Recenze | Novinky: Britský písničkář Frank Turner vydal další laskavé a pozitivní album Be More Kind. Byl by rád abychom udělali nejen Ameriku, ale hlavně sami sebe znovu skvělými

Srdcem rocker, písničkář a folkař duší, v Bahrajnu narozen, ale v Anglii vyrůstající Frank Turner, vydává sedmé studiové album Be More Kind. Album ležící někde mezi žánry indie rockem, punk rockem, country a folkem, se zabývá — jak už to lze vyčíst z názvu — tím, jak můžeme vylepšit svůj život laskavostí. A to ať už se jedná čistě o osobní změny, které mohou náš život udělat lepším a nebo o změny v celé společnosti i politice.

Život Franka Turnera by byl skvělým námětem pro hudební životopisné drama. Jeho děda i otec patřili mezi přední britské bankéře. Na zlatém podnosu bohatého tatínka se proto narodil až v Bahrajnu. Jeho matka byla zase dcerou biskupa a byla zástupkyní ředitele na základní škole. Zkrátka taková smetánka a vyšší třída, ve které Frank Turner vyrůstal. V puberťáckých letech Franka poslali na prestižní soukromou chlapeckou internátní předuniverzitní školu v Etonu, kde byl jeho spolužákem samotný Princ William!

Frank Turner není Ed Sheeran, ale svou hudbou spojuje starší generaci s puberťáky

Jeho nejúspěšnější kapelou byla post-hardcorová kapela Million Dead. Jejich alba byla kritikou velice dobře přijata, mezi posluchači ale k příliš velké slávě nedošli a i proto se kapela v roce 2005 rozpadla. Frank Turner se tak rozhodl, že to zkusí sám a tentokrát ve více folkovém a country stylu. Pomocí alb Sleep Is for the Week (2007), Love Ire & Song (2008), Poetry of the Deed (2009) a England Keep My Bones (2011) si získával přízeň posluchačů a podařilo se mu dojít se svou popularitou daleko za hranice toho, co dokázali Million Dead.

Frank Turner byl vždycky rocker a rockerem zůstal až doteď. Jeho silou je hlavně to, jak umí ve svých písních odvyprávět příběhy country/folkovým způsobem. Pomocí prostých, ale velice příjemných pop rockových písniček pak společně se srdečnými příběhy v textech, přenáší Turner všem pořádné tsunami pozitivních vln.

Americké publikum ho nikdy sice nebralo tak, jako to anglické, vzhledem k popularitě, jaké se těší na ostrovech, ale Frank Turner nemusí příliš smutnit. Jakoby ale přece jen nové album Be More Kind bylo dalším pokusem, jak na americký trh více vtrhnout. Jeho potíž zde může být, že je na ni příliš nostalgický svým hudebním zaměřením a jeho hudba více připomíná spíše Matchbox 20 nebo Ben Folds, kteří byli v USA populární na začátku století, než třeba Eda Sheerana, který si se svých pop folkem podmanil i Ameriku.

Ostatně ani v Anglii nedosahuje Turner zase takové popularity jako Sheeran — Frank vyprodá Wembley Arenu, ale vedlejší legendární fotbalový stadion vyprodá jeho mladší kolega. Je to možná daň za to, že Frank je věrný určitým hudebním tradicím, je ale úžasné, jak se svou hudbou spojuje střední nebo dokonce starší generaci s puberťáky.

Ostatně Be More Kind může být možná úplně nejvíce láskyplným, mírumilovným a spojující albem, jaké Frank Turner vydal. A pro chlapa, který již nasadil laťku pozitivního myšlení vysoko s albem Positive Songs for Negative People, to již něco znamená. Samozřejmě, že čím více pozitivní album, nerovná se tím lepší album, kvůli Be More Kind ale není nutné mračit, ať už ho posloucháte z pozice skalního fanouška nebo běžného posluchače.

„Jsem jen ignorantský Angličan, ale chtěl bych vaší zemi udělat znovu skvělou.”

Ano, Frank Turner se může občas zdát jako takový ten typ sluníčkového písničkáře, který věří na to, že pomocí vzájemného porozumění bude svět najednou plný lásky. Frank Turner se však nezdá být natolik hloupý, aby věřil tomu, že svět zachrání jednoduché odpovědi na složité otázky. Neztrácí se v abstraktních dojmech a pojmech a v druhé písni “1933” se například zamýšlí nad souvislostmi stoupání popularity nacismu v tomto roce a trápí se nad tím, zda se něco podobného nemůže stát i dnes.

Že si ale Turner dovolí drzost a cituje při této příležitostí Karla Marxe, zrovna Karla Marxe! To bych jindy nejspíše komentoval nějakým vtipným obrázkem a raději nechal být, musí se ale uznat, že zrovna tato konkrétní Marxova citovaná věta, či lépe parafráze věty z Marxovy knihy The Eighteenth Brumaire of Louis Napoleon Kind (Turner jen zaměnil přítomný čas za minulý a naopak), která zní:

“The first time it was a tragedy
The second time is a farce,”

(“Poprvé to byla tragédie / Podruhé je to fraška.”)

je docela trefná a zapadá do Turnerova vidění světa, kdy Turner očividně vidí Donalda Trumpa jako komickou postavu, ale srovnatelně nebezpečnou s Adolfem Hitlerem. Nemyslím si, že tahle současná liberální panika z Trumpa, která obklopuje veškeré dnešní přední zahraniční umění, je bůhvíjak prozíravá nebo dokonce racionální, zároveň si ale nemyslím, že zrovna Frank Turner by byl natolik hloupý, že by nedokázal pochopit, že postavit zeď na hranicích pro zabránění nelegální imigrace a nebo cokoliv jiného, co je podle Turnera to nejhorší od Trumpa, je srovnatelné s genocidou milionů židů, slovanů, romů a dalších národů.

Turner ale ví, že pokud chce varovat, musí to udělat výrazným způsobem a šokovat. Není to pořád to nejmoudřejší, co Frank Turner na novém albu udělá nebo sděluje — daleko více obohacující jsou pro posluchače jeho texty o osobnosti a psychologii. Nás, co jsme tak nějak ve středu mezi tímhle (americky) liberálním přeháněním neodmyslitelně spojeným s neustálým a neopodstatněným přirovnáním k nacistům a různými latentními krajními pravičáky, v jejichž řadách se vyskytují nebezpečně vysoké počty lidí věřících na to, že židé jsou strůjci všeho špatného na světě, však může těšit, že někdo hlídá alespoň jednu ze stran, aby se nenechala ovlivnit podobnými blázny a nedošla k extrémismu.

Středobodem politického protestu je samozřejmě pátý song “Make America Great Again” začínající vtipným textem:

„Well I know I’m just an ignorant Englishman
But I’d like to make America great again,”

na které Frank Turner ironicky převzal Trumpovo heslo, aby si na písni vedl svou vlastní politickou kampaň a navrhuje Američanům, jakožto smělý angličan, co by mohlo být v jejich zemi jinak, aby byla “America Great Again”. Píseň se zase neobejde bez určitých sporných textových momentů, které si mohl Frank odpustit. Když například zpívá, že by se fašisté zase mohli začít stydět, opět sklouzává k tomu zjednodušování světa, které sám soudě podle rozhovorů tolik nesnáší. Kdo je totiž konkrétně podle Turnera fašista nám už neřekne.

V country stylu Toma Cochrana a jeho “Life is a Highway” pohodově jedoucí píseň (navíc oplývající roztomilým a vtipným videoklipem), která je jinak geniálním vzplanutím pozitivního vlastenectví, patří však i přes všechny problémy k těm nejvýraznějším momentům alba.

Z té nepolitické kategorie zaměřené více na jednotlivce jsou tu písně jako úvodní ležerní a lehký pop folk “Don’t Worry”, velkým hitem má potenciál se stát letní a přátelský pop folk s tanečními rytmy bicích a dechovými nástroji “Little Changes”. Ta ačkoliv zní dobře (a má opět vtipný videoklip), je taková strašně infantilní, že se bude možná bude hodit skvěle do reklam, Frank Turner ale zažil po tvůrčí stránce mraky lepších momentů.

Na titulní písni “Be More Kind” se Turner přikloní více k tradičnějšími zvuku folku a atmosferické písni s hezkými smyčci, které malují jemné, ale rozsáhlé zvukové scenérie, to prospěje. Elektrické kytary si Frank Turner po punk rockové vyřvávačce s vážným textem “1933”, schoval a vytáhl je zase až na další laskavé a jemné, tentokrát však více pop rockové písni “Brave Face”.

“There She Is” je hodně vláčná romantická píseň a do alba příliš nezapadá tématicky ani zvukově, protože postrádá lehkost, nápaditost a hravost jiných písní. Naopak “21st Century Survival Blues” je tempem taky pomalejší a těžkopádná, avšak nabízí zajímavou změnu, když hudba zní poprvé na albu pochmurně a poté se změní na refrén, který v sobě mísí chuť hořkosti a chuti s ní bojovat.

Moment, kdy se nejvíce projeví všechny silné stránky je následující “Blackout”. S producenty Austinem Jenkinsem (White Denim, Kacey Musgraves), Joshuou Blockem (White Denim, Leon Bridgs) a Charlie Hugallem (Florence + the Machine, Ed Sheeran, Halsey) stylizovali píseň do moderního elektro popu, který spojují s Frankovým srdcem rockera tradičního britského střihu. Frank zpívá o úzkosti ze tmy. V první sloce zpívá o elektronickém blackoutu a tak nějak nás nahlodává, jestli dokážeme vydržet bez těch našich technologií. Ve zbytku písně to ale zní, že zpívá o smrti a všechny včetně sebe, jak to bývá jeho zvykem chlácholí.

Frank Turner – Be More Kind

Vydáno: 4. 5. 2018
Délka: 48:27
Žánry: Indie Rock, Folk Rock, Pop/Rock, Folk Pop, Alternativní folk
Rozhodně musíte slyšet: 1. Don’t Worry, 2. 1933, 4. Be More Kind, 5. Make America Great Again, 7. Brave Face, 9. 21st Century Survival Blues, 10. Blackout