Recenze | Novinky: Madonně se na Madame X pořád daří posouvat hranice popu i přes šedesátku na krku a špatnou kondici hlasu
Skoro jakoby to měla Madonna zase všechno perfektně promyšlené. Svým sice zmršeným, ale vysoce sledovaným vystoupením na Eurovizi jakoby všem našroubovala do hlavy několik velkých otazníků ohledně nového alba Madame X. Jak bude znít její nové album? Dokážou kouzelníci producenti nějak upravit její stárnoucí hlas tak, aby zněl hezky? A co měly znamenat ty dvě bizarní písně, které tam představila?
Pokud něco vystoupení na Eurovizi napovědělo, pak to, že jestli někdo čekal, že Madonna s dovršením šedesátky konečně přijme fakt, že už má dávno za sebou doby mládí, uvede ho v omyl hned první píseň “Medellín”. Je to zvláštní, ale i v těch svých šedesáti letech se jí pořád občas daří znít sexy. Kdo měl to štěstí (nebo spíš smůlu) slyšet to její slavně-neslavné vystoupení z Eurovize, jistě chápe, že na tom Madonna nikdy nebyla tak špatně po vokální kvalitě. Zrovna v první písni to ale produkce docela zdatně zakrývá.
Občas pomůže auto-tune nebo jiné producentské triky (základní je ten, že jde slyšet, jak je vokální stopa výrazně tišší). Horkokrevná, rytmická, latinskoamerická píseň si ale ani nevyžaduje moc velkou intonační přesnost nebo rozsah. A když už vás přestane Madonna bavit, nastoupí na plac kolumbijský mladík jménem Arias.
Madonnino “Bohemian Rhapsody”
Madonna v roli sexy babičky, která láká do své luxusní nory mladé zajíčky může znít jako slizké téma, ale tentokrát to (na rozdíl od zbytku alba, jak se dozvíte později) funguje a Madonna zas pro jednou drží krok s mladými.
Nové album naštěstí není vůbec jen o tom. Následující “Dark Ballet”, která byla v klipu věnována Johance z Arku, je skoro jako Madoninné “Bohemian Rhapsody”. Po minutě a půl tíživého elektropopu přijde pianové sólo a přerod v nějaký zvláštní a začíná lehce bizarní elektronický muzikál. To je ta část, která se taky objevila na vystoupení v Eurovizi. Tam bylo s působivými vizuály na obří obrazovce vidět, jak Madonna zase pro jednou provokuje církve.
“They think we are so naive
They think we are not aware of their crimes”.
Madonna chce na novém albu dělat velká prohlášení a tohle je jedno z nich. Navazuje na to “God Control”, která to má přímo v názvu. Madonna říká v podstatě jediné: “Nebuďte ovce a nenechte se manipulovat.” A nemusí to být jen církev, ale hlavně též vláda.
Z těch středověkých chorálů mrazí v zádech. Mixují se zde vlastně vlivy středověké hudby, disko hudby 70. a 80. let a současnosti. Stejně jako to platí pro “Dark Ballet”, “God Control”, ale i následující “Future”, napamatuji si, že bych někdy slyšel z popového alba tak zvláštní sílu. Některé písně zní tak jinak, že naprosto vybočují z popové normálnosti. Na žádnou popovou strukturu sloka-refrén-sloka se tady totiž nehraje. Jednou slyšíme popovou baladu, pak sloku z chorálů, pak disko ze sedmdesátek, pak eletro-pop, hned na to zase rap. Situace na bojišti se prostě mění každou vteřinou.
Kromě Quaova podivného žvatlání do písně je “Future” rovněž velice zajímavým songem. Reggae smíšené s hip hopem, se kterým Madonně pomáhal producent Diplo zní skutečně jako budoucnost.
Při písni “Batuka” se podíváme na jiný kontinent – do Afriky. Madonna však v současné době bydlí v Portugalsku a tak si pro aktivistickou píseň “Killers Who Are Partying” vybere tradiční hudbu jihu Evropy. Je zajímavé, že na téhle písni zní hlas Madonny daleko mladistvěji a svěžeji než na začatku alba. Jenže tady zase nebaví moc melodie a pomalé tempo je spíš ukolébávající.
Francouzský dvorní producent Mirwais jako popový revolucionář, hip hoper Mike Dean jako vůdce mainstreamové části
“Crave” je oproti experimentátorským art popovým písním ze začátku opak a Madonna vyrukuje s moderním popovým stylem určeným pro rádia. Paradoxně se o tuto vcelku přízemní a oproti začátku alaba opatrnějš8 píseň postaral hip špičkový hopový producent Mike Dean (Kanye West, 2Pac, Scarface, Travis Scott, Jay-Z…). Píseň tak má i přes svou relativní měkkost rapový nádech.
Tohle je vůbec jakási popová/mainstreamová část. Následuje totiž další popová pecka “Crazy”.
Zatímco na první polovině měl hlavní slovo francouzský producent a dlouholetý spolupracovník Madonny Mirwais, této části dominoval právě Dean. Jeho písně více připomínají pop 90. let a začátku století. Zvláště píseň “Come Alive” bude tedy sloužit jako jakýsi záchytný bod pro ty všechny staré fanoušky Madonny, kterým se nebudou líbit ty pokusy neustále posunovat hranice a chtěli by místo toho slyšet nějaké více uhlazené popové písně. “Come Alive” má syntezátory trochu ve stylu Mobyho epického “Porcelaine”
Následuje nostalgická píseň “Extreme Occident” (dostupná pouze na deluxe verzi), která je jakási osobní hudební mantra Madonny.
“I went to the far right
Then I went to the far left”
začíná skoro politicky, ale na konci se promění píseň za indických bubnů na buddhisticko-hinduistickou meditaci:
„Life is a circle, life is a circle, life is a circle, life is a circle”
Madonna skutečně stihla pokrýt takřka celý svět. Už snad chybí jen nějaké japonské nebo čínské hudební vlivy. Aby se nezdržovala moc dlouho na východě, objede zase zeměkoui a vrátí se do jižní ameriky a za pomoci populární brazilské zpěvačky – nebál bych se říct brazilské Madonny Anitty – je Madonna zpět v plné síle.
“Bitch I’m Loca”? Jako nechutné německé porno z osmdesátek
“Bitch I’m Loca”, která končí průpovídkou jak z německého porna z 80. let: „Tak hezky se s vámi setkáváme, pane Safe Pěkné setkání s vámi, paní Crazy Kde chceš, abych to dal? Můžete ho dát dovnitř Ha ha ha ha ha ha” je už slušený mozkový výplach. Takové hudební porno. Někdo to možná vyhledává a své zákazníky to mít bude, ale uměním se to nazývat určitě nedá.
Naopak “I Don’t Search I Find” má na pozadí velice zajímavý progresivní house a baví rozhodně daleko víc.
Album končí důstojným R&B “I Rise”. Ačkoliv píseň obsahuje nejvíce přízemní hudbu ze všech písní, Madonna jakoby v textu opět deklarovala: Nehodlám jít dozadu. Žádná křehkost se tedy nekoná, ani když je tempo slabší.
Nové album Madonny je místy velmi, velmi překvapivé, místy se naopak drží standardních popových postupů a běžné popové produkce. Je totiž pořád svázáno určitým marketingem a ačkoliv je jít dopředu důležité, ještě pořád nechává Madonna i otevřená zadní vrátka těm, kdo nestíhají úplně jít s dobou.
Diplem a Mirwaisem produkované písně z první poloviny jsou sice občas dost bizarní a budí velké rozpaky, avšak posouvají hranice popové hudby a jelikož byla Madonny vždycky známá pro to, jak dokázala dělat něco, co bylo pro její předchůdkyně naprosto neznámé, je dobré vidět, že to za pomocí schopných lidí dokáže i v 60 letech.
Dokonce i texty jsou na popové album zajímavější než obyčejně. Nevyhneme se sice levným sexuálním narážkám ve stylu německého porna 80. let, ale mnohé písně mají i velice zajímavý společenský přesah a určitě nemůžeme říct, že by písně byly o ničem. Nejslabším článkem tak zůstává to, co bylo zřejmě již od začátku – že hlas Madonny nebude v ideální kondici.
Produkce, která si skoro zaslouží označení geniální, se to snaží sice zdatně maskovat, avšak někdy je toho robotického hlasu až příliš. Je to škoda. Kdyby se pak Madonna raději soustředila celé album na společenské téma, které ji jde překvapivě dobře a nechala písně se sexuálním podtónem mladším, bylo by to album výborné. Takhle je to sice pořád zajímavé a nezvyklé album. Skoro bych se až nebál použít bulvární výraz „šokující”. Ale když se člověk dívá, kolik úsilí bylo vyvinuto pro produkci a jaké zajímavé a nevšední skladatelské nápady v písni nastaly, je jasné, že potenciál alba byl ještě daleko větší.
Madonna – Madame X
Vydáno: 14.6.2019
Délka: 56:01
Žánry: Art Pop, Pop, Reggaeton, Dance-Pop, Latin, Trap
Rozhodně musíte slyšet: 1. Medellín (feat. Maluma) 2. Dark Ballet, 3. God Control, 4. Future (feat. Quavo), 7. Crave, 8. Crazy
