Marpo – Dead Man Walking

Marpo – Dead Man Walking

Recenze | Novinky: Marpo vydal zvláštní album Dead Man Walking, které mění styly jako na běžícím páse. Kdyby nic jiného, alespoň se nedá odzívat

Marpo může být sám na sebe právem hrdý. Dokázal se díky píli a talentu dostat z nuly na vrchol. Všechno dokázal bez nějaké velké podpory bulváru, rádií nebo nahrávacích společností. Dělal si to podle sebe. V květnu má velký koncert v O2 aréně a jak to tak zatím podle prodeje vstupenek vypadá, že tam bude mít prázdno, rozhodně nehrozí. Jeho nové album Dead Man Walking je tak pozvánkou do O2 arény a Marpo se snaží za každou cenu ukázat, že jeho hudba je nyní obrovská a může dál pokračovat na Eden, Letňany nebo Strahov, jak sám na Dead Man Walking zpívá.

Asi je hloupé radit někomu, kdo vyprodá O2 arénu. Chápu. Pokud byste se ale někdy náhodou chystali utratit milion korun za nahrávání alba, možná by bylo dobré udělat sem tam krok dozadu, podívat se na to, co vlastně vytváříte z větší perspektivy, a metaforou řečeno začít vylepšovat obraz předtím než začnete přidávat další a další tahy štětcem. Na 10 albu Marpa (Otakara Petřiny) je toho hodně dobrého a pak taky hodně špatného a obojí se střídá neuvěřitelně rychle. Buď Marpo prostě neměl představu o nějaké koncepci alba a nebo mu to bylo jedno a chtěl si vyzkoušet různé věci nehledě na to, jak to nakonec bude znít.

Foto Marpo a TroubleGang k albu Dead Man Walking
Marpo a jeho TroubleGang

U většiny alb je to tak, že milujete a nenávidíte (a něco mezi tím) celé jednotlivé písně. Dead Man Walking je vzácný typ alba, kdy se vám u většiny písní stane, že si chvíli říkáte: „Páni, tohle je fakt dobrý” a za deset vteřin máte tíživé nutkání píseň přeskočit, protože už se to nedá poslouchat.

Jak inspirovala Marpa jeho epizoda bubeníka v Chinaski?

Marpo nedávno dostal vyhazov z Chinaski spolu s větší polovinou kapely. Jestli mu jeho účinkování v jedné z nejvíce populárních kapel v ČR uškodilo nebo ne, zvláště s ohledem na aktuální album, není lehké určit. Rozhodně mu to pomohlo k tomu, aby se jméno Marpo stalo větším.

Nějaký průnik fanouškovských základen Chinaski a Marpa asi nehrozí, účinkováním zde ale na sebe namířil reflektory, najednou byl součástí velké kapely, která jako jedna z mála v ČR může mít prostředky jako zahraniční umělci a mohl třeba od Chinaski odkoukat to, jak funguje hudební marketing, vyzkoušet si nahrávání ve velkých studiích a v neposlední řadě získal řadu kontaktů, díky kterým mohl tohle album nahrávat ve Velké Británii.

Marpo se dohodl s producentem Clintem Murphym, který minule nahrával Chinaski a nyní ho lákalo zkusit si něco více hip hopového.

Mezi vedlejší účinky Marpovy kariérní epizody bubeníka v Chinaski patří jeho nutkavý pocit, který ho nutil nutně přenést do své hudby i něco, co se od Chinaski naučil po hudební stránce. Marpo sám řekl, že se ve spojení s hudebníky TroubleGang, cítí už spíše jako rocková kapela než raper. Marpo se vydal směrem rapu s rockovou kapelou. S tím sice už koketoval v minulosti, teď se do toho ale ponořil naplno.

Když se raper najednou vydá směrem k rap rocku nebo rap metalu, je to už samo o sobě dost problematické, protože tenhle žánr již vyplodil tolik různých hudebních kýčů a neustále opakovaných postupů, že nemá vůbec dobrou reputaci.

Připomíná to takový ten meme obrázek, kde jede chlapec na kole a spadne z něj, jakmile si sám strčí mezi špice předního kola klacek.

Někteří nejznámější zástupci tohoto žánru jako Limp Bizkit nebo ve své době Kid Rock, tomuto podžánru udělali tak špatnou reklamu, že je celý tento žánr ještě dneska jedním z největších terčů posměchu na hudební scéně. Mnoha kapelám a zpěvákům tohoto žánru bylo ve zlatých časech na konci 90. let a v začátcích 21. století vcelku jedno, co dělají a jakou to mělo formu. Chtěli hlavně bavit lidi. Tento žánr tak často odděloval ty, kteří chtěli od hudby jenom show a ty, kteří chtěli aby obsahovala i něco jako umění.

Hrát rap rock v roce 2018 taky nedává žádný velký smysl, když ho ve světě drží v umělém spánku už jen nostalgie na krátkou dobu slávy tohoto žánru. I velcí zahraniční rapeři, kdyby se rozhodli, že si pořídí kapelu a začnou hrát rap rock, by se tím nejspíše vyřídili takovým způsobem, že by se z toho nevzpamatovali ještě dalších několik let. A to mají k dispozici neomezené množství producentů a skladatelů. Trendy v rapové hudbě totiž směřují úplně jinam.

Jižanský Rap Rock, vidlácký Country Rap, Pop Rap a Chinaski Rap. Čert aby se v tom vyznal!

Připomíná to takový ten meme obrázek, kde jede chlapec na kole a spadne z něj, jakmile si sám strčí mezi špice předního kola klacek. Když se to tak vezme, Dead Man Walking vlastně mohlo skončit ještě daleko větším fiaskem a Marpo s TroubleGangem si s těžkou překážkovou dráhu, kterou si sami postavili, zvládli poradit vlastně ještě docela dobře. Zvlášť když k tomu ještě přičteme, že nejenže je mnoho písní rap rock, ale i nějaký vidlácký Country Rap, Southern-Blues-Rock Rap, Pop-Rock Rap ve stylu Chinaski nebo Pop-Rap ve stylu ATMO music.

Rozezní se dunění, ozve se akustická i elektrický kytara s tóny amerického jihu, někde v dáli nad skalami zařve dravý pták. Marpův velkofilm s tučným rozpočtem začíná. Marpo přichází do nového alba jako westernový hrdina a začíná za zvuku netradičního rapového pozadí vzpomínat na účinkování v Chinaski.

„V kapele šesti lidí míchá se šest set vizí.”

vysvětluje Marpo hromadný odchod členů z Chinaski. „Po smrti Hrocha to bejvalo ryzí, teď je to bussines, my jsme si tak cizí!” dodává hned za chvíli.

Refrén první písně je zrovna světlá výjimka, kdy se vcelku povedl. Píseň poslouží skvěle jako rozjíždějící píseň díky své parádní instrumentaci a produkci, kterou uvede Marpo posluchače do napětí a velkých očekávání, co bude pak.

“Motel 6” začíná rovněž slibně. Znovu se rozezní brnkání kytary a Marpo nadále umocňuje v posluchači napětí, co bude následovat. Zazní třeba: „Při patečním večeru v rozbitým ‘chevy’ / Na Cortez Boulevard člověk zas spěchá.” Je z toho cítit Amerika a drzost zkoušet něco nového. Že by se to Marpovi skutečně povedlo a dokázal nahrát skvělé kytarové rapové album? Atmosféra písně je skvělá. A pak puff! Nic. Jako bublina píseň praskne a zůstane z ní jen pár mýdlových kapek na chodníku. Obrovské napětí se přehoupne do refrénu znějícím jako nějaká píseň Linkin Park, která se nevešla na album a refrén je zakončen snad tím největším klišé české hudební scény, jaké existuje.

Co tahle věta vůbec znamená, že jí jsme nuceni poslouchat neustále dokola? Když zadáte “Je to v nás” do Googlu, jako první vám vyjedou výsledky z písní těchto interpretů: Poutníci, Argema, Don Čičo a Julián Záhorovský. To asi mluví za vše a nic nezmění to, že to Marpo modifikoval na „Je to v každým z nás”.

Kdyby se písně na albu vždycky ustřihly před refrénem, bylo by z toho možná lepší album, než je nyní.

Nevěřím, že je Marpo na úrovni interpretů výše zmíněných, ale stejně jako z celého alba, je z této části refrénu znát, že Marpo chce za každou cenu zvětšit své jméno. Bohužel to ale dělá pomocí ne moc chytrého kalkulování s tím, co by se asi tak mohlo zalíbit lidem, kteří si jeho a TroubelGang příště zajdou poslechnout na nějaký z festivalových Majálesů, pokud tam nepřijede Krajčo s Kryštofem.

Kdyby se písně na albu vždycky ustřihly před refrénem, bylo by z toho možná lepší album než je nyní. “Dead Man Walking” totiž zase začíná perfektně. Začne se brblajícím vidlákem, pak zazní opět jižanská country kytara a Marpo poprvé předvede ostřejší rap a s různými “prrra” triky a zase to chytne něco, čemu se říká v hip hopu pořádný “flow”. S divným country rapovým refrénem o flašce Henessy však píseň zase hezky rychle splaskne. No a aby té proměnlivosti nebylo málo, pak přijde pořádně živelný nu-metalový kytarový riff, který zase navrátí energii zpět.

No a tady to máte tak nějak v kostce. Aby se v tom čert vyznal. Album začne jižanským country, přejede přes ostrý rap jako z amerického východního pobřeží k táborákovému country refrénu, vrátí se zase zpět k rapu a pak na konci přejde do nu-metalu. Prostě šílenost bez jakékoliv koncepce. Někdy je to legrace, někdy je to super, někdy je to otrava.

Marpo jako šampion UFC Conor McGregor, záchranář manželství i starostlivý otec

Na “Conor McGregor” nás Marpo netrápí se svými refrény, tentokrát mu ale poprvé přestane fungovat rap, když přijde s až moc typickým hrozením pěstí. Rapové částí jako: „Říkej mi Conore, říkej mi Manny / Řikej mi Floyde, rozhejbu stěny / Vidim ty anděly stejně jak Lenny,” přeruší drsňácké: „My jsme tu naběhli převzít ten shit!” Wow! Co na to říct? Asi raději nic.

Nutno uznat, že “Kruh”, kde se objevuje v refrénu ona již dříve zmiňovaná Lenny, funguje v refrénu líp než úvodní tři písně a poprvé se dá říct, že je refrén zábavnější než jiné části písně. Po tentokrát vleklé a unavené sloce si ukradne v refrénu píseň se svým na míle rozpoznatelným nakřáplým hlasem kdo jiný než Lenny. Se svým zvýrazňováním některých slabik (ano, část “Wake up in the morning”) je to sice až nepříjemně nakažlivé, konečně to ale pasuje do průběhu písně a i když je refrén zpíván anglicky, přechod ze sloky je pořád velice plynulý. Píseň má určitě parametr stát se hitem. Jsou v ní emoce a Marpo do ní otiskuje vztahové problémy se ženou.

Píseň “Potlesk” s Kalim, který odvede na Dead Man Walking slušnou práci, slouží jako takový klidnější přechod mezi více ambiciozními písněmi, je ale přitom daleko více konzistentní než jakákoliv píseň široko daleko. Refrén taky ujde (další vzácná chvíle) a píseň patří mezi ty světlé momenty alba.

Už jsme tady měli vyhrožovací rap, nebylo by to ale asi pravé české hip hopové album bez ukřivděného rapu.

Náš premiér v demisi se nedávno nechal slyšet, že prý bere homeopatika na křivdu. I zahraniční rapeři si často postěžují, ti čeští by ale potřebovali dodávky homeopatik na křivdu vozit v kamionech. Marpo si stěžuje na to, že ho každý kopíruje, že prý když udělaj Wembley, udělaj ho ostatní taky, později si zase stěžuje na to, že O2 Arénu udělá po nich taky hodně troubů. Co tím chtěl Marpo říct? Rok po Marpovi bude v O2 Aréně Elton John. Možná by mu mohl zavolat a seřvat ho, proč ho kopíruje, že O2 Aréna byl jeho nápad.

Po třech minutách utrpění příjde ale parádní přechod a to je důvod, proč si tohle album zaslouží nenávidět i milovat. Do té doby slabá píseň je zapomenuta, je tu pořádně temný rap, který musí patřit k tomu nejlepšímu, co u nás vzniklo. Tedy chvíli do té doby než přijde reggae refrén a jsme zase tam, kde jsme byli.

“17” — to je Marpo ve full Chinaski módu. Proč raději nevydal a nenazpíval tuhle píseň na posledním albu Chinaski? Odstavit Malátného na malou chvíli od mikrofonu by po těch letech na scéně nebylo vůbec na škodu. Tahle píseň by do repertoáru zapadla a pořádně by ho oživila. Na Marpovo album se ale tenhle přesládlý popík nehodí. Když už nic, píseň je alespoň upřímná a na rozdíl od některých klučičích hrození pěstí na jiných místech alba i textově vyspělá.

Když Marpo rýpe do ostatních, je to větší zábava než když se soustředí na sebe

“Je to tak dávno” je další z povedenějších momentů alba. Není to žádná horská dráha jako mnoho jiných písní, jede si místo toho pořád to svoje od začátku do konce a kapela s Marpem přesně ví, co chce nahrát. Připomíná to kapely jako Three Days Grace nebo Papa Roach, jen s trochou hip hopu navíc.

Skvěle to i pokračuje. “Synové anarchie” dává vzpomenout na trefnou a vtipnou Marpovu kritiku českého showbyznysu a českých celebrit — píseň “Hollywood” z alba Riot (2013). Typický jižanský kytarový motiv baví, stejně jako kritizující Marpo. Refrén bohužel opět hodně připomene slabší odvar z Linkin Park a opět je slabší součástí písně.

„K čemu je bulvár?
K čemu jsou média?”

připomíná Marpo, že se dostal na vrchol jinak než poskytováním rozhovorů v Top Star magazínu a při jeho cestu na vrchol si zachoval svou hrdost. Když Marpo takhle věci pojmenuje a třeba si i rýpne do Ortelu („Fašouni dotávaj ceny”), je to daleko zábavnější než většina alba.

“Řeka” je nejhorší písní alba. Opět je tu mnoho ufňukaného ukřivděného rapu („Proč vám to vadí, že jsme tak nahoře?”) a ačkoliv ještě před chvíli Marpo roztahoval ramena a hrdě prohlašoval, že Marpo a TroubleGang nejsou žádné “Šrouby a Matice”, teď přesně jako Mandrage zní. Na písni “Dopis” se asi Marpo nechal inspirovat různými oblíbenými hip hopovými boybandy typu ATMO music a Poetika a podle toho to taky zní.

Guláš by ještě nebyl kompletní bez Rytmuse. Najednou jakoby bylo zapomenuto vše, co album do této chvíle bylo a Rytmus si začne na “Podle sebe” rapovat skutečně doslova podle sebe.

To, co ale Rytmus rapuje se naštěstí shoduje i s Marpovým příběhem a to ostatně bylo i cílem.

Nejvyšší čas tohle album nechat být, protože začínám už sám od sebe psát v rýmech.

Marpo – Dead Man Walking

Vydáno: 5. 3. 2018
Délka: 46 min.
Žánr: Rap Rock, Pop Rap, Alternative Rap, Rap, Country Rap
Rozhodně musíte slyšet: 1. Demons, 6. Potlesk, 9. Je to tak dávno, 10. Synové anarchie

Marpo – Dead Man Walking
Uživatelé hodnotí 3/5 (1 recenzí)
5 1

  • Recenze návštěvníků a přidání vlastní recenze
    Jaký mají názor návštěvníci?

    Vidlácký rap?

    Anthony Fantano

    Marpo jako český Kid Rock? No... Mohlo to dopadnout hůře.

    Já si myslím...










Hodnocení
Celkové hodnocení:

2 KOMENTÁŘE

Komentář