Recenze | Novinky: The National se na Sleep Well Beast vydali do opuštěné přírody nahrát album, které může být jejich nejlepším vůbec

Americká indie rocková kapela The National pocházející původně z Cincinnati v Ohiu (avšak nyní sídlí jedna polovina v městě New Yorku a druhá ve státě New York), vydává už své sedmé album Sleep Well Beast po čtyř roční pauze od alba Trouble Will Find Me. Jejich hudba je minimaističtější a osobnější než kdykoliv jindy.

Už na první poslech jsou slyšet změny. The National se snažili daleko více, než kdy jindy vytěžit ze své hudby emoce. Dosáhli toho za pomocí jemné práce s rytmy a melodiemi. Od roku 2001 The National svůj zvuk více čistili a leštili, nijak výrazně ho ale neopustili. Postavili si dům a uvnitř něj ho vyplnili samými polštáři, takže zněli poměrně opatrně. Sleep Well Beast je jako kdyby se na onen bezpečný domeček přihnalo zemětřesení. The National, jakoby se z toho bytu plných bílých polštářů přesunuli někde na samotu mezi opuštěné lesy a při svíčkách přemýšleli nad svým životem a jeho směřováním.

Hudební inženýrství The National

The National se objevili mezi kytarovou vlnou na začátku 21. století, kdy vyletěli raketovou rychlostí nahoru The Strokes, The Shins, White Stripes nebo Muse v době, kdy mnozí předpovídali kytarovému rocku (už po několikáté) definitivní zánik. The National na to šli svou vlastní cestou. Nebyli tak výrazní jako výše uvedené kapely. Spíše si procházeli uzavřeným světem svých vlastních pocitů, melancholií, ztrát iluzí a osobních nejistot. V jejich hudbě se rozléhají vlivy The Cure, The Smiths, i Leonarda Cohena spolu s příměsí post-punku a nové vlny kapel jako New Order.

Na novém albu se o texty postarali Matt Berninger se svou ženou Carin Besser. Bratři Dessnerovi – Bryce a Aaron byli pověřeni kompozicí kytar a kláves. Pro bicí a basu tady byli další dva bratři: Scott a Bryan Devendorfovi. Způsob skládání hudby se výrazně odráží na albu. Kapela vlastně poskládala 3 rodinné týmy. Ve dvojici se staral každý o svou část, ale zároveň toho druhého znali tak dobře, že důležité dvojice držely pohromadě.

Všichni členové jsou velcí hudební znalci (Bryce Dessner má dokonce magisterský titul z hudebního oboru univerzity Yale) a se svou části si pořádně pohráli. Když se práce všech tří dvojic spojily, vznikla z toho nádherná síť zvuků, která je různě rozvrstvená a otvírá dveře do prostoru hudby The National, kde neslyšíme jednotlivé nástroje jako kupu, ale jako sonicky rozvrstvenou kompozici, kde můžeme zřetelně poslouchat jednotlivé zvuky.

Z New Yorku do New Yorku aneb úniky do opuštěné panenské přírody

“You said we’re not so tied together,” začíná velmi typicky nejistě a v rozpacích Berninger své album. “Nobody else will be there,” zpívá v refénu stejnojmenné písně a vysloví přání odejít z New Yorku plného společenského a kulturního života, do klidnějšího místa a věří, že by jim to prospělo nejen jako jednotlivcům, ale i jejich vztahu. “Můžeme jít domů,” ptá se. Ačkoliv se ve skutečnosti Berninger ve skutečnosti nikam neodstěhoval, jejich album vznikalo mezi New Yorkem, kde Berninger s maželkou psali texty a studiem v panenské přírodě přírodního parku Lond Pond ve státě New York (je na obalu alba), kde trávil čas zbytek kapely (dodatečné úpravy byly ještě nahrány ve studiích v Paříži, Los Angeles a Berlíně, avšak jednalo se jen o zlomek alba).

Není kontrast mezi krásnou, klidnou, ale opuštěnou přírodou a jinými krásami oplývajícím, zalidněným, avšak příliš rušným velkoměstem právě to, co perfektně chrakterizuje hudbu The National?

To se na albu velice projevilo, protože klid tamní přírody, jakoby byl přímo cítit z jejich hudby, stejně jako kontrast mezi životem ve velkém městě, kde jakoby člověk neměl čas řešit své osobní bolesti a teprve až v klidu přírody, je mohl pořádně rekapitulovat a dostat ze sebe. Dave Grohl z Foo Fighters je známý tím, jak říká, že ohromně záleží na tom, kde se album nahrává. Není kontrast mezi krásnou, klidnou, ale opuštěnou přírodou a jinými krásami oplývajícím, zalidněným, avšak příliš rušným velkoměstem právě to, co perfektně chrakterizuje hudbu The National?

V další písni “Day I Die” pokračují The National ještě ve více pochybovačném stylu plných nejistot a Matt se ptá: “Kde budeme toho dne, kdy umřu?” a přemýšlí nad tím, jestli jejich vztah s manželkou Carin vydrží až do smrti (zkrátka jestli se naplní ono pohádkové “Žili spolu šťastně až do smrti”).

I na svém nejjemnějším albu umí The National přiostřit

“The System Only Dreams in Total Darkness” je jednou z nejzajímavějších melodických částí alba. Píseň nejdříve rozjíždí elektronické bicí, dramaticky znějící piáno. Ve sloce bicí uhání do předu, zatímco je brzdí tradičně rozvážná Berningerova nálada a hlas. Píseň se na chvíli pozastaví a dostane prostor ostrá kytara, vyhrávající jednoduchý, dráždivě provokativní riff. Sloka se postupně zvětšuje a přidávají se dechové nástroje, které zní slavnostně a spíše vesele. Berningerův hlas, bicí a kytary Bryce Dessnera a Scotta Devendorfa představují temnou stranu písně a klávesy, ženský hlas v pozadí a trubky tu druhou, světlejší. Poté se k té světlé stránce přidá v refrénu Beringer a posléze nový prvek smyčcových nástrojů. Nakonec povolí i kytara, která vystřihne poměrně dobrodružně znějící a rozhodně ne smutné sólo. Jde o píseň, kde je slyšet nejvíce nástrojů a trochu se vytrácí minimalistický a rozvrstvený přístup, který je jinak pro album tak typický.

Zpět do minimalistického přístupu ale album vráti hned záhy “Born to Beg”. Na “Turtleneck” to naopak The National nakopnou tak v punkově-grungovém stylu, že místy připomínají snad i Pixies. The National, kteří už delší dobu podporovali demokraty – Obama ve volbách v roce 2008 používal jejich písně v kampani, stejně tak hráli na akcích podporující Hillary Clintonovou –, namířili píseň, jako to také udělalo mnoho dalších intepretů proti Trumpovi. V písni “Empire Line” zpívá o železniční dopravní lince Empire Corridor mezi New Yorkem a městem Albany ve státu New York, která je dlouhá 460 mil. Berninger přirovnává (jako to dělá obvykle) cestu k manželskému vztahu a k dálce, kterou ušli. Nejprve ve sloce popisuje trať, která vede jen jedním směrem, ale poté se ironicky ptá své drahé polovičky: “Nemůžeš snad najít cestu?” “Gulity Party” nabízí také několik nádherných pasáží, které pojednávají o vztahových problémech: “You’re sleeping night and day / How’d you do it / Me I am wide awake” a poté:

“It’s nobody’s fault, no guilty party
We just got nothing, nothing left to say.”

“Gulty Party” se na konci zlomí v překrásnou změť nejdříve symfonických zvuků a poté se přidají elektronické ruchy připomínající podzimní vítr. Vůbec celé album – a zvlášť tato píseň – připomínají blížící se podzim. Celé album zní, jako životní drama odehrávající se někde v opuštěné přírodě na severu USA, kam se odstěhoval pár, aby unikl velkoměstu a mohl si řešit v klidu své problémy. V albu jakoby bylo slyšet šumění podzimního barevného listí, chladný vzduch a studené divoké řeky, kontrastující ještě s hřejícím sluncem. “Carin at the Liquor Store” je prostě nádherná intimní balada, která jakoby byla jemnějším pokračováním mezihry písně “Waste” z posledního alba Brand New. “Dark Side of the Gym” pak završuje silnou trojici písní v podobně intimní atmosféře.

Matt Berninger je někdy v textech The National trochu předvídatelný a jeho témata písní, ve kterých do nekonečna řeší své obavy a nejistoty, se často opakují. To se ale nevylučuje s tím, že je to bravurní textař, který je ve velmi dobré formě. Když se k tomu přidá ještě hudba, která zní lépe než v předchozích albech a velmi slušné melodie, není příliš co řešit.

The National – Sleep Well Beast

Vydáno: 8.9. 2017
Délka: 57:39
Žánr: Indie Rock, Art Rock, Alternative/Indie Rock, Post-Punk Revival
Rozhodně musíte slyšet: 2. Day I Die, 4. The System Only Dreams in Total Darkness, 7. Empire Line, 9. Guilty Party, 10. Carin at the Liquor Store, 11. Dark Side of the Gym