V obodbí Vánoc proběhla tiskem zpráva, že novozélandská zpěvačka Lorde zrušila z politických důvodů koncert v Izraeli. Přidala se tak k dlouholetým zastáncům (nejen) kulturního bojkotu Izraele a hnutí BDS Brianu Enovi a Rogeru Watersovi. Tito dva nejhlasitější podporovatelé bojkotu se snažili od koncertu v této blízkovýchodní zemi odradit také mnoho dalších umělců a jejich naléhání udolali třeba Thom Yorke z Radiohead a nebo Nick Cave, kteří se Izraele zastávají. A dobře dělají!
1. Hudba není politická zbraň
Ať už jsou vaše postoje v izraelsko-palestinském konfliktu jakékoliv, neměli byste zapomínat, že hudba nemá sloužit jako politická zbraň, která přidělává lidem potíže a rozeštvává lidi proti sobě. Možná to bude znít jako klišé, ale co jiného je smyslem hudby než to, aby pomocí ní mohli lidé upustit páru, uvolnili se, přenesli se do tak trochu jiného světa odděleného od osobních problémů a taky co jiného je smyslem hudby než to, aby hudba spojovala lidi? Hudební bojkot Izraele představuje přesný opak samotné podstaty hudby.
2. Nakonec to jsou obyčejní lidé, kteří trpí
Tohle je asi vůbec nejzávažnější důvod, kteří přispěl k tomu, proč tento článek vůbec vznikl. Pokud Izrael a nebo Palestina udělá nějaký krok, který bude stát tu druhou stranu lidské životy, budou zde zranění a nebo psychické újmy, budou za těmi rozhodnutími stát hlavně politici, nikoliv samotní lidé. Ani pokud bychom se bavili o civilním terorismu, není možné tento strašný jev vztahovat na celou společnost a řídit se principem kolektivní viny.
Jsem přesvědčen, že většina obyvatel Izraele i Palestiny by si přála prostě klid pro svůj život. Norská organizace Fafo Research Foundation ve svém průzkumu z roku 2010 zjístila, že 73% Palestinců si přeje zahájit mírové jednání s Izraelem. Bohužel palestinští představitelé byli vždycky proti jakémukoliv kompromisu. A to se to pak těžko jedná.
3. Izrael může být jen těžko viděn v konfliktu jako “ten špatný”
Následující část textu již může být kontroverzní a nikoliv politicky nestranná, je každopádně založena na faktech a historických událostech.
Pojďme nejdříve ještě zpátky k běžným lidem a nikoliv k politikům. Podle průzkumů Tami Steinmetz Center for Peace Research (TSC), Tel Aviv University a Palestinian Center for Policy and Survey Research (PSR) si přeje 53% Izraelců a 52% Palestinců, aby existovaly 2 státy, které spolu budou vycházet. Dokonce ani když se podíváme na Izraelskou vládu a na historii jejich kroků, těžko z toho může vyjít Izrael jako ta špatná strana. Izraelská vláda nabídla palestinské vládě řešení dvojitého státu hned pětkrát.
Už v roce 1936 nabídli Britové okolo 80% území pro vznik samostatného arabského státu. Židé toto řešení přijali, Arabové nikoliv. Situace se pak opakovala o 11 let později.
V roce 1967 pak proběhla Šestidenní válka, po které Izraelcům zůstalo území, které je dnes známo jako Pásmo Gazy, stejně jako východní území počínající Jeruzalémaem a končíčí hranicí Jordánu. Izraelská vláda se v té době chtěla dohodnout, jak s tímto územím naloží. Jedna část ho chtěla vrátit Jordánu a Egyptu, druhá chtěla, aby území připadlo Arabům a ti si mohli vytvořit svůj palestinský stát. Vyústilo to bohužel v odmítnutí, vyhlášení netolerance Izraele a v další válku, kterou rozpoutala arabská část.
Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde.
Teď se přesuňme více do současnosti. Tehdejší izraelský premiér Ehud Barak nabídl předsedovi organizace za osvobození Palestiny Yasseru Arafatovi celé pásmo Gazy, 94% území západního břehu Jordánu a východní Jeruzalém. Arafat odmítl a samotný tehdejší americký prezident Bill Clinton (paradoxně člen Demokratů — strany, která nyní ve velkém podporuje hnutí BDS a bojkot Izraele) řekl Arafatovi toto: “Pokud jsou Izraelci připraveni uzavřít kompromisy a Vy nemůžete, měl bych odletět domů. Byli jste tady 14 dní a odpověděl jste na všechno ‘ne’. Tyto věci budou mít důsledky. Tohle selhání ukončí mírový proces.”
V roce 2008 proběhlo to stejné, jen s jinými zástupci obou stran. Izraelský premiér Ehud Olmert přihodil navíc ještě kus půdy navíc. Bohužel byl palestinskou stranou opět odmítnut.
Otázka tedy zní: jak po tom všem, co se událo v historii může být Izrael viděn jako ten špatný?
Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde. To se pak pořádá na Oxfordu debata s těžko uvěřitelným tématem o tom, zda je větší nebezpečí pro mír demokratický stát Izrael a nebo teoristická organizace Hamas.
Latest Gallup poll shows young Americans overwhelmingly support Palestine
4. Lorde nemá kompetenci na to ovlivňovat tolik mladých lidí a už vůbec ne zasahovat do mezinárodní politiky
U Briana Ena a Rogera Waterse by se dalo předpokládat, že mají konflikt nastudovaný — což ostatně lze vyčíst z jejich různých vyjádření — a mají argumenty, se kterými sice osobně nesouhlasím, ale alespoň je mají. Lorde nemá ani ty argumenty. Na Twitteru se vyjádřila, že prý zrušila koncert protože dostala “ohromný počet zpráv a dopisů”, který ji k tomu nabádal. No, ještěže jí dopisy neposílali zřeba neonacisté, kdoví jak by to skončilo! Uvědomuje si vůbec Lorde, co dělá a jaké její činy můžou mít důsledky? Ve 21 letech by o tom už mohla mít ponětí.
5. A komu tím jako prospějete?
Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?
Je jasné, že obě strany mají své mouchy, Izrael je ale jakž takž funkční parlamentní zastupitelská demokratická republika se všeobecným rovným volebním právem. Pravděpodobně nejvyspělejší na Blízkém východě. Má své mouchy, ale kdo je nemá? Izrael je uznaný stát OSN, Palestina není (přestože být mohla, viz předchozí bod). Palestinská strana je tak agresivní, že jakékoliv podkopávání demokratického režimu Izraele může mít strašné následky, které můžou vést k tomu, co si vrchní palestinští představitelé přejí již dlouhou dobu: vymazání Izraele z mapy. Je to skutečně to, co si přejí i Brian Eno, Roger Waters nebo Lorde? Doufám, že nikoliv.
Záhada je také to, proč si vlastně ani jeden z nich nepoloží jednu zásadní otázku. Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?
