Denní archiv:14.2.2020

Recenze | Novinky: Mac Miller hledá na srdcervoucím posmrtném albu Circles klid a mír

A shame that my tragedy my masterpiece, tedy: “Škoda, že moje tragédie mým mistrovským dílem,” zní z písně “Funeral” z alba Faces, které Mac Miller vydal v roce 2014. Měl pravdu. Na posmrtném albu Circles všichni můžeme velice dobře slyšet o jakou osobnost nejen rapová, ale celá hudební scéna přišla. Mac Miller byl originál a unikát.

Mac Miller neměl problém oslavit své výhry, ale zároveň také odkrýt své slabiny a zranitelnost. Často velice napřímo a bez okolků. Onen epochální, pro někoho ale možná mrazivý citát z úvodu, naznačuje, že Mac Miller po celou dobu věděl, že se z jeho závislosti na drogách stane jeho osobní tragédie, avšak zároveň tušil, že pohání jeho kreativitu a byl si vědom, že bez nich nedokáže vytvořit tak mistrovské dílo. Bylo to upsání se ďáblu. Na rozdíl od pověstí však to, co Mac Miller vytvořil, zůstalo a nezmizelo, jakmile se naplnila smlouva s peklem.

Mac Miller (Foto: Warner Bros)
Mac Miller (Foto: Warner Bros)

V tomto kontextu je ještě více paradoxnější, že Circles Maca Millera je z větší části album o tom, jaké je to abstinovat a o tom, jaký je skvělý pocit, když zrovna má období, kdy se dokážete bez drog obejít. Jakoby tak Mac Miller věděl, že hodně z jeho posluchačů jsou potenciálními kandidáty na stejné problémy s drogami a chtěl jim dát naději, že se z toho můžou vylízat.

Macův Millerův návrat do budoucnosti

Tohle klidné, čisté a melodické album je v Millerově diskografii příbuzným alba The Divine Feminine, s tím rozdílem, že tentokrát to Mac Miller dovedl skoro až k dokonalosti. Pohodové rapové beaty se často mísí s psychadélií i g-funkem. Je těžké říct, jestli Mac Miller poslouchal starší populární hudbu, mnoho jeho písní ale zní, jakoby byly jednoznačně inspirované melodicky i instrumentálně popovou hudbou 70. let.

Na předposlední “Surf” slyšíme dokonce ještě starší vlivy. Vedle klidné kytary, která zní jako zhudebnění marihuanového dýchánku, slyšíme vokální melodie, které by klidně mohlo zpívat před 70. lety nějaké pěvecké vokální uskupení z 50. let a nemuselo by zrovna zděšenému publiku vysvětlovat: “Možná na to ještě nejste připraveni, ale vaše děti to budou milovat.”

Tohle spojení moderního zvuku s postupy, které využívaly starými klasikami, zní nejenže subjektivně výborně, ale i inovativně a originálně. O tom, že se Mac Miller nechal inspirovat psychedelickým popem 60. letem svědčí i cover písně “Everybody” uznávaného amerického písničkáře Arthura Leeho.

Nemůžeme ale velebit jen Millerova skladatelského génia, ale i člověka, který po jeho smrti dokázal dát do kupy jeho nedodělané písně. Toho, kdo přidal potřebné nástroje a zvuky. Hlavní slovo měl skvělý producent Jon Brion (Dirty Computer Janelle Monáe, False Priest Of Montreal, Tenage Dream Katy Perry, Ga Ga Ga Ga Ga Spoon, Graduation Kanyeho Westa…), pomáhali mu taky Shea Tylor (Rihanna, Rita Ora, Beyoncé, Frank Ocean) a německý talent Eli x David (Lil Xan, Joyner Lucas & Chris Brown). Na Johna Briona musel přitom být velký tlak vzhledem k tomu, že k tragickým okolnostem tenhle kšeft prostě nemohl pokazit.

Vzdejme hold také producentovi Jonovi Brianovi

Není totiž snadné dokončit album, pokud víte, že je to někoho definitivně poslední album. On to ale nemohl zvládnout lépe a jeho do nejmenšího detailu propracované syntezátory a vhodné střídání elektronických bicí s těmi klasickými, dělá z alba neopakovatelné dílo. Jeho perfektní produkce ale tkví také v tom, že se Brion nenechal při této příležitosti pohltit mesiášským komplexem a uvědomoval si, že jeho úkolem je dílo pouze dokončit, nikoliv převzít.

V pravých chvílích tak píseň nechal tak, jak byla. Příkladem je třeba zrovna poslední píseň “Once a Day”, kdy usoudil, že pokud je tohle poslední možnost, kdy někteří fanoušci Maca Millera zažijí úplně naposledy, jaké je to slyšet poprvé jeho píseň, bude nejlepší nechat posluchače osamocené s raperem. Jen jeho hlasem, doprovázeným syntezátorem.

Kdybyste poslouchali úvodní a zároveň titulní píseň “Circles” naslepo, mohli byste si splést jeho první tóny, kdy pobrukuje uvolněná, ale zároveň jistá baskytara a sem tam jí doplní ležérní pošimrání činelu s nějakým albem Van Morrisona z přelomu 60. a 70. let. Píseň zní jako takový ten flegmatický týpek, co vypadá, že ho nic nezajímá a nic neumí, pořád stojí opodál a vy si myslíte, že je to jenom nějaký líný hulič, ale hned poté vyjde z řady a vystřihne tři salta z místa, či udělá nějakou jinou šílenou věc, na kterou je potřeba kopa talentu i píle. Není tohle vlastně Mac Miller?

“Outside is cloudy, but I like that better” („Venku je oblačno, ale já to tak mám raději“) a “Well, I’m way too young to be gettin’ old,” („Jsem moc mladý na to, abych stárnul“) lze slyšet od Maca Millera v další “Complicated. Lze z toho slyšet jistou únavu. Spíše než deprese to je ale prostě vyjádření takových těch chvil lenosti a celkového znudění nad světem, kdy se vám prostě nic nechce, nejraději byste se prostě zavřeli doma, abyste se nemuseli zajímat o to, jestli někde opodál řádí orkán Sabine nebo nějaký koronavirus. Hledání klidu a míru v šíleném světe.

“Without any complications,”

(„Bez jakýchkoliv komplikací.“)

jenže o chvíli později Mac Miller dodává:

“Gotta be so complicated?”

Svět nám totiž často prostě nedovolí být takto flegmatickými a nechat všechno plavat.

Mac Miller ostatně v tomto tématu pokračuje i na další písni “Blue World”. “Yeah, well, this mad world made me crazy / Might just turn around, do one-eighty”.

Na další velice poklidné písni “Good News” procházíme s Macem jeho epizodou bez drog.

“I spent the whole day in my head
Do a little spring cleanin’”

(„Strávil jsem celý den v mé hlavě / Trochu jsem si tam udělal jarní úklid.“)

zároveň si ale uvědomuje, že tohle může být příliš pozdě a možná už taky pozdě je, protože cítí, že do toho může zase znovu spadnout.

“I know maybe I’m too late, I could make it there some other time,”

(„Vím, že už možná jdu pozdě / Můžu ale dojít někdy jindy.“)

zpívá totiž později.

Kruci, je to ale píseň! Podobně jako v případě Davida Bermana mě nepřestává udivovat, jak krásné písně mohou stvořit lidé, kteří mají tak pochroumanou duší.

Líp než říkat cokoliv dalšího to vyjádří tohle video Anthonyho Fantana (The Needle Drop):

Upřímně, jestli nevyhraje Jon Brion za tohle album Grammy za produkci roku, bude to smutný obraz téhle hudební akademie.

Na “I Can See” se produkce poprvé rozvine naplno a slyšíme psychedelický g-funk s inspiracemi v rapové hudbě západního pobřeží. V případě Mac Millera je ale všechno daleko více snovější a jakoby zastřené mlhou. V písni fungují skvěle nejen rozmanité syntezátory, ale také dívčí vokály na pozadí. Když se sejdou dva hudební géniové, je to prostě radost poslouchat. Upřímně, jestli nevyhraje Jon Brion za tohle album Grammy za produkci roku, bude to smutný obraz téhle hudební akademie. Ten chlap má neuvěřitelný cit.

Na závěr pouze Mac a syntezátor

Dobré covery se poznají tak, že nejprve nepoznáte, že se jedná o cover, ale myslíte si, že je to originální píseň, kterou vymyslel ten, kdo jí zrovna interpretuje. V případě “Everybody” to platí na 100%. Mac Miller převzal píseň tak, že z ní udělal svou.

Ach ty syntezátory! Na písni “Woods” to je skoro jako nějaká virtuální realita. Instrumentace tohohle alba v kombinaci s tím, jak vás umí Mac Miller vtáhnout do toho, jak se cítí, vás vyloženě vytrhává z místa, kde zrovna jste. A ty dozvuky písně v jejím konci!

Na “Hand Me Downs” začínají slabší momenty alba. Jakoby to chtělo po “Woods” při které běhají chlupy po zádech, nějakou jinou náladu než další ležérní. Ne, že by to chtělo nějaké temné drama, ale možná něco rychlejšího… “Hand Me Downs” je bohužel slabší a nudnější kousek. Pro australského rapera Bara Sura je to trochu škoda, protože písni dodal potřebné.

“That’s On Me” sice tuhle línou náladu moc nezmění, instrumentací ale připraví velice zajímavou kombinaci vanmorrisonovského folkového pojetí ze kterého přímo dýchá příroda a svoboda s hawajskou hudbou, kdy Mac napsal píseň poté, co se vrátil z dovolené na těchto ostrovech. V podobně ležérním, ale více psychedelicky rockovém dojede album “Surf” a poté již zmiňovaný poslední moment, kdy Mac Miller v intimní zpovědi – pouze on sám se syntezátorem, dojede do konce tohle album.

Mac Miller – Circles

Vydáno: 17. 1. 2020
Délka: 48:44
Žánry: Pop-Rap, Neo-Soul, G-Funk, Psychedelic Pop, Psychedelic Soul, R&B
Rozhodně musíte slyšet: 1. Circles, 3. Blue World, 4. Good News, 5. I Can See, 6. Everybody, 7. Woods, 11. Surf

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: The Strokes se na The New Abnormal pod vedením slavného Ricka Rubina nadobro přestali distancovat od perfektní formy Populární americká indie rocková...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

RECENZE | Novinky: Zara Larsson a So Good - Švédové ukázali, jak se dělá pop v roce 2017 Zara Larsson už v průběhu minulých 2...