítěná pěkná píseň. James Bay tentokrát, i když do toho znovu vkládá plno emocí, působí více přesvědčivě než třeba minule na “Us”. Naopak “Fade Out” a “Stand Up” jsou sice moc fajn písně, jsou to ale typické Epwortovštiny.

Ta první jmenovaná zní, jako by byla napsána a produkována spíše pro Bruna Marse nebo Ushera. Pompézní elektronicko orchestrální “Stand Up”, je pak sice možná strhující píseň, člověk se ale nemůže zbavit dojmu, že byla píseň původně určena spíše pro Adele, Florence and the Machine nebo dokonce pro London Grammar.

Není jistě špatné držet se trendů, je ale škoda, když pak zpěvák ztratí svou identitu.

V tomto bodě alba, kdy přibude elektroniky se James Bay stává dobrovolně jedním z davu a odhazuje vše, co ho dělalo unikátní na minulém albu. Není jistě špatné držet se trendů, je ale škoda, když pak zpěvák ztratí svou identitu. Zvlášť když je to zpěvák, který chce být brán nejen jako interpret cizích výtvorů, ale také jako písničkář.

R&B “Fade Out” zase až úsměvně připomíná mainstreamovou a hlasitejší verzi “February 3rd” z posledního kšeftu Epwortha z alba Let Me Down zpěvačky Jorji Smith.

Nesmíme zapomenout ještě na piánový závěr “Slide”, který byl vydaný již pár týdnů před albem. Je to solidní piánová balada. V konkurenci této kategorie není lehké se odlišit a James Bay to ani moc nechce, proto budou jeho fanynky i fanoušci sice moc rádi, že zde mají tuhle intimní píseň, jenže v nějakém širším měřítku je “Slide” spíše jen rutinní práce. Alespoň citace básně “Song” (v českém překladu básně “Píseň”) Allena Ginsberga na samotný závěr písně a tudíž i alba, poskytne moment jedinečného nápadu, který jinak písním na Electric Light hodně chybí.

James Bay – Electric Light

Vydáno: 18. 5. 2018
Délka: 48:29
Žánry: Pop, Pop Rock, Pop Folk, Folk Rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Wasted on Each Other, 3. Pink Lemonade, 4. Wild Love, 8. Just for Tonight, 9. Wanderlust, 11. Sugar Drunk High

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář