RECENZE | Novinky: Květy se na Komik do půl osmé změnily, rádia je hrát ale stejně nebudou

Členové kapely Květy neměli zrovna šťastné období, ve kterém nejdříve rozpustili kapelu, aby se posunuli od těch všech ocenění i koncertních úspěchů ještě dál. Jenže pak zažili osobní tragédie v podobě rozpadu manželství i smrti partnerky. A tak, protože je hudba nejlepší univerzální lék na vše, Martina Kyšperského a Aleše Pilgra přichází zachránit Ondřej Kyas z kapely Mucha, aby otrhané Květy dokázaly zase udělat další, tentokrát kvůli osobním záležitostem těžký krůček, a posunout se ve své tvorbě zase o kousek dále.

Z původní čtveřice v brněnské kapele Květy zbyli jen Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. „Hráli jsme takhle už dlouho, a protože jsme se rozhodli výrazněji posunout náš zvuk, dohodli jsme se, že pro budoucí desku změníme sestavu,“ osvětluje razantní řez v sestavě Pilgr. Ke kapele se přidal Ondřej Kyas, který sice hraje na basu v kapele Mucha, ale jeho druhá ruka písničkářka Nikola Mucha zrovna čekala dítě, takže má momentálně pracovní volno. Multiinstrumentalista, který už má na kontě kromě spolupráce s Muchou a kapelou Hajzli i pár oper, měl pomoct kapele s její menší zvukovou revolucí od folkové kapely k elektro rockové.

Druhým článkem zvukové změny byl producent Ondřej Ježek, který se už za ta léta stal takovým tradičním lodivodem českých nejvýznamnějších alternativních kapel. Není to tak dávno, co jsme psali recenzi na desku Jiskřící kapely Zrní, za kterou tenhle zvukový mág také stál.

Od folku k experimentálnímu rocku

Květy zní na novém albu v některých momentech nejvíce tvrdě za celou jejich kariéru, přesunuli se z modelu folkové kapely a od klasických nástrojů – akustické basy a houslí ke klávesám, syntezátorům a jiným elektronickým hračkám. Bicí zní více příměji a razantněji. Na celé desce je znatelná velká dynamika basů. Jsou tu momenty téměř úplně bez basů (mezihra písně “Odpočinout”), až po nadstandardně dunivé basy v hlučné baladě “Byt” a taneční skákačce “Holka”, což přispělo k onomu zvýraznění zvuku kapely a přímějšímu přístupu, ke kterému nejen u bicích, ale u celé kapely, díky ostřejším a chladnějším elektronickým nástrojům, došlo.

Martin Evžen Kyšperský založil kapelu Květy už v devadesátých letech na základní škole, doby začátků, kdy si zaplatili na první koncert řidiče s dodávkou za osm a půl tisíce a zadlužili tím pořadatelku festivalu lokálních kapel, jsou už nenávratně pryč. Nyní je kapela těsně před branami mainstreamu – nebo v něm už možná po kotníky je. U nás je to bohužel těžké určit, protože propast mezi alternativní scénu a českými rádiemi je až moc velká, někdy nepřekonatelná, takže mainstream se buďto u nás omezuje pouza na velmi malou říčku a nebo začíná už vlastně ve vedlejším toku. Květy mají na svém kontě několik cen Anděl a celou řadu dalších akademických ocenění.

Díky nové desce je rádio Impuls určitě hrát nezačne, razantnějším zvukem ale udělali opět další kroky k oslovení nových fanoušků. Minimálně od roku 2006, kdy je kapela pod labelem Indies Scope, nenatočili ani průměrnou, natož vyloženě slabou desku, své příznivce ale sbírají víc postupně než nějakým velkým třeskem na naši hudební scéně. Ať už jsou Květy mainstream či nikoliv, díky seriálům ČT alespoň spousta lidí pozná tvář zpěváka Kyšperského, který si zahrál v seriálu Trpalsík i Případ pro excorcistu.

Surrealismus, katarze a zmatení klauni

Kromě zvuku, který tentokrát více než kdy jindy tíhne experimantálnímu rocku, jsou pro Květy poznávacím znamením Kyšperského surrealistické texty. V písni “Odpočinout” zpívá “Pozdravit mámu a až pak se zout,” a mluví z něho ani ne tak únava z života, jako spíše nutkavá chuť na všechno se vybodnout a jen tak si lehnout, užívat světa a vychutnávat si jeho samovolné plynutí bez vlastního zásahu do něj, velmi podobně je tomu v písni “Byt”. Z alba je cítit po smrti Kyšperského partnerky, ze které se už vyzpíval na sólovém alb Vlakem, i v podstatné míře jeho vnitřní katarze.

Když jsou Květy komici, pak jsou to velmi zmatení, až vyděšení klauni.

Květy můžou působit těžce a zadumaně, ale vždycky si najdou čas i na vtipné momenty – a album Komik do půl osmé není výjimkou, v taneční písničce “Holka”, která by mohla být trhákem koncertů kapely, se zpívá:

“Bejt hezká holka je těžký,
pořád jenom někdo tě mučí,
jako děti obdivují ježky
a každou chvíli někam je nosí.”

Když zpívá v úvodní sloce alba o tom, jak ho oslovují osmnáctiletí kluci “pane Kyšperský”, dotýká se témat začínajícího stárnutí, ovšem spíše s tradičním rozpačitým přístupem k životu, podobající se Kyšperského zmatené seriálové postavě z Trpaslíka, než s nadhledem jak to udělal na nové desce písničkářský komik Pokáč. Když jsou Květy komici, pak jsou to velmi zmatení, až vyděšení klauni. Nejsou to rozhodně ani v těchto momentech tradiční komici frajírci, kteří mají celý svět na háku a dělají si legraci z toho, jak to tady chodí:

“Koukají jako na pána, kterej o životě něco ví,
jenže já vím úplně kulový!”

Kyšperského texty jsou doopravdy chytré a umělecky hodnotné, nejedná se o žádné pseudointelektuality, o tom přesvědčí i odkazy na Karla Taigeho či Vítězslava Nezvala. Na druhou stranu v nich až zoufale chybí lehkost a nadhled, kterým by mohl oslovit tuctové lidi – i ty, kteří hudbu poslouchají jen příležitostně. Není jasné, jestli toho chtějí vůbec docílit, avšak i pokročilejšímu posluchači nemusí být texty ani hudba kapely Květy vždy srdci tak blízká.

Květy – Komik do půl osmé

Vydáno: 29. 5. 2017
Délka: 40 min.
Žánr: Art Rock, Alternativní rock, Experimentální rock, Alternative indie/rock, Indie Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Kouzelník, 2. Odpočinout, 3. Byt, 5. Holka