Měsíční archiv:Září 2023

od Patrik Müller -
Alice In Chains - Down in a Hole MTV Unplugged

Existuje pouze jeden koncert MTV Unplugged, který u mnoha hudebních fanoušků i strážců vkusu stojí ještě nad památným akustickým koncertem Nirvany pro toho času ještě hudební televizi MTV. Alice In Chains přitom vystoupili akusticky na MTV v době, kdy to s celou kapelou, hlavně jejím frontmanem, začalo jít pořádně z kopce.

Kapela pořádně nezkoušela a byla těsně před rozpadem, drogová závislost zpěváka Staleyho postoupila do dalšího stádia a začala si na něm vybírat fyzické známky a k tomu, aby to nebylo málo, kytaristovi Cantrellovi bylo zle, když jej postihla otrava jídlem.

File:Alice in Chains (1988 promo photo).jpg
Alice In Chains ve svých začátcích v roce 1988 (Jerry Cantrell, Sean Kinney, Mike Starr a Layne Staley)

Přesto všechno, kapela nechala umístit do studia stovky svíček, brnkla do strun podladěných akustických kytar první tóny zdrcující písničky “Nutshell” a unikátní atmosféra spolu s ojedinělými, obnaženými verzemi písní vyústila v podle mnohých nejpamátnější MTV Unplugged všech dob.

Návrat ztraceného syna Staleyho

Mezi lety 1994 až 1996 prochází Alice in Chains problematickým obdobím. Kapela začátkem roku 1994 musela zrušit turné s Metallicou kvůli problémům s drogovou závislosti frontmana Layna Staleyho. Téměř dva a půl roku kapela spolu neodehrála živé vystoupení. Všichni se sešli pouze v roce 1995 za účelem nahrávání alba s eponymním názvem Alice in Chains.

I přes zhoršující se drogovou závislost to byl Layne Staley, který na sebe nejvíce v tomto “hluchém” období Alice In Chains upozorňoval. Připojil se k super skupině Mad Season se kterou nahrál album Above a odehrál několik vystoupení.

Podle Mika McCreadyho z Pearl Jam, který kapelu založil ještě spolu s basákem Johnem Bakerem Saundersem a to přímo v protidrogové léčebně, přizval Layna nejen protože potřebovali zpěváka, ale také za účelem možných terapeuticých účinků, kdy doufali, že by mu nová kapela mohla přinést nový impuls do života, díky kterému by se zbavil drogové závislosti. Jak se později ukázalo, tato snaha bohužel nebyla úspěšná.

Po letech nejistoty, se 10. dubna roku 1996 Alice in Chains opět vrátili na pódia, a to ve velkém stylu, kdy i přes odmítavý postoj v minulosti, kapela souhlasila s tzv. unplugged vystoupením v rámci tehdy ohromně populárního pořadu MTV Unplugged. Pro připomenutí, tehdy to již bylo několik měsíců, resp, let poté, co v pořadu již vystoupila Nirvana (1993), Neil Young (1993) nebo Eric Clapton (1992), což jsou vystoupení, které jsou v rámci této série dnes považovány za jedny z těch nejpamátnějších. Toto MTV Unplugged se natáčelo v Brooklynském Academy of Music Majestic Theatre.

Hořící svíčky ne jenom kulisou

Kapela se mimo akusticky přívětivějších písní, jakými jsou například “Nutshell”, “Brother” či “Down in a Hole”, nebála také vybrat písně s typickým ostřejším zvukem jako “Would?”, “Sludge Factory” nebo “Angry Chair”. Poněkud překvapivě tyto písně založené na špinavém, řezavém zvuku elektrických kytar. Nezazněla však žádná píseň z jejich debutového alba Facelift z roku 1990 a to i přestože skupina původně zamýšlela zahrát písně “We Die Young” a “Love Hate Love”, ale nakonec z důvodu převážně časového, tyto písně vynechali.

Pro některé fanoušky byl tento koncert kapely v té době velkolepý návrat kapely. Nakonec se bohužel ukázalo, že se jednalo spíše o rozlučkový koncert kapely a ta spousta svíček okolo zde bohužel hrála více než příznačnou roli.

Pro některé fanoušky byl tento koncert kapely v té době velkolepý návrat kapely. Nakonec se bohužel ukázalo, že se jednalo spíše o rozlučkový koncert kapely a ta spousta svíček okolo zde bohužel hrála více než příznačnou roli.

Bohužel velkolepý návrat a určitou naději, že by kapela mohla nadále vystupovat výrazně krotí pohled na Layna Staleyho, který je vlivem drogových problémů ve zhoršeném zdravotním a fyzickém stavu a místy působí až nepřítomným dojmem. Avšak i přes to všechno je až s podivem jak Layne toto vystoupení skvěle zvládl a v akustickém setu jeho hlas ještě lépe vynikne.

Navíc ho, jak už je tomu v Alice in Chains zvykem, perfektně doplňoval kytarista Jerry Cantrell, který se u pár písní ujal hlavních vokálů. Celé vystoupení tak dnes zůstavá památkou na Staleyho a jeho jedinečný, charakteristický, drsný, ale i zlomený a sklíčený hlas.

Vystoupené málem zmařila i otrava jídlem

Ani Cantrell však nezažíval zrovna radostné chvíle, byť se to s problémy Staleyho srovnat nedá. Humoristé by si jistě na jeho žaludeční problémy připravili mnoho vtípků, avšak hrát takto sledované vystoupení se zažívacími problémy není nikterak příjemné. Před samotným vystoupením trpěl kytarista skutešně závažnějšími zažívacími problémy způsobenými údajně špatným hotdogem a pozorný divák si může vedle něj všimnout černého koše, který je byl na vystoupení připraven, byť nechceme být nechutní, pro případ největší nouze.

Nejistota okolo budoucnosti kapely, drogami zdevastovaný Layne Staley, temné pódium a do toho texty o drogové závislosti a depresi, vytváří neskutečně temnou a smutnou atmosféru. Když do toho všeho začne Layne zpívat refrén z písně Frogs „Why’s it have to be this way“? (“Proč to takhle musí být?”), člověka začne běhat mráz po zádech.

Ale i přes všechny tyto trable došlo u vystoupení k několika vtipným situacím a členové kapely si dokázali i zavtipkovat. Layne Staley měl problémy s písni “Sludge Factory” z nejnovějšího alba, kdy zpíval špatná slova a kapela musela tuto píseň několikrát opakovat. Do toho se vložil Jerry Cantrell a řekl: “Byla to dlouhá doba, je nám pár takových věci dovoleno“, na to se však ozvalo z publika: „Hej, přestaň to k**vit“, načež Layne Staley  s úsměvem odpověděl: „A jaká je teda motivace?”

Jerry Cantrell si poté v pauze před písní “Angry Chair” střihl s bubeníkem Seanem Kinneym country odrhovačku !Gloom Despair Agony On Me”, což patří k dalším momentům, které uvolňují jinak poměrně pochmurnou a napjatou atmosféru vystoupení.

Cantrellův nejoblíbenější moment však byl, kdy po skončení vystoupení děkovali publiku a Layne zavtipkoval: „Rád bych všechny obejmul, ale nebudu to dělat“.

Over Now

O další z vtúpků se postaral basák Mike Inez, který nahradil začátkem roku 1993 zakládajícího člena Mika Starra. Ten poutal diváky na své akustické base nápisem “Friends don’t let friends get friends haircuts“, což měla být narážka na členy Metallicy, kteří seděli v publiku a procházeli obdobím, kdy měli nezvykle na krátko ostřihané vlasy.

Kapela také poprvé od svého vzniku vystupovala v pěti členech, kdy s kapelou odehrála  kompletní setlist, kromě závěrecné písně “Killer Is Me”, kdy si prohodí nástroje s Inezem, na rytmickou kytaru hrající Scott Olson. Nesmíme také zapomenout zmínit bubeníka Seana Kinneyho, který byl podle producenta tohoto koncertu Alexe Colettiho „neopěvovaným hrdinou“ vystoupení.

Zajímavosti také je, že osvětlovači museli předělat původní osvětlení kvůli Stayleho růžově nabarveným vlasům, které odrážely světla jinak než osvětlovači zamýšleli.

Předposlední píseň s příhodným názvem “Over Now”, tak nějak podtrhuje, že budoucnost kapely a zvláště Layna Staleyho nevypadala zrovna růžově. Podobně jako v případě Nirvany, kapela stihla odehrát unplugged v celé sestavě a se svým zpěvákem na poslední chvíli. Po tomto vystoupení Alice in Chains totiž stihli v témže roce již pouze několik málo vystoupení jakožto předskokani kapely Kiss.

Poslední vystoupení s Laynem Staley u mikrofonu odehráli Alice in Chains v Kansas City, kde po vystoupení musel být frontman kapely hospitalizován z důvodu předávkování. Poté se již Layne ubírá do ústraní a ještě několik let pokračuje svůj marný boj s drogovou závislosti. Svůj boj s drogami definitivně prohrává ve svém bytě v Seattlu 5. dubna roku 2002.

Seznam písní:

  1. Nutshell (Jar Of Flies, 1994)
  2. Brother (Sap, 1992)
  3. No Excuses (Jar Of Flies, 1994)
  4. Sludge Factory (Alice In Chains, 1995)
  5. Down in a Hole (Dirt, 1992)
  6. Angry Chair (Dirt, 1992)
  7. Rooster (Dirt, 1992)
  8. Got Me Wrong (Sap, 1992)
  9. Heaven Besides You (Alice In Chains, 1995)
  10. Would? (Dirt, 1992)
  11. Frogs (Alice In Chains, 1995)
  12. Over Now (Alice In Chains, 1995)
  13. Killer Is Me (nová píseň)

Za případné faktické chyby v článku se předem omlouváme a prosíme o případnou zpětnou vazbu pro napravení.

Autor: Dominik Müler, Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: St. Vincent se z křiklavého Masseduction pustila do retro béžového Daddy's Home. Album jí dodává uměleckou i osobní sebejistotu Annie Clarke, resp....

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Madonně se na Madame X pořád daří posouvat hranice popu i přes šedesátku na krku a špatnou kondici hlasu Skoro jakoby to měla...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com