Recenze | Novinky: Objev americké kytarové scény Car Seat Headrest na Making a Door Less Open bojuje s vlastní slávou

Nejprve se Will Toledo plížil po hudební scéně osamocen a nenápadně. Bez kapely a nepozorovaně, schováván pod názvem projektu Car Seat Headrest nahrál album Twin Fantasy. Toto lo-fi polo-amatérské album zveřejnil v roce 2011 na internet a stalo se v průběhu let nečekaným kultem nezávislé scény. V roce 2017 potom Toledo už s kapelou za zády a balíkem peněz od nahrávací společnosti, vzal tento starý materiál a znovu ho nahrát ve studiu tak, aby se o albu znovu mluvilo, aby se album dostalo k těm, ke komu se původně nedostalo a možná vůbec nejsilnější materiál Willa Toleda plně využil svůj potenciál. Spolu s předchozím úspěšným albem z roku 2016 Teens of Denial tak Car Seat Headrest využili naplno rozruch, který kolem nich na alternativní scéně vznikl. Hlavní otázka nového alba Making a Door Less Open byla tedy vcelku zřejmá: Jak dokázali využít Car Seat Headrest to, že se dostali mezi velké kapely a jak to ovlivnilo jejich tvorbu?

Car Seat Headrest je parta mladých hudebníků, kteří vypadají jako parta studentíků filozofické fakulty na nějaké libovolné americké univerzitě v 70. letech, ale přitom loni vyprodali jednu z nejslavnějších sportovních arén na světě – newyorskou Madison Square Garden. Zahráli si taky v jedné z nejpopulárnějších talk show současnosti The Tonight Show Jimmyho Fallona a projeli velké festivaly jako Firefly nebo Primavera . Co je ještě víc? Být headlinerem nějakého velkého festivalu, vyhrát Grammy, mít nejprodávanější album, mít v hitparádách song číslo 1 po co nejvíce zemích světa, koncertovat na velké světové tour…

Pokud by chtěli Car Seat Headrest ještě výše, museli by si už skutečně klást jedině takhle velké cíle, protože všechny, byť jen o kousek menší cíle, již Car Seat Headrest naplnili. Dokonce se stali bez legrace jednou z největších kapel v USA, což se zdá být na tuhle skromnou indie kapelu až těžko uvěřitelné.

Car Seat Headrest naopak nechávají dveře více otevřené

Na Car Seat Headrest je vidět, že se se slávou potýkají ještě s rozpaky. Kromě některých twitterových neuvážených naštvání Willa Toleda, že fanoušci hledají jeho fotky, když byl mladý (s tím by měl slavný člověk počítat), nebo třeba zmatku kolem toho, že bůhvíproč nechali stáhnout z YouTube jejich vystoupení z The Tonight Show, například začali ten jejich velký koncert v jedné z nejslavnějších hal světa, jejich první píseň byl hlavní singl tehdy ještě připravovaného alba Making a Door Less Open “Can’t Cool Me Down” s refrénem:

“Hey, we’re not supposed to be here!”

(“Hej, my bychom tu neměli být!”)

Nicméně neměli asi úplně pravdu, protože byť má v sobě hudba Car Seat Headrest jistě některé prvky hudební skromnosti a malosti a nějaká malá část jich by asi nejraději ukotvila někde v zapadlém malém klubu v jejich rodné Virginii a nikam jinam by nejezdila, jejich zvuk a písně byly s opětovným nahráním a vydáním na nezávislé scéně ikonického alba Twin Fantasy už dostatečně připraveny na přechod do hal.

Písně jako “Bodys”, “Sober to Death” nebo ještě z dřívějšího alba Teens of Denial (2016) pocházející “Drunk Drivers/Killer Whales” mají sice poněkud delší stopáž a nedrží se úplně klasické struktury sloka-refrén-sloka, avšak melodicky jsou písně tak zdařilé, že jsou to přímo hymny, které do těch hal prostě patří. Zvlášť, když dneska nových objevů na kytarové scéně moc nepřibývá.

Možná i proto zní Making a Door Less Open jako úplný opak toho, co název alba naznačuje – jakoby Car Seat Headrest otevírali své dveře širšímu publiku. Jakoby chtěli stvořit album, po kterém nebudou v rozpacích z toho, že hrají v tak velké a slavné aréně. V minulých albech však perfektně fungovala to kouzlo nechtěného, kdy se to dostání se do Madison Square Garden jevilo spíše jako vedlejší efekt všeho ostatního, co se dělo kolem. Tady už je to trochu tlačeno kupředu a občas je to taková kreativní křeč, která se nikomu moc nelíbí.

Toledův McCartneyho a Rottenův moment

Ambicióznost už je ostatně vidět z alba už hned z úvodu. “Weightlifters” chce posluchače roztančit a předává napumpované řádky:

“Put your heart on the target
They expect you to scream
Music blasts through the market
It’s the sound of the machines.”

Je to popravdě místy zase trochu rozpačité, ale Will Toledo soupeří zdatně. A to i když to vyloženě vypadá, že se ocitl v jiném klubu než ve kterém původně zamýšlel být.

“Can’t Cool Me Down” naopak působí naprosto sebejistě. Car Seat Headrest přinášejí jejich lo-fi indie rockový zvuk a pomocí hip-hopových bubnů a syntezátorů jim dodávají potřebnou velikost. “Can’t Cool Me Down” se ale přeci jen kloní spíše na tu starší část historie kapely. To naopak “Life Worth Missing” nabízí jakýsi průměr mezi novými a starými Car Seat Headrest. Mezi třpytícími se syntezátory a vrčícími kovovými kytarami.

Když v albu skočíme na konec k předposlední písni “There Must Be More Than Blood”, ta zase patří spíše k těm starým Car Seat Headrest. Je to ale bohužel jen nějaký slabý odvar toho, co předváděli na vlastně kterémkoliv z jiných alb. Je to takoví typická píseň Car Seat Headrest, která vás určitě nenaštve, ale že byste se někdo zrovna kvůli této písni stal fanouškem kapely, tak to ani náhodou.

“Martin” je naopak skvělá písnička, která dokazuje, jakým je Toledo nadějným skladatelem a textařem. V “Martin” jakoby v sobě probudil svého vnitřního Paula McCartneyho, který taky vždycky měl dar vytvořit z jednoduchého nápadu brilantní melodie, které navíc nejsou určeny jen pro nějakou skupinu intelektuálního bratrstva, ale pro širokou skupinu lidí všech věků i národností.

Toledo rozplétá síť nekalých polo-pedofilních praktik, které podle Toleda v Hollywoodu fungují, jakoby v sobě probudil vnitřního Klusáka.

Jestliže je tedy “Martin” Toledův McCartneyho moment, “Hollywood” je moment Rottenův. V punkovém duchu zpívá Toledo ostrou kritiku (nejen) hudebního byznysu.

“I’m sick of violence
Sick of money
Sick of drinking
Sick of drugs
Sick of fucking
Sick of staring at the ads on the bus,”

(“Je mi špatně z násilí / Špatně z peněz / Špatně z chlastání / Špatně z šu**ní / Špatně ze zírání na reklamy v autobuse”)

zpívá Toledo o tom, jak se mu zbortili vysněné představy o Hollywoodu jako domeček z karet, když do něj díky úspěchům jeho kapely Toledo dostal vstupenku. Řádky zde použité jsou docela trefné, asi nejvíce však zamrazí řádky:

“They don’t talk about the
12-year-olds on pills waking up in beds of big producers,”

(“Oni nemluví o 12 letých na pilulkách, co se probudí v postelích velkých producentů.”)

kdy Toledo rozplétá síť nekalých polo-pedofilních praktik, které podle Toleda v Hollywoodu fungují, jakoby v sobě probudil vnitřního Klusáka.

Vybudování mostu mezi Car Seat Headrest a Toledovým bočním projektem Trait Danger

Kritizovat Hollywood není dnes zase tak moc populární. Ona velká média v USA a Velké Británii musí držet s Hollywoodem basu, protože patří do stejného ideologického týmu a zpochybnění Hollywoodu znamená zpochybnění toho, co tvrdí celebrity a to pak znamená oslabení ideologií, které podporují.

Nejspíše z toho důvodu někteří kritici právě v USA tuhle píseň dost kritizovali. Každý výpad proti establishmentu ale dnes chce odvahu. Jestliže totiž Harveymu Weinsteinovi procházely nekalé praktiky a zneužívání mladých hereček tak dlouho a vědělo se o tom všeobecně (Courtney Love na to upozorňovala dávno před #MeToo v roce 2005), ale mnoho celebrit tak dlouhá léta hrálo pštrosy a dělalo, že nic nevidí, bylo by naivní si myslet, že to byl jen jediný případ a teď už je zde všechno čisté.

Kdyby však měl Hollywood advokáta, jistě by se vymluvil na to, že Will Toledo často píše texty, které nejsou autobiografické, byť se tak na první pohled třeba může zdát. V nedávném rozhovoru pro New York Times dokonce prozradil, že ho tohle přímo frustruje. Není tak jasné, jak moc z osobní zkušenosti na této písni vlastně vychází a nakolik je to jakýsi anti-snová představa, která se snaží americký showbyznys přehnaně negativním způsobem.

Namlsáni z minulého perfektního remaku alba Twin Fantasy a ještě předchozího Teens of Denial, si však po poslechu Making a Door Less Open připadáme pořád hladoví.

Ať už je to ve skutečnosti tak či onak, pokud jste navštívili nějaké stránky sociálních sítí Car Seat Headrest, mohli jste si všimnout že se nyní Toledo obléká do kostýmu s digitální plynovou maskou, se kterou představuje alter ego nazvané jako Trait, který vlastně tak trochu propaguje jeho komediální taneční a rapový boční projekt Trait Danger. Jelikož Trait prostupuje i do videoklipů kapely, je zřejmě, že se snaží Will Toledo spojit své dva světy. Postavit nějaký most Car Seat Headrest a Trait Danger. Z tohoto směru jsou tedy ty změny zvuku zajímavé, byť třeba není vždycky výsledek tak kvalitní jako za starých časů.

Píseň “Deadlines” tak má například verzi, která připomíná spíše hard rock nazvanou jako “Hostile” a pak ještě jednu verzi nazvanou jako “Thoughtful”, která je elektronická.

Černým koněm alba je pak píseň “What’s With You Lately”, kterou zpívá kytarista Ethan Ives. Je to překvapivá změna, když slyšíte na albu někoho jiného než Toleda a vzhledem k povedené, byť krátké akustické písni, je to změna povedená.

Albu bohužel uškodila současná koronavirová situace. Je totiž naprosto jasné, že album vzniklo, aby byly písně z něj hrány naživo a možná by to nakonec dalo zase trochu jiný konečný obraz. Písně jako “Life Worth Missing” jsou určeny více k hraní živě než k tomu, aby hrály z YouTube nebo Spotify. V jejich případě je studiová verze fakt spíše pozvánkou, protože naživo zní jistě daleko lépe. Ale i kdybychom mohli slyšet písně v živých záznamech nebo byste se vydali na nějaký evropský festival, kde by Car Seat Headrest hráli, asi by to nezměnilo to, že Making a Door Less Open musí být považováno za zatím nejslabší album Car Seat Headrest.

To vzhledem k tomu, jak vysokou laťku nastavili svými výbornými minulými alby, nutně neznamená, že by Making a Door Less Open bylo slabým albem. Namlsáni z minulého perfektního remaku alba Twin Fantasy a ještě předchozího Teens of Denial, si však po poslechu Making a Door Less Open připadáme pořád hladoví.

Car Seat Headrest – Making a Door Less Open

Vydáno: 1. 5. 2020
Délka: 47:28
Žánry: Indie Rock, Electronic Rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Can’t Cool Me Down, 3. Deadlines (Hostile), 6. Martin, 7. Deadlines (Thoughtful), 8. What’s With You Lately?