Denní archiv:10.1.2021

David-Stypka-

David Stypka patřil k největším českým hudebním objevům poslední dekády a jeho pěveckými, skladatelskými a textařskými dovednostmi se mohl jako jeden z mála srovnávat i s velkými zahraničními hudebníky. Vydal 2 alba Čaruj a .neboj. Obzvláště to druhé produkované častým spolupracovníkem Anety Langerové Martinem Ledvinou sklízelo mediální chválu, nominace na ceny a hlavně i zasloužený ohlas veřejnosti. David Stypka, jak už jste možná slyšeli, bohužel předčasně opustil tento svět kvůli zákeřné rakovině slinivky. K připomenutí jeho odkazu nabízíme náš výběr 10 jeho nejlepších písní.

10. Dobré ráno, milá (s Ewa Farna)

Duet “Dobré ráno, milá” je jednoznačně komerčně nejúspěšnější písní Davida Stypka, která pronikla dost možná i díky angažování Ewě Farne do českých rádií. Nepatří to mezi ty vůbec nejlepší písně Davida Stypky, proslavila jej ale i mezi masovými posluchači, za což jí můžeme být vděční. Jedná se přeci jen o píseň, která je sic rádiově přívětivá produkcí a příjemnou, jemnou melodií, ale textově je na rádia nezvykle vážná a utrápená.

9. Díry

První album Davida Stypky z roku 2014 mělo v sobě mnoho folkového a písničkářského nádechu. Píseň “Díry” k tomu nabízí navíc také rytmy s vlivy latinskoamerické hudby a široké spektrum použitých nástrojů od ručních bubnů po melotron akcentují výborné muzikantské výkony jeho kapely Bandjeez.

8. Nebolelo

“Nebolelo” nabízí velice zajímavý zvuk, který zní se svou deštivou atmosférou a velkolepými pompézními dechovými party velmi anglicky. David Stypka ukázal na této písni svou alternativně rockovou část. “nebolelo” obsahuje výborné kytary a je to jedna z nejlepších ukázek síly Stypkových vokálů.

7. Dělám

První album Čaruj mělo sic o poznání skromnější produkci, avšak bylo velmi autentické tím, jak dokázaly vyjádřit skrytou poetičnost Stypkova frýdecko-místecka, kde se střetává těžká industrializace s nádhernou přírodou Podbeskydí. Píseň “Dělám” jakožto existenciální balada zkrachovalého hudebníka bez peněz patří mezi nejsmutnější písně Davida Stypky, ale zároveň mezi jedny z těch, kde můžeme nejlépe poznat jak jeho, tak místa odkud pochází.

6. Osudová

Debut Davida Stypky však obsahuje také optimističtější momenty. “Osudová” však není klasickou radostnou písní, ale spíše jakýmsi klidným a nostalgicky laděným pohledem na vzpomínky a časem zašlé fotografie.

5. Lodivod

Dobrodružně laděná píseň “Lodivod” je jako balada o námořníkovi, co pluje v severských mořích z vyhnanství zpět do míst, kde jej má někdo rád. Stypka však pochybuje a přemýšlí, jestli tomu doopravdy tak je a jestli bude doma svou láskou přivítán, ale nezbývá mu nic jiného než se zkusit vrátit. Zvukem se jedná o jednu z nejvíce alternativních Stypkových písní. Zvukem trochu připomíná anglické Radiohead nebo starý zvuk Coldplay.

4. Loučit

“Loučit” je soulově orientovaná píseň s retrospektivními pohledy v textech s ústřední tématikou druhého alba Stypky, která se točila okolo rozpadlého vztahu. Stypka v obrazném textu pracuje zajímavě s časem a známou fyzikální kvantovou teorií, která tvrdí, že naše vnímání času je ve skutečnosti možná špatné, protože ve fyzikálním světě budoucnost předurčuje minulost, nikoliv naopak. Stypka vytvořil jeden z nejlepších momentů jeho textařské práce.

3. Neboj

Ač v diskografii Stypky nejdeme mnoho písní, ve které odhaluje svou křehkost, “Neboj” je jedna z posilujících písní, která se proti temnotě snaží bojovat. Stypka odvedl perfektní práci v přesném popisu jeho psychických problémů. Kdo zažil deprese, úzkost nebo nespavost, okamžitě rozumí tomu, o čem Stypka zpívá. Žánrově rozmanitá píseň by se dala zařadit někde mezi rock, folk, soul a americký heartland rock.

2. Kříž

Euforická píseň s křesťanskou tématikou patří mezi nejsilnější písně, jaké David Stypka se svou kapelou Bandjeez napsal. Výborně jí popsal blogger Josef Martínek, autor blogu Na volné noze na svém webu Hudební srdcovky, pro kterého je “Kříž” vůbec nejvíce zásadní píseň Davida Stypky: Píseň je o podle něj tom, že každý si neseme nějaký svůj kříž, ale neseme si jej dobrovolně a namísto toho, abychom udělali to, co někde v hloubi naší neuronové sítě víme, že máme udělat, raději ten kříž neseme dál a dobrovolně trpíme víc než je nutné. Bojíme se totiž ze všeho nejvíce přiznat si, že máme problém, musíme vystoupit z komfortní zóny a musíme s ním něco udělat.

1. Jericho

Nejvíce srdcervoucí píseň Davida Stypky, která je středobodem jeho druhého alba .neboj. Píseň obsahuje opět silnou křesťanskou, ale i historickou tématiku, když odkazuje na jedno z nejdůležitějších míst lidské historie, které je známé jako první město, na které narazili Izraelité po přechodu řeky Jordán a je to také dle archeologických důkazů jedno z vůbec prvních osídlení (měst, chcete-li) na světě. David Stypka v písni vzpomíná prostřednictvím této silné symboliky na svůj vztah, lituje jej, ale snaží se utěšit svou bývalou lásku v tom, že její bolest ustane. Stypka zpívá, že někde v dálce života člověk dojdou oba konečně do své země zaslíbené — do svého Jericha a najdou jinou lásku, či spokojený život.

Poslechněte si náš playlist vybraných 10. nejlepších písní na počest Davida Stypky:

Foto: Bandzone.cz, Katarína Orešanská

od Patrik Müller -
Daniel Landa Blanický manifest

Je to zajímavé, ale české hudební osobnosti se zdají mít na současnou pandemickou situaci dost odlišný pohled než ty zahraniční. Zatímco v zahraničí se do jakési “lockdownové opozice” staví prakticky jen osamělí vlci – Van Morrison, Eric Clapton a kapely Five Finger Death Punch, tady to snad vypadá na to, že platí nějaká univerzální shoda na tom, že je třeba okamžitě znovu povolit hraní koncertů. V nové písni “Blanický manifest” se tak spojili rozdílné, ale velké hudební osobnosti jako Daniel Landa, Josef Vojtek z kapely Kabát, Václav Bláha z Divokej Bill, Roman Izaiáš z kapely Doga nebo František Černý z Čechomor.

Z části je to logické. Zahraniční hudební osobnosti nejsou až tolik závislé na koncertech jako ty české. Ale stejně. I zahraniční celebrity musí mít astronomické výpadky příjmů. U nás se však už v létě drželi za ramena Tomáš Klus s Danielem Landou – osobnosti dost rozdílné jak svou hudbou, tak názory.

Když se spojí Landa, a frontmani skupin Kabát, Divokej Bill i Čechomor

Hudebníci musí mít vůbec z této situace těžkou hlavu. Na jedné straně chtějí hrát, na druhé straně mají někteří z nich obavy z toho, že by se něco mohlo semlít a zrovna ten jejich koncert by byl znám jako počátek další z už několikátých vln pandemie. Navíc jsou tu fanoušci. Koronavirus rozděluje společnost jak snad každá výrazná událost poslední doby.

Díky internetovým alternativním zdrojům zpravodajství a sociálních sítím si svou pravdu najde každý a to velice rychle, pak si zaleze do své komnaty ozvěny a ta mu ani nedovolí vyslyšet názory z jiné strany a když dovolí, jsou to názory ty nejextrémnější a nejabsurdnější, které jej ještě více utvrdí v tom, že má pravdu.

Na koncert by tak třeba přišli i lidi, co jinak daného hudebníka neuznávali. Začali by jej brát jako hrdinného bojovníka proti nesvobodě. Někteří by však byli kvůli tomu schopni s danou kapelou/hudebník i nadobro skoncovat. Řekli by si: Proč mám poslouchat někoho, kdo ohrožuje životy lidí? Do toho se ale otočíte a za vámi stojí rodina, která potřebuje nakrmit. Kapely jako Kabát nebo Divokej Bill mají svých rezerv ještě asi dost, ale co takoví jako Zrní, Květy, ale i třeba Dymytry, jejíž zpěvák Jan Macků také v klipu účinkuje?

Five Finger Death Punch schytali za svou píseň s tématy pandemie také velkou kritiku, jejich “Living the Dream” je však popravdě v porovnání s “Blanickým manifestem”, včetně profesionálního videoklipu, i přesto že také míchá páté přes deváté, kvalitním a legitimním hudebním počinem kritizující poměry v současném USA:

Obyčejní lidé, kteří jindy na hudebníky nadávali, že jsou to povaleči si tak konečně mohou říct, že to hudebníci nemají v této době jednoduché. Že jsou na jedné lodi.

Výsledkem takového tlaku ze všech stran nemůže být nic jiného než křeč. Ty bývají v lidském organismu způsobeny přetížením svalů, tedy přílišnou zátěží a nedostatkem minerálů, v třetím případě pak jako u muzikantů, obojím.

Právě takovou křeč slyšíme z patrně nejposlouchanější písně tohoto týdne – “Blanický Manifest”.

Amatérská verze Rammstein míchající jablka s hruškami

Pokud tenhle článek čtou pravidelní čtenáři MusicNOW, možná se chytají za hlavu.

Náš web totiž nikdy nebyl o tom, abychom tu informovali o každé populární písničce, která se dnes vydá. “Blanický Manifest” je ale takový fenomén (v současnosti nejsledovanější české video na YouTube) a zároveň takový bizár, že si prostě reakci zaslouží. Daniel Landa a Josef Vojtek, resp. Kabát pro mnohé měřítkem hudební kvality být nemusí, ale na písni se zúčastnili i další. Frontmani kapel Divokej Bill a hlavně Čechomor. Toho Čechomoru, který spolupracoval s Ivanem Králem a britskou legendou, samotným frontmanem Killing Joke Jazem Colemanem. Říkali jsme si tedy, že si tenhle prazvláštní počin zaslouží nějaký rozbor.

Hudbou je to vlastně snad nejvíce klasická Landovská písnička,jaká by mohla být. Kompozice si chce vynutit dramatičnost, k tomu je slyšet výraznou basu, co tam ve středu pomyslného studia netrpělivě a naštvaně poskakuje jako boxer před zápasem. Hutné kytary mají znít tvrdě, ale popravdě zní pod vlivem jejich digitální produkce poněkud povadle. I z Landových nejvíce přímých písní minulosti jako “Holky a mašiny” zněly kytary daleko lépe a byly správně špinavé. Nejzajímavějším prvkem produkce úvodu jsou tak housle, o které se patrně postaral multiinstrumentalista Jiří Vopava a dodávají jinak poměrně amatérské produkci jistou důvěryhodnost.

Takhle se dělá tvrdá hudba, která je politicky zabarvená, která má koule a ze které jde mráz po zádech. Rammstein byli vždycky perfektním případem radikálního centrismu, který uměl provokovat extrémisty zleva i zprava. Landa by chtěl být soudě dle jeho projevu v PSP nejspíše někým podobným:

Nejhorším prvkem je naopak jakýsi buďto syntezátor nebo dozvuk kytarového efektu který je slyšitelný okolo času 0:27 skladby a nesmíme zapomenout ani na bizarní sólo na theremin, které z celé produkce písně dělá už úplnou frašku. Všehochuť kombinující klasickou hudbu, rockovou hudbu, něčeho málo z elektroniky zní jako nějaká verze Rammstein nahraná pár kamarády ve zkušebně na vesnici, co byla kdysi chlívkem.

Zní to zkrátka bohužel produkčně i kompozičně celé dost blbě. Kde je kvalita produkce písně “Protestsong”, která je opravdu působivá a nebál bych říct, na světové úrovni?

Takhle to ale dopadá, když je hudba až na druhém místě.

Pojďme se však podívat na tu druhou část.

Landa na to navazuje jeho typickým burcujícím polo zpěvem inspirovaným středověkými válečnými chorály. Musí se uznat, že je v tom pořád kus charisma, a i po těch letech to funguje.

Poté, co ve videoklipu vidíme patrně majitele a jeho zavřenou restauraci, Landa píseň začíná zvoláním: “Slyšíte nás, my nejsme děti,” kterým očividně naráží na slavné spontánně skandované heslo, které se stalo symbolem sametové revoluce a které bylo skandováno jako reakce na proslov Miroslava Štěpána, tehdejšího poslance federálního shromáždění, který prohlásil ve svém projevu ze střechy směrem ke stávkujícím zaměstnancům ČKD: “V žádné zemi, ani v rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby 15leté děti rozhodovaly o tom, kdy odejde prezident nebo kdo se jím stane.”

Heslo „Nejsme děti“ patří mezi významné symboly sametové revoluce:

Landa zkrátka srovnává současná vládou vydaná opatření a omezení kvůli pandemické situaci s represí komunistického režimu. Nehodlám tady rozebírat to, jak je to vlastně s touhle pandemií a jestli by bylo nejlepší všechno otevřít nebo ještě víc zavřít, ale srovnávání má vždycky nevýhodu tu, že není přesné.

Pokud se jedná o humorná přirovnání (tak jak jsem produkci této písně přirovnal k vesnické verzi Rammstein), tak není důvod se nad tím pozastavovat, ale tady jde přeci jen o nejdůležitější události moderních dějin Česka a Slovenska, a tak by to asi přesné být mělo. Neříkám, že vše, co vláda dělá, je v pořádku a neříkám, že všechna opatření jsou v pořádku z hlediska omezování osobní svobody, ale faktem zůstává, že se jedná o epidemii, kterou by pouhá chřipka nezvládla způsobit a pokud to nevidíte ve svém okolí, tak buďte rádi, že máte větší štěstí než jiní.

Motivace omezování svobody je tak dost jiná. Zatímco jindy to bylo kvůli politické ideologii a kvůli osobním ambicím vlády, nyní je to sice nejspíš zčásti taky kvůli osobním ambicím druhých, ale pak je zde výrazný rozdíl – kvůli skutečnému zmírnění epidemie, která by stála život, zdraví a trápení mnoha lidí. Teoreticky se může stát, že “nejsme děti” tehdy řval na Štěpána někdo, kdo na COVID dnes umřel, a to ukazuje na absurditu celého přirovnání.

V síti a rychle plynoucí čas: Odbočující témata, které Landa v textu vyjádřil povedeně

Další řádky o tom, jak doba letí, lidé stárnou a lidé volají do tmy, kdo je s nimi, je vcelku povedená. Landovi se povedlo dobře shrnout pocity mnoha lidí. Čas bohužel kvůli tomu, jak jej vnímáme, utíká velice rychle, pokud jenom celý den sedíte doma a nikam jinam moc nemůžete. To je smutná pravda.

Zajímavé je, jak pak píseň překvapivě rychle odbočí tématem jinam. Je tu možný odkaz na Klusákův dokument o chlípnících na internetu, velmi populární v kinech těsně před tím než se nám obrátily životy vzhůru nohama, V síti (později je ve videoklipu zobrazen frontman kapely Dymytry Protheus, který se dívá na hlouček dětí a buďto nechtěně nebo chtěně – přes ten amatérismus narychlo zpachtěného videoklipu to není poznat – vypadá jako pedofil). Hlavně je zde ale nějaká starost nad ztrátou soukromí a zneužití dat nejen úchyly, ale i velkými technologickými giganty.

“Pavoučí sítě” je vcelku dobré přirovnání, pasáž “v úkrytu číhá na tvé dítě” pak působí sic trochu jako strašení dětí na táboře, pokud to má sloužit jako osvěta bezpečnosti na internetu, vlastně proč ne. Ohledně deviantů na internetu a ztráty soukromí, či osobních informací by měl být opatrný každý. Zvlášť v době home office a on-line škol.

Škoda, že Landa podobným tématům nevěnoval celou píseň, určitě by se jednalo o lepší píseň než “Blanický manifest”.

Refrén je pak směs nějakých klišé a prázdných frází. Občas není netečnému českému člověku sem tam špatné připomenout, že: “Moc, to jsi ty”. V refrénu pak přichází ještě zmínka o tom, že nemůžeme mlčet, protože mlčení je souhlas.

Plně bych Landu podporoval v případě, že by těmito frázemi burcoval naše obyvatelstvo třeba před volbami, kdy se i v našich nejdůležitějších volbách do Poslanecké sněmovny pohybují v posledních volbách volební účasti jen okolo 60 %. Nějaké volby do krajů nebo senátu raději ani nezmiňovat. V roce 1990 to pro srovnání bylo 96,79 % a v sousedním Rakousku to bylo při posledních volbách okolo 80 %. Ono nadávat je jedna věc, ale jde o to taky s tím něco udělat, když má člověk v našem demokratickém parlamentním systému tu nejlepší možnost.

Landa vs. Buddhismus

Zmínka o smrtce v reklamě je popravdě i vcelku trefná. Je sice ironické, že proti reklamnímu kýči bojuje zrovna tahle píseň plná kýče, ale v tom s Landou a spol. nelze nesouhlasit. Ta nová temná reklama “Děkujeme českým zdravotníkům“ běžící na komerčních televizích i České televizi, mající, jakože vystrašit lidi, aby dodržovali opatření, nejsou vůbec košer a jsou daleko za hranou toho, co by si měla jakákoliv televize, obzvlášť ta veřejnoprávní, dovolit odvysílat. Lidi mají svých problémů dost a nepotřebují sledovat v reklamním bloku katastrofické reklamy o tom, jak se ženě udusil muž po zápalu plic způsobeným Covidem. Když tuhle reklamu pustili o vánočních svátcích mezi pohádkami, dost mě to rozčílilo.

Z hlediska filozofického je zajímavá věta: “Povstat nebo zavraždit své touhy”.

Buddhismus třeba hlásá, že utrpení je touhou způsobeno. Buddhisté odkazují na touhu po radosti, hmotných statcích a nesmrtelnosti, což jsou všechno touhy, které však nelze nikdy uspokojit a výsledkem je, že jejich touha může přinést jen utrpení.

Landova filozofie je však úplně opačná. Vzpomínáte? “Touha je zázrak, kámo zázrak.” Pro Landu je naopak touha hnacím motorem a důvodem, proč žít. Pokud vám někdo vezme touhu, je to dle Landy život velice omezený. V západním světě jsou však myšlenky buddhismu velmi oblíbené, a ne každý zřejmě sdílí Landův pohled na svět, kdy je touha jednou z hlavních hodnost.

“Touha” byl možná největší Landův rádiový hit. Landa na ní pěje ódy na touhu jakožto na jednu z nejdůležitějších životních hodnot:

Další hodnotou, ke které se Landa hlásí a která je pro něj důležitá je osobní svoboda. Tady jde právě vidět problém toho, když se něco sděluje písní. Hlupák si to poslechne a řekne si: “Jasné, svoboda. Nas**t na všechna opatření.” Ani samotný Landa přitom dle jeho projevu v Poslanecké sněmovně odmítání všech nařízení nepropaguje. Pro Novinky.cz dokonce tvrdil, že mu ani moc nejde o to, aby se konaly koncerty (nebo alespoň ty velké). Jenže sdělení písně přímo nabádá ke špatné interpretaci.

Ač to není jednoduché, tak bohužel jsme se ocitli v době, kdy není východiska. Pokud někomu pomůže narychlo zprodukovaná variace na český agrometal doplněná o pár dojemných smyčců a k tomu pár rádoby bojovných frází, pak je to asi lepší, než kdyby propadl člověk úplně frustraci, depresi nebo úzkosti. Domnívám se, ale že to všechno právě ještě více zhorší.

Landův projev v Poslanecké sněmovně byl vcelku rozumný, píseň ale může vykonat víc zmatku než užitku

Falešný narativ bojovníka občas může skončit špatně – názornou ukázku jsme mohli vidět před pár dny v americkém Kapitolu, kde se za tuhle hru na bojovníka a za smyšlenou nespravedlnost, položila život jedna americká vojenská veteránka. Doufejme, že tady to takto daleko nedojde.

Mě se přitom popravdě vždycky Landova bojovnost, zápal a odhodlání vcelku líbila. Jeho (ne)slavné vystoupení s kohoutem na Slavících podle mě byla ohromná legrace, ale i dobrá pilulka pravdy trochu připomínající situaci, kdy je moderátorem předávání cen britský komik a scénárista Ricky Gervais. Některé jeho písně z minulosti považuji (asi narozdíl od většiny českých hudebních kritiků) za povedené. Třeba již zmiňovaný “Protestsong” je podle mě alespoň po hudební stránce skoro geniální píseň.

Po textové se mi na ní líbí, jak je symbolem Landova přerodu a “deradikalizace”. “Protestsong” je jakási smutná balada bývalého příslušníka neonacistkého hnutí, které tady mělo v 90. letech silnou základnu. Landa pochopil, co je to skutečně milovat národ a co je to skutečné vlastenectví a snaží se znuděný a netečný národ, který tolik let trpěl nadvládou jiných národů, k něčemu vyburcovat. Jako by na ně řval jako mentální kouč, kterého Landa také dělal v jeho “Žito 44” období sportovcům: “Jste už konečně svobodní, tak se proberte, vzchopte se trochu a nenechte si kálet na hlavu!”

Okolo “Protestongu” byla ve své době velká kontroverze. Jsou zde lidé nesoucí mrtvolu zabalenou v české vlajce. Vlevo je nějaký snědý klučík, vzadu jsou lidé s plešatou hlavou a uprostřed jde jakýsi muž s židovským kloboukem. Snad nejsem naivní, ale domnívám se, že se nemělo jednat o sdělení „mohou za to Židé,“ ale naopak spojující symbol toho, že Židé jsou součástí našeho národa. Stran videoklipu je každopádně píseň povedená jak po skladatelské, tak po hudební stránce:

Bylo to v době po opoziční smlouvě, kdy docházelo ke zklamání lidí v demokracii a jely na plné obrátky politické aféry typu Gripen, D47, Olovo, Gross, Krejčíř, Dalík a vypadalo to, že společnost jen nechápavě přihlíží co to ti politici na občany zkoušejí. Kradlo se navíc mimořádně hojně v období, kdy jinak klidné Česko postihly nevídaná přírodní katastrofy v podobě staletých, či dokonce tisíciletých záplav 1997 a 2002.

Tahle Landova snaha byla sympatická. Stejně jako některá neúčinná vládní opatření ale Landa bojuje proti vzduchu, či zapálenému lesu a nebo právě těm záplavám, které nejdou zastavit. Vir je součást přírody a proti tomu se moc bohužel bojovat nedá. Musíme nějak doufat, že se to přežene a zanechá to co nejmenší ztráty na našem fyzickém i psychickém zdraví.

Stejně jako některá neúčinná vládní opatření ale Landa bojuje proti vzduchu, či zapálenému lesu a nebo právě těm záplavám, které nejdou zastavit

Nyní Daniel Landa bohužel způsobuje křeč svým kolegům i lidem, co jej následují. Není to totiž bohužel tak vysvětlující a vyvážené jako jeho projev na půdě Poslanecké sněmovny, který spíš působil jako projev jakéhosi radikálního centrismu než anti-covidové opozice. Jednou budou mít vztek na opatření, podruhé budou mít strach, že ohrozí někoho ze známých. Lidi budou nad celou situací ještě více přemýšlet, budou mít ještě víc dilemat, budou zažívat ještě víc zmatení, a ještě více trápení. Škoda, že Landa nevyužil svůj dar na mentální koučing a svou píseň nevěnoval skutečnému posílení národa, ale spíše k ještě většímu chaosu.

Interpretovat písně totiž není lehké a v písních si často každý může najít to, co potřebuje. Ostatně i mé vysvětlení výše může být zavádějící nebo vyloženě špatně domyšlené. Lépe by tak Landa udělal, kdyby pouze přednesl svůj projev, který měl v sobě leccos rozumného a protest songům se pro tentokrát úplně vyhnul.

A když už si nemohl pomoci, mohl to alespoň udělat s větším stylem.

Landův “Blanický manifest”:

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

AKTUALITY

NOVINKY

Recenze | Novinky: Ignorance folkové skupiny Tamary Lindeman The Weather Station umí posluchače uklidnit jejím sametovým hlasem, ale také jej nenápadně upozornit na problémy...

SÍŇ SLÁVY

Recenze | Novinky: Fiona Apple nahrávala 7 let album Fetch the Bolt Cutters v domácí karanténě, aby nám jej mohla vydat, až budeme v...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Karanténní album Charli XCX How I’m Feeling Now posouvá hranice, ale ne vždycky k příjemné hudbě Charli XCX vydává svou “karanténní” nahrávku...