Queens of the Stone Age – Villains

Queens of the Stone Age – Villains

Recenze | Novinky: Villains dalo Queens of the Stone Age nové koncertní trháky, které nenechají nohy v klidu

Josh Homme a jeho kalifornská parta Queens of the Stone Age to už dokázala. Jakožto oblíbená festivalová kapela, která umí přivést fanoušky do varu, se postupně za přispění svých pravidelně dobrých alb, ve kterém nikdy nechybí alespoň tři další kousky, které mají sílu přerůst v monstrózní stadiónové popěvky, vyšplhala na rockový Olymp současné hudby, kde si zaslouží sídlit pouze pár vyvolených rockových bohů. Josh Homme si tak může dovolit kdykoliv zavolat svým kamarádům, mezi které patří Dave Grohl nebo John Paul Jones a klidně si s nimi může kdykoliv zajamovat. Minulé album …Like Clockwork bylo velkou věcí, která atakovala přední příčky prodejnosti alb po celém světě a od Villains se čeká minimálně to stejné.

První věc, která vás trochu šokuje, pokud se podíváte na zadní stranu CD a nebo si vyhledáte na Wikipedii tvůrčí obsazení alba, je jméno Marka Ronsona na pozici producenta – tvůrce popového megahitu Bruna Marse “Uptown Funk” a někdejšího producenta Amy Winehouse. Je to ale poměrně logické. S Markem Ronsonem Queens of the Stone Age v určitých čásetch alba dosáhli něčeho, čeho se už se dlouhou dobu dotýkali – žánru/stuylu hudby, který by se nejlépe dal popsat jako “taneční rock”. V životě Joshe Homma se toho stalo mezi vydáním …Like Clockwork a nynějším albe, hodně – od zažití teroristického útoku v Bataclanu, přes společné album s Iggy Popem, až po definitivní usazení se v rodinném životě – avšak “Queens” zůstali přesto všechno ve svém základu stejní.

Fotka Queens of the Stone Age k albu Villains
Queens of the Stone Age

Taneční rock, Led Zeppelin a ZZ Top

Zatímco většina kapel hraje rock skrze nástroje taneční hudby, Homme a spol. hrají taneční hudbu skrze rockové nástroje.

Když se totiž bavíme o stylu tanečního rocku, není dosažen pomocí syntezátorů a elektronických beatů, jak je to u mnoha indie kapel jako The xx, Arcade Fire, Evertyhing Everything nebo na albu After Laughter od Paramore. Queens of the Stone Age volí opačný přístup. Zatímco většina kapel hraje rock skrze nástroje taneční hudby, Homme a spol. hrají taneční hudbu skrze rockové nástroje.

Přesto album syntezátory v úvodu písně “Feet Don’t Fail Me” otevírají, jedná se ale o vložku, která po celou dobu alba hraje druhé housle a prim hrají typické podrážděně zkreslené, podladěné kytary, plynoucí ve start-stop tempu, kdy Homme akordy ve skákavém rytmu zastavuje hned, jakmile se rozezní a nebo je úplně zastaví, aby zase postupně mohly vybuchnout – tak jak si hráli s dynamikou skladeb PJ Harvey nebo Pixies a skladbu znovu rozjíždějí s nástupem, jaký rádi používali Led Zeppelin (třeba konkrétně v písní “Trampled Under Foot” z legendárního alba Physical Graffiti). “The Way You Used to Do” si zase vypůjčuje něco z typického divokého stylu riffů ZZ Top.

Nahrávací business je mrtvý. Rock je v pohodě. Hudba je v pohodě.

Rok 2017 se nese ve znamení dělání hudby opět více atraktivní a to ve všech žánrech hudby. Ještě před několika lety totiž byl trend, který zasáhl i do mainstramu, dělat hudbu minimalistickou a důstojnou. Ještě předtím naopak vyhrávalo šokování a podivínství ve stylu “What does the Fox say” a Miley Cyrus houpající se na demoliční kouli. Dnes takové bizarnosti (snad by sedlo dodat naštěstí) skoro neexistují a i ti, kteří v minulosti rádi šokoval – jako třeba Lady Gaga nebo Ke$ha – se snaží o to, aby ta zábava byla hlavně uvnitř samotné hudby a neodváděla se pozornost na věci okolo ní.

Hudební průmysl je chytrý a proto ví, že by to mohlo v dnešní době pomíjivého poslouchání hudby, mít fatální následky. Mainstream ale ovlivňuje všechny druhy hudba a tak se interpreti snaží, aby hudba skrze klasická alba neumřela, a tak vytvářejí koncepční alba (v popu třeba Halsey, v rapu Vince Staples). Do tohoto trendu zasahuje i nové album Queens of the Stone Age. “…jsme perfektní kapela pro dobu, kdy už je konec. Nahrávací business je mrtvý. Rock je v pohodě. Hudba je v pohodě. Upřímně se mi tyhle časy líbí,“ hovořil v rozhovoru pro Rolling Stone o aktuálním stavu hudební branže Homme, jakožto o časech, kdy nemáte takové zábrany a nahrávací společnosti vás netlačí do ničeho, protože velké peníze v hudbě jsou už spíše v koncertech než v prodeji samotné hudby. Hudba QOTSA se změnila s ohledem na jejich diskografii tak akorát. Nedá se mluvit o zbabělosti ani o odvážnosti.

Josh Homme se už věnuje svým dětem a ne drogám

Ačkoliv volba Ronsona pro alternativně rockové album trochu překvapivá, ukázala se jako správná volba, protože Ronsonovi se podařilo zvýraznit přesně to, co by album Queens of the Stone Age mělo mít: masivní, testosteronový a bzučivý zvuk elektrických kytar; nízko frekvenční zvuk basy, znějící jako zvuky podmořských velikánů a bicí, které popadnou vaše nohy a budou se je snažit za každou cenu rozhýbat. K tomu samozřejmě nemůže chybět Joshův vybízivý, elvisovský zpěv. K tomu Ronson přidává trochu syntezátorů. Avšak velmi citlivě.

První písně album nakopnou ve velké stylu, ale kdykoliv se tempo zpomalí, album naběhne do nějaké rutiny, která sice není špatná, avšak ani neoslní. Pro Joshe Homma je chrlení takovýchto písní běžnou rutinou, která je spíše sériovou výrobou než ruční prací. Není to tak ale vždycky. Pomalejší “Fortress” s houslemi v úvodu je zajímavá píseň, která začíná v procítěných verších a Homme, který se proslavil písní “Feel Good Hit of the Summer”, ve které se opakují po celou dobu pouze názvy drog: “Nicotine, valium, vicodin, marijuana, ecstasy and alcohol,” taky dokazuje, že pro něj není problém napsat i něco, co má v sobě více básnické duše.

“Your heart is like a fortress
Keep your feelings locked away
Is it easier?
Does it make you feel safe?”

Zpívá Homme v písni, kterou věnoval své dceři a dvěma synům, zatímco se do písně velmi postupně a skoro nepostřehnutelně vměšují tvrdé kytary, kterých je na konci plný reproduktor. Po úvodních prvních dvou písní se jeví jako nejlepší koncertní pecka alba č.3 “Head Like a Hunted House”, která byla pro napsána už od roku 2007 a do tohoto alba čekala na otextování. “Un-Reborn Again” je jedno z nejslabších částí alba. Píseň má skoro sedm minut a to je na píseň, která má i na Queens of the Stone Age nesmírně lenivý, těžký a utahaný zvuk, víc než příliš.

Na čem album Villains stojí a padá

Problém je, že Homme není vždycky tak skvělý textař, aby písně, které nemají takovou melodickou šťávu, postavil hlavně na textu, jak to třeba udělali v albu Science Fiction Brand New. Homme napsal text o problémech drog a kamarádovi Jaku Shearsovi z kapely Scissor Sisters. Text písně je ale příliš nečitelný a osobní, že je skoro nadlidský úkol najít v písni nějaký význam, když vám předkládá verše jako: “K Dubs cuts quick / Taking no shit / Give a metal blowjob / Middle finger n‘ split.”

Josh Homme by mohl klidně zpívat na pozadí unikátního zvuku své kapely, telefonní seznam, a stejně by to byl nářez jako hrom.

Lepší text nabízí navíc i zajímavě znějící po zvukové stránce, píseň “Hideaway”. Pomalá, trochu intimní píseň povzbuzovaná syntezátorem na pozadí hovoří o nebezpečných zákoutí lásky a o psychologických manipulacích ve vztahu.

Album stojí a padá na tom, že Josh Homme by mohl klidně zpívat na pozadí unikátního zvuku své kapely, telefonní seznam, a stejně by to byl nářez jako hrom. Josh Homme má totiž samozřejmě taky čich na kytarové riffy, které chytnou davy. Právě díky nim jsou tak vyhledávanou kapelou pro koncerty a festivaly.
Album má písně, na které se skvěle skáče a tančí (např. “Feet Don’t Fail Me”), na které člověk musí čekat čtyři minuty, aby se nějak rozjely po úvodním přešlapování (např. “The Evil Has Landed”), a pak písně, které jsou příliš dlouhými “vyplňováky” (např. “Un-Reborn Again”).

Queens of the Stone Age Villains

Vydáno: 25. 8. 2017
Délka: 48:00
Žánr:
Hard Rock, Alternativní rock, Alternative Metal
Rozhodně musíte slyšet: 1. Feet Don’t Fail Me, 2. The Way You Used to Do, 4. Fortress, 5. Head Like a Haunted House, 7. Hideaway

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář