Recenze | Novinky: Kevin Barnes s jeho projektem Of Montreal na Ur Fun rozjíždí velkou retro párty pro všechny podivíny
Trend návratu k 80. létům je obrovský a na vlně této módní nostalgie se vezou i Of Montreal s výborným lehkým a zábavným albem Ur Fun. Hlava a duše tohoto projektu Kevin Barnes a jeho poslední album Of Montreal White Is Relic/Irrealis Mood znělo jako silně inspirované uznávanou alternativní kapelou s barevnou a rozmanitou hudbou Animal Collective.
Minulé album snad jakoby bylo opíjení se na vlně všeobecné lásky a míru a toto album jakoby bylo pokračování této domácí párty s uvolněnou atmosférou v tanečním klubu, kdy se všechno rozhýbe a definitivně se rozplynou obavy a úzkosti z toho, co bude potom, až tahle párty skončí. Prostě vrchol noci.
Barnes má hlas místy velice podobný Davidu Bowiemu a ta podoba není jen hlasová, ale někdy i v podobných skladatelských postupech. Skoro jakoby Bowie přidal do svého Let’s Dance více uvolněného diska, ubral krautrocku a skutečně udělal album dance-popové namísto spíše elektro-experimentálního.
Mír pro všechny podivíny
Úvodní “Peace to All Freaks” začíná v retro tónech syntezátoru jako ze vzpomínek na léto 88 a Barnes zpívá v této hymně pro všechny podivíny, jak se musí namísto dovolené, raději lépe vzdělávat.
Když Barnes z Of Montreal zpívá: “Hush, hush / Don’t let’s be negative / Hush, hush / Don’t let’s be cruel,” (“Potichoučku / Nebuď tak negativní / Potichoučku / Nebuď tak krutá”) není to žádná kdovíjak výživná intelektuální kaše, ale co Byrnes nedá to textů, to nahradí velice bohatou a rozmanitou hudbou, kdy dokáže předkládat propracované a nečekané hudební postupy, které rozhodně nenudí. Pěkně šťavnatá a barevná hudba, ve které se střídá spousta druhů syntezátorů s elektrickými kytarami a fungují spolu skvěle, stejně jako s Barnesovou zastřenou hudbou.
“Polyaneurism” je velká taneční pecka s nejjednodušším možným refrénem, kde se neustále opakuje: “Ay yay yay! Ay yay yay!” Bezmyšlenkově vyznívající text ale následně zajímavě prozkoumává fenomén nemonogamních vztahů. Není přitom myšlen vztah, kdy mají dva milostný poměr bez svolení druhého, nýbrž dlouhodobější vztah více osob, kdy s tím všechny osoby (alespoň na čas) souhlasí. Barnes čerpá z toho, co mu prozradil jeden z jeho přátel, který takovýto vztah zažil na vlastní kůži a velice trefně pokládá otázku:
“Are we just a quarry in her sex safari?”
Na “Gypsy That Remains”, kde zpívá z amerických Atén pocházející hudebnice Locale S,1, slyšíme syntezátorovou melodii, která velice silně připomíná staré hity 80. let z rádií. Píseň připomíná staré hity Madonny, což může to být výhoda i nevýhoda. Nevím, jestli je to jen tou celkovou podobností, ale dal bych ruku do ohně, že skoro syntezátorovou melodii má některý z hitů osmdesátek, jen si nemůžu vzpomenout, který konkrétně. Kdo to uhodne, má u mě pivo!
Kýč osmdesátek i politika
Tak či onak, po textové stránce je píseň přeci jen trochu slabší, protože se Barnes nechává až moc unášet na těch vlnách nesmrtelných osmdesátek a povalí na nás řádky plné klišé: “And suddenly we’re dolphins in the sea of love / And I’m kissing you in caps lock.” To byl přesný textový opak “Polyaneurism”.
Ani na tomto albu, které je spíše přeci jen založeno na zábavě, se najdou momenty, kdy si Barnes zanadává na současnou politickou situaci v USA – v písni s vtipným názvem “Don’t Let Me Die in America”. Kytary na písni jakoby znázorňovaly hádání a boj mezi dvěma základními názorovými proudy v současné Americe.
Někdy je tempo alba skoro až únavné a skoro připomíná takové ty chvíle, kdy si na tahu uvědomíte, že už je dávno po půlnoci, nějak moc vás bolí nohy, začíná vám být zima a toužíte po posteli. To je takový vedlejší příznak Barnesovy radikální terapie taneční hudbou. Stálo to ale za to utahání? Řekli bychom, že ano!
Of Montreal – Ur Fun
Vydáno: 17. 1. 2020
Délka: 40 minut
Žánry: Indie Pop, Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Indie Electronic, Pop/Rock, Dance-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Peace to All Freaks, 2. Polyaneusism, 5. You’ve Had Me Anywhere, 7. Don’t Let Me Die In America
