Na Ryana Adamse už neřvou, aby zahrál “Summer Of ’69”. Má za sebou ale už lepší alba než Prisoner

Ryan Adams A.K.A “jeden z posledních rock’n’rollových mohykánů hrdě hlásící se ke staré škole, kde jsou počítačové hračky tabu”, vydal před pár dny album Prisoner. Jeho minulé 2 alba – pořádně “vypiplané” Ryan Adams a taky překvapivé a zajímavé cover album na 1989 Taylor Swift – pro něho slušně znovu-rozjely kariéru. Vždycky když to ale vypadá, že bychom konečně mohli vidět Ryana Adamse v plné rychlosti, on najednou šlápne na brzdu a vrátí se jen k lehce nadprůměrné rychlosti.

Podobná situace už se za dobu jeho existence opakovala asi dvakrát. Teď je to bohužel potřetí. Prisoner je jen další výstava intimních rockových skladeb středního tempa, postavená na výrazné kytaře se silnou ozvěnou, silně inspirována stylem 80. let. Přestože jeho zvuk kytary je propracovaný, zní velmi přirozeně a zkrátka skvěle; když uslyšíte onen typický silný úder do strun s ozývajícím se “reverbem” a vracejícím se “delayem” už po třicáté, přestává to být zábava.

K pozadí alba se sluší říct, že Ryan Adams se rozváděl se známou herečkou Mandy Moore (zavítejte na Google Images, pokud nevíte o koho jde). Zatímco minulá alba byla z velké části ódou na ni, tady se Adams chce hlavně vyzpívat ze svých bolístek. Trochu zvláštní je, že hudba zní skoro stejně, jako na těch minulých albech. Pokud si vezmeme album Ryan Adams s tou radostně intimní polohou a Prisoner s tou smutně, vychází z toho (alespoň z mého pohledu) lépe album Ryan Adams. Horší ale na tom je, že pokud by jste slova z obou alb zaměnili, vůbec by jste to nepoznali.

Pokud zní album načichlé zamilovaností a album načichlé smutkem úplně stejně, vnáší to do alba a aktuálních skladatelských schopností Ryana Adamse trochu pochyby. Ian Cohen – redaktor Pitchfork.com – to v tomhle trefil naprosto přesně. Místo toho, aby to bylo “smutné album”, jako třeba debutové Heartbreaker, je to jen “další album” Ryana Adamse. Možná byl prostě Ryan Adams rozchodem tak pohlcen, že nedokázal směr alba dost dobře dirigovat. V citové letargii se nedokázal se ani vyhnout frázím jako “Oh my soul / black as coal” či “If loving you is wrong, I am a criminal,” které asi nejsou to pravé ořechové, co se týče nějaké umělecké hodnoty. Ublížená Adamsova kňourání jako:

“Close my eyes, I can see you with some guy
Laughing like you never even knew I was alive,”

prostě postrádají větší hloubku.

Na jednom z koncertů Ryana Adamse v roce 2002 začal řvát jeden ožralý fanoušek:

“Zahraj Summer Of ’69!” Noviny se toho chytly a z Ryana Adamse na několik let vznikla škodolibá atrakce. Téměř na každém koncertě se objevovali lidé, kteří zaplatili lístek jen pro to, aby si stoupli do přední řady a se stejnou větou vyvolávající slavný hit (toho Adamse, který má na začátku jména B), začali zpěváka provokovat. Ryan přiznal, že to přerostlo do tak obludných rozměrů, že kvůli toho musel dokonce chodit na terapie. Je taky zřejmé, že Ryan připomíná v mnohém Bruce Springsteena. Ze stínů těchto slavnějších zpěváků se ale dokázal dostat.

Bylo by fajn, kdyby se jednou dokázal dostat i ze svého vlastního stínu. Na Prisoner se to bohužel podepsalo špatným způsobem.

Prisoner zní buď jako album poskládané z Adamsových “šuplíkových nápadů” nebo jako album zpěváka, který si nedokáže vytáhnout hlavu z vlastního řitního otvoru. Už jsme od něho slyšeli daleko lepší alba, písně i covery. I přesto všechno ošklivé, co tady bylo napsáno, je ale Prisoner albem, které by bylo škoda neslyšet. Ryan si drží svůj styl a nijak ho nedevalvuje. Jen se při poslechu nemůžete ubránit pocitu, že Ryan může předvést více. Úvodní “Do You Still Love Me” je skvělá píseň, která zní jako U2 v nejlepších letech. Následující springsteenovská “Prisoner”, pokud zapomeneme na trochu té kýčovitosti, je vlastně taky fajn píseň. Nemluvě o “Doomsday” s výbornou harmonikou. Z druhé poloviny alba lze vybrat třeba “Outbound Train” a hned následující “Broken Anyway”, které jsou důstojnou poctou americkému rocku, jak ho dělají Tom Petty a Bruce Springsteen.

Recenze (novinky): Ryan Adams – Prisoners

Vydáno: 17. únor 2017
Délka: 45:52
Žánr: Adult pop/rock, Alternative Rock, Moderní Country, Americana
Rozhodně musíte slyšet: 1. Do You Still Love Me?, 3. Doomsday, 9. Outbound Train