Screaming Females – All at Once

Recenze | Novinky: Na All at Once Screaming Females hodně kritizují dnešní dobu, ale přitom jejich poselství vyznívá pozitivně

Indie punk rocková kapela Screaming Females z New Jersey se vrací po třech letech od alba Rose Mountain. Ačkoliv jsou Screaming Females uznávanou kapelou, díky jemnějšímu a pomalejšímu albu Rose Mountain si někteří fanoušci i kritici začali stěžovat na to, že kapela díky tomu začala postrádat jejich nespoutanost a energii z dřívějších alb. All at Once je se svými přímými melodiemi v mnoha písních zatím nejvíce popové a zároveň zvukově docela úzké album pohybující se často jasně po namalovaných žánrových čarách. Screaming Females jakoby ale pečlivě promysleli kompozice každé písně, díky čemuž jsou písně pořádně nahuštěné silou a Screaming Females zní mimořádně dobře.

Lokalita nahrávání tohoto ryze kytarového alba se zdá být docela logická. Trio nahrálo All at Once v London Bridge Studio v Seattlu,. Vznikal tady v devadesátých letech slavná alba Pearl Jam nebo Alice In Chains a ani jméno producenta není nikterak překvapivé. Matt Bayles je totiž specialista na nahrávání tvrdších rockových kapel a produkoval třeba alba Mastodon, The Sword, Polar Bear Club, dělal zvukového inženýra nebo mixoval alba právě legend ze Seattlu Perl Jam, Alice In Chains a Soundgarden; ale taky Deftones, nebo The Blood Brothers.

Podobně jako MGMT na jejich aktuálním albu jsou Screaming Females znepokojeni vývojem technologií, nelíbí se jim, jakým směrem se technologie ubírají a nelíbí se jim, jak ovlivňují lidi. Tohle a pak taky rozchody jsou stěžejními tématy alba.

Není na čase dát sbohem klubům? Teď už nikdo nemá pochyby, že by to Screaming Females s přehledem zvládli i ve větším

“You’ll always control me,” zpívá paranoidně Marissa Paternoster, spojuje obě tato témata a používá při tom její hlasové vibráto, které se taky stane jedním z hlavních elementů tohoto alba. Píseň pokračuje v klaustrofobických popisech dnešního světa:

“My life in this glass house
Impossible to get out”

(“Můj život ve skleněném domě / Není možné z něj vyjít ven”). Na druhé písni “Black Moon” do toho Screaming Females více říznou a zkreslení kytary ostré jako břitva, vrní po celou dobu písně. V této písni o rozpadlém vztahu Screaming Females předávají svůj dar říkat slova rovnou a bez příkras, přitom ale jednoduchými větami říct vše, k čemuž by bylo krátkých i tři sta metonymických a personifikačních veršů. Marissa Paternoster prostě zazpívá: “Now we all dream alone (Teď už sníme každý sám)” a je tím jasné úplně vše a navíc to souhlasí s ráznou náturou jejich rockové hudby s punkovými vlivy.

Jestli tahle píseň ukáže něco dalšího, pak že se Screaming Females rozhodně nebojí chytlavých refrénů. Refrény této druhé a následující třetí písně “I’ll Make You Sorry” v sobě mají to nejlepší z melodické školy kapely Blondie. Screaming Females tím taky dávají jasný signál, že by se nezalekli, pokud by měla jejich hudba větší dosah a pokud by se někdy Screaming Females přesunuli z klubů do větších prostorů, rozhodně by se tam neztratili.

Píseň “I’ll Make You Sorry” může být možná označována za vůbec nejpřekvapivější moment jejich kariéry. Zpěvačka neúnavně “sóluje” na svou kytaru a nejenže má skvělé vibrato v hlase, dokáže ho stejně dobře vytvořit i prsty. Poté nechá vyhrávání sól a pohupuje se u mikrofonu v melodii a textu (“I once was in love before I knew you”), který by mohly použít i některé dívčí skupiny. Je to pořádný rozdíl oproti ranější době kapely. Té sladké melodie je ale tak akorát, protože zpěvačka to následně utne další částí, která je ozdobou dědictví nové vlny punku 80. let (“I’ll make you sorry”).

Přímočará punková upřímnost i básnická malebnost slov

Albu se bohužel nikdy nepovede dosáhnout výšin strhujících prvních třech písní. Neznamená to naštěstí, že by se album mělo vypínat rovnou po těch třech úvodních peckách. Zrovna čtvrtá “Dirt” má v sobě baskytarový melodický motiv hrající skrze sloku, který potěší všechny příznivce alternativní hudby 90. let a snad ještě více to platí pro kytarové riffy, které Paternoster neúnavně vyhrává do svého technicky dokonalého hlasu na “Agnes Martin”. Speciálně by měli být na pozoru příznivci kapel jako Faith No More. Tohle by se jim mohlo líbit.

Screaming Females navíc ani na chvíli nedají znát nějakou textovou slabost a i když melodie nejsou tak silné jako v úvodu alba, texty nepřestávají těšit svou realističností, 100procentní upřímností a když jsou texty méně punkové a více básnické — jako zrovna na “Agnes Martin” –, jsou obdařené chytrými přirovnáními.

Další píseň o zlomeném srdci “Deeply” se nese skoro v pohřebním tempu a hlas zpěvačky je ponořen do telefonního efektu, který ještě umocní pocit nostalgie a něčeho, co se nenávratně vzdálilo z vašeho života. Tenhle produkční trik byl jednoduchý, ale použit přesně na tom správném místě, aby podpořil příběh písně.

“Soft Domination” s jednoduchým power-popovým refrénem omrzí po několika přehráních a ačkoliv se nedá určitě říct, že poslouchat tuhle píseň by mělo být zrovna za trest, přece jen je tohle spíše to slabší z alba. To nejhorší z alba bude asi nejen pro mne následující osmá skladba “End of My Bloodline”. Druhá píseň s telefonním efektem zní oproti ostatním jako odbytá. Jakoby píseň nevěděla, co sdělit. Kdyby tahle píseň na albu nebyla, vůbec nic by se nestalo.

Marissa Paternos není jen skvělou zpěvačkou, ale i fenomenální kytaristkou

Píseň “Chamber of Sleep” rozdělena do dvou částí poskytuje útěchu pro všechny, kteří by začali chytat panický záchvat z toho, že album není zvukově dostatečně zajímavé. Na konci první z dvojice se kytara ponoří do efektů a slyšíme hezké třepotající zvuky připomínající obrovskou zvonkohru, kterou rozehraje vítr. Ten, kdo by měl zase málo pořádných kytarových sól nejen na tomto albu, ale vůbec v dnešní době obecně, už mu spěchá vyhovět roztomile zasněná a pozitivní “Bird In Space”. Paternoster je výborná kytaristka a svými sóly na téhle písni vyzývá všechny velké kytaristy rockové historie.

“My Body” nabízí jednu zajímavější melodickou změnu za druhou. Na závěrečné “Step Outside” pak Marissa ukrojí podstatnou část ze čtyř a půl minut, aby předvedla svůj kytarový nářez. Skoro dvouminutové zběsilé ježdění po hmatníku zakončí album, které by se skoro dalo považovat za koncepční, jako pobídku k vyběhnutí ven:

“I’m sick with worry just knowing
When you step outside you won’t be safe now.”

Tak si děcka ještě poslechněte Screaming Females a pak tedy ty počítače a mobily můžete na chvíli vypnout…

Screaming Females – All at Once

Vydáno: 23. 2. 2018
Délka: 50:35
Žánr:  Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Punk Rock, Noise-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Glass House, 2. Black Moon, 3. I’ll Make You Sorry, 6. Deeply, 11. Bird in Space, 13. My Body

[tcpaccordion id=”2014″]