Denní archiv:13.9.2020

Recenze | Novinky: The 1975 se na Notes On a Conditional Form nechali unést svou ambiciózností a přitom zapomněli na základní věci

Manchesterská elektro pop/rocková kapela The 1975 nevydala album, ale vydala guláš. Po ambiciozním albu A Brief Inquiry Into Online Relationships nyní vydává ještě daleko více megalomanské album Notes on A Conditional Form

Megalomanství nelze The 1975 zazlívat, kapela byla ostatně před nahráváním tohoto alba na svém vrcholu. Nejprve fanoušky zaujali určitou temnotou a dekadencí, kterou v sobě mají i Lana Del Ray, Twenty One Pilots nebo i Arctic Monkeys a pubertální fanoušky smiřující se s prvními úzkostmi jejich života, tohle vždy velice přitahuje. The 1975 se ale zároveň neustále drželi moderních trendů. Indie-pop-funkový zvuk byl perfektně přijímán fanoušky popu.

The 1975
The 1975 (Foto: Chuff Media)

Zatímco kapely jako Bullet for My Valentine, Jimmy Eat World, Fall Out Boy, Simple Plan nebo Death Cab for Cutie byly spojovány s hnutím emo, které od hudby výrazně zasahovalo i do módy, The 1975 zase výrazně souvisí s módním stylem nazývaným “VSCO girls” – tedy holčičí módou, která zahrnuje plno pastelových barev a populární batohy s bílo-červeným liščím odznáčkem Fjällräven Kånken. Hudba The 1975 se ostatně k té pastelovosti hodně hodí. The 1975 mají v sobě trochu “emo” nátury, ale většinou nejsou temní. Ač samotný frontman Matthew Healey a jeho image občas silně připomíná gotickou a emo módu, v písních je ve skutečnosti daleko spíše romantický snílek, který neustále sní o nějakých holkách a když ne to, tak zas zachraňuje svět.

Gréta s mluveným slovem, punk i filmová hudba. A to jsou jen první písně

Na novém albu Notes on A Conditional Form The 1975 často hrají sladký elektro-pop, který není příliš odlišný od hudby většiny boybandů od dob 90. let. The 1975 se však dostanou v průběhu alba k písním až podivně mnoha žánrů, přičemž písně dohromady příliš mnoho nepojí. The 1975 se dostanou i do filmové hudby, punku, k ambientní elektronické hudbě, alternativní elektronické hudbě a vlastně i k mluvenému slovu. Album totiž začínají The 1975 skoro 5 minutovým projevem švédské klima aktivistky a nejoblíbenější zaškolačky světa od doby největší slávy Nelsona Muntze ze Simpsonů, Grety Thunbergové.

No, řekněme, že jak Greta Thunbergová, tak Matthew Hayley mají společnou věc. Oba trpí mesiášským komplexem, díky kterému mají neutuchající potřebu zachraňovat celý svět. Škoda je, že třeba nesměřují svou snahu přímo na takovou jednu rudou zemi, která vyprodukuje sama prakticky tolik emisí CO2 jako celý zbytek světa dohromady. Tyhle věci jsou velmi složité a ač je s nimi rozhodně potřeba něco dělat, nemyslím si, že nám příliš pomůže dítě s nedokončenou základkou. Pocit zachránců světa to Grétě i Matthewovi však dá, účel je splněn a album se tedy přesune do hudební části.

A to konkrétně k písni, která je nejagresivnější písní, kterou kdy The 1975 vydali. A vůbec to není špatné. The 1975 burcují mladou generaci bojovnými slovy:

“People like people
They want alive people
The young surprise people
Stop fucking with the, fucking with the”

Hayley si sice mohl odpustit to takřka okamžité přihlášení k politické straně. Není to moc sexy, když se punkeři kamarádi s politiky. Punk je sice politický, ale měl by být dle mého názoru samostatný a ne se lísat k nějaké straně a ještě dost divným způsobem. Healy zpívá doslova: “Moje generace chtěla šu*at Baracka Obamu”. Stran tohoto podivného řádku je ale píseň překvapivě slušná a The 1975 by se mohli k tomuto tvrdému, nekompromisnímu stylu přihlásit častěji.

Pořadí písní na albu mi připadá jako náhodně zvolené. Je to divné. Následuje totiž píseň s názvem “The End (Music for Cars)”. Podle názvu konec, je to však třetí píseň. Tahle píseň je jako nějaký soundtrack ke kreslenému filmu od Disneyho a vůbec nedává smysl, že přichází po punkové “People”. Odtud pak The 1975 míří k “Frail State of Mind”. Přeslazené popové písničce, která zní jako song boybandu. Musí se ale uznat, že píseň plyne konzistentně a i přes chytlavost má v sobě jakýsi vynalézavý, skoro experimentální element.

The 1975 se nedá upřít jejich vliv na kulturu, ale někdy zapomínají na řemeslo

“Streaming” je další žánrová výhybka. Tentokrát je to ambientní hudba, do které The 1975 odbočí a odtud pak míří k pop-country “The Birthday Party”, kde doplňují Healyho bubny, banjo a housle. Mix Mika Crosseyho (Foals, Jake Bugg, Snow Patrol, Two Door Cinema Club, Arctic Monkeys) je tentokrát dost zvláštní. Někdy se vám hodně líbí, protože je netradiční, jindy vás zase štve. Je hodně živý, není nudný, někdy je ale moc nestabilní. Bicí jsou nepřirozeně nahlas, housle skoro vůbec není slyšet, stejně jako banjo, aby pak najednou nepřirozeně zesílilo. Zní to trochu jako zvukový bordel.

“Yeah I Know” je alternativní elektronická hudba. Docela slibný začátek skoro jako od Rival Consoles přeruší hloupě znějící modulované hlasy. K podobnému stylu se pak přidá i osmnáctá píseň “Having No Head”. Ta je naštěstí už bez podivného experimentování se samply hlasu.

Osmá píseň, osmý žánr. “Then Because She Goes” zní jako mileniální verze My Bloody Valentine, The La’s a Stone Roses. “Jesus Christ 2005 God Bless America” je pak tichý, ironický křesťanský folk, kdy si Healey přeje, aby nebyl takový křesťan, protože se cítí být názorově odtržen od ostatních věřících, ale nemůže si pomoci. Stylově se pak z alba přidají napůl country a napůl pop “Roadkill”. Problém je, že i přes takovou žánrovou rozmanitost jakou The 1975 na Notes On a Conditional Form předvádějí, jsou tyhle písně poněkud málo výrazné.

“Me & You Together Song” se vrací k více elektropopovému žánru a The 1975 pak až do konce alba drží více konzistentní stylovou linii, kdy to konečně začíná znít jako jedno album. Písně jako “I Think There’s Something You Should Know” jsou však i přes jednotnost strašně únavné a utahané.

“Nothing Revealed / Everything Denied” nabídne docela zajímavý blues a soul se sborovým refrénem a kytarovými sóly. Jedna z nejpovedenějších, ne-li nejpovedenějších písní alba je pak “Tonight (I Wish I Was Your Boy)”. Toto R&B nabídne stylové beaty, samply modulovaného hlasu, kytary a trubky. Jedna z nejvíce celistvých písní alba. Přes alternativní jungle “Shiny Collarbone” se dostáváme k retro osmdesátkovému popu “If You’re Too Shy (Let Me Know). Je legrační, jak přes retro zvuk vypálí The 1975:

“I see her online
All the time”

Ty hluboké retro syntezátory se zvonovou elektrickou kytarou každopádně patří taky mezi jedny z nejlepších momentů alba. “What Should I Say” jakožto pokus o progresivní R&B je rána mimo, “Bags Not In Net” je nějaký slabý song, co by snad neměl být vydán ani jako b-strana. Nevím, kdo by si kromě fanatických fanynek a fanoušků The 1975 něco takového pustil dobrovolně.

“Don’t Worry” není asi špatně zamýšlená píseň, ale je zde zbytečně použit vokální syntezátor dělající s Hayley robota.

“Guys” je pak nějaká typická tichá, středně tempá, nostalgická, romantická slaďárna The 1975. Ne zrovna ambiciózní konec ambiciózního alba.

The 1975 se nechali zlákat k tomu, že se soustředí daleko více na to, aby jejich písně vytvořili nějaký odkaz než na vytvoření písní jako takových. 

The 1975 se nedá upřít jejich masivní vliv na kulturu. The 1975 jsou trendová kapela, která má velký vliv od sociálních sítích přes politiku, po filozofii (ne jen environmentalismus, ale i postmodernismus a řádky jako:

“You try and mask your pain
in the most postmodern way”

Jejich vliv na kulturu je zkrátka masivní. Právě proto se ale nechali zlákat The 1975 k tomu, že se soustředí daleko více na to, aby jejich písně vytvořili nějaký odkaz než na vytvoření písní jako takových.

The 1975 se zkrátka nestarají ani už tak o tolik, aby vytvořili důležitou, zapamatovatelnou píseň jak o to, aby jejich písně vyjadřovaly určitou pózu a byly v souladu s jejich stylem. A tak tam, kde minulé album A Brief Inquiry Into Online Relationships uspělo hlavně díky skvělému skladatelství a textařství, tam Notes on A Conditional Form padá kvůli až přílišné ambicioznosti a přílišnému chtění ovlivňovat kulturu. Jenže chtějí tuto věc ovlivňovat bez oslího můstku, který by měl tyto věci propojovat. Bez potřebného jangu k jinovi. Se skvělými a propracovanými písněmi by se totiž ta jejich ambicióznost mohla projevit daleko lépe.

The 1975 – Notes on a Conditional Form

Vydáno: 22. 5. 2020
Délka: 80:33
Žánry: Elektropop, Pop, Alternativní elektronická hudba, Pop/Rock, Punk-Rock, Ambientní elektronická hudba, Filmová hudba
Rozhodně musíte slyšet: 2. People, 4. Frail State of Mind, 13. Nothing Revealed / Everything Denied, 14. Tonight (I Wish I Was Your Boy) (Daniel, M. Healy, Guendoline Rome Viray Gomez), 16. If You’re Too Shy (Let Me Know)

0
0,0 rating
0 z 5 (založeno na 0 recenzích)
5 (Dokonalé)0%
4 (Nadprůměr)0%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Nejsou zde ještě žádné recenze. Buď první, kdo sdělí názor na toto album!



SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Norah Jones na sedmém albu Pick Me Up Off the Floor zůstává věrná svému talentu a vyvažuje svou normálností současnou hudební...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Na Ryana Adamse už neřvou, aby zahrál "Summer Of '69". Má za sebou ale už lepší alba než Prisoner Ryan Adams A.K.A “jeden z posledních...