Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert

Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert

Recenze | Novinky: Little Simz své druhé album Sometimes I Might Be Introvert koncipovala jako velkolepou rapovou operu

Little Simz vydala první album již v roce 2015 a následující rok přidala album další. Svět si jí přitom všiml až v roce 2019, kdy přišla s výborným albem Grey Area, který si po právu našel přízeň v hudebním tisku, a hlavně u nových fanoušků. Ač se Little Simz stala slavnou hlavně díky internetu, streamovacím službám, hudebním blogům a hudebním fórům, působila nenápadným dojmem dívky, které svědčí spíše role umělkyně než celebrity sociálních sítí. Ne nadarmo své nové album nazvala Sometimes I Might Be Introvert. Jak však praví stará známá moudrost: „Činy mluví hlasitěji než slova.“

Little Simz má široké možnosti jak intelektuálního, tak kreativního rázu. Samozřejmě. Pokud její inteligenci srovnáváme třeba s Cardi B, laťka asi není nastavena příliš vysoko. Little Simz však nesvítí jako růže mezi trny pouze na poli ženského rapu, ale i jakékoliv hudby, která se vzdáleně blíží hudbě populární.

Little Simz (Foto: Star Wood)
Little Simz (Foto: Star Wood)

Sympatické je na Little Simz i to, jak odmítá být pouhým produktem marketingu. Její sociální sítě jsou velice stručné. Nedočteme se o ní nejspíš ani v bulváru. Pokud něco chce sdělit publiku, pak jediná cesta vede přes tradiční press releas do hudebního tisku a rozhovory. Anebo přes koncerty samotné. Je to tedy vlastně návrat ke kořenům, kdy je hudba důležitější než váš mediální obraz. A ač je pokrok lidstva vesměs dobrý, nejsem si jistý, zda sociální sítě nebudou jednou vnímány jako jeho slepé střevo. Dobře tedy pro Little Simz.

Little Simz zjišťuje, jaké je to být na tomhle světě introvertem a vzpomíná na Klub 27letých

Little Simz taky není úplně čistokrevnou rapperkou. Její rapový projev spočívá občas v jakémsi kompromisu mezi zpěvem a rappem. Někdy je to propracovaný rapový projev s velice rychlou kadencí a ostrou artikulací, ale hlavně v pomalejších písních je její rap více… Jak to jen nazvat… Zpěvný. Zvučné. Je to podobné Kanyemu Westovi, který rovněž rád různě protahuje své slabiky, aby rap perfektně zapadl do okolní hudby. Její písně si tak většinou uchovávají i určitou vokální melodii.

Debut GREY Area byl velice působivý. Album protkáno sociálními tématy a drsnými výpovědi z ulice, bylo maximálně uvěřitelné hudební dílo a na její nízký věk i velmi uvědomělé. Little Simz se po něm ostatně dočkala uznání i od samotného Kendricka Lamara, který jí označil dokonce jako nejzajímavější rapperku současnosti.

Druhé album Sometimes I Might Be Introvert je v tomto dost jiné. Možná, že jí už otravovalo, jak od ní někdo čekal další album “z ulice”, protože je to černošská rapperka. Místo toho se tak rozhodla raději více prozkoumat sama sebe a co to znamená, že se do tohoto světa narodíte jako introvert. Jsou zde osobní momenty, jako  “I Love You, I Hate You,” ve které hovoří o vztahu se svým otcem, ve kterém se mísí momenty nenávistí i lásky i “Standing Ovation”, ve které se zamýšlí podobně jako např. Jay-Z v “Encore” nad svou slávou a připomíná ty, kdo jí inspirovali.

To však neznamená, že by se Little Simz vyhnula sociálním a politickým tématům úplně. Zaměření na vnitřní psychologické pohnutky jí naopak dodalo větší integritu a větší vnitřní sílu, se kterou dokáže popisovat tato těžká témata lepším okem. Vyprávění alba většinou z první osoby albu dodá autentičnost. Když se však zde nějaké sociální komentáře objeví, jsou více osobní rázu. Týkají se v drtivé většině případů přímo jí samotné.

Little Simz též nezabředá do pasti žánrových stereotypů ani hudebně. Proložení typického moderní R&B orchestrálními vložkami, zní svěže. Nechala se slyšet, že na celém albu neslyšíme ani jeden sample a vše bylo poctivě nahráno.

Politicky nekorektně by se dokonce dalo říct, že tohle album zní skutečně černobíle, protože obsahuje jak silné vlivy hudby mající původ jak v černošské, tak v bělošské kultuře. To u afro-amerických muzikantů, hlavně v minulosti nebývalo úplně časté. Byli to v historii několikrát spíše běloši, kteří si přisvojovali hudbu mající původ v jejich komunitě – od právě R&B (které však v dobách 50. let znělo ještě dost jinak), rock’n’rollu, přes funk a disco, až po hip hop. Jakmile si osvojili běloši nějakou černošskou hudbu, jejich bleskurychlý vývoj už byl u dalšího nově objeveného žánru. Když svět zažíval zlaté chvíle rocku, v některých černošských komunitách už po nocích vyhrávalo disco a tak to šlo vždycky.

Nyní se ale zda jako by mladá generace černošských rapperů prolomila ledy a jaksi přijala dědictví toho, jak si například běloši převzali původně černošskou kytarovou hudbu. Byl to ostatně dlouhý vývoj od Little Richarda a Chucka Berryho až třeba k Nirvaně, která je mimochodem mezi současnými rappery nebývale oblíbená.

A je tomu tak i u Little Simz. Ta Kurta Cobaina jako jednoho z (ne)slavného klubu 27letých na skladbě “Flowers”:

No ID, no entry, 27 club says
The good fly young, the good are our greats
Jimi, Basquiat, Amy, Robert, Janis, Kurt Cobain

„’Nemáš občanku, nemáš přístup,’ říká Klub 27 / Dobří odlétají mladí, dobří jsou naši velikáni / Jimi, Basquiar, Amy, Robert, Janis, Kurt Cobain“

Little Simz si však na tomto albu na místo grunge vybrala dokonce žánr klasické hudby sahající do hluboko do historie “bílé” Evropy. A ne tak, že by sem tam použila nějaký smyčec. To bychom o tom takto nemluvili. Jsou zde slyšet skutečně plnohodnotné klasické kompozice, jindy zase honosné muzikálové výstupy jako přímo z Broadwaye.

Když se tohle např. před songem “Rolling Stone” vystřídá s dost tvrdým a temným rappem, dává to dohromady doopravdy zajímavou a originální kombinaci. A hned nato následuje v mlhové mašině a růžovo-modrých neonech osmdesátých let zahalený synth-pop “Protect My Energy”. Což je další zajímavý zvrat na albu a asi nejvíce popový/hitový moment alba.

K Nigerijským kořenům

Snadno se ale poslouchají také velice chytlavé výlety k nigerijským kořenům Little Simz “Point to Kill” s nakažlivým hlasem hostujícího zpěváka Obongjayara i na bubnech a hammondových varhanách postavená, náladou velice veselá, poselstvím vážná “Fear No Man”.

Předěly alba obsahují moderující hlas. Tento voiceover dá vzpomenout na asi první nebo alespoň první nejznámější takto pojaté album Joe’s Garage od Franka Zappy. Postarala se o něj anglická herečka Emma-Louise Corrin, kterou můžete znát například z netflixového seriálu The Crown, kde si zahrála samotnou princeznu Dianu.

Kromě jednoho vnitřního hlasu je tady tak i ještě jakýsi vnější hlas. Hlas znějící skoro jako hlas anděla z nebes, který na albu Little Simz provází její cestou k sebepoznání.

“Your introversion led you here
intuition protected you along the way.”

(“Zavedla tě zde tvá introverze / intuice tě ochraňovala na tvé cestě”)

O tom, že je tomu skutečně tak přitakává Little Simz na “Protect My Energy”:

“Total silence is my therapy.”

(“Totální ticho je mou terapií”)

Bohaté je album též na emoce. Nadšení střídá naštvanost, deprese a nechuť cokoliv dělat:

“I hope that I never wake up,”

chladně třeba konstatuje na desáté skladbě “I See You”

Klíčové téma alba je téma žen. Jak si pomáhají. Little SImz také hledá své místo ve společnosti, a to jak z pohledu ženy, tak z pohledu přistěhovalkyně.

“Miss Ethiopia can play so jazzy
then sit you down and school you on Selassie”

(“Miss Etiopie umí hrát tak jazzově / Potom tě posadí do školy a proškolí tě o Selassiem”)

Little Simz tak upozorňuje na to, že pochází ze země se silnou jazzovou scénou. Z Etiopie pochází například Mulatu Astatke, oblíbený to umělec slavných rapperů Nase nebo Kanyeho Westa a pak si patrně stěžuje na interpretaci její kultury a historie na severozápadě.

Haile Selassie - Wikipedia

Haile Selassie byl etiopským císařem dlouhých 44 let, od roku 1930 do roku 1974. Selassieho byl znám především jeho zákony o vymýcení otroctví a pokusy o reformu etiopské kultury tak, aby se země, která předtím zažila agresi ze strany Itálie ve druhé italsko-etiopské válce a v průběhu své historie trpěla pravidelnými hladomory, modernizovala a rozvíjela. Selassie investoval do vzdělávání a rozvoje infrastruktury země.

Etiopie se stala za jeho vlády členem OSN a podporoval Nelsona Mandelu. Na druhé straně byl za mnohé kritizován. Nezapomínejme, že jeho vláda byla také velmi bouřlivá. Přestože bylo otroctví technicky vzato zrušeno, bylo za jeho vlády stále rozšířené, zejména na venkově. Ústavy, které zavedl, mu dávaly většinu moci a často byl charakterizován jako autoritář. Jeho federace s Eritreou také skončila neúspěchem. Rovněž marginalizoval některé etnické skupiny a násilím potlačoval protesty rolníků. Byl svržen po hladomoru, který zemi zužoval  v roce 1972.

“I Love You, I Hate You” začínající orchestrem jako ze zlaté filmové éry Hollywoodu je dramatem o vztahu Little Simz s jejím otcem.

“My ego won’t fully allow me to say that I miss you,”

(“Moje ego mi nedovolilo říct, že mi chybíš”)

přiznává Little SImz.

Boj se svým egem je další z mikro tématů, které album řeší. Objevuje se to i v osmé písni “Speed”, která vtipně používá africké bubny do opakujícího se rytmu, který by jinak zvládla nějaká elektronická mašina na bicí. Little Simz v ní ale hlavně rapuje ve stylu pavího naparování:

“Don’t you know you’re dealing with a boss?”

(“Nevěděli jste, že jednáte s bossem?”)

Přičemž na skladbě “Standing Ovation” zase svůj egoismus prudce brzdí.

“Why the desperate need for an applause?”

(“Proč ta zoufalá potřeba o aplaus?”)

Ptá se v řečnické otázce Little Simz.

Takových textových bonbónků by se ale na albu dalo vybrat mnoho. Little Simz je prostě skvělá textařka. Někdy vás umí donutit k zamyšlení, někdy se ale i zasmějete jako u geniálně jednoduchého, ale vtipného rýmu:

“Please don’t tell my mama
I’ve been smoking marihuana“

(Překládat vzhledem k možnému mravnímu ohrožení mládeže, asi netřeba.)

Jak album končí soulovou dvojicí “How Did You Get Here?” a “Miss Understood”, je jasné, že Sometimes I Might Be Introvert je doopravdy velkolepé album a skvělá pouť, ve které se sice řeší hlavně autobiografické záležitosti zpěvačky, ale člověk se s nimi dokáže dobře ztotožnit. Album též dobře zkouší to, co rapová nálepka snese a do jakých kreativních výšin lze rap povýšit. Některé mezihry se zdají být už trochu zbytečné a zdá se jich být už někdy moc. To pak způsobí, že album v polovině zní už trochu utahaně. Pak ale naštěstí následují silné, africkou hudbou inspirované skladby ke konci. A to je tak jediná chyba tohoto jinak skvělého alba.

Little Simz – Sometimes I Might Be Introvert

Vydáno: 26. 5. 2021
Délka: 65:12
Žánry: Soul, R&B, Afrobeat, Neo-jazz
Rozhodně musíte slyšet: 1. Introvert, 2. Woman (feat. Cleo Sol), 3. Two Worlds Apart, 7. Gems (Interlude), 10. I See You, 12. Rollin Stone, 13. Protect My Energy, 15. Point and Kill (feat. Obongjayar), 16. Fear No Man, 18. How Did You Get Her

0
0,0 rating
0 z 5 (založeno na 0 recenzích)
5 (Dokonalé)0%
4 (Nadprůměr)0%
3 (Průměrné)0%
2 (Podprůměrné)0%
1 (Dno)0%

Nejsou zde ještě žádné recenze. Buď první, kdo sdělí názor na toto album!



ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář