NÁZOR: Zprzěná předělávka české hymny od ČOV? Konečně je tu vrchol českého hudebního koumáctví

My Češi jsme známí jako národ recesistů. Těžko říct, co to vlastně způsobilo. Možná naše historie, kdy jsme museli dlouhá léta snášet útlak cizích zemí. A Možná abychom se z toho nezbláznili, začali jsme si vymýšlet různé Švejky a Cimrmany. Občas už má bohužel člověk problém rozeznat, co je recese a co už není. Nevím, jestli je to jen můj osobní dojem, ale připadá mi, že růst podivných událostí v naší zemi roste. Po mnoha vtipných figurkách zvolených českým lidem do vysoké politiky, celebritě Jířím Kájínkovi, výstupech (ne)moderátora Jaromíra Soukupa, je teď další událostí, nad kterou se dá jen kroutit hlavou a uvažovat, zda to není další kousek Kazmy, představení nové verze české hymny od Českého olympíjského výboru.

Máte pouťové kolotoče a ve stejné kategorii zábavy je v české společnosti zařazena hudba. Je to atrakce, ne umění.

Hudba je u nás vnímána zvláštním způsobem a mezi tím, jak vnímají hudbu v zahraničí a u nás, je určitý rozdíl. Většina našich obyvatel bere hudbu pouze jako zábavu a nepřisuzuje jí vůbec žádnou větší vážnost, nedejbože aby o ní pomýšlela jako o určitém druhu umění. Máte pouťové kolotoče a ve stejné kategorii zábavy je v české společnosti zařazena hudba. Je to atrakce, ne umění. Ne snad, že by byla populární i alternativní hudba, nějakým nejdokonalejším uměním, které by dokazovalo vyspělost naší civilizace, zasloužila by si ale přece jen od nás trochu více úcty a pozornosti. Pak to totiž skončit i mezinárodní ostudou.

Nejenže totiž jsme národ recesistů, my jsme taky národem koumáků, a tak to obyčejně funguje tak, že nějaká parta předsedů ve vedení nějakého spolku (třeba včelařského), sportovního klubu (hlavně hokejové a basketbalové kluby jsou na něco podobného machři) nebo nedejbože dokonce města (viz František Kárský a jeho legendární hymna pro litomyšlský plavecký bazén), se rozhlíží jako mlsný kocour, co by se tak dalo udělat a najednou si vzpomenou, že by mohli mít svou vlastní hymnu.

Svou hymnu u nás musí mít úplně všechno, pak to dopadá, že město dává prostor podobným exotům:

Český sportovní folklor: každý klub si musí nechat vytvořit hymnu

Zůstaňme teď ale u toho sportu. Zlepšovat práci s mládeží, posílat trenéry na školení, dohlížet na správné hospodaření klubu, to je samozřejmě nudná a rutinní práce, proto je potřeba vymýšlet okázalé nesmysly, které mají pomoct propagaci klubu. Tedy pomoct mají, ale nakonec skončí v 99% případů ostudou. Jak je to ve světě? Ano, i světové sportovní kluby mají své písněm nebo chete-li hymny. Zásadní rozdíl je, že většinou vznikly přirozeně. Nikoliv tak, že nějaký postarší pán v saku bouchl na schůzi do stolu a prohlásil: “Potřebujeme hymnu!” Většina písní velkých sportovních týmů jsou písně již dříve vzniklé, časem prověřené, napsané o něčem jiném, než kopání do balonu nebo masírování nohou.

Jejich asociace s klubem vznikla samovolně a často si je vybrali samotní fanoušci.

Tým NHL Chicago Blackhawks tak má jako takovou svou neoficiální hymu, která hraje po gólu píseň “Chelsea Dagger” od skotské indie rockoé kapely Fratellis. Když Jon Fratelli psal tuhle píseň, určitě na hokej nemyslel, a protože je ze Skotska, kdoví jestli ho vůbec někdy naživo viděl.

Pokud půjdeme k fotbalu, Liverpool má jako svou hymnu písničku, původně napsanou pro muzikál Carousel z roku 1945 a zpopularizovanou posléze taky Frankem Sinatrou, Judy Garland, Elvisem Presleym, Johnnym Cashem a mnoha dalšími, nejznámější verze je pak asi od Gerry & The Pacemakers.

U nás se bouchne do stolu, někdo se tím pověří, řekne se: “Udělej nám za pár stovek hymnu.” (velká procento z této částky je ještě ke všemu z veřejných peněz) a vznikne z toho třeba něco takového jako “Hymna BK Přelouč” od jedné z mnoha ztracených nadějí našich talentových show Leony Šenkové.

Když fotbaloví fanoušci Liverpoolu při přátelském utkání na druhé straně světa na obrovském Melbourne stadium, včetně všech těch tvrdých chuligánů, zpívali tuhle píseň, o které by mnozí mohli říct, že je pro babičky, je to vážně síla a fanoušci se mohli cítit na cizím, jindy kriketovém a ragbyovém stadioně úplně jako doma na Anfield Road.

Pokud se zmrví hymna sportovního týmu, je z toho ostuda v celém kraji, nejhůř v celé republice. Nyní se ale taky největší sportovní spolek v republice rozhodl, že musí mít svou hymnu. Protože však vlastně už jednu má — tu státní –, aby někoho náhodou nenapadlo řešit nějaké skutečné problémy českého sportu, musela se hymna předělat a přidat nová sloka. Myšlenkové pochody pánů v ČOV by se daly popsat asi takto: “Vždyť se přece teďkomc předělávaj ty hymny po celým světě kvůli tý politický korektnosti a džendrové vyváženosti, tak jí taky předělejme! Ale ne tak jak oni, ta naše bude veselejší, bojovná a odhodlaná! Nějaká taková, jakou mají třeba Poláci.”

No a hned je zaděláno na ostudu v celém světě.

A proč, že to vlastně celé vzniklo podle oficiálního vyjádření? Předseda ČOV Jiří Kejval to vysvětlil třemi důvody. 1. Hymna je moc krátká, 2. Hymna je pro sportovce málo bojovná a málo pompézní, 3. Měl to být dárek ke 100 letům od vzniku Československa.

Na to se dá říct asi tohle: 1. Záleží na podání. Třeba v podání od slovenského skladatele Petera Breinera se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, je naopak jedna z nejdelších z Evropy. A i kdyby byla jedna z nejkratších, no a co? Hymna není píseň do rádia, která musí mít tři minuty. Alespoň se nemusí zkracovat.  2. Možná si to v ČOV neuvědomují, ale česká hymna tady není jen pro sportovce a navíc se nehraje jen před zápasy, ale i při předávání medailí, kde sportovci už nepotřebují bojovnost. 3. Fakt díky!

Příště předělat hymnu klipem ve stylu “We Are the World”! Může účinkovat Michal David i Mandrage

Pokud ještě na chvíli zapomeneme, že se jedná o státní hymnu, na kterou by se vlastně ani nemělo vůbec sahat, protože si jí zvolili naší předci a my nemáme právo jí pro budoucí generace přepisovat, není chyba jenom v umělém způsobu, jak jsou hymny vytvářeny, popř. předělávány, ale samozřejmě taky v provedení. Třeba hymna fotbalové Barcelony “El Cant del Barça” vznikla ku příležitosti oslav 75. výročí klubu v roce 1974 a taky nikoho nenapadne se jí posmívat (snad pokud není fanouškem Realu Madrid).

Provedení předělání české hymny je ale paskvil. Nejenže je text druhé sloky strašný, ale píseň i příšerně zní. Vysvětlení, proč naše hymna v novém provedení zní tak strašně, je zde několik:

1. V orchestru seděli náhodně vybraní hudebníci z ČR, kteří nikdy předtím v orchestru neseděli.
2. Skladatel Miloš Bok to prostě nezvládl. Má za sebou možná bohatý životopis, ale i laik uzná, že by si do něj neměl zapisovat zakázku, kterou dostal od Českého olympijského výboru.
3. Orchestr včetně dirigenta byl pod vlivem silného alkoholu.
4. Pod vlivem byl zvukař a smíchal omylem dohromady více zvukových stop přes sebe.
5. Pod vlivem byl ten, kdo měl za úkol namnožit noty a orchestr vůbec nevěděl, co má hrát.

Nyní text. Nejdříve je tu řádek o Bohu. Inu, není nad to v nejvíce ateistické zemi světa (podle průzkumu Gallup, 2014) přidat řádek o Bohu! “Duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar.” Takže poté sdělíme celém světu, že máme vadné a moc útlé duše. Zkrátka jsme národ netvorů s malou duší, ale je nám skvěle, protože si hned potom můžeme zazpívat pár spartakiádně a komunisticky znějících hesel. Pokračuje se: “A tu sílu vzdoru zmar?” Co tohle vůbec znamená? Nemělo to být náhodou moderní? Takhle nikdo nemluví. “Mezi Čechy domov můj,“ to je jenom: “Země česká, domov můj,” ale aby to nebylo příliš stejné, když už úvodní dva řádky druhé sloky jsou totožné s Tylovou slokou, bylo to potřeba změnit.

Takže mám jeden návrh ke zlepšení. Příště by možná mohli hymnu předělat přední české kapely a zpěváci. Každý by napsal dva nebo tři řádky a klip by byl ve stylu “We Are the World”.

Začínal by Michal David: “Pár přátel stačí mít / a v české zemi ti bude líp,” vystřídají ho Mandrage: “Mezi nebem a světem / a slunečným létem / je jedna země / úúúú, tak našroubuj se do mě,” pokračuje Kryštof: “Jsi tajemná, jsi introvert / Máš víc polí, jak Agrofert”. Aby byla hymna více moderní, měla by se řídit typickým rádiovým schématem sloka – refrén – sloka.

Refrén musí být pořádně motivační, aby se sportovci nabudili před zápasem, měli by se o něj tedy postarat Kabáti se svým sborovým stadionovým refrénem, drsností a trochou humoru na konec: “Hej, raz dva tři! / mámy i bratři / my vás rozeberem, vypáčíme, / pak si od vás ještě půjčíme!”. Aby byli spokojen i náš hokejový nároďák, ještě by se jako slábnoucí outro měl vložit sample jejich gólového songu “Hajný je lesa pán” od Maxim Turbolenc.

Mimochodem. Český olympijský výbor jsou skuteční mistři v marketingu. V průběhu psaní tohoto komentáře smazali původní video na YouTube, aby odstranili i všechny negativní reakce a komentáře, za pár minut video nahráli na YouTube znovu a teď jich tam mají ještě více.

Pokud jste celý výtvor ještě neviděli, můžete se podívat zde (než ho nadobro smažou). Jednu o tom můžete vyprávět svým vnoučatům: