2020 byl rok, kdy se život nás všech změnil k nepoznání a většině z nás, co chodíme na tento web asi k horšímu. Živá kultura a zábava obecně dostala na frak pořádně. Hudbě se ale dařilo alespoň v nahrávkách písní. Zdá se nám, že tak našlapaný výběr písní tady za čtyřletou existenci Music Now nikdy nebyl. I proto to trvalo déle, ale snad ten výběr alespoň bude stát za to a třeba díky němu přijdete na nějakou novou skvělou hudbu, protože to je to nejvíc, co vám můžeme nabídnout a nebo si připomenete některé skvělé hudební momenty roku 2020.

Na konci článku si pak také můžete prohlédnout dalších bonusových 15 písní, co se do 50. nevlezly, ale bylo nám je líto vynechat.

50. Heavy Balloon – Fiona Apple

Hned na úvod se připravte, že Fiona Apple tady nebude jen jednou. Její album Fetch the Bolt Cutters bylo unikátní a vygenerovalo hned několik písní, které si zasloužily být v TOP 50. Fiona Apple popisuje na “Heavy Balloon“ psychické pohnutky velmi netradičně jako zahradní procesy. Zní to jako jakýsi pokus o napojení moderního člověka zpátky k přírodě.

49. Blue World – Mac Miller

Album Circles Maca Millera by se klidně mohlo zařadit někde mezi 20 nejlepších posmrtně vydaných alb hudební historie. Guy Lawrence a jeho producentský tým udělali obrovský kus ne moc vděčné a emocemi vypjaté práce, aby tohle album dokončili, ale výsledek se povedl a “Blue World” bylo jednou z ozdob alba.

48. Shook – Tkay Maidza

Černý kůň tohoto playlistu, píseň “Shook”, se šplhala výš a výš, až nakonec zůstala v první padesátce. Tahle rapová píseň je hodně nápaditá, hlasitá a okázale se hlásí o pozornost. Protože drzý ženský rap měl v letech 2019 a 2020 velkou sílu, asi není náhoda, že se zde dostala alespoň jedna zástupkyně, která sice není tak známá jako třeba Cardi B, Lizzo nebo Megan thee Stallion, ale dotyčné hravě překonává jak tou ostrostí, tak nápaditostí.

47. Stain – Soccer Mommy

Pouze s talentovaným hlasem, kytarou a syntezátorem se dá hrát velkolepé divadlo, když víte, jak tyhle ingredience dát dohromady.

46. Martin – Car Seat Headrest

Nové album Car Seat Headrest bylo sice po skvělém znovu nahraném a vydaném Twin Fantasy vcelku zklamáním, alespoň jedna památná píseň zde ale zůstala.

45. Lock It Up (feat. Anderson .Paak) – Eminem, Anderson .Paak

Perfektní spojení dvou hip hopových generací a také dvou rozdílných přístupů k rapům — jeden s brilantní technikou a rychlostí veršování, druhý se špičkově vypracovanou nakažlivou výslovností a hlavně výraznou barvou hlasu, kterou si dlouho zapamatujete.

44. Forever – Charli XCX

Sic moc nepatříme mezi fanoušky toho, čemu se říká PC Music (label a vlastně už taky hudební hnutí, či podžánr, trochu podivínské experimentální elektronické hudby okolo producenta A.G.Cooka), každé hnutí a podžánr má však své světlé stránky. “forever” je velmi silným, emotivním, ale také inovativním momentem posledního alba Charli XCX, kde se spojil jak přístup „originalita za každou cenu“ A.G.Cooka, tak melodický popový talent Charli XCX.

43. I Want You To Love Me – Fiona Apple

A hned tu dáme další Fionu Apple. Tentokrát v trochu jiném stylu. Doprovázenou klavírem ve skoro šanzonových melodiích znějících jako dílo nějaké New Yorské zpěvačky luxusní restaurace v 50. letech.

42. Levitating – Dua Lipa

Dua Lipa a její producenti Ian Kirpatrick, KOZ nebo Stuart Price vrátili do popu neřízenou zábavu. V roce 2020 jsme měli starostí nad hlavu než abychom poslouchali nějaká komerční prvoplánovitá pseudo-feministická hesla z pera mužských textařů, takže Dua Lipa ve svém vesmírném autě, co vás zve na projížďku, byl loni naprosto adekvátní odpočinek.

41. Love Is on Its Way Out – Morrissey

Pokud jste vyznavači “Cancel Culture”, tak se omlouváme a můžete si jít počíst vedle na A2Alarm, ale my posuzujeme hudbu hlavně podle hudby a umělce podle jejich děl, ne podle toho, zda se jeho politické názory shodují s mými. Morrissey stvořil s “Love Is on Its Way Out“ výbornou hymnu ochránců zvířat o tom, jak „Smutní boháči honí a střílí slony a lvy“. To nám také stačí k důkazu, že má Morrissey pořád srdce.

40. Parasite Eve – Bring Me the Horizon

Bring Me the Horizon se dokážou už víc než dekádu až neuvěřitelně flexibilně přizpůsobovat hudebnímu prostředí a měnit zvuk takovým způsobem, že to není vůbec na škodu výsledku. Písně jako “Parazite Eve“ jim tak pomáhají zaslouženě rekrutovat do své silné armády stoupenců další mladé lidi, co hledají trochu odvážnější hudbu než slyší obyčejně z rádií. Bring Me the Horizon jsou čím dál tím víc také uznávání mezi různými hudebními fajnšmekry a takovou tou smetánkou, která si potrpí na maximální originalitě a progresivitě nápadů.

39. Wash Us In The Blood – Kanye West, Travis Scott

Kanye West měl letos rok dilemat a nějak vycítil, že éra Trumpa, kterého v minulosti hlasitě podporoval, je u konce. Jeho politické “osamostatnění“ pak ještě posílil americký červen a vše, co se událo po smrti George Floyda. Kanye West se pak vydal skutečně kandidovat na prezidenta a nasbíral celkem něco okolo 65 tisíc hlasů.

38. Lucy – Jay Som, Soccer Mommy

Dvě skvělé americké hudebnice Jay Som a Soccer Mommy vymyslely unikátní projekt, kdy vytvořili jakýsi “cover duet”. Obě si vybraly pár písní z diskografie druhé, vytvořily cizí písni nový kabát a pak to společně nazpívaly. Cover písně “Lucy” od Jay Som, nazpívaný s původní autorkou Soccer Mommy, má v sobě kus unikátní atmosféry, která působí velice věrně a jako nějaký silný halucinogenní zážitek.

37. Tondo – Disclosure, Eko Roosevelt

Žánr taneční hudby tady skvěle zastupuje spolupráce anglické dvojice Disclosure a jejich slunečnými, africkými rytmy nabitá píseň čerpající ze samplu takřka neznámého kamerunského zpěváka Eko Roosvelta a ještě méně známé písně “Tondoho Mba“. Parádní spojení hudební historie a současnosti, kterou je ohromná zábava poslouchat a je prakticky nemožné, aby vás alespoň na židli trochu nerozhoupala!

36. Simmer – Hayley Williams

Hayley Williams udělala se svým albem Petals for Armor obrovský umělecký skok a za pomocí jejího parťáka z Paramore (a jak se spekuluje, možná i životního) Taylora Yorka vytvořila velmi originální, minimalistické album mixující akustickou i elektronickou hudbu, postavené hodně silně na jejich vskutku návykových a roztomilých vokálech. Nejvíce se z alba vyjímala píseň “Simmer”, která zároveň tak nějak shrnuje a charakterizuje celé album.

35. Gasoline – HAIM

Kalifornská dívčí pop-rocková skupina HAIM mi vždy přišla lehce přeceňovaná a humbuk okolo ní nadnesený. Jejich poslední album ale bylo naprosto perfektní a ač se zdálo, že to v současném stavu Los Angeles není snad ani možné, přeneslo na posluchače pohodu tohoto města s typickou něžností, chytrostí a poctivým muzikantstvím HAIM.

34. Kawasaki Backflip – Dogleg

Asi jedno z nejméně známých jmen tohoto alba. Detroit má v poslední době velmi silnou scénu post-hardcorové hudby a Dogleg je dalším zástupcem této scény.

33. Cars In Space – Rolling Blackouts Coastal Fever

Austrálii moc úpadek rockové hudby nezajímá, naopak se tam neustále rodí nové a nové, naprosto výborné kytarové kapely. Rolling Blackouts Coastal Fever minulý rok přišli se čtvrtým albem Sideways to New Italy, na kterém výborně zachytili své zážitky a atmosféru, kterou cítili na svém letním a prvním turné po Evropě.

32. Soul Control – Jessie Ware

Jessie Ware je už taková máma popové hudby a nikoho by nenapadlo, že ještě dokáže udělat takovou díru do světa. Její retro osmdesátkovým diskem nabité album What’s Your Pleasure? bylo plné vyzývavých rytmů i textů a vyzařovalo takovou tou správnou ženskou silou ze staré školy, která je velmi sebejistá nebere protějšek jako svého nepřítele, ale životního parťáka.

31. Napalm Girls – Creeper

Kapela Creeper se bezesporu zrodila v trochu jiné době než měla, nicméně možná právě odstup od klasického rocku 70. let a také moderního rocku začátků století dovolil téhle britské kapele tak výborně vybrousit diamant kytarové hudby a stvořit naprosto epické rockové pecky, které je řadí mezi největší držáky nejnovější generace kytarových kapel.

30. Gospel For A New Century – Yves Tumor

Druhá píseň Yvese Tumora v tomto seznamu jakoby mixovala to dobré ze stadiónově orientovaného rocku Lennyho Krevitze a náruživostí inspirovanými písněmi Prince.

29. Say the Name – Clipping.

Clipping jsou projekt, který spadá do kategorie, kterou tady často nazýváme jako „extrémní hudba“. Tahle kalifornská trojice je něco jako více posluchačsky přívětivá verze také z Kalifornie pocházejí a také trojčlenné a dokonce i stejným poměrem etnicky zastoupené skupiny Death Grips. Jejich velmi temná píseň “Say the Name” se výborně hodí pro popis některých událostí minulého roku — zejména pandemie a následných amerických protestů.

28. Mustang – Bartees Strange

Jestliže panuje takový ten stereotyp, že Elvis na konci 50. let ukradl rock’n’roll afroameričanům, které pak přestala kytarová hudba zajímat a až na výjimky se začali orientovat spíše nejprve na disko a následně na hip hopovou hudbu, letošní rok hovoří dost jiným způsobem. Nejen totiž američan Yves Tumor, ale i Bartees Strange táhnou současnou kytarovou hudbu svými velkolepými písněmi, které by si zasloužily stát se klasikami. Píseň “Mustang“ má v sobě perfektní vyvážení alternativní hudby a pop-rockové melodičnosti. Krátce by se to dalo popsat jako rande mezi Kings of Leon a Wolf Alice.

27. A Billion Heartbeats – Mystery Jets

Na anglickou indie rockovou kapelu Mystery Jets jsme málem zapomněli, že vůbec ještě pořád existuje. Nakonec jsme ale na poslední chvíli narazili na jejich nové album, které se jmenuje přesně jako tato skladba A Billion Heartbeats. Jsme za takovouto hudbu moc vděční, protože nejen tahle píseň, ale i jejich album, které tak nějak výborně zastupuje právě tento singl přináší neuvěřitelně mnoho emocí a pozitivity do nynějšího emočně poněkud prázdného a ponurého světa. Poslouchat tyhle písně dává člověku naději, že se zase vrátíme ke světu, jaký byl dříve a nutí jej říct takové to otřelé: „Lidstvo snad ještě není úplně ztraceno“.

26. Godzilla (feat. Juice WRLD) – Eminem, Juice WRLD

Eminem se vracel s dalšími alby tak často, až ukázal, že to pořád má v sobě. Píseň “Godzilla“ se zapsala do Guinessovy knihy rekordů, protože Eminem předvedl obdivuhodný výkon, když dokázal za 31 vteřin říct neuvěřitelných 224 slov! Eminem si tímhle počinem tak nějak zase na chvíli nasadil pomyslnou korunu krále rapu. Je v tom ale i něco velice sympatického s ohledem na lidský element v hudbě, který se neustále skloňuje. Dneska není zvykem před nahráváním vlastně ani moc zkoušet. To ale Eminem dělat musel, Musel přímo trénovat s disciplínou vrcholového sportovce, aby tento obdivuhodný výkon dokázal a to se cení.