RECENZE | Novinky: Z hořkosladkého podbeskydí přichází David Stypka a jeho nové album Neboj. zní skvěle

Frýdecko-místecký David Stypka sice není nováček – v roce 2014 vydal své první album Čaruj a minulý rok EP Jericho. Neboj. se ale jeví jako jeho zatím nejvíce komplexní album. Produkoval ho Martin Ledvina a i tento producent stojící i třeba za alby Debbi, Mandrage, Marka Ztraceného nebo Anety Langerové, svědčí o tom, že David Stypka je připraven rozjet to ve velkém. Nemluvě o tom, že mu na desce hostuje překvapivě Ewa Farna.

Obrod folkové hudby za mořem se projevuje i na české hudební scéně a protože je v českých stojatých hudebních vodách jinak více méně mrtvo, je to skvělá zpráva. Je to přitom tak logické – folk tady měl odjakživa velkou tradici. Novou vlnu folkové hudby u nás odstartovala již dříve třeba Radůza, ta je ale přece jen svým stylem hudby střednímu proudu trochu vzdálenější a tak až rané písně Tomáše Kluse a posléze hlavně skupina Jelen (které Stypka dělal na turné předskokana) byli těmi, kterým se podařilo dostat folk i do komerčních rádií a širšího povědomí i příležitostných posluchačů hudby.

Na Stypkovu hudbu tak český posluchač je připravený, otázkou zůstává, zda je připraven i na Stypkovy texty. Ty totiž nejsou zrovna světlé. Jsou plné úzkosti a strachu. Přitom ale rozhodně nejsou beznadějné. Jsou spíše o trnitém hledání duševní pohody o střídání ponurého deště, o dlouhých, probdělých, podzimních nocích a naopak o střídání slunce a pozitivních vyhlídek. Jenže průměrný posluchač na tohle příliš nehledí. Na verše jako:

“Občas si hrajeme taky
na nájemné zabijáky,”

nebo “V koupelně jsou vlasy / měl jsem zase stavy,” posluchač rádia Impuls dost možná není připravený. Přitom hudební obal je velice jemný, i s přispěním produkce Martina Ledvina táhne album Neboj. jednoznačně do umírněných středoproudých vod. Skládá se z obvyklých nástrojů. Slyšíme hlavně kytary, piáno, klávesy a smyčce.

Texty Davida Stypky jsou silně autobiografické, jeho hlasový projev je velmi charismatický a má duši – to co postrádá řada technicky lepších zpěváků. Album zahajuje mimořádně silná trojice písní “Neboj”, “Loučit” a “Jericho”. V písni “Neboj” se naplno ukazuje drsno-jemná atmosféra, která jakoby odrážela život v podbeskydí s krásnou přírodou okolo, ale průmyslovými komíny a spoustou deště uprostřed. V “Loučit” Stypka popisuje kouzelný příběh o malém klukovi, co probrečel spoustu nocí a o tom, jak časem pochopil, že celou tu dobu propakal, protože se loučil s jeho milovanou.

V této druhé písni převádí David Stypka svůj nejlepší hlasový výkon, který společně s hudbou místy silně připomíná americkou kapelu Red Wanting Blue. Následuje nejvýraznější hit alba – píseň “Jericho”, který pokračuje v tématu loučení. Čtvrtá je “Dobré ráno, milá” s již zmiňovaným překvapivým hostem Ewou Farnou. O tom, jak je dobrá zpěvačka se všeobecně ví. Když člověk poslouchá písně jako tyhle s jejím hlasem, napadá ho, jaká je to škoda, že ji nikdo neumí napsat pořádné písně pod jejím vlastním jménem.

Druhá polovina alba je bohužel o úroveň slabší. Vyčnívá předposlední “Nebolelo”, ale jinak je to už spíše dohrávání již vyhraného zápasu. Silné melodie už začínají chybět, texty nejsou tak hladké jako v úvodu a začínají drhnout. Jsou pořád kvalitní, ale projevují se pasti tvrdé češtiny. Utahaná druhá polovina alba ovšem nenechá zapomenout na výborný úvod desky. Kdybychom měli takových Davidů Stypků na naší hudební scéně více, určitě by nám to nevadilo.

David Stypka & Bandjeez – Neboj.

Vydáno: 9. 5. 2017
Délka: 44:10
Žánr: Alternative pop/rock, Adult pop/rock, Folk-rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Neboj, 2. Loučit, 3. Jericho, 10. Nebolelo