Denní archiv:20.8.2020

10 hudebních skupin, které v době existence totálně změnily svůj zvuk

V právě vydané recenzi na první debutové album zpěvačky Paramore Hayley Williams Petals for Armor jsme vzpomínali na velkou změnu zvuku, kterou kapela prodělala. Od emo-pop-punkové kapely přešla na albu After Laughter z roku 2017 k hravému synth-popu. Minimalistická art popová hudba debutu Hayley Williams, na kterém spolupracovali také další členové kapely, je tak další fází jejich vývoje nejen coby hudebníků, ale i coby lidí. Paramore však nejsou jedinou kapelou, která za dobu své existence výrazně změnila svůj zvuk.

Rozhodli jsme se proto sestavit seznam známých kapel, které výrazně změnily a nebo dokonce za svou existenci i několikrát měnily svůj zvuk a to daleko výrazněji než ostatní kapely.

Linkin Park

Změny zvuku Linkin Park jsou vnímány většinou negativně. Kapela se od původního death metalu, kterým se prezentovala na jejich nejúspěšnějším albu, kterým byl debut Hybrid Theory z roku 2000 posunula od využívání elektroniky k dobarvení kytar v takřka plně elektronickou kapelu. První velká změna nastala na albu Minutes to Midnight. Ta byla ještě komerčně zdařilý počin a s ohledem zpět to nebylo špatné ani umělecky. Linkin Park sice tvořili hudbu k popcornovým megafilmům jako Transformers a podobně nenáročná byla i jejich hudba. Stejně jako ti Transformers ale bavili miliony fanoušků a nedalo se jim upřít, že to byla velká kapela. Éra počínající A Thousand Suns (2010) už však budila velké rozpaky a působilo to, jakoby zkoušeli metodou pokus-omyl stvořit alespoň něco, co by se uchytilo v žebříčcích hitů. Z části se jim to však stále dařilo a ostatně až do smrti Chestera Benningtona vydávali singly, které měly úspěch u mladých posluchačů a oslovili tak posluchače na začátku a na konci jedné generace.

Bring Me the Horizon

Bring Me the Horizon je důkaz toho, že i tvrdé kapely mohou přejít postupně do popovějšího žánru a udržet si přitom rovná tvůrčí záda. Noví Bring Me the Horizon jsou pořád zábavnou kapelou, která je jednou z mála kytarových kapel, které se pořád podaří oslovovat mladou generaci.

Faith No More

Faith No More vydali v roce 1989 své komerčně velice úspěšné funk-rockové a místy až pop/rockové album The Real Thing. Poté všechny překvapili, když se namísto ještě většímu otevření masovým posluchačům naopak zavřeli do temnějších žánrů a nahráli zvukově špinavé, alternativně metalové album Angel Dust, které se vracelo k raným dobám kapely. Album Angel Dust sice není tolik slavné jako The Real Thing, znalci kytarové hudby devadesátých let ale obyčejně označují toto album jako minimálně stejně zdařilé jako The Real Thing.

Pink Floyd

Syd Barrett nejprve kapelu ovlivňoval přímo svou tvorbou. Potom jí ovlivnil svým tragickým příběhem. Ten naštěstí nakonec neskončil tak tragicky jako tomu bylo u jiných. Barrett přežil závislost na LSD a jeho špatný mentální stav se později alespoň trochu zlepšil a dožil v relativní duševní pohodě. Hrůzné zhroucení, které prodělal však zůstal součástí mytologie kapely napořád jako varování před tím, co může dokázat napáchat na člověku jeho vlastní duše. První psychedelické album Pink Floyd The Piper at the Gates of Dawn (1967) je na rozdíl od zbytku diskografie mezi širokou veřejností velmi málo známé a legendami se staly až následující alba přímo ovlivněná příběhem Baretta – Dark Side of the Moon, The Wall a Wish You Were Here. Někteří fanoušci Pink Floyd však považuji éru psychedelického rocku za to nejlepší, co kdy Pink Floyd vydali.

Ministry

Al Jourgensen začínali v 80. letech jako elektronická syntezátorové kapela podobající se Depeche Mode. Ministry zná přesto většina lidí spíše jako jedny z vynálezců industriálního metalu v devadesátých letech.

Panic! At the Disco

Panic! At the Disco se z emo-pop-punkové kapely stali kapelou, která drží perfektně krok s moderním popem. Můžete mít ostatně na hudbu Panic! At the Disco výtky ohledně jejich žánru, ale nedá se jim upřít, jak dokázali strhnout teenagery v roce 2005 i v nyní s jejich nedávným velkým hitem “High Hopes”.

Radiohead

Změna Radiohead byla obrovská. Z grunge rockové kapely na debutovém albu Pablo Honey (1993) se stala nejprve britpopová a indie rocková kapela na The Bends (1995) a následně art rocková skupina na OK Computer (1997). Zvuk i kompozice Radiohead se neustále vyvíjely i při přechodu k elektronické hudbě na albech Kid A nebo Amnesiac a pokračovaly až do zatím posledního zdařilého alba A Moon Shaped Pool, které je z velké části ambientní hudba hodně vzdálená od původního zvuku.

Brand New

Je zajímavé, jak Brand New byli vlastně kolegové Panic! the the Disco. Jejich debutové album Your Favorite Weapon pocházelo nejen z příbuzného období, ale i žánru. Brand New si však na rozcestí vybrali daleko temnější hudební cestu a ač by se možná měli lépe, kdyby byli osobnostně tak usměvaví a optimističtí jako Brendon Urie, my jakožto posluchači můžeme být rádi za to, jaké majstrštyky Brand New počínaje albem Deja Entendu (2003), Science Fiction (2017) konče, dokázali stvořit. Přesunuli se přitom od jedněch z nejlepších momentů žánru emo, přes alternativní rock, post-hardcore, post-rock až k jemným vlivům jižanského rocku na posledním albu.

Beatles

Beatles žili v době, kdy se hudba vyvíjela neuvěřitelně rychle a oni byli hlavními kormidelníky hudební revoluce. Od rock’n’rollu a pop/rocku se postupně přesunuli k folk-rockové psychedelii nebo k hard rocku.

Bee Gees

Bee Gees začínali jako dětská vokální kapela, potom se přesunuli k rock’n’rollu, pak ke smutnému soulu a teprve až potom začala jejich nejslavnější éra. Éra R&B, funku a diska na konci 70. let ze které zná Bee Gees většina z nás a která výrazně pomohla rozpoutat revoluci celé taneční hudby.

Recenze | Novinky: Debutové album Hayley Williams z Paramore Petals for Armor je příběh o přechodu ze vztahové deprimace ke vztahu novému i pokračování hudebních experimentů, které někdy nevyjdou, většinou ale ano

Hayley Williams si ještě všichni dobře pamatujeme jako zrzavovlasou frontmanku kdysi velmi populární teenagerské emo-pop-punkové kapely Paramore. Plakáty s ní si tehdy vylepovaly holky i kluci po celém světě. Lidi ale stárnou a s tím, jak stárnou, tak se většinou mění. Hayley Williams i Taylor York už nejsou těmi, co hráli a zpívali ve svých 20 letech pop-punk. Pokračují ve vývoji, který započali naminulých dvou albech Paramore, ale rozhodli se, že se tentokrát mikroskopem zaměří pouze na frontmanku Hayley Williams samotnou. Petals for Armor je tak debutovým sólo albem téhle z Mississippi pocházející zpěvačky.

Popularita kytar u teenagerů neustále ubývá, svět jde kupředu plno dalších tehdejších vzorů puberťáků ze stejné generace z jaké patří Hayley Williams, jako třeba Olie Sykes z Bring Me the Horizon, už taky, byť o něco, později přešli k elektronické hudbě.

Pokud porovnáme právě ze stejné hudební generace pocházející Williams a Sykese, jenž se někdy okolo roku 2010 často střídali na pódiích jako hlavní taháky velkých rockových festivalů, styl Bring Me the Horizon má pořád něco podobného tomu, co hráli kdysi. Byť to má třeba do původního death metalu hodně daleko, temnota hudby i textů zůstává. Navíc ty kytary z toho mixu nevymizely a spolupracují s elektronikou na vytvoření zvukové energie a agresivity. Míra změn v Paramore připomíná tak spíše míru změn v kapele o generaci starší – Linkin Park. Připomíná je to více i proto, že zatímco u Bring Me the Horizon se měnili členové a tím pádem i hudební možnosti.

https://press.atlanticrecords.com/wp-content/uploads/2020/01/Hayley-Williams-Press-Image-PC-Lindsey-Byrnes.jpg

Zatímco ale přechod Linkin Park k popové elektronické hudbě byl někdy dost bizarní a většinou se musel hodnotit jako nepovedený, Paramore, byť se najednou stali skoro úplně jinou kapelou, přešli do nového stylu s podobnou noblesou s jakou přecházeli a dokonce několikanásobně mezi různými styly (z vokální skupiny do rock’n’rollu, pak do soulových balad a pak do R&B, funku a diska) legendární australští hudební chameleoni Bee Gees.

Proč sólo album Hayley Williams a ne další album Paramore?

Petals for Armor v tomto působí jako krok na další schod.

Je jasné, že otázka změny zvuku Paramore je kontroverzní a najde se mnoho lidí, kterým se nelíbí jejich dnešní zvuk, který z části začali měnit směrem k hravému popu už na eponymním albu Paramore (2013) a pak to dovršili na synth-popovém albu After Laughter (2017). Petals for Armor v tomto působí jako krok na další schod. Je těžké říct, proč vlastně Petals for Armor není albem Paramore, když by do vývoje jejich zvuku album dobře zapadlo. Vždyť drtivou většinu hudby stejně napsali kromě Hayley Williams členové Paramore Taylor York a Joey Howard.

Chtěla to tak samotná Hayley? Chtěli to tak v nahrávací společnosti, které se album zdálo být příliš málo ambiciózní a příliš minimalistické? Bylo to rozhodnutí kytaristy a skladatele Taylora Yorka? Mají být Paramore více obecní, udržovat si nějaký odstup od autobiografie a tohle je album, které je prostě moc intimní a moc orientované na osobní život Hayley Williams? Ve výsledku je to vlastně jedno. Hayley Williams je zajímavá hudební osobnost a něco takového jako sólo album dává v jejím případě smysl. Možná by bylo ještě zajímavější, kdyby si přizvala nějakého zajímavého “externího” producenta a skladatele, ale zase takto alespoň zůstala Hayley pořád blízko Paramore.

After Laughter se neslo ve znamení zvláštního kontrastu ponurých textů, ale optimistické, hravé hudby, kdy tenhle kontrast byl někdy fajn, někdy působil divně. Výrazným rozdílem Petals for Armor je, že se právě podařilo tyto složky spojit daleko více a hudba není paralelní s textem, ale v jedné rovině. Na druhou stranu mi chybí ta bohatost syntezátorových i kytarových zvuků, která byla slyšet z After Laughter. Minimalističnost není lehká disciplína a poslouchat toto album zvlášť potom, co jenom pár týdnů před ním vyšlo album Fiony Apple, která je jednou z nejlepších minimalistických hudebníků na celém světě, nutí pořád k myšlenkám, že to mohlo být ještě o kus lepší.

Hayley Williams a paralely mezi Fionou Apple i Billie Eilish

I přes všechny hluché místa alba, které bylo rozděleno na 3 části po pěti písních, je ale Petals for Armor nesporným úspěchem Hayley Williams, která baví svou bezprostředností. Hlavní zbraní je samozřejmě hlas Hayley Williams. Kdo někdo slyšel alespoň ze záznamu nějaké živé vystoupení Paramore, tak si asi všiml, že Hayley Williams je talent od přírody, který přesné vokální tóny sází s naprostým přehledem. V tomto je s Fionou Apple na podobné úrovni a ještě za pár let, kdy vyzraje více hlasově i lidsky se může dostat Williams na podobnou úroveň. Obě zpěvačky mají tu stejnou vlastnost, že by mohli i číst telefonní seznam a znělo by to perfektně.

Hayley Williams v sólové podobě je taková mladší sestra Fiony Apple.

Prostě nemůžu si pomoci, ale jak v hudbě, tak v hudebním projevu vidím mezi těmito zpěvačkami, které vydaly album jen pár týdnů od sebe překvapivě velké podobnosti. Hayley Williams v sólové podobě je taková mladší sestra Fiony Apple. V některých místech alba – například v písni “Creepin’” to zase vypadá, jakoby se York a Howard inspirovali spíše ještě mladší představitelkyni minimalistického popu – Billie Eilish. Williams se ostatně v tisku několikrát pozitivně zmiňovala o Billie Eilish a zastávala se jí třeba i na sociálních sítích. Inspirace mladší kolegyní je tedy dost pravděpodobná.

Album začíná písní “Simmer” a zajímavými řádky, které se člověku uchovávají v paměti dlouhou dobu potom, co vypne hudbu:

“Rage is the quiet thing”

Hayley Williams si prožila různé vztahové eskapády, jako například rozvod s kytaristou kapely New Found Glory Chadem Smithem v roce 2015, který ostatně ovlivnil už album Paramore After Laughter. Píseň je taková směs tichých bicích, čistých elektrických kytar a především rozvrstveného hlasu Hayley Williams, který dodává nejen vokální sbory, ale i různé šepty i vzechy na pozadí. Práce s hlasem jak v samotném studiu, tak v produkci, kdy byl dobarven různými ozvěnami, je doopravdy velmi precizní.

Pomalá a utahaná “Leave it Alone” nebaví, zatímco “Cinnamon” je naopak polo bizarní, ale velmi vynalézavou písní, která ukazuje, jak si umí Williams i York vytáhnout špunty z hlavy a otevřít svou hlavu.

“Creepin’” už představuje temné komnaty Hayley Williams a opět se vše řeší kolem centrálního tématu tohoto alba – nepovedených vztahů Hayley Williams.

“Why you creepin’ ’round here?”

ptá se drsně v refrénu a zpívá o tom, jak vždycky vše začíná nevinně, ale pak se to zvrtne. Jakoby neschopnost vyjít s někým bylo prokletím, kterého se nemůže zbavit.

Něco jako píseň Madonny? Úlet v tom pozitivním slova smyslu

“Sudden Desire” přechází od hodně tiché sloky k agresivní retro-elektronice. “Dead Horse” je zase spíš moderní. Místy je píseň skvělá – třeba část:

“When I say goodbye, I hope you cry, cry”

je velice návyková, spojení osobní tragédie s hudbou, která zní jako z Karibiku už ale přeci jen působí až moc bizarně. Optimistická osmdesátková “Over Yet” je ale naopak příjemný a pohodový pop. V druhé části toho vůbec je nejméně k pohledání a písně jako “My Friend”, “Roses/Lotus/Violet/Iris” nebo “Why We Ever” zapadnou někde do propadliště dějin.

“Taken” je zajímavá jednak tím, že je chytlavá, ale hlavně taky tím, jak je to vlastně coming out toho, že Hayley William nejspíše chodí s dlouholetým kamarádem, dlouholetým členem Paramore, producentem tohoto alba a nejčastějším skladatelem alba – Taylorem Yorkem.

“Sugar on the Rim” je jednoznačně největší úlet alba, ale není to myšleno nutně v tom špatném slova smyslu. Je to skoro jako píseň Madonny někdy z přelomu století.

“Watch Me While I Bloom” je další povedená píseň a ještě podtrhuje to překlopení alba z temné a smutné polohy do šťastné. Album i končí ve velice relaxační náladě písně “Crystal Clear”, která popisuje pocit, kdy nemáte před sebou žádné oblaky. Když se díváte do vodní hladiny, která je křišťálově čistá.

Hayley Williams tak přechází ze stavu, kdy je duševně deprimovaná a znechucena minulým vztahem, do stavu, kdy je ochotna se do druhého vztahu pustit.

Tvůrčí zaměření alba je někdy dost experimentální a nevyvolává dojem jasné umělecké vize. Konzistenci alba však naopak pomáhá, že je zde příběh toho, jak se Hayley Williams dostala ze stavu, kdy byla znechucená svým nepovedeným vztahem do stavu, kdy byla ochotna přejít do vztahu druhého a radovat se z něj.

Hayley Williams – Petals for Armor

Vydáno: 8. 5. 2020
Délka: 55:45 (Petals for Armor I + Petals for Armor II + Petals for Armor III)
Žánry: Art Pop, New Wave
Rozhodně musíte slyšet: (Petals for Armor I) 1. Simmer, 3. Cinnamon, 4. Creepin’, (Petals for Armor III) 11. Pure Love, 14. Watch Me While I Bloom, 15. Crystal Clear

0
0,0 rating
0 z 5 (založeno na 0 recenzích)
5 (Dokonalé)0%
4 (Nadprůměr)0%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Nejsou zde ještě žádné recenze. Buď první, kdo sdělí názor na toto album!



SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Před 46 lety se s Neilem Youngem rozešla holka, a tak jenom hulil trávu a psal písničky. Teď se rozhodl poklad...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Post Traumatic Mika Shinody? Trochu rekviem za Chestera, spíše ale jedna velká terapie Na hudbě Linkin Park vyrostla celá generace. Miliony lidí...