Roční archiv:2020

od Patrik Müller -
Tom Meighan Kasabian
Tom Meighan Kasabian

Frontman kapely Kasabian Tom Meighan ukončil spolupráci s kapelou poté, co bojoval s „osobními problémy, které ovlivnily jeho chování“. Mělo jít o domácí násilí, kterého se dopustil v dubnu a přispěly k tomu jeho dlouholeté problémy s alkoholem.

Členové kapely v minulém roce přestali nahrávat a vystupovat, avšak Tom Meighan řekl, že se v roce 2020 vrátí s novou hudbou. V pondělí však kapela oznámila, že Tom už nebude frontmanem Kasabian.

Jak informace ohledně odchodu Meighaneho prosakovaly na povrch

Kasabian v pondělí napsali, že ukončují spolupráci po vzájemné dohodě. Vyjádření Kasabian zní: „Tom bojoval s osobními problémy, které ovlivňovaly jeho chování již nějakou dobu, a nyní chce soustředit veškerou svou energii na to, aby se jeho život vrátil zpět do starých kolejích. Dále nebudeme komentovat“

Letos v březnu Tom v rozhovoru pro britský Q magazine otevřeně promluvil o svých psychických problémech.

„Ubližoval jsem si, nebudu lhát, má mysl byla špatná“. Dále uvedl: „Mohlo se to rok od roku hromadit. Nebral jsem za to odpovědnost a ovlivnilo to všechny kolem mě. Strašné“.

Videoklip písně “Clubfoot“ režírovaný Andrewem Johnem “W.I.Z.em” Whistonem byl inspirován odkazem činu Jana Palacha:

Tom v minulosti tvrdil, že porazil své démony a zasnoubil se s přítelkyni Vikki Ager. Před tím se se potýkal s rozvodem s jeho bývalou partnerkou Kim James se kterou má osmiletou dceru.

Pár hodin po oficiálním oznámení kapely o jeho odchodu, Tom Meighan ujistil fanoušky na Twitteru, že je na „dobrém místě“.

„Po dnešním oznámení jsem vám chtěl jen dát vědět, že se mi daří dobře. Teď jsem na opravdu dobrém místě. Děkuji za vaší lásku a podporu. Uvidíme se brzy,“ napsal.

Sám Tom Meighan přiznal, že důvodem byly problémy s alkoholem a domácí násilí

Samotná kapela poté ale nabídla podrobnější vyjádření. Jeho odchod z kapely se týká údajného domácího násilí, kterého se měl zpěvák dopustit. „Nikdo v této skupině nechtěl, aby se to stalo,“ uvedlo oficiální prohlášení zveřejněné na účtech sociálních sítí kapely Kasabian.

„Všichni jsme za posledních 23 let tak tvrdě pracovali a společně jsme měli velké plány pro naši budoucnost. Jsme úplně zlomení.“

„Ale nezbylo nám nic jiného, než požádat Toma, aby opustil kapelu. Neexistuje absolutně žádný způsob, jak můžeme přehlížet nařčení,“ napsali zbylí Kasabian.

Vyjádření kapely Kasabian k odchodu Toma Meighan na Twitteru:

Ve středu 8.7. pak ve večerních hodinách reagoval na toto další prohlášení Tom Meighan svým delším prohlášením. V tom se omluvil své bývalé snoubence, přátelům, rodině i kapele. Přiznal se, že měl dlouholeté problémy se závislostí na alkoholu a dubnový incident pro něj byl budíkem, který jej probudil, přihlásil se na léčení a nyní se 3 týdny po léčbě úspěšně drží střízlivý. Dodal také, že mu byla diagnostikována hyperaktivita, která sice jeho chování neospravedlňuje, ale dokázal díky tomu lépe pochopit své chování. Tom naznačil také, že se s jeho snoubenkou budou snažit znovuobnovit jejich vztah, protože je mezi nimi stále láska.

Vyjádření zpěváka kapely Toma Meighena k incidentu:

Kapela Kasabian se proslavila kombinováním rockové hudby s taneční hudbou. Vyhráli několik významných hudebních cen jako Brit Awards pro nejlepší britskou kapelu roku 2010. Kasabian vydali 6 úspěšných studiových alb —  Kasabian (2004), Empire (2006), West Ryder Pauper Lunatic Asylum (2009), Velociraptor! (2011), 48:13 (2014), and For Crying Out Loud (2017). Kasabian byli oblíbení také díky jejich výbušným koncertním vystoupením. V roce 2014 byli například headlinery pravděpodobně nejslavnějšího hudebního festivalu Glastonbury, který je považován za nejslavnější hudební festival současnosti.

V České republice Kasabian vystoupili třikrát. V roce 2010 na Open Air festivalu v Panenském Týnci, poté v roce 2015 na Colours of Ostrava a naposledy v roce 2017 na pražském Metronome Festival.

Kapela zatím nenaznačila, jestli bude pokračovat s jiným frontmanem. Její budoucnost je tak zatím nejistá.

Tato píseň z posledního alba Kasabian dostala trochu temný význam. Nejhorší jsou ty boxerské rukavice na jeho rukou:

Autor: Patrik Müller, Dominik Müller
Foto: Macerena Viza

Kanye West, HAIM, Bring Me the Horizon, Ty Dolla $ign, Nothing But Thieves, Aneta Langerová

S písněmi se spolu s začátkem prázdnin roztrhl pytel, a tak přinášíme další přehled nových písní. Nejdete zde dvakrát Kanyeho Westa. Nejprve v jeho nové písni “Wash Us In the Blood“ s Travisem Scottem a pak na písni zaneprázdněného rappera Ty Dolla Signa “Ego Death“. Sesterské trio Haim vydalo album Women in Music Pt. III a jedna z nejpovedenějších písní z něj je něžná “Gasoline“. Bring Me the Horizon naopak příliš něžní nejsou a ač měli pochyby, rozhodli se nakonec vydat píseň s tématikou pandemie.

Nové písně vydali také Nothing But Thieves, nové EP vzešlo ze spolupráce Anety Langerové a slovenské skupiny Korben Dallas a my přinášíme píseň “Chladná”. Na popovém poli se vyplatí poslechnout si, jak Sia dělá kmotryni a startuje kariéru mladé zpěvačce, tanečnici a internetové hvězdě Kenzie. Už několikátou novou píseň letos vydal také zkušený britský rocker Paul Waller. Pokud popojdeme ještě více na sever, narazíme na skvělou píseň irské post-punkové kapely Fontaines D.C. Vrací se také populární alternativní metalová kapela Evanescence a po dlouhé době se něco také vylíhlo i z československého popu, který tady zastupuje Emma Drobná.

Kanye West – Wash Us In the Blood feat. Travis Scott

„Wash Us in the Blood“ je hlavní singl pro nadcházející studiové album Kanyeho Westa, které údajně ponese název God’s Country. Píseň odkazuje na západní křesťanskou víru –  „označení očištění v krvi“ znamená přijetí oběti Ježíše Krista. Bible mluví o očistné síle Kristovy krve v části 1, Jan 1:7 a podkapitole Bůh je světlo. Pomocí křesŤanské symboliky jakoby chtěl Kanye West něco sdělit černošské komunitě. Pokud chceme vědět co, může nám pomoci celá kapitola.

V kapitole „Bůh je světlo“ se doslova píše: „Toto je poselství, které jsme slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom žijeme ve tmě, lžeme a nežijeme v pravdě. Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.“File:Gospel of John Chapter 1-3 (Bible Illustrations by Sweet ...

Další důležitou součást pro pochopení tvoří video a kontext toho, že nedávno Kanye West vyšel do politiky s protestujícími po smrti George Floyda a je na jakési misi pro to zlepšit podmínky pro komunitu. Nejkonzervativnější ze slavných raperů Kanye ale ve videu očividně komunitu pouze nestaví pouze do role obětních beránků. Naopak některé klipy, jako potyčky a auto, které přejelo lidi při driftování, mají posloužit jako zrcadlo hříchů, které páchá a musí se jich zbavit.

TIP: Haim – Gasoline

Haim vydali novou píseň “Gasoline“. Je to nejnovější singl, který vyšel z jejich nadcházejícího třetího alba.

Před vydáním alba Women in Music Pt III debutovalo trio v Los Angeles tuto stopu na Instagramu společně s videem, které je zachytilo v jejich domácím studiu.

Nové album Haim bylo vydáno 26. června. Album má většinou velice pozitivní recenze.

Bring Me The Horizon – Parasite Eve

Bring Me The Horizon vydali nový singl “Parasite Eve”, inspirovaný současnou celosvětovou pandemií.

Píseň přináší slib frontmana Oli Sykese, že další album britské kapely by mohlo být „doopravdy tvrdé“. Zůstává zde však také elektornika z minulého alba. Ta ale přechází z klaustrofobních elektronických rytmů do refrénů poháněných tvrdými kytarovými riffy.

Podle zpěváka Sykese byla “Parasite Eve” napsána klávesistou a vokalistou Jordanem Fishem poté, co začala pandemie.

Sykes o písni říká: „Parazit přišel z myšlenky napsat horrorovou píseň o přežití, ale když se pandemie začala rozvíjet, byly paralely tak podobné, že jsme se jí rozhodli na chvíli dát do šuplíku. Jak ale čas pokračoval, začali jsme cítit, jak relevantní ta píseň byla a že místo toho, abychom se tomu vyhýbali, měli bychom se zabývat touto temnou stranou. Přijmout ji a zpracovat, co se děje… ‘Parasite Eve’ je naše poselství naděje, zabalené do smutku a hněvu.“

Ve vizuálně působivém video “Parasite Eve” se objevuje také řada obrázků, které naráží na současnou pandemii a jsou zde například sestřičky držící injekční stříkačky, či postavy z japonských her s rouškami.

TIP: Ty Dolla $ign – Ego Death feat. Kanye West, FKA twigs & Skrillex

Ty Dolla $ign je jedním z nejplodnějších umělců s tím, kolik různých vlastních písní i spoluprácí s jinými vydává. Avšak ačkoli v roce 2019 vytvořil hromadu hostujících vystoupení, od  vytvoření týmu „MihTy“ s raperem Jeremihem v roce 2018 toho pod vlastním jménem nevydal mnoho.

Nyní se ale vrátil s velkolepou písní s velkolepým obsazení. Píseň se jmenuje „Ego Death“ a je zde Kanye West (který jen den před ním vypustil výše zmíněné “Wash Us in a Blood”, Skrillex a FKA Twigs. Podle oznámení se očekává jeho třetí studiové album „velmi brzy“.

TIP: Nothing But Thieves – Real Love Song

„Real Love Song“ je druhý singl z chystaného nového alba Moral Panic, které bude 3. studiovým albem anglické pětičlenné alternativní rockové skupiny Nothing But Thieves. Kapela neměla v minulosti příliš mnoho písní o lásce nebo vztazích a tak to napravili touhle písní, které ale není o nějaké snové představě, ale naopak o naturalismu lásky a o lásce z pohledu sebeuvědomění. Album Moral Panic by mělo vyjít 13. října.

Aneta Langerová, Korben Dallas, Dorota Barová – Chladná

Česká písničkářka Aneta Langerová a slovenská alternativní kapela Korben Dallas pojmenovali v zimě své EP jako Konečně. Jak ironickým se stal název z dnešního pohledu, kdy došlo k rušení koncertů a mnoho hudebníků kvůli tomu odkládalo vydání nových alb a stejně na tom bylo i Langerová a Korben Dallas. Langerová spolupracovala s Korben Dallas už v roce 2015 na singlu “Sen”. Nové EP je povětšinou minimalistické a obsahuje vlivy folkové hudby, alternativního rocku, soulu i popu.

Kenzie feat. Sia – Exhale

Teprve šestnáctiletá, stále ještě dětská hvězda Kenzie se proslavila hlavně svými tanečními dovednostmi a účinkováním v pořadech dětské televize Nickeldeon nebo juniorské verze Dancing With the Stars (americký originál Star Dance). S rozvojem sociálních sítí se samozřejmě stala také hvězdou na tomto poli a to zejména na video síti Tik Tok.

Už od roku 2011 se angažuje také do hudebního průmyslu a má za sebou spolupráce s Jessie J nebo další dětskou hvězdou Johnnym Orlandem.

Nyní se však zdá, že se Kenzie pomalu přesouvá do dospělé hudby a na pomoc přišla samotná producentka a zpěvačka Sia. Píseň “EXHALE” je velice chytlavá a objevuje se zde zejména protože jsme vycítili, že se jí může uchylovat k velké hudební kariéře a za takových 5 let prorokujeme, že Kenzie bude novou Miley Cyrus.

Paul Weller – More

Paul Weller vydal novou skladbu „More“ – třetí singl, který vyšel z jeho nadcházejícího alba On Sunset.

„More“ navazuje na předchozí singly „Village“ a „Earth Beat“ s Col3trane a na písni si do studia pozval kytaristu Josh McCLoreye z irské kapely The Strypes.

Weller začal psát album On Sunset prakticky ihned po vydání jeho alba z roku 2018 True Meaning. Zrovna “More” byla zamýšlená jako b-strana nějakého ze singlu, ale zpěvákovi a kytaristovi se nakonec zalíbila tolik, že se jí rozhodl vydat samostatně.

Nové album bude obsahovat také irské sesterské folkové trio The Staves, francouzskou zpěvačku Julie Gros, baskytaristy Jima Lea z legendárních Slade a další.

TIP: Fontaines D.C. – Televised Mind

Dublinská skupina je připravena vydat své druhé album A Hero’s Death 31. července a zatím sdílela svou titulní skladbu „I Don’t Belong“. Tohle je druhá pecka, které je pořádně hypnotická a nekompromisní. “All your laughter pissed away / All your sadness pissed away/ Now you don’t care what they say / Nor do I,” (“Jakmile tvůj smích odešel do pr**le / Všechen tvůj smutek odešel do p**dele / Teď je ti jedno, co říkají / Mi taky“) zpívají v pochmurné post-punkové písni Fontaines D.C.

Evanescence – The Game is Over

Ikonická kapela první dekády 20. století je pořád ve skvělé formě a zůstává verná svému původnímu stylu. “The Game is Over” není ale jen skvělá připomínka toho, co frčelo v roce 2003, ale pořád aktuální a populární styl alternativního metalu, která má zničující sílu a charakteristický fenomenální hlas kalifornské rodačky Amy Lee.

Emma Drobná – Yeah Baby!

Moderního českého popu, aby člověk pohledal, a tak musíme na Slovensko. Vítězka SuperStar Emma Drobná, spoluautor Štěpán Urban, její producent a česká odnož Warneru, se sice má ještě pořád co učit, co to znamená moderní produkce, ale je to i tak příjemná a chytlavá popová píseň.

od Patrik Müller -
Ringo Starr

Ringo Starr, vlastním jménem sir Richard Starkey, dnes oslaví online koncertem své kulaté narozeniny a výtěžek bude věnován charitě. Koncertu se zúčastní spolu s Ringem jediný žijící člen The Beatles Paul McCartney, dále zpěvačka a skladatelka Sheryl Crow, Dave Grohl, Willie Nelson či Joe Walsh. Koncert můžete sledovat online. Vložené video najdete na konci článku.

Celá akce bude probíhat v duchu motta „Peace and Love,“ pod kterým začal slavit své narozeniny od roku 2008. Ringa se zeptal novinář co za narozeninový dárek by si přál a on odpověděl: “Chtěl bych, aby každý na této planetě na mé narozeniny řekl: ´Peace and Love.´”

Online koncert s legendami jako náhrada akcí „Peace and Love“

Při minulých oslavách se lidé ve více než 20 zemích sešli a vytvořili takzvanou „vlnu míru a lásky,“ jak sám Ringo nazývá akce, kde se jeho příznivci sešli proto, aby vyslovili právě slova „Peace and love“ a třeba si také vyměnili nějaké předměty s Ringo Starrem nebo Beatles a popovídali si. Ringovým snem je prý vytvořit “vlnu” která by začala na Novém Zélandu a končila až na Hawaii.

Letos by však kvůli novému koronaviru nebylo moudré, aby se lidé scházeli ve velkém počtu a raději tedy přistoupil na alternativní řešení a to koncert přes internet.

Jedna z méně známých, ale skvělých písní pozdější části sólové kariéry Ringo Starra “Liverpool 8“, která v podstatě shrnuje jeho život:

„Chtěl bych aby byli všichni v bezpečí svých domovů, takže jsem zavolal pár svým kamarádům se kterými uspořádáme narozeninovou show, a tak můžeme oslavit mé narozeniny s dobrou hudbou pro dobrou věc.“ Uvedl dvojnásobný člen rock’n’rollové síně slávy (jako člen Beatles a poté později díky své sólové kariéře) a držitel Britského šlechtického titulu.

V Beatles kromě bubnování, také nazpíval několik písní, asi nejznámější byla hravá píseň “Yellow Submarine“. Ringo také napsal a nazpíval “Octopus’s Garden“ a “Don’t Pass Me By“ a na mnoha dalších písních spolupracoval. Beatles ovlivnil však hlavně svým typickým stylem bubnování a technikou tzv. „backbeatů“ a lehce zpožděných „downbeatů“, které způsobilo nečekané prokladání tradičních vzorů bicích.

Sledujte živě online narozeninovou show Ringo Starra od 2:00 (8.7.2020):

Autor: Dominik Müller
Foto: Takahiro Kyono

Ennio Morricone

6. července 2020 zasáhla svět smutná zpráva o úmrtí skladatelského velikána Ennia Morriconeho. Z Říma pocházející skladatel filmové a klasické hudby, ale příležitostně i jazzu, popu a rocku výrazně ovlivnil nadcházející generaci hollywoodských skladatelů v čele s Hansem Zimmerem. Ennio Morricone ale inspiroval i mnoho rockových kapel jako Metallica, Dire Straits, Muse, Radiohead nebo producenta Danger Mouse. Připomeňte si jej výběrem 10 nejlepších písní podle redakce Music NOW.

10. Gabriel’s Oboe

Hlavní píseň soundtracku k filmu z roku 1986 The Mission (Mise) s Robertem De Nirem a Jeremym Ironsem. Poklidná a smířlivá píseň reprezentuje humanitu příběhu. Říká se, že Morricone téma vytvořil v synchronizací s tím, jak Jeremy Irons předstíral pohyby prstů před kamerou, jak hraje na hoboj domorodcům. Strhující film Mise je o kolonizování Jižní Ameriky v 50. letech 18. století.

9. II triello (The Trio)

Je to zvláštní, jak se hudba vycházející jednoznačně ze středomořských kořenů stala asociací pro divoký západ v USA. Ve skladbě “Trio” můžeme slyšet vlivy italské i španělské tradiční hudby. A skladba reprezentuje tento hudební most přes oceán, jenž spojil Evropu s USA.

8. Per un pugno di dollari

Jeden z vrcholných špagetových westernů Pro hrst dolarů (Per un pugno di dollari) obsahoval známou kompozici obsahující pestrou nástrojovou paletu od zvonů přes akustické kytary až po smyčce a dechové nástroje. Hlavním nástrojem je však charakteristické pískání. Režisér snímku Sergio Leone požádal Morriconeho, aby napsal soundtrack, který by byl podobný Dimitriiho Tiomkinovu El Degüello (použité například ve filmu Rio Bravo z roku 1959). Ačkoli jsou tyto dvě melodie podobné, Morricone uvádí, že použil ukolébavku, kterou složil už před tím (před žádostí Leoneho), a celou píseň postavil na její následné úpravě. To, co dělá tyto dvě skladby podobné, je provedení, nikoli kompozice.

7. Here’s to You (feat. Joan Baez)

Neinstrumentální písně tady reprezentuje píseň “Here’s to You” zpívaná zpěvačkou Joan Baez z italsko-francouzského filmu Sacco & Vanzetti.

6. Chi Mai (Maddalena)

Píseň Chi Mai byla použita nejdříve v méně známém italsko-jugoslávského snímku Maddalena z roku 1971. Bez přehánění by se dalo říct, že je to jeden z mála případů, kdy filmová hudba překonala popularitu samotného filmu. Pak ale byla píseň použita ještě o 10 let později ve francouzském filmu Profesionál (Le Professionnel), který je zvláštní tím, jak staví legendárního Jeana-Paula Belmonda, jinak známého především jako komediálního herce, do vážné role dramatického krimi filmu.

5. Tema d’amore (Love Theme)

Neobyčejná jemnost a něha, která čiší z této písně, je nezapomenutelná. Člověk má při poslechu doslova pocit, jak se mu podlamují kolena a píseň postupně přechází v intenzivnější milostné splanutí. Málokterá hudba dokázala pocit lásky vyjádřit tak přesně.

4. C’era una volta il west (Once Upon a Time in the West)

Zde asi není potřeba moc co dodávat. Všichni tuhle nádhernou melodii známe ať už díky filmu a nebo díky otextované verzi Věry Špinarové.

3. Il grande massacro (The Grand Massacre)

Morricone byl sice mistrem dojímavých a jemných melodií, ale “The Grand Massacre” je jeho velkolepým triumfem v oblasti drsné, nekompromisní a ostré hudby. Jen minutu dvě minuty dlouhá, ale velkolepá píseň začíná elektrickou kytarou, kterou pak následují děsivě znějící smyčcové nástroje.

2. The Good, The Bad and the Ugly

Tohle je asi vůbec nejznámější kousek Morriconeho. Jeho genialita spočívala v tom, jak do sebe dokázal skládat zvuky, které tvořilo na počátku více nenástrojů než nástrojů. Zobcovou flétnu dokreslovaly tlumené, jakoby z dálky linoucí se válečné údery bubnů, lidský hlas v ozvěně, pískání si a poté přijde památné vytí kojota. S použitím indiánských nástrojů a přírozených zvuků píseň samotná dokonale vytváří atmosféru divokého západu.

1. The Ecstacy of Gold

Další skladba z legendárního filmu Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý z roku 1966. Skladba ve filmu začne hrát, zatímco Tuco (Eli Wallach) zoufale hledá hřbitov pro hrob, který má v sobě mít 200 000 dolarů ve zlatých mincích. O vokály v písni se postarala italská zpěvačka Edda Dell’Orso. Píseň používá Metallica pravidelně už od roku 1984 jako úvodní píseň před koncertem, punkeři Ramones používali píseň naopak jako závěrečnou skladbu po koncertě. Píseň také samploval na albu The Blueprint 2: The Gift and the Curse raper Jay-Z.

Autor: Patrik Müller
Foto: Gonzalo Tello

od Patrik Müller -
Kanye West

Kanye West v sobotu, kdy slavili v USA státní svátek Dne nezávislosti, na sociální síti Twitter oznámil, že bude v letošních amerických volbách kandidovat na prezidenta. „Nyní musíme splnit slib Ameriky důvěrou v Boha, sjednocením naší vize a budováním naší budoucnosti. Ucházím se o prezidenta Spojených států,“ napsal, následuje hashtag „#2020VISION“ a znak americké vlajky.

Tohle bylo celé jeho prezidentské prohlášení, které přišlo bez tiskové zprávy nebo jiných prohlášení, což je však zvláštní na to, že jsou volby už za 4 měsíce. Někteří uživatelé Twitteru okomentovali oznámení s určitým skepticismem ohledně skutečných záměrů Kanyeho Westa. Začaly se mu připomínat jeho kontroverzní výroky, kdy prohlásil o otroctví černošských obyvatel USA, že bylo prý dobrovolnou „volbou“ a začalo se dokonce spekulovat o tom, jestli nemá Kanyeho kandidatura zapříčinit odliv početného voličského elektorátu Joa Bidena a oslabit tak jeho hlasy vůči Donaldu Trumpovi. Kanye West totiž v minulosti jako jeden z mála raperů a hudebníků aktivně Trumpa podporoval a dokonce jej navštívil i přímo v Bílém domě.

Kanye West @ MoMA | Kanye West performs at The Museum of Mod… | Flickr
Kanye West (Foto: Jason Persse)

Mezi skeptiky jeho kandidatury se naopak neřadí vynálezce Elon Musk, který odpověděl tweetem: „Máš mou plnou podporu!“ Kanye West přitom před několika dny sdílel fotografii, jak navštívil Elona Muska v jeho domě. Otázkou je tedy, zda to třeba nebyla ve skutečnosti jakási porada před oznámením kandidatury a Elon Musk v ní nemá také prsty.

Kanye mluví o kandidatuře na prezidenta už od roku 2015, teoreticky je možná i 4 měsíce před volbami

Westova vlastní webová stránka o tomto vzkazu neobsahovala žádné informace. Ani jeho účet na Instagramu neobsahuje žádnou takovou zmínku. Jeho nejnovějším příspěvkem je jeho fotografie s Muskem přidána před 3 dny. Protože Kanye nekomunikuje s médii tak často, není jasné, zda podnikal nějaké náležitosti k tomu, aby mohl kandidovat. Protože však zbývají do voleb už jen 4 měsíce, Kanye by musel kandidovat jako nezávislý.

Aby se West objevil při volbách jako nezávislý kandidát, musel by shromáždit určité množství podpisů a zaregistrovat se ve státech do určité lhůty. Lhůta již uplynula v některých významných státech, ale hudební hvězda by stále měla technicky vzato čas na sběr a odevzdání podpisů v mnoha dalších státech. Teoreticky to tedy možné stále je.

Kanye West o oválné pracovně (sestřih The Guardian):

Kanye West úmysl o kandidování na prezidenta v roce 2020 naznačoval už několikrát v minulosti. Možná i díky nynějšími ohlasu Elona Muska se tomu nepříkládala velká vážnost a bylo to bráno spíše jako součást marketingu nebo vtip. O jeho úmyslu kandidovat v roce 2020 informoval už v roce 2015 například deník Washington Post. Kanye tehdy oznámil kandidaturu při jeho děkovací řeči na MTV Video Music Awards: Jak jste už asi mohli uhodnout, v roce 2020 jsem se rozhodl kandidovat na prezidenta.“

Následně West však místo propagování sebe spíše začal podporovat Donalda Trumpa a dokonce mu prý výrazně zvedl podporu v černošské komunitě.

Nejnovější zmínka o tomto tématu vyšel v dubnu v magazínu GQ. „Všichni víme, pro koho hlasuji,” řekl West v rozhovoru z dubna. „A lidi kolem mě a lidi, kteří mají svou agendu, mi neřeknou, že má kariéra kvůli tomu skončí. Protože hádejte co… Jsem pořád tady!“ komentoval Kanye West nesouhlasné ohlasy na jeho podporu Trumpa, který se objevil na schůzce s prezidentem s typickou červenou čepicí Trumpa a jeho příznivců s nápisem „Make America Great Again“ („Uděláme Ameriku znovu skvělou“).

Změnil Kanye názor na Trumpa?

Ve stejném rozhovoru Kanye West také prohlásil, že za Trumpova předsednictví se podmínky podle něj zlepšily: „Kupuji nemovitost. Teď je to lepší, než když byl v úřadu Obama. Neučí vás ve škole o koupi nemovitosti. Učí vás, jak se stát něčím majetkem,“ prohlásil.

Není však jasné, jestli se kvůli posledním událostem v USA po smrti George Floyda při policejním zákroku, Westův názor na Trumpa nějak nezměnil. Na sociálních sítích například sdílel fotografii, jak se připojil k protestům. Mnozí si tak toto gesto interpretovali jako odklonění od Trumpa. To, že začal po takové době o kandidatuře mluvit, by toto ostatně potvrzovalo. Kanyeho kandidtura by na druhou stranu mohlo způsobit masivní odliv voličů kandidáta Demokratů Joa Bidena. Kanyeho kandidatura by tak vlastně stejně mohla pomoci Trumpovi. Že by tohle byl jeho plán? Budeme si muset počkat na to, co prozradí Kanye dále.

Tvorba rapera, módního návrháře a podnikatele je na posledním albu hodně ovlivněna křesťanstvím — stejně jako jeho čerstvý singl s Travisem Scottem „Wash Us in the Blood“. V tom například komentoval špatnou situaci v černošské komunitě a to, že mladí černoši nemají jinou možnost než prodávat drogy. Stěžoval si také, jak chtějí novináři upravovat jeho rozhovory a nepřímo také použil Trumpovo oblíbené spojení „fake news“ (falešné zprávy):

„They wanna edit the interviews (We)
They wanna take it to interludes (Me)
Cut a whole sentence to interlude (Together)
You know that it’s fake if it’s in the news“

(„Chtějí upravovat rozhovory (My) / Chtějí to dostat do mezihry (Já) / Vystřihnou celou větu pro mezihru (Společně) / Víš, že je to falešné, pokud je to ve zprávách“).

Dále také v písni kritizoval tresty smrti ve třiceti amerických státech a žádá ducha svatého o pomoc.

Vzhledem k nově vydané písni je otázkou, jestli je jeho příspěvek na Twitteru, kterému dalo „lajk“ už více než milion uživatelů, jen nepřímou reklamou na nový singl, popřípadě nového alba God’s Country, které se nahrává už od listopadu 2019 (prakticky hned po dokončení nahrávání minulého Jesus Is King) a mělo by letos vyjít. Stejně tak se připravuje pokračování Jesus Is King, na kterém spolupracuje Kanye West s legendou rapu Dr. Drem.

Nová píseň Kanyeho Westa ‘Wash Us in the Blood’:

 

 

Autor: Patrik Müller
Foto: Jason Persse

Sacha Baron Cohen a jeho komická písnička

Nejdříve to byl bílý gangster z britského předměstí Ali G, poté kazašský reportér Borat Sagdiyev, dále módní návrhář Brüno Gehard, diktátor Admiral General Haffaz Aladeen nebo agent Nobby. Všechny postavy britského komika Saschy Barona Cohena spojovalo to, že to byli hulváti a (nebo) stroje na kontroverzní hlášky a scény. Jeho posledním počinem byla show Who Is America? ve které pomocí postav tvrdého izraelského vojáka Errana Morada nebo profesora genderových studií Dr. Nira Cain-N’Degeocella, dělal legraci z politické situace v USA. Teď je Sacha Baron Cohen zpátky a zase to obletělo celý svět. Tentokrát svůj humor šířil pomocí komediální country písně.

Sacha Baron Cohen je liberál a pravděpodobně spíše levicově smýšlející člověk, i tak ale bylo příjemné vidět, že je tu pořád někdo, kdo si umí udělat legraci z obou stran. Sacha Baron Cohen je na tom vlastně podobně jako kdysi Simpsonovi. Ti si také dělali legraci spíše z konzervativních hodnot, bohatých lidí a skutečně žijících republikánských politiků, ale uměli to sem tam taky otočit i ostře na druhou stranu. Další legendární animovaný seriál South Park na to jde velice podobně, ale z druhé strany – podle citátu tvůrců Matta Stona a Treye Parkera: “Nesnášíme Republikány, ale k**va hodně nesnášíme liberály.”

Sacha Baron Cohen (Zdroj: Wikimedia)
Sacha Baron Cohen (Zdroj: Wikimedia)

I tak totiž vždycky přece jen vnitřně zvítězí ten osobní pohled a ty nejlepší vtipy jsou právě na tu stranu, které nesnášíte více. Je to logické, protože víte, kde mají vaši nepřátelé slabiny a můžete je do nich zasáhnout. V současné době však prakticky nikdo kromě animovaného South Parku neumí tak ostře komentovat politické dění a dělat si legraci z americké společnosti a už vůbec ne na obě strany. Tedy až na Sachu Barona Cohena. 

Sacha Baron Cohen povýšil „reality comedy“ na jinou úroveň

Ten se dá považovat za ještě daleko většího komediálního génia, protože mu nestačí situaci nakreslit nebo napsat scénář (i když všechna čest nelehké práci všech animátorů a scénáristů), ale konfrontovat se osobně se skutečnými lidmi a v podstatě je formou reality-show dohnat k tomu, aby si ze sebe udělali sami legraci, je něco, co nedokázal v historii nikdo tak dobře jako on. 

John Cleese byl skvělý scénárista a komediální herec a jeho humor v sobě měl inteligenci, i větší sdělení. To stejně se dá říct o Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi – českým scénáristům komediálním tvůrcům typem humoru velice podobným tomu Monty Pythonů. Rowan Atkinson dokázal zase bavit lidi pouze svým obličejem a tělem ve stylu ještě starších němých komiků Charlieho Chaplina nebo Laurela a Hardyho.

Dvě nejslavnější role Saschi Barona Cohena se potkaly. Borat ale kupodivu mluvil česky a ne kazašsky nebo rusky:

To, co provozuje Sacha Baron Cohen je ale unikátní v tom, jak vymyslel vlastně nový druh komedie – jakousi „reality comedy“. Sice občas někdo před ním – vybavuje se mi například Dave Chappelle – dělali humor s lidmi na ulicích a ve stylu reality show, ale nikdo to nedokázal dostat do celovečerního filmu nebo pořadu s příběhem.

Sacha Baron Cohen je vlastně tak trochu manipulátor. Jeho cílem je dostat lidi tam, kam je chce dostat. Ve skutečnosti jde ale o výběr lidí, které není potřeba přesvědčovat, ale jen je trochu postrčit. Pobídnout je a mít nachystanou kameru.

Zbraně do školky? Někteří američtí kongresmani byli nadšení a nápad podpořili

Pak se stane, že skutečný obránce Ameriky před muslimskými teroristy běhá po tělocvičně s holým zadkem, protože si myslí, že je tohle skutečně jedna z metod výcviku, kdy se má islámský terorista bát homosexuálního kontaktu. Stejně tak obletěly zpravodajství celého světa záběry, jak Cohen v převleku za postavu zmíněného izraelského vojáka Errana Morada přesvědčil americké současné nebo bývalé republikánské senátory, aby podpořili používání zbraní ve školkách pro děti od tří let. 4 (ex-)senátoři a předseda americké asociace držitelů zbraní Larry Pratt naprosto vážně do kamery řekli, že by měli být děti věku 3 let vybaveni zbraní.

Larryho Pratta pak nechali přečíst větu: “Děti mají zvýšenou hladinu hormonu Blink-182, kterou produkuje část jater zvaná jako Rita Ora. To dovoluje cestovat neurotransmiterům cestovat přes oblast Cardi B do části Wiz Khalifa.”

Slavně neslavný klip o zbraních pro děti do školky:

Pokud takoví současní nebo bývalí vlivní lidé jsou schopni plácat do kamer takové nesmysly, pak je jasné, že je něco shnilého ve státě americkém. Ale nic si nenamlouvejme. Určitě sedí v naší současné poslanecké sněmovně nějací takoví, kteří by podobné bláboly řekli do kamery ve jménu své ideologie nebo peněz také.

Nyní je Sacha Baron Cohen zpátky a středem jeho současného komického čísla je chytlavá country písnička typického stylu. Sacha Baron Cohen opakuje jména nepřátel Republikánů a ptá se obecenstva. “Co máme udělat s Obamou? Vstříkneme mu Wu-hanský virus!” Pak nechá publikum rozhodnout, jestli píseň bude pokračovat: “Vstříkneme mu Wu-hanský virus” (“Inject him with the Wuhan flu”) a nebo “Rozřežeme je, jak to dělaj Saudové”:

“Chop them up like the Saudis do.”

Terči měli být kromě bývalého prezidenta USA také například přední epidemiolog Anthony Fauci, soupeřka Donalda Trumpa z minulých voleb Hillary Clintonová, zpravodajská CNN, Světová zdravotnická organizace WHO.

Zase ta názorová polarizace aneb jak smích může zhořknou

Je jasné, že tady to někteří účastníci veřejné akce pro příznivce Republikánů a Donalda Trumpa mohli pochopit jako humornou píseň. Na nahrávce je také slyšet smích. Nedá se to tak srovnat s veřejným znemožněním kongresmanů nebo týpka, který si myslel, že zachraňuje se stáhnutými kalhoty Ameriku, je to však další z momentů, kdy Sacha Baron Cohen ukázal, že je něco shnilého ve státě americkém. 

Ale stejně, jak to bylo v konkrétním případě se zbraněmi, Cohen by se mohl vydat prakticky kamkoliv na světě a našel by někoho, kdo mu na jeho vtípky skočí. USA je ale středem světových médií a zábavního průmyslu. USA sleduje nějakým způsobem každý a tamní binární politický systém nabízí vhodné podloží pro nenávist druhé názorové strany, která je pro Saschovy vtipy tím ideálním předpokladem. Je zde totiž tím pádem více lidí, kteří si jsou schopni ve jménu svého politického názoru udělat ze sebe legraci.

Nový kousek Saschi Barona Cohena:

Humor Saschi Barona Cohena tak má důležitý přesah. Pointu, která upozorňuje na to, že na obou stranách politického spektra pravice a levice jsou lidi, kteří mohou být zkrátka úplně mimo. Nutí se nás to pak zamyslet nad tím, jestli bychom třeba neměli přehodnotit své postoje a jestli se neblížíme taky trochu k těm lidem, ze kterých si dělá Cohen legraci. Jestli bychom taky nestáli a neřvali ať živé skutečné lidi rozřežou na kousky, protože bychom si mysleli, že je to strašná legrace. 

A nebo byl v tomto případě pro lidi pod pódiem humor ve skutečnosti jen zástěrkou a v koutku svého vědomí by si skutečně ti zpívající lidé přáli, aby je někdo rozsekal na kousky jen proto, že mají jiné názory než oni? Pokud je to pravda, byl by i náš smích nad touto scénkou rázem velmi hořký. Proto, ať už tohle vzniklo jako natáčení Who Is America? 2, jako natáčení nějakého dalšího pořadu a nebo jako sólová akce, je potřeba takového humoru dnes více než kdykoliv jindy.

Autor: Patrik Müller  

Recenze | Novinky: The Strokes se na The New Abnormal pod vedením slavného Ricka Rubina nadobro přestali distancovat od perfektní formy

Populární americká indie rocková kapela The Strokes vydává své šesté album The New Abnormal a to čtyři roky po EP Future Present Past a dlouhých sedm let po řadovém album Comedown Machine. Stejně jako minulé album, je i The New Abnormal hojně diskutovaným albem. Zatímco minulé album – ač se The Strokes nikdy zvlášť nevzdálili od svého tradičního přímočarého stylu znějící jako garážový rock, akorát více melodický a popový – znělo přeci jen psychedelicky, retrográdně a obskurně, The New Abnormal je něco jako taková nejlepší klasika The Strokes, kterou mohou nabídnout v roce 2020. A to je na The Strokes posun přímo monumentální.

Jsou to jednoduché písničky, ale je vidět, že se The Strokes těch sedm let úplně neflákali a tyhle jednoduché písně do detailu propracovali tak, aby zněly skvěle. The Strokes opět neměnili svůj styl, ale není to určitě na druhou stranu takové to, co by vyjadřoval citát Anguse Younga z AC/DC: “Není pravda, že jsme vydali dvanáct stejných alb, ve skutečnosti jich bylo třináct,” ale The Strokes vkládají takové ty maličké prvky, které jejich zvuk posouvají směrem k dnešnímu posluchači do všech těch „YouTubů“, „Spotifyů“, „iTunesů“ a „Deezerů“.

The Strokes (Foto: RCA Records)
The Strokes (Foto: RCA Records)

The Strokes na The New Abnormal prostě vzali to, co nejlépe umí, to v čem se v průběhu let vylepšovali a převedli to do té nejlepší možné podoby. Tak a to je celá dnešní recenze.

Ne, samozřejmě, že vidíte ty kvanta textu dole a není to zrovna “lorem ipsum”, ale jako obvykle poctivě rozebrané album. Než se ale pustíme do samotného alba, všimněte si té věty “v čem se průběhu let vylepšovali”. The Strokes? V průběhu let vylepšovali? Vždyť jejich nejlepší album bylo hned to první – This Is It? No, tady právě asi nebudu úplně v souladu se zbytkem hudebního světa. Úspěch alba This Is It? jsem totiž, když to řeknu upřímně, nikdy vůbec nepochopil.

Debutové Is This It? byl teprve začátek cesty, ne už navždy nejlepší album The Strokes

Ano, bylo to dobré album a obsahovalo hity. “Last Nite” a “Someday” byly a jsou skvělé pecky, ale jinak to album je více méně lehký nadprůměr toho, co vycházelo v roce 2001. The Strokes nepředvedli nic moc nového. Jejich styl byl (a z velké části je) založen na hudební nostalgii.

The Strokes akorát přišli v ten správný čas. Hudební svět totiž v té době tak nějak přešlapoval na místě. Na kytarové scéně docházela šťáva post-grungeovým kapelám jako Bush nebo Puddle of Mud, které se snažily navázat na úspěch zvuku a atmosféry Nirvany, ale už i jim docházel dech. Samotné kapely seattleské scény neprožívaly dvakrát plodné období.

Úspěch tak slavil hlavně drsňácký nu-metal a rap-metal, což bylo nepřijatelné pro intelektuální část bývalých fanoušků Nirvany nebo tehdejší americké vysokoškoláky. A tak hledali nějakou hudbu, která by byla pro ně, až jí našli v newyorské kapele, které nebylo blbé opakovat jeden akord po 30 vteřin a která nahrávala alba vlastně schválně tak, aby to znělo blbě. Komprese bubnů a basy do mrtě, kytary dát nezvykle potichu oproti nim a hrát přes nejlevnější zesilovač, jaký mohli najít. Tak, jak nahrávali alba v sedmdesátých letech Iggy Pop a The Stooges nebo The Velvet Underground.

Tohle vzepření se velkým studiím a mohutnému kytarovému zvuku nu-metalu bylo něčím, co upoutalo pozornost novinářů a ti, protože věděli, že se jejich čtenáři nemají čeho chytnout, začali tuhle kapelu masivně propagovat. I přes již zmiňovanou ikoničnost “Last Nite” se dle mého názoru se nejedná o nějaký velký počin, který by byl hoden titulu nejlepšího alba 2001, jak se často album nazývá. Je pravda, že Julian Casablancas je po stránce hudební teorie docela bedna a tak lze slyšet v jejich písních zajímavé melodické postupy, které jdou proti proudu a nachází se v nich ono myšlení jinak. Často mi to ale připadá zahráno a nahráno tak prasácky, že to ten obsah prostě ničí.

Zrada hudební (s)prostoty

Na novém albu The New Abnormal se ale The Strokes přestali distancovat od krásy perfektně provedené formy.

A je to možná i dáno tím, že samotný Julian Casablancas nemá vůbec rád Beatles. Pokud já beru Beatles jako nejlepší kapelu všech dob, je jasné, že se musíme v pohledu na hudbu rozcházet. Beatles byli (alespoň oproti The Strokes) perfekcionisté i ve chvílích, kdy experimentovali, hudba The Strokes byla o zachycení harmonie v jedné z nejprostších snesitelných podob a zvuk byl záměrně upraven tak, aby zněl ledabyle a nedokonale.

Na novém albu The New Abnormal se ale The Strokes přestali distancovat od krásy perfektně provedené formy. Přestali být Dorianem Grayem hudby a stydět se za to, že album bude znít čistě. Prostě si vzali kus z obou. Jak ostatně říkal Dorian Grey: „Každý v sobě má kus nebe a pekla”.

Možná je to i tím, že se Julian Casablancas vyblbnul na dvou albech svého bočního projektu The Voidz a stejně tak Albert Hammond Jr.vydal album Francis Trouble. Velký vliv měl samozřejmě také velký producent rocku, popu i rapu Rick Rubin, který ten tvůrčí chaos usměrnil a urovnal jej.

Album, na kterých dělá Rick Rubin sice občas schytávají nenávist (jenom si vzpomeňte na Eminemovo Revival), ale dělá prakticky jenom velká alba. Tak jako ze starých časů je každé album jasným prohlášením a ne chozením okolo horké kaše, které vyústí v nesourodý playlist na streamovacích službách.

Rick Rubin je v rapu znám jako mistr samplování a “The Adults Are Talking” obsahuje perfektně nasamplované bubny, které zní jako něco přesně mezi elektronickými bicími a klasickými. Strokes jakoby se tentokrát více inspirovali Beach Boys než Lou Reedem. Hudba je tak nějak jasnější a popovější než obvykle.

Casablancas zase pro jednou ve svých vokálech ukazuje, že méně je někdy více a vlastně nechce příliš rušit hudbu, nechává vše znít a jen tak do toho znuděně pobrukuje, aby poté předvedl vcelku obtížné stoupání do vysokých poloh, ale pak to vzdal a zase vše přenechal hudbě. Výborný způsob, jak odstartovat album. Ještě více ale podobný přechod ze znuděného zpěvu do procítěného refrénu Casablancas předvádí v následující “Selfless”. Je to taková ten typický smutek nad malostí vlastního života a potřeba jiného člověka vedle sebe, který člověka až dojme.

“I don’t have fun without your love
Life is too short, but I will live for you,”

zpívá Casablancas v refrénu.

The Strokes rozšířili svůj zvuk do prostorů, o kterých se Is This It? ani nezdálo

“Brooklyn Bridge to Chorus” je disko rock, který dost připomíná poslední album Franz Ferdinand. I tak ale obsahuje píseň pro The Strokes více typickou instrumentaci a tradičnější strukturu.

“’80s song, yeah, how did it go?”

zpívá nostalgicky Casablancas a následně jakoby spojoval alegorii na hudební svět s jeho životem:

“I want new friends, but they don’t want me,”

zpívá, jakoby snad zpíval o tom, že nemůže najít nové oblíbené kapely.

“Bad Decision” jakoby bylo vystřiženo z první dekády nového století. Jakoby spíše vyjadřovalo zvuk kapel, které se Strokes nechali inspirovat než Strokes samotných.

“Eternal Summer” se snovým, plážovým zvukem podobajícím se výtvorům Damona Albarna, je další skvělou písní. Píseň vás přímo vtahuje do vzpomínek, či naopak představ o nějakém pěkném místě, kde budete v budoucnosti. Vždycky v tom ale bude figurovat slunce. Ať už je to vzpomínka na prázdniny u babičky, když vám bylo 11 nebo vidina toho, jak letíte jednou, až si na to našetříte na Kanárské ostrovy.

“At the Door” začne stručný, ale jednoznačný syntezátor, který navodí pocit dramatičnosti. Více syntezátorová než kytarová píseň pak rozjede velkolepé, skoro až Shakespearovské drama naplno a v poslední minutě a půl to zní, jakoby se zde dokonce zpívala nějaká elektronická opera. Je to jedna z nejzajímavějších a nejvynalézavějších písní, jakou kdy The Strokes vymysleli.

“Why are Sunday So Depressing?” je asi největší zklamání alba. Na téhle písni není nic moc zajímavého. Je to sice chytlavé, ale řekl bych, že už moc a vcelku otravné efekty, které se ozývají z levého kanálu jako protiklad rytmické kytary na druhé strany, nezní moc dobře. “Not the Same Anymore” mi přijde potom jako děsně neoriginální píseň s kytarovou melodií, jejich kopie jsem slyšel už z několika alb. Píseň se navíc snaží už dlouho někam vyvinout a působí jako klasická vyplňovací píseň alba, která toho moc nenabídne.

Poklidná ukolébavka “Ode to the Mets” naopak nabídne dobrý konec alba, kdy píseň začíná stejnými akordy jako píseň první a vytváří tak z alba jakési buddhistické věčné kolo života a spojuje oba konce.

The Strokes – The New Abnormal

Vydáno: 3. 4. 2020
Délka: 36:22
Žánry: Indie Rock, Psychedelický Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. The Adults Are Talking, 3.Brooklyn Bridge to Chorus, 5. Eternal Summer, 6. At the Door

5
5,0 rating
5 z 5 (založeno na 1 recenzi)
5 (Dokonalé)100%
4 (Nadprůměr)0%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Xxx

5,0 rating
1.7.2020

Que decepción leer que “Not the same anymore” es relleno y que “Ode to the Mets” es canción de cuna, las dos mejores del Album.
Las cinco estrellas es por el Álbum.

AlejoMarin


The Killers, Bob Dylan, Everything Everything, IDLES, Neil Young

The Killers vydávají springsteenovskou pecku “My Own Soul’s Warning“ – zatím možná nejlepší z těch, co jsme měli možnost slyšet z nového alba. Zatímco Killers album odkládají, legenda folkové i rockové hudby Bob Dylan už své první album od roku 2012 vydal a je tady extra ochutnávka v podobě songu “Goodbye Jimmy Reed“. Everything Everything vydali další singl z připravovaného alba “Planets“ Re-Animator. Jak to bývá obvyklé, kladou velké otázky. Tentokrát možná tu největší, jakou lidstvo zná.

Novou zvukově hutnou a naštvanou píseň vydávají punkoví bojovníci za práva menšin IDLES. Neil Young vydal konečně po skoro 40 letech album Homegrown a můžeme si tak poslechnout úsměvnou titulní píseň. Najdete zde také nové písně novozélandských indie rockových The Beths a popového písničkáře Jasona Mraze, který tentokrát zabrousil do jamajských teritorií.

Celý playlist nových písní i s novými verzemi písní, remixy a covery najdete na playslistu našeho Spotify profilu:

TIP: The Killers – My Own Soul’s Warning

Killers sdíleli další novou píseň „My Own Soul’s Warning“, která se objeví na jejich nadcházejícím albu Imploding the Mirage. Píseň pohání mohutný bubnový rytmus, který se může pochlubit chytlavým osmdesátkovým syntezátorovým kouskem ve srdnaté springsteenovské nátuře heartland rocku frontman do toho Brandon Flowers dává svůj obvyklý entuziasmus

“Cutting up the nights like a goddamn knife / And it got me thinking no matter how far / I just wanted to get back to where you are,” („Rozříznu noc jako zatracený nůž / A to mě přimělo myslet bez ohledu na to, jak daleko / Jen jsem se chtěl vrátit zpět tam, kde jsi.”) zní z refrénu „My Own Soul’s Warning“, která následuje trojici již vydaných písní  “Caution”, “Fire in Bone” a “Blowback”.

Album bylo zpočátku naplánováno tak, aby vyšlo 29. května, ale měsíc před jeho vydáním ho Killers odložili na neurčito, aby mohli v klidu dokončit práci.

“Imploting the Mirage” bude první album Killers bez původního kytaristy Dave Keuninga, ale představí hned několik velmi zajímavých hostujících – Lindsey Buckingham, K.D. Lang, Weyes Blood, Adama Granduciela s The War On Drugs, Blaka Millse a další.

Bob Dylan – Goodbye Jimmy Reed

Bob Dylan vydává album Rough and Rowdy Ways. Je to jeho 39. studiové album. Jedná se o Dylanovo první album původních písní od alba z roku 2012 Tempest, které následuje po trojici alb, která pokrývala tradiční popové standardy.

Album předcházely singly „Murder Most Foul“, „I Contain Multitudes“ a „False Prophet“. Rough and Rowdy Ways bylo vydáno jako dvojité album, přičemž celý druhý disk byl věnován filmu „Murder Most Foul“. Obsahuje příspěvky od Fiona Apple nebo Blakea Millse.

Jako extra ochutnávku vám nabízíme Dylanovu poctu americkému bluesovému zpěvákovi Jimmymu Reedovi.

Everything Everything – Planets

„Planets“ je nový, syntetický, třetí singl Everything Everything z připravovaného alba RE-ANIMATOR. Dle kapely je píseň “Planets” o vyvolání lásky, nešťastnosti a následném nalezení lásky pro vesmír.

Doprovodné video se zaměřuje na šimpanze ztraceného v existenciálním dilematu: Pokud je vesmír tak nepochopitelně obrovský, jak se může jeden primát vyrovnat se svou relativní nevýznamností? Nejsou žádná velká zjevení, pouze vědomí, že život v tuto chvíli – a zejména zpěv – je tak blízko, jak se jen k němu odvážíte dostat. Je to alegorie s kusem nadsázky, ale obsahuje v sobě jednu z největších otázek lidstva.

Stejně jako u videí pro „Arch Enemy“ a „In Birdsong“, byla vizuální část písně „Planets“ režírování Higgsem během dodržování doporučené karantény kvůli sociální distance. Vzniklá situace vlastně ještě podpořila jeho kreativitu, protože opět používá samoučené, kutilsky vyrobené techniky loutkářství, tzv. spektrálního vykreslování a podobně k vytvoření poutavého a hlavně originálního vizuálu.

IDLES – Grounds

Po překvapivě odlehčeném a pozitivnímu singlu “Mr. Motivator” se IDLES dostávají znovu do varu a zní to jakoby frontman Joe Talbot byl tentokrát společně s tvrdými údery bubnů, nekompromisními kytarovými riffy, se kterých se skoro točí hlava, byli na nové písni “Grounds”, nejvíce naštvaní za poslední dobu.

Pro skupinu, která pojmenovala své první album Brutalism to asi není žádné velké překvapení, avšak díky “Mr. Motivator” se zdáli IDLES na nové cestě k vyrovnanější hudbě. Na “Grounds” je ale přeci jen ale něco nového – hlavně, jak zapracovali prvky rozladěného syntezátoru, díky kterým je píseň něco jako již známý post-punk s post-hardcore IDLES, avšak tentokrát smíchaný s kořením něčeho mezi new wave a industriální elektronikou. Syntezátor znějící jako rozbitá trubka této písni dodá ještě více zvukové těžkosti.

TIP: Neil Young – Homegrown

Titulní skladba alba Homegrown, které měl Young vydat již před skoro 40 lety je tématicky paradoxně možná nejvíce albu vzdálené ze všech písní. Ústřední tématem Homegrown je totiž stesk se zlomeným srdcem a o frustraci nad Youngovým milostným životem.

Tato píseň je ale humornou, pohodářskou písní, ve které Neil Young očividně oceňuje význam marihuany pěstované doma. V žádném případě nečiní ani sebemenší úsilí, aby tento význam propagujcí drogu zakázanou ještě i dnes ve většině světa – a ne tak ještě v 70. letech – nějakým způsobem skrýval. Zpívá doslova: “Domácí – to je ten způsob, jakým by to mělo být” a dál si pak vesele prozpěvuje: “Domácí pěst je dobrá věc / rostlina, která jede a která to rozjede*.

Neil Young se svou věrnou kapelou Crazy Horse se pustili do písně, aby jí vydali už na albu American Stars Bar n Bars z roku 1977, ale tato sedativnější verze s mnohem méně kytarami je se stala velice oblíbená na koncertech pro společné zpívání – a obzvlášť například na charitativním festivalu s příznačným názvem Farm Aid.

*Tady jsem si naopak dovolil trochu překladatelské kreativity pro překladatelský oříšek: ‘Plant that bell and let it ring’”

The Beths – Out Of Sight

V dubnu oznámili novozélandští indie rockoví Beths své druhé album Jump Rope Gazers. Dosud jsme z toho slyšeli dvě písně – „Dying To Believe“ a “I’m Not Getting Excited“ Nyní jsou zpět s posledním náhledem alba Jump Rope Gazers s názvem „Out Of Sight“.

Kapela hrající na “Out Of Sight” je křehčí, než obvykle. Zpěvačka Elizabeth Stokes v prohlášení uvedla: “Snažíme se poslouchat hlouběji a být otevřenější. Bylo to často konfrontováno a někdy to bylo dokonce frustrující.”

Jason Mraz – Make Love

Populární písničkář Jason Mraz, pořád známý hlavně kvůli jeho masivnímu hitu “I’m Yours”, se na novém singlu “Make Love” vydal cestou Jamajské hudby, která nemísí pouze reggae, ale i gospelové vlivy a zní t jako velice povedený mix mezi americkým popem a jamajskou hudbou.

Recenze | Novinky: Yves Tumor šokoval změnou stylu a na Heaven to a Tortured Mind se přestěhoval z experimentální do pop/rockové hudby. Na albu je hned několik kandidátů na píseň roku

Yves Tumor, vlastním jménem Sean Bowie, z amerického Tennessee, je skutečný hudební inovátor a jen blázen by si mohl myslet, že po jeho minulém albu Safe in the Hands of Love, které bylo plné experimentů a extrémní hudby, přijde s něčím nepřekvapivým. Je však pravda, že Yves Tumor tentokrát přišel s albem, které je daleko více konformní a hudebně běžné. Je to také album, které si neklade na posluchače takové nároky. V tomhle ale paradoxně leží ona překvapivost jeho nového alba Heaven to a Tortured Mind,

Při poslechu Heaven to a Tortured Mind se musí dosti lidem vybavit spojitost Yves Tumora s Princem. Jednak díky mnoha sexuálnímím tématům, jednak kvůli tomu, jak Yves Tumor změnil styl a připomíná nyní špinavější verzi Prince. Yves Tumor je vlastně také tak trochu pořád 90. letech, či na konci 80. a je to na to řádně hrdý. Yves Tumor se nyní dá díky přechodu k více popovému stylu zařadit, protože neurčitá experimentální hudba samozřejmě něco podobného umožňuje jen těžko.

Z minulého alba ostatně hodně vylézali hlavně ty písně, které byly spíše pop-rockové než experimentální a které připomínaly doby velkého návratu kytar do mainstreamu v 90. letech. Písně jako “Lifetime”. Díky Bowiemu hlas, který připomíná Damona Albarna v tom navíc byli slyšet hodně britpopoví Blur. Jinak bylo album ale skutečně spíše pro náročnější posluchače a byla to velká jízda undergroundem a nadvědomím.

Yves Tumor (Foto: Earth Agency)
Yves Tumor (Foto: Earth Agency)

Heaven to a Tortured Mind je naopak z jeho dosavadních 4 alb jednoznačně to nejméně poslechově náročně. Ne, že by své experimentální ambice úplně odložil, ale přeci jen zde dostává prostor více přímějších písní. Ty spolu s Tumorovým obvyklým temným zvukem tvoří velice slušný potenciál na průlomovou desku kariéry. Zatímco tedy písně jako druhá “Medicine Burn” se částečně podvolují zmatku minulého alba, píseň “Super Star” například dokonce zavítá do éry glam rocku.

Yves Tumor je na novém albu jako vylepšená verze Lennyho Kravitze

U “Gospel for New Century” jakoby Yves Tumor zůstal věrný kořenům rocku a připomíná neskutečnou sílu, že tento žánr vynalezli černoši. Píseň, kterou rozjíždějí parádní filmové padoušské trumpety nabere v refrénu neskutečnou sílu. Je to rock s neo-psychedelií a neo-soulem. Yves Tumor mi v refrénu hodně připomíná Lennyho Kravitze, ale nějakou jeho verzi 2.0 – kreativnější a odvážnější. Perfektní rozjezd alba.

Přes jednu z nejvíce experimentálních písní – noise rockovou “Medicine Burn” se dostáváme k jen dvě minuty krátké “Identity Trade” s industriálními elementy, zahuštěnými filtrovanými vokály. I v tak krátkém čase, ale dokáže Yves Timor dát mnoho. Jsou tu ostatně i momenty, kdy přijde ještě s kratšími písněmi. Taková “Romanticist” je s délkou 1:46 vůbec nejkratší písní alba, ale přesto patří k nejlepším momentům alba.

Nejlepší písní alba je jednoznačně čtvrtá “Kerosene!”. Nejenže není zase tak časté, aby nejvýraznější píseň alba byla zrovna 4., ale píseň je unikátní i svým zvukem, kdy se už od čtvrtky alba saluje. Píseň nemá tradiční strukturu. Nemá sloky, kde si vybuduje atmosféru a pak vše vybalí v refrénu.

Tohle není píseň (“Kerosene!“), to je zhudebněný sex. 

Nejdříve to vypadá, že se ani nezačne zpívat a stejný motiv se opakuje 30 vteřin, aby se pak opatrně ozvali Yves Tumor s hostující zpěvačkou Dianou Gordon. Dotud je to nic. Okolo času 1:40 jakoby ale začali hudebníci pomalu podléhat svůdnosti písně. Už ve čtvrtině písně se tak začne sólovat. Tohle není píseň, to je zhudebněný sex.

“Kerosene“ prakticky stejně dobrá jako ta od Albiniho Big Black, i když trochu jiná

Píseň prakticky koresponduje s obalem a proto má takovou bezprostřední strukturu, kdy je zde nějaká předehra a svádění, ale pak už se jde na věc. A ne, že by tu byl refrén, ale od druhé minuty je až do vyvrcholení a uklidnění píseň prakticky v posledních vteřinách, píseň prakticky jedním velkým jammováním. Rockové kapely takové používají po posledních refrénech a rozšiřují je pak v živých verzích, ale skoro nikdy ne už v druhé minutě písně. Slyšet ženský hlas Jeremiah Raisan bylo překvapující a osvěžující.

Část po prvním kytarovém sólu,.kdy dostala možnost projevit své hlasivky, zní parádně. Skoro jakoby vás jejími hlasivkami a změnou hudby dokázala dostat někde vysoko do oblaků. Je to let nad krajinou za polojasného dne. Snažil jsem se dopátrat, jestli náhodou nebyl ten název odkazem na stejnojmennou píseň industriální/post-punkové kapely Big Black producenta In Utero Nirvany Steva Albiniho – to by v mých očích Yves Tumor stoupl ještě výše. Říkám vám ale, že o téhle písni na tomto webu do roka ještě uslyšíte. Při jaké příležitosti to asi bude (mrk, mrk)?

– “Oh, I can be your only girl, little baby”
– “I can be everything you need I need kerosene!”

Zpívají v milostném dialogu Yves Tumor a Diana Gordon.

Nejlepší je, že Yves Tumor náladu rozhodně nezkazí a pokračuje i dál parádně. “Hasdellen Lights” má naprosto skvělou nostalgickou atmosféru. Je to jako bloudit městem v dešti. Balada smutné stránky amerických velkoměst. Dostanete z toho skoro podobný pocit jako ze Springsteenova “Street of Philadelphia”. Navíc pak následuje již zmíněna povedená “Romanticist”. To byla ale epická trojice písní!

Když už jsme došli na vrchol alba, je ten správný moment, kdy by zde měla zaznít jména bratrů Jeremiah a Justina Raisena. Toho prvního slyšíme na různých místech alba. Nejvíc však asi na následující “Dream Palette”.

Jeho bratr Justin Raisen měl na zvuku alba a více popovém přístupu produkce určitě zásadní vliv, protože je producentem například producentem nebo spolu-autorem písní některých spíše popových hvězd jako Lizzo, Angel Olsen nebo Kylie Minogue. Vzít takovou ikonu alternativní hudby, jakou v USA Yves Tumor bezesporu už je a přetvořit jej na něco takto přívětivého, avšak aby to neztratilo kus sebe, je těžký úkol a Tumorovi se povedl.

Perfektní album, které kazí slabý konec aneb, jak Yves Tumor málem prohrál již vyhraný zápas

“Foile Imposé” je bohužel poté jakýmsi pozérským pokusem o navrácení vysokého uměleckého standardu do alba. Takové: “Podívejte, jsem pořád hudební experimentátor.” Píseň, ve které dokola vyjmenovává dny v týdnu a zbytek je zabalen tolik do ozvěny, že to není slyšet, zní ale dost slabě.

“Strawberry Privilege” je další výkřik do tmy. Instrumentální “Asteroid Blues” má sice zajímavý zvuk s industriálními prvky, postrádá ale vizi. Působí na albu jako náhodný zbytek, který vyplňuje stopáž. “A Greater Love” pak rovněž není nikterak velký závěr. Spíše jen vyšumění do prázdna.

Právě to vyšumění do prázdná je neskutečná škoda. Yves Tumor je úplně jako tým, co vede o poločase 5:0, má prakticky jistou výhru a na druhý poločas se vykašle a prohraje ho 0:4 s gólem v poslední minutě – v podstatě pořád bezstresový průběh, ale zkažení skvělé reputace z prvního poločasu.

Heaven to a Tortured Mind je zkrátka perfektním albem do osmé píseň “Super Stars”. Odkud to ale začne být nastavovaná kaše. Je to škoda, protože Heaven to a Tortured Mind má jinak potenciál být klidně i mezi nejlepšími 10 alby roku. To, jak slabý je konec alba ale musí praštit do uší i hluchého.

Yves Tumor – Heaven to a Tortured Mind

Vydáno: 3. 4. 2020
Délka: 36:22
Žánry:  Psychedelický Pop, Rock, Neo Soul, Alternativní/Indie Rock, Art Rock, Glam Rock, R&B, Experimentální hudba
Rozhodně musíte slyšet: 1. Gospel for a New Century, 4. Kerosene!, 5. Hasdallen Lights, 6. Romanticist

4
4,0 rating
4 z 5 (založeno na 1 recenzi)
5 (Dokonalé)0%
4 (Nadprůměr)100%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Dobré album

4,0 rating
21.6.2020

Dobré album

Petr


Tata Bojs, Norah Jones, Neil Young, Jorja Smith, Gorillaz
Tata Bojs, Norah Jones, Neil Young, Jorja Smith, Gorillaz

Vrací se čeští velikáni alternativního rocku Tata Bojs s motivační a poměrně popovou písní “Zvony”. Novou píseň vydala také americká písničkářka z New Yorku Norah Jones, legenda country, rocku i grunge Neil Young. Velmi povedený cover nahrála skvělá britská soulová zpěvačka Jorja Smith.

Nové písně vydali rovněž americké duo Surfaces, kteří si ke zpěvu pozvali samotného Eltona Johna. Se svou video-hudební sérií Song Machines pokračují Gorillaz. Sara Bareilles napsala uklidňující píseň pro nový seriál AppleTV+ a kalifornští psychedeličtí rockeři Ty Segall s Corym Hansonem se snaží pomáhat černošské komunitě svými písněmi.

Tata Bojs – Zvony

Alternativní rocková kapela Tata Bojs odzvonila start své další fáze a k albu, které má vyjít na podzim vydává pilotní singl “Zvony”. Kapela okolo Milana Caise sáhla v úvodu písně “Zvony” k honosným filmovým smyčcům. Píseň je celkově velkolepá a ambiciózní. V písni, která je rocková, ale má určité vlivy taneční hudby, se kapela snaží motivovat posluchače ať už je to prorok nebo kancelářská krysa a dokonce v jeden moment zahrnou i celou republiku:

“Odfláknutý život Čechů
potřebuje novou střechu,”

zpívají Tata Bojs skoro jakoby zvěstovali nějakou novou éru Česka 2.0, které bude plné lidí, kteří si budou věřit a dokážou toho mnoho. Je to na Tata Bojs nezvyklý text skoro jako od Kabátu nebo Daniela Landy. Tohle není recenze, a tak si přeberte sami, jestli je to dobře nebo špatně. Tata Bojs každopádně zase pro jednou opustili svou komfortní zónu a možná s novým albem míří do rádií a mainstreamu, kde se jim přeci jen nikdy zase tak nedařilo. Uvidíme, co napoví další singly.

Norah Jones – To Live

Píseň “To Live” jakoby shrnovala úplně vše, řím se Norah Jones vyznačuje. Určitá noblesnost, umělecký přístup vyvážený s lidskostí a opravdovostí, přirozený projev hudby i hlasu a samozřejmě špičkové výkony kapely a jejich hlasivek.

Jedenácté studiové album Norah Jones, Pick Me Up Off the Floor vyšlo stejně jako píseň “To Live” v pátek.

Klip natočený v karanténě ukazuje Norah Jones a několik členů její kapely bubeníka Nata Smithe, basistu Jesseho Murphyho, trumpetistu Dava Guye a saxofonistu Leona Michelse, kteří hrají na nástroje ve svých domovech.

Neil Young – Vacancy

Country rocková legenda a kmotr grunger Neil Young vydal novou píseň “Vacancy”, poslední ukázku z nového alba Homegrown – dekády odkládaného alba z roku 1975 –, které letos konečně vydá a to už 19. června.

Jedna ze sedmi nevydaných skladeb na albu „Vacancy“ se otevírá s typickým rachotivým kytarovým riffem, zatímco Young zpívá „Kdo jsi? / Kam jdeš?“. Poté oslovuje svou starou milenku:

“I look in your eyes and I don’t know what’s there
You poison me with that long, vacant stare”

(„Dívám se do tvých očí a nevím, co je tam / Otravuješ mě tím dlouhým, prázdným pohledem.“)

Skladba byla natočena v Young Broken Arrow Ranch Studio v lednu 1975 a na stopách účinkují Stan Szelest hrající na varhanní wurlitzer, Ben Keith na slajdové kytaře, basista Tim Drummond a Karl T. Himmel na bicích.

„Vacancy“ navazuje na singl „Try“, další dosud nevydanou skladbu, kterou Young odehrál např. na turné v letech 2007 až 2008. Na živém karanténním koncertu také zahrál titulní skladbu “Homegrown”.

TIP: Jorja Smith – Rose Rouge

R&B, popová i soulová zpěvačka Jorja Smith je zpátky s novou písní v podobě coveru písně “Rose Rouge” od francouzského acid jazzového muzikanta St Germaina. Předělávka Jorje Smith bude umístěna na albu Blue Note Re:imagined, což je projekt nových verzí velkých písní nahrávací společnosti Blue Note Records. Tato kompilace vyjde 25. září a kromě Jorje Smith bude obsahovat například předělávky od Shabaka Hutchingse, Alfu Mist, Poppy Ajudhu, Jordana Rakeie, Nubya Garciu a další.

Jorja, opírající se o živou kapelu se saxofonem, klávesami a bicí, nechává propuknout její nádherné soulové vokály a zatímco kapela se špetkou jazzové inspirace udržuje věci v rovnováze, Jorja Smith ukazuje, že je jednou z nejnadějnějších britských vokalistek současnosti.

Surfaces, Elton John – Learn To Fly

Texaské duo vydalo své třetí album Horizonts již v únoru. Protože jim ale pandemie zhatila mnoho plánů, rozhodli se nenudit se a raději stvořit novou hudbu. K nové písni si pozvali takovou legendu, jakou je Elton John.

O své nové písni na Twitteru napsali: „Rozhodli jsme se nahrát tuto píseň a vytvořit prostor pro tolik potřebné informace, které se nyní sdílejí na sociálních médiích … od začátku jsme jen chtěli, aby byla tato píseň dechem optimismu pro ty, kteří to potřebují … A z hloubky našich srdcí doufáme, že tato píseň bude zdrojem povzbuzení více než kdy jindy.”

Gorillaz – Friday 13th feat. Octavian

Během posledních šesti měsíců se Gorillaz spojili své síly s umělci, jako Slaves, Fatoumata Diawara, Peter Hook a Georgia, aby mohl Damon Albarn, coby loutkovodič svých kreslených postav kreslíře Jamese Hawletta, umožnit hudební sárii Song Machine, která je audiovizuálním seriálem, ve kterém jednotlivé epizody tvoří samotné singly.

Nejnovějším hostem v další epizodě, tentokrát nazvané jako “Friday 13th”, je rapper Octavian.

Sara Bareilles – Little Voice (O.S.T. Little Voice z AppleTV+)

Americká písničkářka Sara Bareilles napsala procítěnou píseň k seriálu Little Voice – americký romantický seriál komediálně-dramatického žánru, který bude vysílán od 10.- července na Apple TV+. Sara Bareilles má velice přirozený a čistý hlas, který ukázala na jejím velmi povedeném minulém albu Amidst the Chaos.

Ty Segall & Cory Hanson – She’s a Beam

Kalifornský hudebník Cory Hanson z psychedelické rockové kapely Wand a jeho hudební pokrevní bratr Ty Segall se rozhodli vydat jejich očekávaný singl „She’s a Beam“ spolu s další písní „Milk Bird Flyer“. Obě písně byly nahrány už před 5 lety a nedávno byly znovu objeveny. Hudebníci budou věnovat 100% výtěžků z prvního týdne prodeje obou písní losangeleské odnoži hnutí Black Lives Matter bojující za práva černošské komunity.

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: The Strokes se na The New Abnormal pod vedením slavného Ricka Rubina nadobro přestali distancovat od perfektní formy Populární americká indie rocková...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

RECENZE | Reedice: Nejdůležitější rock & rollové album všech dob Sgt Pepper’s Lonely Hearts Club Band slaví reedicí 50. let. Beatles mají ve stereu...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Po svěžím Beautiful Trauma ze sebe P!nk na Hurts 2B Human udělala popelnici producentů Z Pennsylvánie pocházející, ale nyní nikoliv překvapivě v již...