Recenze | Novinky: Death Cab for Cutie jsou na Thank You For Today dospělejší a vyrovnanější než kdy jindy

Ze severního východu USA, státu Washington se vrací se svou klidnou a uvolňující pohlednicí z pomalu končícího léta Death Cab for Cutie, kterou nazvali stejně vyrovnaně a vděčně, jak zní celé album — Thank You For Today. Stává se tomu po z roku 2015 pocházejícím albu Kintsugi. Pro kapelu je to první album, které vydává jakožto v nové sestavě, kdy se kytarista a příležitostný producent Chris Walla rozhodl opustit kapelu hned po vydání minulého alba a ani neodjel na turné. Náhradu si Death Cab for Cutie zařídili hned dvojnásobnou.

Kytaristy a klávesáky v jednom — Dava Deppera a Zaca Rae — minulé členy pro turné, Death Cab for Cutie požádali, aby se tentokrát stali plnohodnotnými členy a pomohli před vyjetím na cesty už ve studiu. Změny v sestavě kapelu skutečně trochu změnily a někam ji posunuly. Thank You for Today jednoznačně působí dospěleji a vyzráleji a to i přes názvy písní, které vypadají spíše jako názvy písní klučičí kapely — “Summer Years” a “Autumn Love”. Ve skutečnosti jsou to spíše písně vděčných čtyřicátníků, kteří se snaží odpustit svému minulému já a s pozitivním pohledem se dívají na své budoucí já.

Všichni si asi na první poslech všimnou, že zvuková paleta Death Cab for Cutie se rozšířila o více syntezátorů, kterým sekunduje typická zadumaná, melancholická elektrická kytara. Pořád jsou to jsou v jádru ti staří Death Cab for Cutie, a tak pokud jste je měli rádi na albech Narrow Stairs (2008), Plans (2005) a The Photo Album (2001), důvody, proč byste je měli mít rádi i nadále, by rozhodně neměly zmizet kompletně ani nyní. Snad jen pokud se za tu dobu změnil váš vkus, to ale pochopitelně není zase tolik problém kapely.

Generace O.C. dospěla, Death Cab for Cutie jsou stále dospělejší

Death Cab for Cutie získali spoustu fanoušků třeba i díky kultovní puberťácké televizní show O.C. Fanoušky tohoto seriálu sice možná dříve nebyli zrovna praví zastánci undergroundového stylu života, diváci show vysílané od roku 2003 se ale změnili a s nimi se změnili i Death Cab for Cutie, kteří ve svých životech zažili narození dětí i úmrtí příbuzných. Možná i proto je Thank You For Today album nejen tempem tradičně pomalé a zvukem atmosferické, ale náladou není nijak kolísavé nebo váhavé, jak to bylo u starších písní kapely.

Death Cab for Cutie jsou nově vyrovnaní a ačkoliv stojí nohama pevně na zemi, snaží se umět nalézt ve své hlavě místa, na kterých by mohli létat v oblacích. Ona ta pozitivní, klidná energie je ostatně vidět i z toho názvu Thank You For Today. Jsou to takové melodie a zvuky slunečných víkendových rán a dopolední.

Žádná krize středního věku, ale léto středního věku

Je mi 41 let, takže jsem muž středního věku. Pokud budu mít štěstí, jsem uprostřed svého života a hodně se dívám zpět i dopředu,“ řekl v rozhovoru pro internetový hudební magazín Under the Radar.

Album otevírá song “I Dreamt We Spoke Again” s modře zabarveným, elektronickým pianem a McGerrovým jednoduchým, ale naprosto přesně utaženým bubnováním — tak, ať je utažení pevné, zároveň ale nechává ještě i dost prostoru pro to, aby píseň mohla i trochu dýchat. Ústřední postava písně, či samotný frontman Ben Gibbard, hovoří o znovu setkání — už podle názvu lze vypozorovat, že pouze imaginárním — se svou bývalou láskou. “It’d been so long, it’d been so long, your voice was like a ghost,” (Je to už tak dlouho, je to už takdlouho, tvůj hlas zněl jako hlas ducha”) zpívá například stručně, ale výstižně Gibbard.

Píseň se nese v pro Death Cab for Cutie typickém tempu rychlejší balady. Na to, jak zní píseň komplexně, vlastně se v ní zase tolik neřekne, to ale neznamená, že by píseň neřekla dostatečné sdělení a posluchač pochopil, jakou scénu před ním Ben Gibbard vytvořil.

Nostalgická píseň s dalším důležitým řádkem:

“Is anything, is anything the way it used to be?”

(Je tu něco, je něco tak, jak bylo dřív?”) by mohla předznamenávat, že bude album o dívání se zpět. Ovšem k tomu, abychom pochopili album, je nutné pochopit i perspektivu s jakou bylo vytvářeno. „Je mi 41 let, takže jsem muž středního věku. Pokud budu mít štěstí, jsem uprostřed svého života a hodně se dívám zpět i dopředu,“ řekl v rozhovoru pro internetový hudební magazín Under the Radar. A přesně o tom album je.

Ti, kdo střední věk zažili, jistě dají za pravdu, že je toto období života věkem, kdy už není cesty zpět. Obdobím, kdy si už nemůžete být jistí tím, že vám zbývá z života mnoho a je nutné si tedy začít okamžitě z něj brát vše, co ještě může nabídnout, kdy je na čase být skutečně vděčný za čas, co ještě život nabízí. Ačkoliv je tedy v tomto věku nostalgie nevyhnutelná, často se protíná s přítomností. Ve smutných, ale zároveň krásných tónech kytary v “Summer Years” , které jakoby pomalu zavíraly oponu za létem, můžeme také slyšet Gibbarda, jak zpívá jako dvacetiletý kluk hledající svou životní lásku: “And I wonder where you are tonight.” („Přemýšlím, kde dneska večer jsi.”)

Zlatá horečka v Seattlu

Naopak pozitivní výhledy do budoucnosti obsahuje třetí “Gold Rush” obsahující sample pocházející z písně Yoko Ono “Mind Train”. Ačkoliv je píseň opět biografická, jasně je v ní slyšet i odraz pokroku, který se udál ve městě Seattle. “Gold Rush” je jako soundtrack časosberného snímku o tom, jak se z deštivého, ušmudlaného města plného chudých lidí stala technologická metropole s pobočkami Facebooku, Googlu a Amazonu.

Pokud intro “Gold Rush” připomíná “Loser” od Becka, u úvodu “When We Drive” nemůžeme neslyšet podobnosti s Bowieho “Heroes”. Právě na této písni ukázali svůj cit nejen noví členové – Dave Depper a Zac Rae, ale i další výrazná kreativní síla alba Rich Costey, který je vzhledem k tomu s jakými jmény pracoval — Sigur Rós, Frank Turner, Muse, Foster the People, Swirlies, Santigold a Biffy Clyro — asi už při pohledu na papír, tím správným člověkem.

Nejlepší písní alba je dle mého názoru “Your Hurricane”.  Takže to jistě musí platit univerzálně, haha, řekněte ale, jaká jiná píseň z alba má tak srdcervoucí refrén jako:

„And you try to explain who’s at fault for your mistakes
But I won’t be the debris in your hurricane”

(„Snažíš se vysvětlit, kdo stojí za tvými chybami / Ale já nebudu troskami ve tvém hurikánu”)

No není to nádhera? V druhém refrénu se k tomu navíc přidá — a to se vám už tutově podlomí kolena — řádek: “It’s a tired refrain you’re singing over and over again” („Je to unavený refrén, který zpíváš pořád a pořád dokola”)

Mezi povedené písně patří i “Autumn Love”, která je o tom, jak ovlivňuje láska duši člověka nejen ve chvílích, kdy je s danou osobou, ale i kdy je sám a jak se díky jiné osobě cítí paradoxně daleko svobodnější a komplexnější v tom, jak umí vnímat své pocity. Škoda, že píseň trochu zkazí tak trochu otravný refrén “Ou ou ou ou ou,” který až nebezpečně připomíná poslední zpackané vánoční album Sii.

I v závěru alba dokáže Gibbard dodat svou textařskou kvalitu a servíruje nám pěkné řádky jako: „As the TVs glowed from the windows of the model homes.” Čím dál více se ale v těch písních středního tempa a v lehce, ale poznatelně uměle upraveném hlasu Gibbarda, který občas zní až nepřirozeně nelidsky projevuje fakt, že Death Cab for Cutie jsou kapelou, která více než jednu dekádu své fanoušky nezklamala, zároveň se ale už dlouho nestalo, aby jim něčím vyrazila dech.

Death Cab for Cutie – Thank You For Today

Vydáno: 17. 8. 2018
Délka: 38:35
Žánry: Alternative/Indie Rock, Indie Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. I Dreamt We Spoke Again, 2. Summer Years, 4. Your Hurricane, 5. When We Drive