Denní archiv:25.9.2020

Recenze | Novinky: Před 46 lety se s Neilem Youngem rozešla holka, a tak jenom hulil trávu a psal písničky. Teď se rozhodl poklad Homegrown konečně vykopat ze země a je to velká událost

Před 46 lety od Neila Younga odešla holka, a tak začal ve velkém kouřit trávu a taky o tom všem začal psát písničky. Protože si však velmi rychle uvědomil, jak hloupě jeho uražené fňukání o bývalé holce a naopak oslavování trávy a drog v době, kdy už mu táhlo na třicet vypadalo, rozhodl se album nevydat. Po 46 letech si ale dnes už 74letý Neil Young uvědomil, že jeho 28leté, ještě přeci jen nedospělé já, bylo něco, za co se nemusí stydět a holka, o které na albu zpívá – herečka Carrie Snodgress – je už stejně mrtvá (sorry za necitlivost, ale je to tak). Kromě toho, že je Homegrown album, kde je zachycen Neil Young ve vrcholné formě, je to taky věrný otisk doby a Youngova života. Tak věrný, že se přímo přenesete na Youngovu kalifornskou farmu do léta, podzimu a zimy roku 1974.

Často se do minulosti díváme nostalgicky z dnešního pohledu, a samozřejmě pak těmi alby, co byly vydány už v té době. Málokdy se naskytne takováto jedinečná příležitost, kdy máte úplně nové, dříve nevydané album, které je jako starý, ale naprosto zachovalý předmět nalezený někde v sutinách. V tom je Homegrown naprosto unikátní. Musíme si navíc uvědomit, že Neil Young je skutečná legenda. Představte si, že by se přišlo na to, že existuje nevydané album Beatles, které nahráli mezi Revolver a Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Tohle je v hudebním světě událost jenom o stupínek menší.

Neil Young (Foto: Warner Records)
Neil Young (Foto: Warner Records)

V České republice se přitom bohužel z nějakého důvodu Neil Young příliš neprosadil – možná protože tady odehrál jen jediný koncert v roce 1995, kdy zahrál v pražské Malé sportovní hale v rámci společného turné s Pearl Jam a pak už nic. V USA je to ale prakticky stejně velká legenda jako třeba Bruce Springsteen nebo Bob Dylan a přitom – i běžný Pepík na ulici asi pozná Bruce Springsteena nebo Boba Dylana a dokonce možná bude mít i nějakou píseň od nich uloženou v mobilu. Při dotazu na Neila Younga by ale na vás nejspíš hleděli jako na blázny.

Album přímo zprostředka nejlepšího Youngova období

V roce 1974 byl Neil Young v životní formě a to je další důvod, proč je Homegrown cenné album a proč sbírá body snad vlastně už předtím než si ho doopravdy pustíte. Homegrown vzniklo přesně uprostřed období mezi legendárními alby Everybody Knows This Is Nowhere (1969) a Rust Never Sleeps (1979) (to nahrál s jeho kapelou Crazy Horse) a když to zaměříme více mikroskopem, Homegrown by nejspíše vyšlo mezi alby On The Beach (1974) a Zuma (1975). Homegrown vzniklo prakticky paralelně s těmito alby a to ve třech obdobích. První nahrávání se událo v červnu 1974, další v září 1974 a třetí v prosinci 1974 až lednu 1975.

Na albu je tak i slyšet ta měnící se nálada písní dle ročních období, ve kterých písně vznikly. Nevím samozřejmě ve které části nahrávání byla nahraná která píseň. To už možná neví ani samotný Neil Young, z písní jako “Homegrown”, či “Love Is a Rose” ale člověk přímo cítí tu vůni začínajícího léta, kdežto rozvážnější “Try” a “Separate Ways” už připomínají spíše období babího léta.

U “Little Wing” je to pak jasné, když se Neil Young ptá, zatímco potichu brnká na akustiku:

The winter is the best time of them all?“

Album prostě i přes všechny jeho zvukové škrábance a nedokonalosti, je tak autentické, že vás přímo přenese do amerického Tenessee a Kalifornie 74., resp. 75. roku a máte pocit, že se na chvíli ocitáte s Youngem na jeho kalifornském ranči v Redwood City, poflakujete se s ním okolo a po pár šlucích ve studiu posloucháte jeho stěžování si na to, jak má zlomené srdce.

Důležité je to, že Homegrown bylo nahráno ještě daleko před Youngovou neslavnou érou v 80. letech, kdy se sice již oženil a vedl asi konečně spokojený a spořádaný osobní život, jenomže po tvůrčí stránce se hodně hledal a šňůru podivných desek, jakým byl třeba jeden z nejslavnějších hudebních přelapů všech dob – elektronicko-experimentální album Trans z roku 1982 –, přerušil až na úplném konci 80. let dalšími alby, na které se dodnes hodně vzpomíná Freedom a Ragged Glory (druhé bylo s Crazy Horse).

Smutné rozchodové balady i veselé huličské hymny

Kdo zná Neila Younga, tak ví, že má takové dvě základní polohy, mezi kterými přepíná – tu akustickou a tu elektrickou. Pokud nepočítáme nějaké ty nepovedené experimenty v 80. letech, některá alba jsou těžká a elektrická (noise-rocková), některá naopak akustická (country a folková, často navíc se špetkou blues) a některá jsou mixem obojích přístupů.

Homegrown je v tomto ohledu určitě tou třetí možností a mixuje jak klidné, akustické písně, tak ty, které obsahují tu youngovskou typickou venkovskou zašpiněnou elektrickou kytaru s hutným zvukem. Nedělám si iluze, že by na nové album Neila Younga stály zástupy mladých lidí, ale pokud by se někomu měl Neil Young představit, Homegrown by vlastně bylo perfektní možností. Je to album z jeho nejlepšího období a je to album, na kterém ukazuje obě své tváře.

Na úvod tu máme pomalý, zahořklý blues “Separate Ways” a Young hned ukazuje, jak jedním z jeho největších výhod je, jak vždycky dokáže mít tah na bránu, jak dokáže napřímo sdělit, co ho zrovna trápí a stejně tak, jak dokáže vytvořit sice jednoduché, ale silné refrény a silné melodie.

“I won’t apologize,”

(„Neomluvím se.“)

zpívá Young v této rozchodové písni, která má skutečně unikátní atmosféru, díky které se perfektně hodí k poslechu při západu slunce někdy o babím létě.

“Try” je tichá a díky Youngově textu i hlasu pokleslá a smutná. Hudba je ale vlastně optimistická. “Shit, Mary, I can’t dance,”  („Kruci, Mary, já neumím tančit“) projevuje se opět totální upřímnost Neila Younga, který nikdy neměl potřebu hrát okolo hudby nějaké divadlo. Prostě si nasadil svůj ošuntělý klobouk, vzal do ruky kytaru a začal hrát a zpívat. Smutné je, že ten skvělý řádek “Shit, Mary, I can’t dance,” je inspirován tím, co prý říkávala matka oné Youngovy tehdejší ex-přítelkyně Carrie Snodgress, když se opila.

V době, kdy bylo Homegrown nahráváno si však matka Snodgress vzala život, a tak tento řádek nejspíše Young umístil na album pro její poctu – takovou Youngovskou, zase 100% upřímnou. Jiný by se totiž třeba snažil najít něco, co představuje to nejlepší ze člověka. Jenže Neil Young si při vzpomínce na věčně opilou matku své bývalé přítelkyně vzpomněl jako první na tenhle řádek, a tak to tam prostě napsal. Následuje piánová píseň “Mexico” o Youngově cestě za napravením zlomeného srdce.

Nakonec mu ale stejně nejlépe srdce zahojila marihuana. “Homegrown” je prvotřídní, vtipná huličská hymna. Vtipné je, že lidé, kteří kouří marihuanu jsou většinou spojování s reggae a asi by málokoho napadlo, že jedna z možná vůbec nejlepších písní o marihuaně, jaká kdy vznikla může být klidně i country-rocková píseň. “Homegrown” je však bohužel jedna z těch písní, která utrpěla tím, že nebyla vydána dříve.

Takové jednoduché, ale velice chytlavé a vtipné písně totiž musí zlidovět. Musí se zpívat na táborácích a nejrůznějších pařbách, aby ukázaly svůj veškerý potenciál. Takhle je “Homegrown” něco jako vykopat ze země minci s obrovskou hodnotou 100 let po skončení využívání dané měny. To však nic nemění na tom, že je to vtipná a povedená píseň.

Stopy „Kmotra grunge“ jsou znát už na Homegrown

Nejpodivnější stopou alba je rozhodně pouze mluvená “Florida”, ve které Young – očividně hodně pod vlivem THC – vypráví podivný příběh o nějakém dítěti, které našel na parkovišti někde na Floridě a jeho mrtvých rodičích. Stopa je opět o tom, že Neilu Youngovi je jedno, co si lidé myslí, pokud je to upřímné. Škoda jen, že stopa není raději někde jinde. Umístit tento hrozivý příběh a jestli špetku humorný, tak hodně morbidně, hned za vyloženou koninou “Homegrown” není dvakrát vhodné, byť třeba mají obě stejnou huličskou tématiku. Podobně to platí s “We Don’t Smoke It No More” se „slajdovou“ kytarou, která neustále jezdí po kytaře tam a zpět a která následuje až moc brzy po mrazivé historce “Florida”.

Country song “Love Is a Rose” hrával občas Neil Young na koncertech, a tak je to nejznámější píseň z Homegrown. Píseň navíc nazpívala také zpěvačka Linda Ronstadt a její verze se stala v 70. letech poměrně úspěšnou.

“Kansas” je další stát, kterému Young věnoval píseň a je to odraz toho jakou část svého života strávil Young na cestě.

“Byla jsi můj vor,” zpívá Young na další “White Line” “ale já tě nechal ujet / byl jsem dole / ale vracím se zase nahoru.” (“You were my raft / but I let you slide / I’ve been down / but I’m coming back up again.”). Píseň začal hrát Neil Young s Crazy Horse už v roce 1975, ale nevydal jí na albu dokud se o 15 let později neobjevila na již vzpomínaném ikonickém albu Ragged Glory, které hodně pomohlo tomu, že se začalo Youngovi přezdívat „Kmotr grunge“. Původní nahrávka je akustická a pomalejší, kdežto pozdější verze je pořádně rozjetá. Dávám popravdě asi spíše přednost té pozdější srdnaté verzi z Ragged Glory, ale je pochopitelně velice zajímavé slyšet původní verzi “White Line”.

Přezdívku Kmotr grunge dostal Neil Young kvůli jeho typické těžké elektrické kytaře, která se nejvíce začala projevovat na albu ‘Rust Never Sleeps’ z roku 1979, ale měla již stopy na předchozích albech včetně ‘Homegrown’. Se špinavým, neuhlazeným zvukem je také spojován jeho ležérní styl hraní, který nikdy nebyl o přesnosti zahraných not, ale o tom vyloudit z kytar tu správnou barvu zvuku. Stejně tak jednoduchý, ale velice silný způsob psaní melodií kombinující temný zvuk s melodickými riffy, měl na vlnu grunge zásadní vliv.

Těméř všechny grungeové kapely 90. let se tak hlásily k odkazu Neila Younga. Young na samotném začátku 90. let společně s kapelami jako Pixies pomohl odstartovat návrat hutných kytar do středního proudu svým úspěšným albem ‘Ragged Glory’, které patří mezi jedno z jeho nejtvrdších alb. V roce 1993 Neil Young zahájil spolupráci s Pearl Jam, kdy odjeli na společné turné a nakonec to všechno dovršil dopis na rozloučenou Kurta Cobaina, který se se světem rozloučil Youngovými slovy: „Je lepší shořet než vyhasnout“ z Youngovy písně “Hey Hey, My My”. Paradoxně se pak z toho stal nejslavnější citát Cobaina.

The Truth About Neil Young And Grunge

Právě následující “Vacancy” zní dost jako z Ragged Glory a je zde ten typický válivý rytmus, který obyčejně pohání ty těžší písně Younga. Píseň je ale taky výborně zvládnutá melodicky – zapojí se harmonika nebo hravé kytarové vyhrávky. “Little Wing” je pak takový skrytý diamant alba. Hřejivá snad nejtišší píseň o dlouhých zimních večerech.

Album ukončuje utěšující, ani ne 3 minuty dlouhá píseň “Stars of Bethlehem”, na které Young zpívá:

„All your dreams and your lovers won’t protect you
They’re only passing through you in the end“

(“Všechny tvé sny a tvé lásky tě neochrání / Stejně nakonec jen skrze tebe procházejí”).

Je to úleva si pustit album, ve kterém není všechno perfektní. Album ve kterém slyšíte občas nějaké kolísání mezi hlasitostí Youngova zpěvu dle toho jak byl blízko či daleko od mikrofonu a ne podle toho, jak to někdo nastaví v Pro Tools nebo jiném softwaru určeném pro úpravu zvuku. Děkujme tedy za tuhle unikátní možnost nahlédnout do historie skrze perfektně zachované, dříve nikdy neslyšené album z roku 1975.

Neil Young – Homegrown

Vydáno: 19. 6. 2020
Délka: 35:23
Žánry: Country-Rock, Folk-Rock, Písničkář
Rozhodně musíte slyšet: 1. Separate Ways, 2. Try, 5. Homegrown, 7. Kansas, 9. White Line, 10. Vacancy, 11.Little Wing

0
0,0 rating
0 z 5 (založeno na 0 recenzích)
5 (Dokonalé)0%
4 (Nadprůměr)0%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Nejsou zde ještě žádné recenze. Buď první, kdo sdělí názor na toto album!



Deftones vydávají 25. září nové album Ohms a ještě před ním sdíleli nový singl nazvaný “Genesis”. S odchodem jednoho ze dvou bubeníků se musí potýkat australská rocková kapela King Gizzard & the Lizard Wizard, avšak nová poklidná píseň “Straws in the Wind” se zdá být těmito potížemi nezasažena. Ač je Sufjan Stevens stále znám spíš jako písničkář, který nepotřebuje velkolepé aranže, na nové písni “Sugar” zvolil opačný přístup a zdobí jej tak velkolepé elektronické aranže.

Country-popový pohodový duet vytvořili dva významní představitelé současné americké hudby Keith Urban a P!nk. S novými písněmi přišli z USA však také alternativní rockeři The Mountain Goats a z Velké Británie pak indie rockeři Nothing But Thieves.

Kompletní přehled nových písní, coverů, znovu nevydaných písní, remixů, či živých verzí tohoto týdne najdete na našem Spotify profilu:

Deftones – Genesis

Deftones vydali úvodní skladbu z připravovaného alba Ohms, píseň se jmenuje “Genesis” a vychází rovnou i s hudebním videoklipem. Ohms bude vydáno 25. září. Je to první nové album kalifornské alternativní metalové kapely po více než třech letech a bude následovat po Gore z roku 2016. Nové LP bylo vyrobeno za pomocí producenta / zvukového inženýra Terryho Data. Minulý měsíc sdíleli Deftones titulní skladbu “Ohms”. V květnu museli Deftones odložit své severoamerické letní turné 2020 s kapelami Gojira a zpěvačkou Poppy kvůli pokračující pandemii COVID-19.

King Gizzard & The Lizard Wizard – Straws In The Wind

Australská rocková skupina King Gizzard & The Lizard Wizard se nachází v obtížném období změn. Minulý měsíc skupina oznámila, že bubeník a zároveň manažer Eric Moore opouští kapelu a zůstane jim pouze jeden bubeník. King Gizzard & The Lizzard Wizard tak na čas přicházejí o svou netradiční sestavu tvořenou hned dvěma bubeníky.

King Gizzard & The Lizard Wizard však pokračují ve vydávání nové hudby. V posledních několika měsících vydali singly „Honey“ a „Some Of Us“. Dnes sdílejí novou píseň s názvem „Straws In The Wind“.„Straws In The Wind“ je jednou z písniček Lizard Wizard, kde frontman Stu Mackenzie předává vokální povinnosti jinému členovi skupiny. Otevírá se tak obvyklá otázka, na kterou však neznají odpověď ani ti největší fanoušci. Je zpěvák Stu Mackenzie onen King Gizzard a kapela je The Lizard Wizard?.

Zase tolik na tom však ale asi nezáleží. Tentokrát však je to klávesista a hráč harmonikář Ambrose Kenny-Smith, kdo se postavil do čela kapely. „Straws In The Wind“ se rozprostírá na téměř šesti minutách. Je to většinou akustický groove s inspiracemi směrem k blízkovýchodním modlitebním písním. Zatím je to každopádně známka toho, že kapela je schopná hrát složité rytmy, i když má jen jednoho bubeníka na plný úvazek.

Sufjan Stevens – Sugar

Americký detroitský skladatel a písničkář Sufjan Stevens má další novou skladbu ze svého připravovaného alba The Ascension. „Sugar“ přichází s novým hudebním videem, které obsahuje choreografii od MacArthura Fellowa Kyla Abrahama. Režisérem je méně známý, ale talentovaný filmař Ezra Hurwitz.

„’Sugar’“ je v konečném důsledku o touze po dobrotě a čistotě (a skutečné čerstvosti),“ uvedl ve svém prohlášení Sufjan Stevens. “Na první pohled je píseň jen klišé, ale poselství je naprosto nezbytné: nyní je čas shromáždit to, co je dobré, čisté a hodnotné, udělat to po svém a sdílet to s ostatními. Nakrmte svou duši a promluvte s novou životní chutí s těmi kolem vás. Darujte si navzájem lásku, úctu i bolest. Zbavte se všech starých zvyků, všech starých způsobů myšlení a jednání, všech dřívějších praktik – „obvyklého podnikání“ – a přineste světu nový život. Toto je naše povolání,” vysvětloval Stevens hluboký filozofický kontext písně.

Nové album Sufjana Stevense vychází 25. září v návaznosti na album z roku 2015 Carrie & Lowell a bude obsahovat dříve sdílené písně „America“ a „Videogame“. Začátkem letošního roku dorazila také druhá strana singlu “My Rajneesh“, která je píseň s tématem o indickém filozofovi a duchovním vůdci Bhagwanu Shri Rajneeshovi.

Rise Against – Broken Dreams, Inc.

Americká punk-rocková kapela Rise Against vydala zbrusu novou píseň “Broken Dreams, Inc”. Je to jejich první nová skladba za poslední tři roky a první v rámci nové smlouvy se společností Loma Vista Recordings. Doprovodné animované / komiksové video k písni obsahuje záběry z komiksu Dark Nights: Metal od legendární americké komiksové společnosti DC Comics, který nakreslil Greg Capullo.

“’Broken Dreams, Inc.’” hovoří o dnešním měnícím se prostředí americké společnosti, o příležitostech, které jsou k dispozici některým, ale jiným ne. O tom, že jsou spíše k dispozici lidem, kteří jsou schopni těžit peníze díky podvodům, oproti těm, kteří zůstanou pozadu, kteří trpí a skončí jako oběti.” Jak vyrovnáme podmínky, aby každý mohl mít skutečnou šanci dosáhnout amerického snu? “ Zpěvák / textař Tim McIIlrath o písni řekl. “Jedno slovo: narušení. Musíte dát moc do rukou lidí, ne do rukou byznysu, musíte si vážit lidí a komunity nad ziskem. Nemůžete mít zemi spravovanou akcionáři ani svět spravovaný akcionáři, svět, který si cení především zisku, protože především zisk může mít pro lidstvo nebezpečné následky.”

Nothing But Thieves – Impossible

Anglická rocková kapela Nothing But Thieves měla premiéru na další novou skladbu z připravovaného alba skupiny Moral Panic. Nejnovější píseň má název “Impossible“ a nyní si ji můžete stáhnout prostřednictvím digitálních prodejen a nebo poslechnout přes streamovací služby.

„Svým způsobem je “Impossible” úplným protikladem všeho ostatního na albu, které obsahuje spoustu úzkosti a zmatku ohledně toho, co se teď děje na této planetě,“ říkají v prohlášení k vydání singlu Nothing But Thieves. „Tahle píseň se stala opakem …. Byla to chvíle úlevy, kterou jsme my i album potřebovali.“

„Impossible“ je čtvrtou vydanou skladbou z chystaného alba Moral Panic, která následuje po písních „Real Love Song“, „Is Everybody Going Crazy?“ a „Unperson.“ Celé album dorazí 23. října.

Kapela Nothing But Thieves také ohlásila turné po Velké Británii a Evropě, které má zahájit v září 2021. Úplný seznam termínů a veškeré informace o vstupenkách najdete na NBThieves.com.

The Mountain Goats – Get Famous

Americký projekt The Mountain Goats sdílel píseň “Get Famous, druhý singl z připravovaného 19. alba Getting Into Knives.

Nová píseň „anti-fame“ je oduševnělá, dotvořená rohy a vintage varhanami a odkazuje na zesnulého chicagského písničkáře a vizualistu Wesleyho Willise (viz například řádek „Wesley Willis mi řekl, jak o vás psát“).

V tiskovém prohlášení řekl frontman John Darnielle: „Kdybych vám všem řekl, kolik legrace jsme při nahrávání měli, neuvěřili byste mi, ale doufáme, že to dorazí až k vám.“

Keith Urban – One Too Many (with Pink)

Spojení, které možná není úplně tradiční – velké popové star a americké country hvězdy se zrodilo v USA, ale ostatně jsou to Spojené státy americké. Pohodová píseň P!nk a Keitha Urbana se jistě bude líbit všem těm, kteří potřebují od toho chaosu v současné pandemické době plné nejistot trochu odpočinout.

Sledujte pravidelně aktualizovaný playlist nových písní na našem Spotify profilu:

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Před 46 lety se s Neilem Youngem rozešla holka, a tak jenom hulil trávu a psal písničky. Teď se rozhodl poklad...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: MGMT znovu nalezli hravost a radost z hudby. Little Dark Age je skvělý způsob, jak oživit skvělou kapelu, na kterou se...