Denní archiv:18.6.2019

Big Thief jsou na U.F.O.F. chvíli geniální, chvíli obyčejní. Legendy grunge, kapela L7, se po 20 letech vrací a duch i energie 90. let v nich zůstává. Rhiannon Giddens se tentokrát vydává napříč kulturami i žánry. S pestrou instrumentací jí na ambiciozním projektu There is No Other pomáhá italský hudebník Francesco Turrisi. Ruská elektronická hudebnice Kedr Livanskiy  na Your Need ukazuje, jak elektronika může znít přirozeně i hřejivě.

Podíváme se i na alternativní verzi minulého alba Editors, nezávislých amerických písničkářů Johna Southwortha a Maca DeMarca a také na nové album populární české skupiny O5 a Radeček.

Chci doplout ke:

Výsledek obrázku pro big thief

Big Thief – U.F.O.F.

Vydavatelství: 4AD
Žánry: Indie Rock, Dream Pop, Alternative Folk Rock
Hodnocení: ★★★½

 

 

Výsledek obrázku pro L7 - Scatter the Rats

L7 – Scatter the Rats

Vydavatelství: Blackheart
Žánry: Grunge, Alternativní Rock, Punk Rock, Hard Rock, Alternativní metal
Hodnocení: ★★★

 

Výsledek obrázku pro Rhiannon Giddens - There Is No OtherRhiannon Giddens – There Is No Other

Vydavatelství: Nonesuch
Žánry: Folk, Country, Blues
Hodnocení: ★★★½

 

Výsledek obrázku pro Kedr Livanskiy - Your NeedKedr Livanskiy – Your Need

Vydavatelství: 2MR
Žánr: Alternativní elektronická hudba, Indie Electronic
Hodnocení: ★★★½

 

 

Výsledek obrázku pro Editors - The Blanck Mass Sessions

Editors – The Blanck Mass Sessions

Vydavatelství: PIAS
Žánr: Electronic Rock, Alternative/Indie Rock, Alternativní elektronická hudba
Hodnocení: ★★★½

Miracle in the Night

John Southworth – Miracle in the Night

Vydavatelství: Tin Angel
Žánr: Písničkář, Indie Folk, Indie Pop, Jazz-Pop
Hodnocení: ★★★

 

Výsledek obrázku pro marc demarco 2019 albumMarc DeMarco – Here Comes the Cowboy

Vydavatelství: Independent
Žánr: Písničkář, Indie Pop, Lo-Fi, Dream Pop
Hodnocení: ★★☆☆☆

 

Výsledek obrázku pro O5 a Radeček - Dobrý zprávy

O5 a Radeček – Dobrý zprávy

Vydavatelství: Brainzone
Žánr: Pop
Hodnocení: ★½☆☆☆

 

 


„Vraní hnízdo“ není nový dotovaný stavební nápad Andreje Babiše ;-), nýbrž je to místo, odkud na lodích sleduje námořník okolí. Stejně, jako je pro plavce velké moře, je pro běžného posluchače velká hudební scéna. My proto sledujeme každý týden ty nejpozoruhodnější, nejpodivnější i nejkrásnější hudební místa (rozuměj alba a EP), představujeme vám je a dáváme vám na ně doporučení.

Image result for crows nest


Big Thief jsou na U.F.O.F. chvíli geniální, chvíli obyčejní

Big Thief – U.F.O.F.

Vydavatelství: 4AD
Žánry: Indie Rock, Dream Pop, Alternative Folk Rock
Hodnocení: 3,5/5,0

Zpěvačka a hlavní tvůrčí mozek skupiny Big Thief z newyorského brooklynu Adrianne Lanker přišla s albem, které i přes svůj klid znejisťuje tím, jak v tématech písní neexistuje prakticky vůbec nic stálého. Třetím albem Big Thief je opět prorostlá úzkost skrze naskrz. Poslech Big Thief je občas velice klidný. Kapela hraje zádumčivou, mlhavou hudbu, která jakoby byla vytvořena za deštivých rán v opuštěných lesích.

Občas však Big Thief dokážou přijít s takovými emocemi, že se zážitek poslechu alba dá vyrovnat tomu, jakoby vás někdo při pláči uklidňoval. Šeptal vám do ucha hezká slova, ale přitom vám druhou rukou mířil přímo do spánků vaší hlavy. Zvláště silné pocity jsou na vrcholu alba, kterým je předposlední píseň “Jenni”. Doopravdy mimořádný moment, který zní bez přehánění jako kandidát na jednu z vůbec nejlepších písní tohoto roku.

Chce se vám brečet, je vám beznadějně, zároveň ale i nějak zvláště hezky. Jakoby Adrianne Lanker chtěla vyjádřit psychický stav těsně před katarzí, kdy si uvědomujete, že některé věci jsou definitivní a nejde je žádným lidským činem změnit. Vrchol beznaděje, ale i podivné úlevy, která pramení z toho, že si uvědomujete, jak se již nemusíte trápit s pokusy o zvrácení situace, kdy jste stejně už předtím povědomě věděli, že se nic nezmění.

A to přitom význam písně není ani zdaleka tak dramatický jako její hudební obal. Jedná se kupodivu o vyjádření pocitů až nadpozemského vzrušení jinou osobou. “Too hot to breathe,” hned třikrát opakuje Lanker než přijde drtivý masivní refrén:

„Jenni’s in my room.”

Na albu slyšíme dvě předělávky vlastní tvorby, když se Lanker rozhodla vzít dvojici původně pouze akustických písniček “Terminal Paradise” a “From” z jejího sólového alba abysskiss (2018) a přetvořit jí v něco více kompletního. Zrovna nová verze “From” se bohužel moc nepovedla. V průběhu 4 minut pořád čekáte, že se píseň někam rozvine, ale nic z toho není. Vokály s mumlající Adrianne Lanker jsou tentokrát dost otravné a daleko více se povedly v původní verzi s akustickou instrumentací na jejím sólovém albu.

Píseň “Century” coby jemný rock, kde tvoří hlavní složku elegantní basa, hodně připomíná The Velvet Underground a “Walk on the Wild Side” Loua Reeda. Povede se také píseň “UFOF” s velice melodickou a zvučnou vokální linkou. Celá píseň má i povedenou instrumentaci, kdy se bicí a akustická kytara doplňují o syntezátory, které rozšiřují zvuk do velké a prostorné šířky. S velice podobných kompozičních talentů Adrianne Lanker těží i následná píseň “Cattails” s barokně-countryovou opakující se melodií.

Každopádně jednou, až se povede všechnu tu hudební sílu, která v Big Thief určitě je, lépe koncentrovat do jednoho alba, bude to album, které vystřelí až do nebeských výšin.

U.F.O.F. je vůbec hodně rozpolceným albem. Jsou tam některé doopravdy geniální momenty, ale pak i mnoho průměrných dream popových písní jako “Open Dessert” nebo “Betsy”, které jsou jen takové zhudebněné převalování v posteli za mlhavého dne. Podobné to ostatně bylo i na minulém albu Capacity (2017). Každopádně jednou, až se povede všechnu tu hudební sílu, která v Big Thief určitě je, lépe koncentrovat do jednoho alba, bude to album, které vystřelí až do nebeských výšin.

Legendy grunge, dívčí kapela L7, se po 20 letech vrací a duch i energie 90. let v nich zůstává

L7 – Scatter the Rats

Vydavatelství: Blackheart
Žánry: Grunge, Alternativní Rock, Punk Rock, Hard Rock
Hodnocení: 4,0/5,0

Je rok 2019, ale grunge rozhodně ještě neumřel. Kultovní americká holčičí kytarová kapela L7 se vrací s novým albem po neuvěřitelných 20 letech. Je hezké slyšet, jak si L7 nedělají vůbec nic z toho, co za rok je, nehledí na moderní trendy v oblasti alternativího rocku a ani na hipstery, kteří nechtějí slyšet nic jiného než progresivní hudební mentalitu. Fanoušci průrazového alba L7 Bricks Are Heavy z roku 2019 si rozhodně přijdou na své.

Nynější album je sice o dost krotší, ale to se dalo očekávat. Holky už také nejsou nejmladší. Důležité však je, že lze z alba jednoznačně rozeznat těžko popsatelného stejného ducha, který se objevoval i na Scatter the Rats.

Rozjezd alba je velice silný. “Burn Baby,” “Fighting the Crave”, “Proto Prototype” i “Stadium West” skvěle předvádějí to umění L7 tvořit punkově postavené jednoduché riffy a melodie, které jsou však v tom špinavém vrčení kytar extrémně účinné.

Kdyby vznikla “Burn Baby” ještě ve zlatých dobách grunge v 90. letech, rozhodně by se stala jednou z velkých klasik. Donita Sparks zpívá o tom, jak na konci dne budeme všichni hořet na hranici a zní to dost cool.

“Fighting the Crave” zní se sborově zvolávacím překvapivě jako trochu inspirována glam rockem. “Proto Prototype” zní hodně temně a s hlubokými kytarami slyšíme, jak byly grungeové kapely na konci 80. let kromě punku také hodně inspirovány heavy metalem. “Proto Prototype” by rozhodně sedla dokonce i Ozzymu Osbournovi.

“Murky Water Café” oslavuje to,čemu se říká v Americe “hook-up culture” – tedy jakýsi underground té nablýskané kultury města, který slouží k tomu, aby se lidé sobě navzájem propůjčili na jednu noc.

Asi nejvíce chytlavou písní alba je “Garbage Truck”, která dokazuje, jak svěže a s jakou energií se L7 vrátili. Produkci sice v téhle písni trochu chybí ta správná špína a digitální studiová zařízení bohužel dolehla už nakonec i na L7. Některé písně jako “Ouija Board Lies” jsou taky trochu pod úrovní takto věhlasné skupiny. Vzhledem ale k tomu, jak se celkově L7 energicky a svěže projevují, se jedná spíše o maličkost.

Rhiannon Giddens se tentokrát vydává napříč kulturami i žánry. S pestrou instrumentací jí na ambiciozním projektu There is No Other pomáhá italský hudebník Francesco Turrisi

Rhiannon Giddens – There Is No Other

Vydavatelství: Nonesuch
Žánry: Folk, Country, Blues
Hodnocení: 3,5/5,0

Rhiannon Giddens na skvělém minulém albu účinně zasahovala do společenských témat, když navrátila zpět některé skutečné příběhy z americké historie a využila svůj zájem o lidská práva i historii k tomu, aby pomocí jejího hudebního talentu přivedla zpět některé bolestivé vzpomínky afroameričanů z 19. století a období americké občanské války.

Jestliže už minulé album Freedom Highway (2017) bylo vlastně takovým hudebník dokumentem a svým způsobem i dějepisným dílem, ještě více to platí i o albu There is No Other.

Rhiannon Giddens na albu tentokrát spolupracovala s italským multiinstrumentalistou Francescem Turrisim, který obohatil obvyklé gourdské banjo Rhiannon Giddens o běžné nástroje jako piáno přes akordeón až po nástroje, se kterými se v běžné populární hudbě setkáme jen velice zřídka, jako například různé raritní druhy ručních bubnů.

Je zajímavé, jak Rhiannon Giddens na Rhiannon Giddens rozšiřuje hudební zaměření a jestliže minulé album bylo pevně spjato s americkou tradiční hudbou a jejich historicky daných zvyklostí, There is No Other kromě pokračování v linii takových písní – například “Wayfaring Stranger” a “Little Margaret”, rozšiřuje hudební zaměření i o písně, které si berou inspirace z operní hudby – jako například piánové skladby “Wayfaring Stranger”, “He Will See You Through” nebo zvláštní kombinace folku a opery “Little Margaret”.

Kromě afroamerické kultury se tentokrát do alba promítá díky účinkování Turisiho i italská a tak můžeme slyšet skutečně multikulturní spojení hlavně například na písni “Pizzica di San Vito”, která je předělávkou italské tradiční písně.

Rhiannon Giddens nepodává na velkém a ambiciozním projektu až tak autentické dílo, jako bylo to minulé Freedom Highway, pořád je to nicméně album plné jedinečné hudby čerpající tentokrát nejen z americké tradiční hudby.

Ruská elektronická hudebnice Kedr Livanskiy  na Your Need ukazuje, jak elektronika může znít přirozeně i hřejivě

Kedr Livanskiy – Your Need

Vydavatelství: 2MR
Žánr: Alternativní elektronická hudba, Indie Electronic
Hodnocení: 3,5/5,0

Nejčastější zastoupení v tom, o čem na Music NOW píšeme, patří rozhodně americkým a britským kapelám, písničkářům a hudebníkům. Pak samozřejmě naše tuzemská a slovenská scéna, sem tam pak i Irsko, Austrálie, Nový Zéland, Švédsko… Občas se ale objeví i nějaké to album ze země, ze kterých příliš alb moderní hudby nepochází. Nyní tady máme vůbec poprvé v historii našeho webu zajímavou umělkyni z velkého Ruska. Z Moskvy pocházející elektronická hudebnice Kedr Livanskiy vydala své druhé album Your Need a  po minulém velice zajímavém albu Ariadna si jí všiml západní hudební tisk.

Nové album je o něco světlejší a více energické. Pokud se budeme ptát, proč si jí západní tisk tolik oblíbil, pak je jasné, že je to kvůli tomu, jak se vždy snaží pro své náročné posluchače najít něco neoposlouchaného a originálního. A to Kedr Livanskiy bezesporu je. Album sice vyžaduje trpělivost, ale po čase skutečně přijdete na to, proč tolik fanoušků alternativní hudby oslovilo. Je skvělé, jak písně jako ta titulní “Your Need”, “Lugovoy” nebo “Why Love” zní jak velice vynalézavě a experimentálně, tak také velice přirozeně a i přes pološílenou elektronickou instrumentaci dokonce i do určité míry hřejivě.

Budeme sledovat Kedr Livanskiy určitě i nadále a uvidíme s čím přijde příště. Potenciál je v tomhle velký. Tak doufejme, že za tím nestojí Putin!

Další alba:

Editors – The Blanck Mass Sessions

Vydavatelství: PIAS
Žánr: Electronic Rock, Alternative/Indie Rock, Alternativní elektronická
Hodnocení: 3,5/5,0

Ty, kterým se líbilo poslední album Editors Violence i ty, které naopak tohle album vydané minulý rok zklamalo, by mohlo zajímat nové album této kapely z Birminghamu. The Blanck Mass Sessions nabízí více atmosferický přístup k albu a nejpovedenější písně původního alba Violence jako titulní “Vioence”, “Cold” nebo “Magazines” v provedení, v jakém to viděl industriální elektronický experimentátor – producent Blanck Mass (Benjamin John Power).

Album rozhodně potěší všechny fanoušky alternativní elektronické hudby a možná také všechny fanoušky Editors, kteří od nich čekali posledně odvážnější album. Vzhledem k tomu, že však ani na tomhle album není zrovna moc kytar, neřeší se tím příliš problém toho, že minulé bylo mnoho lidí znepokojených tím, že na albu Editors chybí kytary.

John Southworth – Miracle in the Night

Vydavatelství: Tin Angel
Žánr: Písničkář, Indie Folk, Indie Pop, Jazz-Pop
Hodnocení: 3,0/5,0

Anglicko-kanadský písničkář pokračuje na dvanáctém albu tichou směsici akustického jazzu, folku a komorního popu. Velice decentní bicí, prostorné, rezonující piáno a velmi nostalgická a tragická atmosféra, která perfektně ladí s obalem alba. V Johnu Southworthovi jsou slyšet léta zkušeností a je v něm zaručená kvalita, kdykoliv si jej pustíte. I na jeho obvykle černobílý styl je tohle ale přece jen trochu moc pomalé album, které vás spíše přivede do depresí, než aby vám když už ne udělalo dobrou náladu, alespoň něco předalo. Zase tak silný umělecký zážitek to totiž také není.

Mac DeMarco – Here Comes the Cowboy

Vydavatelství: Independent
Žánr: Písničkář, Indie Pop, Lo-Fi, Dream Pop
Hodnocení: 2,0/5,0

Mac DeMarco vydal před dvěma lety velice dobře znějící album This Old Dog, které se v subžánru lo-fi písničkářů řadilo velice vysoko. Skvělé bylo také jeho předchozí album Another One (2015). Na letošním Here Comes the Cowboy (2019) bylo příslibem, že se DeMarco osvobodil od nahrávací společností a tak nálepka „indie“ konečně mohla být plnohodnotná. Mělo to být album, které si vždycky přál nahrát. Bohužel se tak nestalo a e Comes the Cowboy je ukázkou toho, jak občas bič v podobě výplatní pásky od nahrávací společnosti může být vlastně pro některé umělce i výhodný.

Album má naprosto minimální instrumentaci, což by samozřejmě ještě nemuselo znamenat konec všeho, avšak v podání, jaké předvádí Mac DeMarco je to hrůzostrašný výsledek. Někdy mi připadá, že více života než tohle album má i týden rozježděná zdechlina ježka na rozpálené cestě. Jednodimenzionální nuda a písně, které jsme od Maca měli možnost slyšet již dříve, ale v daleko lepším provedení. Chudák smajlík na albu :-(.

O5 a Radeček – Dobrý zprávy

Vydavatelství: Brainzone
Žánr: Pop
Hodnocení: 1,5/5,0

Při poslechu nového alba O5 a Radeček Dobrý zprávy najednou začnete vnímat Mandrage jako vlastně špičkovou kapelu a Richarda Krajča jako geniálního textaře. Vlastně dokonce Slza a nebo i ten Michal David… Ten “Non-stop” je vlastně vcelku fajn diskotéková písnička a “Ruská Máša” má zas chytlavý refrén. “Oheň, voda, vítr” Dalibora Jandy má docela koule, ne? A co teprve Rybičky 48? Hotoví čeští Green Day!

V porovnání s novým albem O5 a Radeček se vám zdá fakt i to, čemu se jinak vyhýbáte obloukem jako slušné výtvory. Takže přece jen se nějaká pozitiva najdou. A taky je to lepší než si zatlouct hřebík do nohy. To a pak ještě album Dobrý zprávy zachraňuje vcelku v pohodě pozitivní pop/rocková písnička “Tak tedy čau”.

Pokud byste nám nevěřili, že je tohle album vážně taková průser, pak zakončíme tenhle vyčerpávající přehled nových alb ukázkou z textu písně “Sex ve sprše”:

„Ve sprše dělají věci,
co bysme chtěli dělat snad všeci,
a já si jen tak broukám a závidim,
jak se milují bez dechu oddaní sexu,
hltají, spěchají jak ve Fedexu
a já byl bych jedním z nich rád..“

A ještě jedna rada pro začínající textaře hledající inspiraci: Pokud chcete mít takové „skvělé“ texty jako O5 a Radeček, pusťte si nějaké hezké video PornHub a třeba na nějakou inspiraci narazíte!

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Jedna z největších popových hvězd současnosti Taylor Swift se rozhodla nebrat si příliš velké osobní volno a po velkém turné k albu reputation, které...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Post Traumatic Mika Shinody? Trochu rekviem za Chestera, spíše ale jedna velká terapie Na hudbě Linkin Park vyrostla celá generace. Miliony lidí...