Novinky | Recenze: Kodaline se na Politics of Living snaží vystihnout dokonalý zvuk moderního mainstreamového popu

Můžete hrát prakticky jakýkoliv hudební styl a jiní si o něm mohou myslet klidně i to nejhorší, ale pokud jej daný interpret perfektně zvládá, všechny předsudky mohou jít stranou a vy můžete klidně zapomenout i dokonce na to, že nové třetí album irské skupiny Kodaline Politics of Living je přehlídkou všech možných klišé, které jsme měli možnost z mainstreamu slyšet za posledních 5 let.

Představte si, že vezmete ty velice raritní, šafránové momenty, kdy si říkáte, že Chainsmokers se i docela dají poslouchat (dost možná to budou momenty, kdy máte pár promile v krvi), ty stejné momenty Imagine Dragons (s tím rozdílem, že u těch si to řeknete občas i za střízlivého stavu) a dobré momenty nové éry Coldplay. Máte pak vlastně dokonalou popovou skupinu. Co víc byste si přáli. Kodaline se tomuto popovému ideálu na své nové desce Politics of Living dost přiblížili.

Není to ale náhoda. Kodaline se o vytvoření tohoto dokonalého popového zvuku současnosti snažili od jejich vzniku v roce 2011. Měli neskromné ambice jít až na vrchol a když dosáhli zdrojů, řekli si proč by to nemohlo být zrovna teď a investovali do těch velkých zákulisních jmen současné pop music. Od kapely, která od dob svých počátků sázela na neustále stejné producenty, je to poměrně velkou změnou.

Cesta k velikosti vede skrze neviditelné velikány

Na Politics of Living tak můžeme slyšet třeba klíčového muže bývalých One Direction nebo Ollyho Murse, Steva Maca, Jonnyho Coffera, spolupracovníka Beyonce nebo Emeli Sandé, Jonase Jeberga od Dizzee Rascal nebo Kylie Minogue) a také Johnnyho McDaida — člena Snow Patrol a skladatele některých písní P!nk nebo Eda Sheerana.

Kodaline měli původně tohle album vydat již o několik měsíců, v červnu ale kapela oznámila, že z důvodu nespokojenosti s výsledkem, celé album, pro které existovalo původně okolo 50 rozpracovaných písní, ještě rozkopou a zkusí na to jít jinak. Napřïklad jedna z nejpovedenějších písní alba Worth It tak například měla původně více rockovou podobu, se kterou ale kapela nebyla spokojena, následně byla podoba změněna na elektronickou a když nevyšla ani ta, Kodaline vyhodili nápad do koše.

Když ho ale slyšel producent Johnny Coffer, rozhodl se píseň z koše vytáhnout a v jeho podání zní píseň doopravdy skvěle a je možná i trefně zvoleným kompromisem mezi elektro a rockovou verzí. Tahle emocionální taneční slaďárna je přesně to, co Kodaline sedí.

Coffer je mistr editačních audio programů a HD zvuk se skvěle a čistě znějícími syntezátory a modulovanými lidskými hlasy, které rovněž tvoří samostatný hrající nástroj, vytváří to, co si lze představit po pojmem pop roku 2018. Je v tom trochu těch šablon, známých zvuků a postupů, kteří mají tito známí producenti perfektně naučené, ale podobná hudba má stejně především zábavní a odreagovací účel, který člověk od podobného alba více méně očekává.

Výstižný kýč

Jsou to prostě zvuky pokusů realizace snů mladé generace a ruku v ruce s tím jde i text o útrapách, které se vám naskýtají, pokud odejdete ze své komfortní zóny do velkého světa.

“Is it worth it?
I don’t know,”

ptá se zpěvák v písni plné rozpaků, která přesně vyjadřuje mladistvou nerozhodnost.

“Are you strong enough? Are you wise enough?
Are you giving up? Will you disappear?”

ptá se Steve Garrigan.

Pro někoho může být tahle píseň jen kopáním zlata, pro někoho skvěle a chirurgicky přesně odvedená práce. Píseň uklidňuje, není příliš náročná a má sdělení, které je hodnotné a až

Překvapivě silné a výstižné.

Řekněte sami, kolikrát za týden (spíše ale i za den) si položíte tu ústřední otázku písně: “Stojí to za to?” Stejně jako v písni ale převládá nakonec optimismus. My nežijeme zpátky v jeskyních, protože máme něco neviditelného pověšeného před našim nosem, co nás žene neustále kupředu a nutí nás to být silnějšími a lepšími.

Stejně jako album dobře kombinuje relax se sdělením, kombinuje i tradici s modernou. Největší hit alba “Follow Your Fire” je sice až moc generický rádiový song, zároveň ale má také jednu důležitou otázku: Jestli by vaše pubertální já bylo hrdé na podobu vašeho současného dospělého já. Musí se navíc uznat, že ačkoliv fistulový refrén jde na hranici otravnosti, je velice chytlavý. Nevím, jak vy, ale jsem raději, když ní z mainstreamových rádií právě tahle píseň Kodaline než daleko více umělé hity Chainsmokers.

Na tuhle úvodní píseň naváže v podobně odhodlaném a emocionálně bohatém duchu “Hide and Seek”. Ta je po textovém sdělení jednoduchou písní. Refrén: “There’s no hide and seek / I see you see me” a další rádoby svůdné věty sice nejsou opět to nejgeniálnější, co jsme mohli letos slyšet, opět jsou to však nápady, které uvíznou v hlavě a Kodaline tvoří skoro jako podle nějaké knihy typu Made to Stick bratrů Heathů, která je Biblí americké marketingové psychologie. Zvonivé piáno z “Hide and Seek” zní takřka identicky jako piáno ze “Sky Full of Stars”. Tenhle zasněný pubertální pop ale má také něco do sebe a není jen prázdnou nádobou na dolary.

Písně pro moderní obchoďáky, taneční parkety i irské hospody

I následující balada “Angel” nasazená podle zlatého pravidla dvě rychlé pecky, pak pomalá, je opět špičkovou producentskou prací. Ten nápad by mohl být sám o sobě trapným pokusem o mileniální hit, ozvěny syntezátorů i elektronických bicích jsou ale vyváženy naprosto úžasně a převedou píseň do třetího rozměru plného krásně hlubokých barev. Možná, že už jsem taky jen součást systému jako konzumentské prasátko chrochtající radostí, když farmář dá prasátku nakrmit a proto na mě píseň dělá dojem. Pokud je ale systém takto dokonale vyvážený a na emoce bohatý, proč se tomu bránit.

Po nejlepší písni alba — výše zmíněném večerním emo dance popu “Worth It” následuje poměrně nudná, ale alespoň uklidňující píseň “Shed a Tear”. Kodaline velice rádi — podobně jako grafičtí designéři — pracují s kontrastem a tak po písních, ve kterých uklidňují z útrap, následuje pohodová píseň “Head Held High” připomínající “I’m Yours” Jason Mraze. V refrénu zní profláklá akordová posloupnost F – C – D – Bb (české B), která je mimochodem druhá z akordových posloupností hned vedle C# – E – B (české H) – A, ze které si dělají legraci australští hudební komici Axis of Awesome v prodloužené verzi svého čtyř akordového songu “4 Chords Song”.

Opět ale analytická část může jít klidně pryč, pokud trochu povolíte své hipsterské já. Píseň je vlastně fajn pohodová píseň. Dalo by se říct letní, pokud s tím v době, kdy definitivně odcházejí poslední náznaky léta, nikoho nenaštvu.

Naopak strašná producentská prasárna je následující “Born Again” s něčím, co více než elektronický hlas, připomíná nějaké podivné skřeky Tolkienova Sméagola.

Pak tady máme konečně taky trochu té tradice a na “I Wouldn’t Be” se Kodaline hrdě hlásí ke svému irskému původu. Skvělá kombinace tradiční irské folkové hudby a moderního popu.

“Don’t Come Around” to lépe zvládne s tím modulováním hlasu. Po úvodních hitech je “Don’t Come Around” však trochu utahané a už to zavání až přemírou snahy dělat velké melodie. Přitom ale když si pustíte tuhle moderní píseň samostatně, rozvine se v krásku.

Prakticky úplně to stejné se dá říct o následující “Brother”, která ty emoce sice srší o něco důvěryhodněji, kapela se ale až do konce alba již nepodívá do formy z úvodu alba. “Hell Froze Over” to ale ještě o něco vylepší a zní jako skvělá syntezátory napumpovaná motivační píseň pro znělky ke sportovním utkání.

Na “Temple Bar” se vracíme do irska. Nyní trochu méně v hudbě, ale zato naplno v textu, když píseň čerpá ze zážitků z jednoho skutečného irského baru. Temple Bar je totiž jedna moc pěkná a útulná hospoda v Dublinu. Až tam budete, zajeďte se tam podívat.

Kodaline – Politics of Living

Vydáno: 28. 9. 2018
Délka: 44:27
Žánry: Pop, Pop Rock, Alternativní Pop/Rock, Dance Pop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Follow Your Fire, 2. Hide and Seek, 4. Worth It, 9. Don’t Come Around