Denní archiv:6.1.2020

K překvapení všech nefigurovala na seznamu nejúspěšnějších rockových písní dekády nejslavnějšího žebříčku prodejnosti hudby v USA, který sestavuj magazín Billboard, ani jedna rocková píseň. Proč to tak je? Důvod není překvapivý. Jsou za tím peníze.

Máme za sebou konec roku a ještě k tomu i konec všech roků, které začínaly číslovkou 201, což mnoho lidí navíc vyhodnotilo (technicky vzato špatně) jako konec dekády. Ještě než se obyvatelé této planety pustili do vítání roku s novou číslicí ve třetí číslovce, Billboard – slavný americký hudební magazín, který už od roku 1958 sestavuje žebříček nejúspěšnějších písní – se rozhodl na svém oficiálním Twitterovém účtu zveřejnit seznam 10 nejúspěšnějších rockových písní počínaje rokem 2010. Že něco podobného najdeme na konci roku 2019 na profilu Billboardu na sociálních sítích se dalo čekat, že ale v tomhle seznamu nebude rocková píseň ani jedna, to už je zarážející.

Logo magazínu Billboard
Magazín Billboard sestavuje žebříčky nejprodávanějších singlů v USA už od roku 1958. Ve snaze přežít se ale občas pokouší o vyloženě psí kusy

Gene Simmons, americký baskytarista a hlavně frontman legendární rockové kapely KISS prohlásil v roce 2014 v rozhovoru pro jiný slavný americký hudební magazín – magazín Rolling Stones: “Rock je mrtvý.” Narážel tak mimo jiné na fakt, že se na předních příčkách hudebních hitparád už nevyskytuje příliš mnoho písní, které by se skutečně daly označit jako rockové, nebo alespoň písní popových, které by v sobě měly významné rockové vlivy.

Rock je mrtvý. A nebo ne?

Leckoho s ne tak dobrou orientací v dnešní hudbě tedy mohlo při prvním pohledu na Billboardem zveřejněný žebříček napadnout, že měl tehdy asi Gene Simmons pravdu a rocková hudba už je skutečně na ústupu tak, že pro zachování její hitparády, musel Billboard do žebříčku “vpustit” i interprety, kteří se o označení rock zasloužili asi tím, že se nějakém bodu své kariéry dotkli elektrické kytary. Že už je rock pouze záležitostí menšiny a stane se tím, čím jsou dnes kdysi obrovský jazz nebo big bandová hudba.

Když si však najdeme kompletní výpis 50 nejúspěšnějších skladeb dekády dle Billboardu, zjistíme, že zde nějaké takové písně, které můžeme za rockové označit, přeci jen nacházejí a není jich zase tak málo.

Ještě než budeme pokračovat, abychom předešli dohadům, pojďme si rychle najít nějakou definici, co to vlastně ten rock je, aby někdo nezpochybnil, že písně byly jako „nerockové“ označeny neprávem. Pokud se podíváme například na Wikipedii, ale i na ty více erudované definice, jako například tu z Masarykovy univerzity v Brně od PhDr. Aleše Opekara, CSc., kterou použil pro svůj předmět Teorie a dějiny rockové hudby, vždy se v nich objevuje společné tvrzení: K rockové hudbě je zapotřebí elektricky zesílených kytar, baskytary a bicí soupravy.

Pokud budeme předpokládat, že nejvěhlasnější a nejprestižnější žebříček Billboard nesestavují idioti, kteří by si nebyli vědomi, co to rocková hudba je, pak nezbývá než předpokládat, že z nějakého důvodu prostě vědomě vpustili do tohoto žebříčku i písně, o kterých věděli, že nejsou rockové.

Pojďme si to projít.

10. a 9. místo obsadila energická dvojice z Columbusu Twenty One Pilots. Ti v některých písních jistě využívají rockové prvky, stejně tak ale hip hopové prvky, reggae prvky a samozřejmě prvky elektronické hudby a moderního R&B. Píseň “Stressed Out” je zrovna ukázkový příklad toho, kdy se rockovým vlivům takřka úplně vyhýbají. Slyšíme elektronické bicí, několik syntezátorů. Rytmus a melodie sloky jsou očividně inspirovány hip hopem, refrén pak elektronickým popem a R&B. Na konci slyšíme hlasovou modulaci na velice hluboký hlas, který využívají dnes často také dance popové hvězdy, které tento prvek převzaly z hip hopové hudby. Namátkou je třeba něco podobného slyšet ve “Swish Swish” od Katy Perry.

“Ride” by se za rock dala považovat určitě daleko více. Kytara je ale v mixu písně tak podřadným nástrojem, že nemůže být píseň označována jako rock. Nemluvě o tom, jak silné využívají Twenty One Pilots vlivy reggae, elektropopu a hip hopu. Alternativní rock sice může být jedním z žánrů této písně, ale stojí až poslední v řadě.

Osmé místo patří Portugal .the Man. Ti mohou být samotní za rockovou kapelu považování nejvíce ze seznamu. Rozhodně bych sice doplnil k jejich žánru přídavné jméno alternativní, ale stačí se podívat na jejich koncerty (i ty z poslední doby) a vzhledem k počtu coverů na rockové, ale i metalové písně vám musí být jasné, že se aljašská kapela ke kytarové hudbě hrdě hlásí. Háček to má ten, že zrovna “Feel it Still” je snad nejméně rocková píseň, jakou kdy Portugal .the Man vydali. I Wikipedie říká u žánrů písně: psychedelický pop a funk. Nikde žádný rock, s čímž se nedá než souhlasit.

Nejvíce rockovou písní na seznamu je paradoxně “Shut Up and Dance” od Walk off the Earth

Pokud bych měl ze seznamu za úplně každou cenu vybrat jednu píseň, u které by se dalo i přivřít ty oči a přeci jen jí na seznamu nechat, byla by to paradoxně píseň, u které se možná lidi na Twitteru divili nejvíce. “Shut Up and Dance” od americké indie popové kapely Walk Off The Earth. Ta by klidně mohla být označena jako pop/rock. Je zde totiž jasně rozeznatelná klasická bicí souprava, jen patrně doplněná o pár samplů. Jako v jediné písni na seznamu zde jsou kytary po celou délku písně a jsou jasně slyšitelné jako jeden z hlavních nástrojů, a ne zakamuflované do mixu.

Dále je ale píseň rovněž dance popová, indie popová, možná taky power popová, a i když v sobě kousek rockového srdce má, ve zvuku, ani v melodii rock určitě nepřevažuje. Pokud sestavujeme žebříček rockových písní, pak by v něm (logicky) měly být písně, které jsou z více než poloviny rockové. Tak to ostatně říkají i statistické poučky. Pokud má být nějaká položka dat označena jako “většina”, pak jeho hodnota musí být větší než 50%.

Na 6. místě máme znovu Twenty One Pilots, tentokrát s písní “Heathens”. Bez dlouhých rozborů… Pokud si o této písni někdo myslí, že je rocková, měl by navštívit nejbližší ordinaci ORL a ptát se po vyšetření pomocí audiometrie.

Páté místo a Lumineers s písní “Ho Hey”… To snad ani nemá cenu komentovat. Čtvrtí jsou Panic! at the Disco, kteří, pravda, dříve bývali rockovou kapelou s emo vlivy. S novým zvukem ale své rockové elementy naprosto ztratili a “High Hopes” určitě není rocková píseň. Kdyby byla, to už by mohly být za rock považovány i písně Taylor Swift, Ariany Grande nebo kterékoliv jiné dnešní popové hvězdy, jejich repertoáru vévodí dance popové písně.

Stupně vítězů obsadili kompletně Imagine Dragons. Co ti a označení rock? “Thunder” a “Believer” není rock ani melodií, ani složením nástrojů. Je to úplně mimo. “Radioactive” má trochu kytar a dá se říct, že i melodii a vokály, které nejsou zase tolik vzdálené třeba od NIckelback, se dají s rockem srovnávat. “Radioactive” vlastně není nic jiného než taková moderní digitální verze hlasitých písní Nickelback. Je zde ale podobný problém jako u Walk The Moon. Rock v písni nepřevažuje.

Progresivita a trendovost je pro Billboard důležitější než důvěryhodnost.

Abych tedy zjistil, proč se tak stalo a Billboard do žebříčku zařadil tolik písní, u kterých jim muselo být naprosto jasné, že většina z nich není rocková vůbec a některé jsou rockové jen z menší části, napadlo mě prostě jít v žebříčku dál, začít škrtat a zastavit se až tehdy, dokud nedám dohromady seznam skutečně rockových písní.

A jak tedy vypadá?

  1. Foo Fighters – “Rope”
  2. The Black Keys – “Tighten Up”
  3. Foo Fighters – “Walk”
  4. Rise Against – “Savior”
  5. Stone Sour – “Say You’ll Haunt Me”
  6. Elle King – “Ex’s and Oh’s”
  7. MUSE – “Uprising”
  8. The Black Keys – “Lonely Boy”
  9. Paramore – “Ain’t It Fun”
  10. Neon Trees – “Animal”

Kde je tedy ten rozdíl?

Pokud na to půjdeme hodně matematicky a statisticky, pak ve věku. Věkový průměr frontmanů první skupiny (Top 10 Billboard Rock) je 32,8 let. U druhé skupiny (náš upravený žebříček pracovně nazvaný jako “Billboard Top True Rock Songs of the Decade”), pak je věkový průměr 40,5. Je to podobné jako, když řídíte fotbalový nebo hokejový klub. Raději chcete mít v týmu mladší a perspektivnější hráče. Brandon Urie z Panic at the Disco! sice za svůj život rozhodně nevydělal více peněz než Dave Grohl, ale je zkrátka pro Billboard lepší investicí do budoucna. Je to výhodné z ekonomického hlediska. Grohl je pro Billboard něco jako Jágr, Urie Pastrňák.

Billboard chce být navíc za každou cenu trendy kvůli cílové skupině. Progresivita a trendovost je pro Billboard důležitější než důvěryhodnost.

Panic at the Disco! jsou na vrcholu své kariéry, Foo Fighters ještě mohou překvapit, ale chvíle jejich největší slávy už jsou asi za nimi. Dave Grohl… Vždyť ten týpek bubnoval v Nirvaně! Ač se to nezdá, když si spočítáme rozestupy let, menší rozestup je mezi “Smells Like Teen Spirit” a “Smoke on the Water” od Deep Purple než mezi “Smells Like Teen Spirit” a “Walk” od Foo Fighters.

Cílovka Billboard je dle některých marketingových analýz, které se dají nalézt na internetu, 16 až 26 let. Jistě se najde nějaká 17 letá čtenářka, která dá přednost dneska už padesátníkovi, vzhledem i duší pravému dlouhovlasému rockerovi Davu Grohlovi, ale většina z nich asi přece jen dá přednost Brandonovi Uriemu, který se se svým uhlazeným a upraveným vzhledem perfektně hodí na přední stránky časopisů i internetových stránek.

Když už jsme ale v době, kdy se v showbyznysu velice řeší rovnoprávnost, všimněte si, že v našem žebříčku je více žen na pozici zpěvaček. Jsou zde 2 (Elle King a Hayley Williams z Paramore). V prvním pouze periodickýh 0,33 (Neyla Pekarek z Lumineers, která tvoří jenom třetinu hlasu v písni). Tentokrát by proti korektnosti nebyl snad nikdo. Snad až na fanoušky a fanynky Imagine Dragons a Panic! at the Disco…

Ještě jednou i s videoklipy. „Billboard Top True Rock Songs of the Decade“; Výběr od Music NOW:

Foo Fighters – “Rope”

The Black Keys – “Tighten Up”

Foo Fighters – “Walk”

Rise Against – “Savior”

Stone Sour – “Say You’ll Haunt Me”

Elle King – “Ex’s and Oh’s”

MUSE – “Uprising”

The Black Keys – “Lonely Boy”

Paramore – “Ain’t It Fun”

Neon Trees – “Animal”

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Američtí Drive-By Trucker na The Unraveling nejsou spokojeni, ale nikdy nepohrdají druhými a dívají se na lepší budoucnost Upřímnost a empatie. To...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

RECENZE | Novinky: Paramore na After Laughter završili svou transformaci Paramore vedeni Hayley Williams, kytaristou Taylorem Yorkem a producentem Justinem Meldal-Johnsenem (NIN, Jimmy Eat World,...