Recenze | Novinky: Popová superskupina Labrinth, Sia, Diplo (LSD) přinesla namísto výletů do vyšších stavů mysli přesládlou návykovost

Labrinth, Sia a Diplo. Tři jména, která mohla slibovat album, které buďto okamžitě vyletí na špice popových hitparád a nebo naopak, které by předvedlo něco, co se v tomto žánru tak úplně nenosí, ale svým způsobem přepíše historii moderního popu. To alespoň mohly být 2 cesty úspěchu, jakým se trojice úspěšných zpěváků/producentů mohla vydat. Jenže bohužel se tak nestalo…

Projekt LSD se nakonec vydal cestou třetí a cestou, které se dalo nejvíce obávat. LSD se totiž především ukázali jako mašiny na přesládlé a až nepříjemně nakažlivé popové hity. LSD tak vlastně naplnilo svůj název návykovostí, ale že by poslech této superskupiny byl kdoví jakým výletem do světa fantazie, to určitě pravdou není. LSD naplňuje svůj název spíše jako některé bonbony nebo čokolády a další cukrovinky, narvané až po obal umělými sladidly. Víte, že byste to neměli užívat, ale díky té nepřirozené sladkosti prostě nemůžete jinak a musíte jíst a jíst. Což je pro výrobce dobře, pro vás ale ne.

Poslech hudby naštěstí nemůže způsobit až takové fyzické zdravotní problémy (o těch psychických by se v některých případech snad s trochou nadsázky i dalo hovořit), avšak většina čtenářů tohoto textu by jistě dala daleko více raději přesnost nějaké vynalézavější hudbě.

Mohlo to být skvělé album…

Je to barevné, bliká to, chce to být i zábavné, ale nakonec je to spíše jen hloupé.

LSD samozřejmě onen talent na chytlavé melodie, který do jisté (rozumné) míry od nich byl obecně očekáván, určitě nelze upřít, problém je však ten, že ačkoliv už tak nečekáte žádnou velkou hudební vědu, dostanete melodie, které místy znějí jako melodie, které vydávají levné čínské hračky pro děti z vietnamských tržnic. Je to barevné, bliká to, chce to být i zábavné, ale nakonec je to spíše jen hloupé.

A to přitom projekt LSD vypadal na papíře tak nadějně a zajímavě. Navíc, když vydali svůj první singl “Thunderclouds”, tak očekávání ještě vzrostla. To je totiž moc fajn popová píseň. Strašně pohodová se zvukem plným nadhledu. Labrinthův refrén zní perfektně a to, že Sia do písně zasahuje méně, dělá vlastně dobrotu, protože pokud Sia na albu funguje jen jako druhý hlas, tak funguje skvěle, což se jinak říct vzhledem k přehrávání hlasového projevu na místech, kdy zaujme primární pozici, říct úplně nedá.

“Thunderclouds” ostatně funguje možná i proto, že se na rozdíl od většiny dalších písní nesnaží tvářit jakože je všechno v pohodě. Hořkosladká atmosféra písně zní upřímně, kdežto většina písní na zbytku alba zní do jisté míry vykalkulovaně. Jakoby se ti 3 dali dohromady jen proto, aby se zúčastnili nějaké sázky o to, že nasbírají nejvíce přehrání ve věkové skupině 13 až 25 let a oni se jí snažili zoufale vyhrát za každou cenu.

Na albu se ještě najde pár světlých momentů, ale je jich na tak velká 3 jména pořád málo.

V podstatě je debut LSD jenom “Thunderclouds”, pak dlouho nic a přichází píseň “Genius” a sympaticky ambiciózní “Audio” se skvělou atmosférou, která bude jistě obrovským hitem. Nic náročného, ale pokud někdy pojedete s kamarády na párty do velkého města, nebudete chtít poslouchat nic jiného než písně jako tyto. Ze závěrečné části:

“We can’t live on
Without the rhythm,“

jde skutečně mráz po zádech.

Dipla jsem považoval vždycky za naprostou špičku mezi dance popovými producenty, protože dokázal do písní pomocí svých moderních syntezátorů vložit vždycky pořádný kus atmosféry s porcí příjemného neznáma, vyvolávající chuť hledat neobjevené. Škoda, že takových písní, kde by toho mohl využít, nebylo na albu více.

Jenže pak přijde zhudebnění astmatického záchvatu a levné disko z devadesátek

Poté v hierarchii kvality písní na Labrinth, Sia & Diplo Present… LSD následuje pomalejší a skoro až soulově znějící “It’s Time”, která  projeví poctivou muzikantskou stránku  trojice a která určitě nikoho neurazí.

Jenomže pak už je to jenom o tom, co je horší a ještě horší. Jednou z nejpitomějších písní alba je bezesporu “Mountains”, jejíž podivný refrén zní jako výkřiky někoho, kdo má těžké astma a volá o pomoc. V podstatě se jedná o toto:

[Jakože hrozně trendy dance popový hook, znějící jako svíjení v křečích]
„Mountains! Mountains!”
[Jakože hrozně trendy dance popový hook, znějící jako svíjení v křečích]
„Mountains! Mountains!”
[Jakože hrozně trendy dance popový hook, znějící jako svíjení v křečích]
„Mountains! Mountains!”

A nějak takhle to jde dokud se vám z toho neudělá šoufl a raději se vám to chce vyhodit ven než se trápit.

Ještě stupidnější je ale následující “No New Friends”, která zní jako nějaká šílená kolaborace mezi retardovaným příbuzným Pharella Williamse a DJ Bobem. Devadesátky v oblasti tanečního popu rozhodně není to, kam bychom se měli vracet! Od těch je nejlepší se držet co nejdále.

LSD se (bohužel) dobře streamuje, protože si nedělejme iluze –- mnoho posluchačů té vysoké návykosti, která tam neoddiskutovatelně je – prostě bezmezně podlehne.

Zkuste to spolu prosím ještě jednou a buďte prosím příště pravými génii!

Je to vzhledem k těm povedeným písním škoda, ale díky písním jako “Mountains”, “No New Friends”, nudě “Heaven Can’t Wait”, je po debutu LSD bohužel spíše album pro levné diskotéky za 30 Kč na koupaliště malých měst, kde stejně každý chlastá a kouří trávu tak moc, že už se začne LSD líbit úplně všem. Aby někoho při tomto albu ale chytla kocovina, to už bych kvůli některým momentům alba nikomu raději nepřál.

Je to promarněná příležitost, protože tyhle tři hlavy spolu mohly vymyslet daleko lepší materiál a pokaždé, když se na albu objeví nějaký světlý moment, tak to mrzí o to víc.

Když slyšíme čtveřici “Genius”, “Audio” (Sii můžeme odpustit i ten stupidní refrén „Make the bomb, bomb beat,” protože to nahradí oním naprosto skvělým závěrem, ze kterého skoro až mrazí v zádech), “Thunderclouds” a “It’s Time”, pak ostatně i můžeme slyšet, jak dobré album to mohlo být, kdyby pro všechny písně buďto udrželi tuhle úroveň a nebo se je alespoň nesnažili tak vehementně udělat prakticky neposlouchatelnými tou přehnanou sladkostí melodií. Bohužel peníze vládnou světu a očividně i mysli těchto třech velkých jmen dnešní popové hudby.

Zkuste to spolu prosím za nějaký čas ještě jednou a buďte příště prosím těmi pravými génii!

LSD – Labrinth, Sia & Diplo Present… LSD

Vydáno: 12.4.2019
Délka: 30:41
Žánry: Dance Pop, Pop,
Rozhodně musíte slyšet: 3. Genius, 4. Audio, 5. Thunderclouds