Recenze | Stroj času: Brothers In Arms bylo vrcholem kapely díky kombinace všech nejsilnějších stránek Marka Knopflera

25 nejprodávanějších alb všech dob:
24. místo
Dire Straits – Brothers In Arms (1985)

Páté studiové album Dire Straits Brothers In Arms učinilo z anglické kapely okolo kytaristy a zpěváka Marka Knopflera v té době největší kapelu na světě. Co bylo tím klíčem k úspěchu, že se alba prodalo okolo třiceti milionů? Jedním z důvodů byla paradoxně MTV. Satirická píseň kritizující tuto první hudební televizi “Money fro Nothing”, byla obdařena slavným videoklipem s počítačovými 3D animacemi, což v té době samozřejmě bylo něco neotřelého a nápaditého.

MTV bylo vlastně úplně šumák, že se stali terčem kritiky. Měli ještě tu drzost, že klip nejenže nasadili, ale jakmile měl obrovský úspěch, píseň se stala jakousi hymnou MTV, kterou využili jako součást marketingu a když MTV zahajovala vysílání v Evropě, hádejte co bylo prvním, co diváci uslyšeli. Hostujícího Stinga s legendárním popěvkem:

“I want my MTV.”

MTV ale samozřejmě nebyl jediným důvodem, proč se alba prodalo tolik kusů a proč získalo dvě Grammy. Brothers In Arms je kombinace různorodých žánrů: popu, rocku, bluesu, jazzu a worldmusic. Dire Straits samozřejmě nebyli před Brothers In Arms neznámou kapelou. Hned debut Dire Straits obsahoval jejich dodnes nejúspěšnější píseň “Sultans of Swing”. Následující Communiqué (1979) ustanovilo jejich zvuk a díky skladbám jako “Lady Writer” bylo už tehdy jasné, že se Mark Knopfler má šanci stát jedním z nejlepších kytaristů, co na této planetě kdy chodili.

Odchod Markova bratra Davida kapelu nijak zvláště neoslabil a na albu Making Movies (1980) se objevily některé top momenty tvorby Marka Knopflera s Dire Straits jako “Romeo and Juliet” a “Tunnel of Love”.

Blesk noční nebe protínající obal alba Love Over Gold značil o dva roky později nejvíce propracované album, co se týče Knopflerovy kytarové práce a trpělivosti s budováním atmosféry a vrcholů písní. Na albu se málokdy zpívá a má jen pět skladeb, přestože trvá přes 40 minut. Úvodní čtrnácti minutová “Telegraph Road”, je povinností pro všechny, kteří milují zvuk elektrické kytary, stejně jako vlastně celé album. Mark Knopfler se s Love Over Gold stal oficiálním kytarovým bohem, pokud se ale měl stát i rockovým bohem pro širokou veřejnost, kterou neberou čtrnáct minut dlouhé kytarové orgie, musel na to jít jinak

Ten malý buzík je milionář aneb svět obyčejných vs. svět celebrit

Po vydání živého alba odletěli Dire Straits v zimě na přelomu let 1984 – 1985 na karibský ostrov objevený Kolumbusem Montserrat. Producent Neil Dorfsman (Bruce Springsteen, Bob Marley, Bob Dylan) byl nucen spokojit se se skromným studiem, avšak vše bylo učiněno z logického důvodu – aby se Knopfler a spol. mohli soustředit na vrcholnou práci jejich kariéry i hudby roku 1985.

Album odstartuje zároveň i první vydaný singl z alba. Povznášející píseň “So Far Away” není nic extrémně složitého, každý tón ale pasuje do písně na stoprocent. Bicí obzvláště přehlušují ostatní nástroje. Kytara hraje procítěně a Knopfler si každé hrábnutí do strun pečlivě rozmyslí. Druhou kytarou hraje potichu melodické vyhrávky na tenké struny. Není to ta nejvíce technicky vytříbená lahůdka, jakou kdy Knopfler stvořil, je z toho ale jasně znát posun směrem k širšímu publiku bez ubrání elegance a původního kouzla kapely.

Knopfler však ukazuje taky obrovský textařský talent, když použije jednoduché, ale geniální vyjádření odloučení od jeho duši blízké bytosti pomocí klimatického přirovnání:

“See, you’ve been in the sun, and I’ve been in the rain
And you’re so far away from me.”

Textařský talent samozřejmě zužitkoval i v jeho životní písni “Money for Nothing”, ke kterému ho prý inspiroval zážitek, kdy slyšel nějakého chlapíka, který pracoval v obchodu s elektrem, stěžovat si na kapely a zpěváky 80. let. Mark Knopfler přímo v obchodě rychle splašil papír a začal si na něj zaznamenávat to, co slyšel od toho “obyčejného chlápka” z pracující třídy.  Odtud plyne vtipný text druhé sloky, kde se Knopflerův hlas přemění na hlas prostého hospodského týpka: “Vidíš toho buzíka s náušnicí a makeupem… Ten malý buzík je milionář.” Nebyl to tedy Knopfler, kdo kritizoval MTV. Tím jak neohrabaně zpíval za postavu onoho prostého člověka v prodejně, se spíše MTV ještě zastával, “Money for Nothing” se ale tak jako tak stalo symbolem jemné kritiky MTV, zábavního průmyslu i konzumního způsobu života a to i přesto, že jí Knopfler za tímto účelem asi nenapsal.

Tato píseň je v každém případě podařenou a stále aktuální satirou interkace běžných lidí se světem hvězd z doby, kdy se televizní i hudební byznys rozjel na plné obrátky.

Další videoklipová trefa do černého a bod zlomu alba

“Walk of Life” s jednoduchou, mimořádně hravou melodií syntezátoru zaznamenalo obrovský úspěch, který podpořila další videoklipová trefa do černého, když Dire Straits opatřili píseň klipem sestávající se z různých legračních sportovních kiksů. Píseň o pouličním buskerovi čerpá výrazně z vlivů hudby 50. let — původního R&B a Doowop a perfektně to koresponduje s textem o bezstarostném týpkovi z metra, který hraje na svou kytaru lidem klasiky 50. let.

“Your Latest Trick” je bodem zlomu alba. Odsud se přesunou Dire Straits od popového přístupu k naplno vážným tématům a k více procítěnému a dospělejšímu přístupu. Na “Your Latest Trick” hraje dnes již bohužel zesnulá legenda mezi hráči na saxofon Michael Brecker.

“Why Worry?” je jako meditace. Relaxační zvuky kytar se proplétají navzájem jako prameny čiré přírodní vody, zatímco Knopfler skoro šeptá:

“Why worry,
there should be laughter after the pain,
there should be sunshine after rain,
these things have always been the same,
so why worry now.”

Ačkoliv Brothers In Arms není koncepčním albem, mnoho písní se zaměřuje na témata války. Vlastně kromě “Walk of Life” a “Money for Nothing” by všechny písně do válečných témat seděly. “Ride Across the River” mimo to poprvé naplno připomene, že album bylo nahráváno vlastně na exotickém ostrově, když využívá vlivy exotických hudebních žánrů world music a reggae.

“Brothers In Arms” jako dva Pink Floyd v jednom

“The Man’s Too Strong” vyrukuje s dalším ještě nepoužitým žánrem. Ve sloce je to country, které se, jakmile blesk protne nebe, změní na nekompromisní úder elektrické kytary s piánem.

Pokud má album nějaké slabé místo, pak je to předposlední “One World”. Typický zvuk osmdesátkového rocku v ohledem z dnešního časového bodu nazpět, nepřežil (narozdíl třeba od new wave a synthpopu). Modulovaný hlas, výrazná basa a fádní melodický nápad z písně učinil černou ovci alba.

Závěr alba v podobě titulní “Brothers in Arms” připomíná s Knoplferovým hlasem položeným obzvláště nízko Waterse a kytarou, která je oproti “Money for Nothing” více zakulacena, zase připomíná Glimoura. Knopfler tentokrát zvládne dva klíčové členy Pink Floyd najednou.

Píseň o válce o Falklandy popravdě album vytáhlo zpět do toho nejlepšího po tom, co lehce uvadalo. Ačkoliv má každá z písní na albu své kouzlo a pečlivou vytříbenost skvělého muzikanta, díky seřazení písní, jakoby celková síla alba postupně upadala. Při čtvrté písni došlo ke znatelnému skoku k rozvážněším a pomalejším písním a album je díky tomu složenina dvou rozdílných částí. To je ale jednou ze dvou vad této krásky.

Dire Straits strávili v žebříčcích nejprodávanějších alb neuvěřitelných 356 nikoliv dnů, ale týdnů! Po vydání jednoho z nejlépe prodávaných alb a poměrně vyčerpávajícího turné, kdy hráli Dire Straits třeba v Sydney 27 nocí po sobě, se bohužel Dire Straits na šest let rozpadli, aby se pak dali na čtyři roky zase dohromady. Problémem nejlepších alb kariéry je však to, že už nepřijdou další nejlepší.

Dire Straits – Brothers In Arms

Vydáno: 13. květen 1985
Délka: 55:07 (CD); 47:21 (LP)
Žánr: Rock, Blues Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. So Far Away, 2. Money for Nothing, 3. Walk of Life, 4. Your Latest Trick, 5. Why Worry?, 9. Brothers in Arms