Novinky Public Access T.V., Turnstile, Mint Field a další nová alba

Novinky Public Access T.V., Turnstile, Mint Field a další nová alba

Slibné debuty mexického dua Mint Field s beznadějným a Public Access T.V. s typicky newyorskýcm zvukem; nečekaně šťavňaté, ale zároveň i z určitého pohledu suché album hardcorové kapely Turnstile, britští metaloví veteráni Salem, ambiciózní český power metal kapely Sebastien, zakládající člen Genesis Tony Banks tvořící klasické orchestrální kompozice za pomocí Českého národního symfonického orchestru, i živý ostravský koncert taky už veteránů, ale narozdíl od Salem čím dál více populárnější kapely Traktor.

Public Access T.V. nejsou zrovna originální, dar na chytlavé melodie ale mají obrovský

Public Access T.V. – Street Safari

Vydavatelství: Cinematic
Žánr: Alternative/Indie Rock, Pop Rock, New Wave
Hodnocení: 3.5/5.0

Hudební znalci asi poznají odkud v případě Public Access T.V. vane vítr. Jejich hudba totiž jakoby si přímo brala z toho nejlepšího, co z New Yorku za celou dobu historie moderní hudby, vyprodukoval. V Public Access T.V. jsou hodně slyšet hlavně Ramones a The Strokes. Public Access T.V. jakoby přímo střídali dva módy podle těchto dvou kapel. Písně jako “Your God of Mine” mají chytlavé popěvky, které okamžitě posluchače praští po tváři, jsou jakýmisi hybridy mezi Ramones a disko rockem. “Rough Boy” je přímo pořádně okaté kopírováním punkového zvuku i melodických stylů The Ramones.

Nemusíme ale nutně zůstávat jen u newyorské scény. Na konci alba jakoby oživili Public Access T.V. kus hudební duše Toma Pettyho. Na “Ain’t Too” a “Meltdown” jsou též Public Access T.V. jako Tom Petty, navíc mají i kousek “Heroes” Davida Bowieho a ještě k tomu všemu i kousek Bryane Adamse a dokonce snad i Wham! Hned první píseň “Safari (In My Head)” posouvá barevnost zvukové palety Public Acess T.V. asi nejvíce a když rozjede ty všechny tropické zvuky, vřeštění zvířat a nažhavené kytary s bicími ve stylu 80. let, vpraví posluchačům do po zimě zamrzlého mozku trochu toho vitamínu D. Že by se tady nechali Public Access T.V. inspirovat pro změnu The Beach Boys? Hřejivý surfařský rock na druhé “Shell No. 2” by tomu taky nasvědčoval. “Told You too Much” jsou zase Portugal the Man jako vyšití.

Public Access T.V. na svém debutu Street Safari originalitou každopádně zrovna neoplývají a jejich hudba ani trochu neobjevuje nové možnosti žánru a ani o píď ho nikam neposouvá. Co se týče zvukové stránky, produkce i stylizace hudby, je jisté, že vše již bylo někdy použito. Public Access T.V. ale docela zvládli převzít styly jiných kapel a je to až nečekaně zábavné poslouchat je, jak se snaží vymyslet něco ve stylu jiných umělců; jak se snaží jejich styly zamíchat a nebo i trochu nemotorně konečně předvést i něco, co zní jako Public Access T.V. a ne jen variace na jiné kapely (třeba píseň “Lost in the Game”). Public Access T.V. totiž mají dar na melodie a ty zvládají místy dokonce i tak, že by se mohli poměřovat i s “originály”.

Pro Turnstile platí netradiční pravidlo poslouchání hudby: čím míň, tím líp

Turnstile – Time & Space

Vydavatelství: Roadrunner Records
Žánr: Hardcore, Hardcore Punk
Hodnocení: 3.5/5.0

Kdo viděl velice autentický seriál The Wire (Špína Baltimoru), ví, že je tato marylandská metropole drsným místem. Možná i proto vzešlo z tohoto přístavního města s vysokou kriminalitou mnoho zajímavých a různorodých kapel a umělců. Pianistka a zpěvačka Tori Amos, legendární jazzová zpěvačka Billie Holiday, dream popové duo Beach House, punk rockoví All Time Low, skladatel Phillip Glass i rapper Rye Rye — ti všichni pocházejí z “Mobtownu” –, jak se tomuto městu přezdívá díky častým nepokojům a rabováním. Jak jste si možná všimli, žánr Turnstile zatím na silné hudební scéně tohoto města zatím nikdo nepokrývá. Turnstile na to ale mají ještě plno příležitostí. Před vydáním Time & Space za sebou mají jen jedno dlouhé album Nonstop Feeling (2015) a 3 alba krátká, ale dokázali na sebe díky své mladistvé energii docela dobře upoutat pozornost jak starších tak i mladších fanoušků tohoto žánru.

Jejich druhé album Time & Space produkované zkušeným producentem žánru Willem Yipem, je krátké (jen 25 minut), výrazné, impresionisticky přímé. K tomu ostatně pomohli i velice překvapiví hosté, kteří se objevují ke konci alba. Že se na jedné z nejvýraznějších písní alba “Moon” objevila zpěvačka Tina Halliday s rockové/power popové kapely Sheer Mag, to by možná ještě nebylo tak šokující, u písně “Right to Be” si ale raději přečtete dvakrát obsazení, protože se vám zrovna moc nechce věřit, že na písni Turnstile spolupracoval producent/skladatel elektronické hudby stojící třeba za “Lean On” Major Lazeru Diplo.

I toto dokazuje, že Turnstile nepatří zrovna mezi konzervativní zástupce žánru. Na Time & Space Turnstile a producent Willy Yip přidali různé pro hardcorové žánry netradiční prvky jako tleskání, geniálně použité piáno na “High Pressure”, přechody výtahové hudby nabízející uvolnění nahuštěné energie, krátká reggae meziskladba “Bomb” nebo shoegazové efekty kytar. Díky tomu by se album mělo poslouchat dobře i posluchačům, kteří běžně hardcorový žánr tolik neposlouchají. Bohužel, co mu nedělá příliš dobrou reklamu, je přílišná nezajímavost hlavních melodických a instrumentálních nápadů, a tak tyto netradiční vložky, které jí nedokážou prolomit, jsou občas bohužel jen nošením dříví do lesa.

V písních jako “Big Smile” proto taky vyznívají do prázdna skvělé výkony muzikantů, protože ačkoliv je instrumentace velice šťavnatá, v samotném obsahu jakoby se vůbec nebylo čeho chytit. Melodie jsou často docela předvídatelné, kytarové riffy jsou hlavně po delším čase poslouchání už moc únavné a těžkopádné. “Moon” pak narušuje linii písní tím, že se za mikrofon kromě vokálů na pozadí Tiny Halliday, postaví taky basák Franz Lyons. Skvělý otvírák alba s řevem:

Real thing I’m feeling,”

musí bavit každého a dokonce, i když slyšíme popový sborový refrén “whooo”, Turnstile se ho podaří zapracovat tak, aby nezněli příliš jako kapela, která se chce zaprodat komerčnímu zvuku.

Jakoby bylo Time & Space jedním z těch alb, které je lepší poslouchat méněkrát než vícekrát. Dokud jste totiž pohlceni v překvapivé šťavnatosti, odvážné produkci a zvukové barevnosti tohoto alba, poslouchá se druhé album Turnstile výborně. Jakmile album posloucháte již déle, začíná pomalu vysychat.

Výrazný žlutý obal s šedivou fotografií uprostřed nemohl vyjádřit album lépe a je sám o sobě vlastně recenzí alba.

Mint Field drtí posluchače svou bezvýchodnou náladou. Zaznamenané pocity jsou absolutní a skutečné

Mint Field – Pasar de las Luces

Vydavatelství: Innovative Leisure
Žánr: Dream Pop, Shoegaze, Alternative/Indie Rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Je to přesně, jako to zpíval John Lennon: “One thing you can’t hide – is when you’re crippled inside.”

Mint Field je mexické dream popové duo, ale kdyby sem tam nezpívali španělsky (jejich hudba je převážně instrumentálního rázu), člověk by snad řekl, že jsou spíše z Francie. Jakoby totiž v sobě měli kus povýšenosti, ležérního přístupu k životu a zároveň kousek jakéhosi okouzlující tajemna. Debut Mint Field je nezvykle pomalý, až skandálně odevzdaný, frustrující a beznadějný počin. Člověku se skoro až chce zvolat během té neuvěřitelně dlouhé hodiny a čtvrt: Tak krucinál trochu žijte! Vždyť jste mladí umělci a svět by vám měl ležet u nohou. Právě v tomhle je ale nějaká ta skrytá krása, která prosvítá skrze uměleckou povýšenost a nevážení si příležitosti.

Je to přesně, jako to zpíval John Lennon: “One thing you can’t hide – is when you’re crippled inside.” Kdyby album nebylo takové jaké je, nebylo by dostatečně autentické a to je něco, čeho si lze na tomto albu moc cenit. Mint Field totiž věříte úplně každý tón, který do alba nahráli a i když je nejlepší si po poslechu tohoto alba dát nějakého pořádně velkého panáka, abyste se z té beznadějné atmosféry, nervově nezhroutili, i když vám nepomůže ani umět španělsky, abyste vůbec občas vnímali slova zpěvačky; je to všechno, co je na albu zaznamenáno absolutní a skutečné.

Prostorné kytary lítající si někde vysoko v mracích úplně zapomínají na žití nějakého pozemského života a jejich odtržení od všeho hmotného je až děsivé. K tomu se přidává hlas zpěvačky, která zní jako na smrt nemocný anděl. Zvláštní poslech, který narušuje až těch pár vzácných momentů, kdy kapela zní přece jen pozvitivněji a živelněji (třeba jako na písni „Quiero Otoño de Nuevo“).

Ačkoliv jsou pro Mint Field nějaké struktury písní typu sloka-refrén-sloka tabu, všechen ten expresionismus pocházející z nějakých hodně hlubokých a zapomenutých částí duše, přece jen kapela třídí a servíruje je posluchači podle určitých pravidel — občas jen do dvou minut, většinou ale do minut daleko více — a hudba není nějak extrémně experimentální. Na to, jak ponurou a bezvýchodnou náladu má, by by se dokonce dala hudba označit i jako nakažlivá. Jakmile vás chytí, je pevná a nechce se vás tak snadno pustit.

Každý jsme rozdílní, nemyslím si ale, že by debut Mint Field Pasar de las Luces byl zrovna šťastnou volbou pro dobití baterek pro náročném sychravém a šedivém dni mezi zimou a jarem; umělecké zachycení pocitů tohoto alba je ale neoddiskutovatelné a velice skutečné.

Taky nešlo přehlédnout…

Salem – Attrition

Vydavatelství: Mystic Production/Dissonance Productions
Žánr: Heavy Metal
Hodnocení: 3.0/5.0

NWOBHM, neboli nová vlna britského heavy metalu, bylo hnutí, ve kterém se zrodili třeba Saxon, Judas Priest, Mötorhead nebo Iron Maiden a vedle nich i až do roku 2009 zapomenutá a spící skupina Salem (neplést s americkou ani izraelskou kapelou stejného jména). NWOBHM bylo hudební hnutí jedinečné zpěvem i instrumentací, která se odlišovala od žánrového standardu, když Lemmy Kilmister začal řvát do mikrofonu v punkovém stylu a Rob Halford zase divadelním zpěvem a některé kapely začaly přebírat punkový styl rytmu bicích. V roce 2018 Salem ale příliš jako stará/nová vlna britského metalu nezní. To spíše zní podobně jako kapely typu Deep Purple nebo Rainbow, které paradoxně představovaly protipól tohoto žánru.

Salem nebyli ve svém krátkém čase působení v letech 1979 až 1983 kapelou velkých rozměrů a za jejich krátké působení mohly hlavně změny členů. Netrvalo to dlouho, než si Salem usmyslili, že by to raději zkusili v nějakém jiném projektu. Těžko říct, co je dalo v roce 2009 znovu dohromady, za tu dobu jsou ale hodně pracovití a tohle je již jejich sedmé dlouhé album (a to vydali i 3 EP!).

Attrition má sice hodně daleko od dokonalého metalového alba, ale Salem jsou tak ostřílení muzikanti, že jejich sóla a riffy, stejně jako sborové refrény ve stylu 80. let na písni “Taking Control”, můžou zapůsobit na posluchače takovým způsobem, že poctivý heavy metal ze staré školy v srdci posluchače nakonec prostě zvítězí.

Sebastien – Act of Creation

Vydavatelství: Pride & Joy Music
Žánr: Heavy Metal, Power Metal, Symfonický metal
Hodnocení: české měřítko 3.5/5.0; světové měřítko: 3.0/5.0

Česká metalová kapela kapela Sebastien si díky svým dvěma albům již vybudovala slušné jméno, a tak na jejich další přírůstek Act of Creation čekají už i zahraniční fanoušci power a symfonického metalu. Úderná instrumentace a týmový duch kapely udělají své a na místní podmínky se podařilo kapele docela věrně vytvořit iluzi obrosvkého metalového alba s velkolepými chorály a orchestrem.

Ano, to slovo iluze není použito náhodou, protože ve srovnání s předními světovými kapelami tohoto žánru není produkce, zpěv George Raina, ani mix tak propracovaný — zvláště ty některé elektronické vložky jako ta na písni “Winner” působí hodně nemotorně –, na české poměry je ale třetí album Sebastien Act of Creation obdivuhodně odvážným a ambiciózním počinem.

Tony Banks – Five

Vydavatelství: BMG
Žánr: Klasická hudba
Hodnocení: 4.0/5.0

Před padesáti lety zakládající člen Genesis Tony Banks měnil dějiny moderní hudby, když byl v Británii s jeho kapelou jedním z lodivodů revolučního progresivního rocku. Nyní má před sebou těžký úkol a šanci stát se nejen legendou progresivního rocku, ale taky klasické hudby. Na Five mu s tímhle úkolem pomáhají dirigent Nick Ingman a Český národní symfonický orchestr a i oni výraznou měrou přispěli k povedenému albu, které se vůbec neřídí dobou, ale vznáší se s jeho krásnou a jemnou orchestrální instrumentací, kterou si rozhodně neužijí pouze příznivci klasické hudby, někde v univerzálním hudebním prostoru nad časovou linií.

Traktor – Prach a vzduch (Live)

Vydavatelství: Warner Music
Žánr: Hard Rock, Heavy metal
Hodnocení: 3.0/5.0

Pražská hard rocková kapela Traktor se soudě podle vzrůstající fanouškovské základny nenápadně propracovává mezi vůbec nejoblíbenější české kapely. Jejich hard rock v typicky českém provedení se stadiónovými refrény, dělá z kapely substituci pro ty, kterým se zdá, že Kabát už příliš změkl. V českém prostředí se uchytilo označení agrometal, které ve spojení s názvem kapely Traktor, je asi více než vystihující.

Je tak trochu ironické, ale asi taky příznačné, že si Traktor vybrali pro DVD a CD záznam zrovna koncert z ostravské Bonver arény. Místní lidská povaha holt hudbě Traktoru rozumí o něco více a to není v žádném případě myšleno jako urážka, vzhledem k tomu, že tento text vznikal jen pár stovek metrů od místa konání zaznamenaného koncertu.

Mimochodem: Píseň „Bludičky“ by se mohla použít v reklamě na pravé nefalšované vesnické kalby. Člověk nad tím ohrne nos, i s notalgií vzpomíná zároveň 🙂 A asi o tomhle kapela Traktor je.

K hudbě Traktoru ale asi toto: pokud bych chtěl slyšet něco podobně oddechového, českého, ráznějšího a přitom melodického s velkými refrény, raději bych si poslechl třeba i ten Kabát. Ti se totiž nikdy nebrali příliš vážně, uvědomovali si vždycky své limity a Špalkovy texty s nadhledem jsou v mnohém ohledu výstižnější a dokonce i často bystřejší než texty Traktoru, kteří je berou vážně více než by bylo na jejich formu zdrávo. Pokud bych chtěl něco podobného, jen ještě tvrdšího, raději bych volil třeba Škwor.

Traktor ale dokázal přilákat lidi a lid Traktoru očividně rozumí po hudební i textové stránce (viz hala zpívající frustrovaný politický protest song „Defenestrace“), koncert měl výbornou atmosféru a energii, která se promítla i do live CD. Traktor jsou výborní muzikanti a písně jako „Sybil“ nebo „Letokruhy“ mají naživo něco do sebe — a to musím uznat i z pozice člověka, kterému je tato kapela a její mikrosvět, který svou hudbou vytváří, na míle vzdálený

Traktor těžko začnete mít rádi díky tomuto živému albu, pokud jste ho již předtím slyšeli. Pro stávající fanoušky je to ale skvělý dárek a pro potenciální nové fanoušky ještě lepší pozvánka k jejich hudbě.

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář