Recenze | Novinky: Carly Rae Jepsen nepředvádí ani na čtvrtém albu Dedicated žádné popové zázraky, jedná se ale o její zatím nejlepší album

Carly Rae Jepsen vydává své čtvrté album Dedicated, které navazuje na nenápadné debutové album Tug of War (2008), zlomové album kariéry Kiss (2012) a 80. léty inspirované album E-MO-TION (2015). Za prací za albem stojí kromě Carly Rae Jepsen hlavně popový producent a hudebník John Hill, který spolupracoval s celou řadou popových zpěvaček od Shakiry přes P!nk až po Rihannu, má ale za sebou také spolupráce s Kings of Leon, Imagine Dragons a nebo Eminemem. Druhým hlavním článkem byl mladý talent Jordan Palmer, který produkuje a hraje na různé nástroje na většině písní z alba. Kromě nich ale přispěli skladatelskou nebo producentskou činností také známá jména branže jako Jack Antonoff, Alex Hope, Stephen “Koz” Kozmeniuk a mnoho dalších.

Je hodně zvláštní, jak kanadská dance popová zpěvačka z Britské Kolumbie dokázala uhranout nejen tradičním popovým fanouškům, ale i mnoho hipsterům a vyznavačům nezávislé a alternativní hudby. U Lorde se to dá velice dobře pochopit vzhledem ke stylu, jaký obvykle předvádí a jaký má blízko k alternativní hudbě přece jen daleko více.

Jeden z důvodů, proč se Carly Rae Jepsen, jejíž největší hit je příšerně přesládlý, kýčovitý popový hit “Call Me Maybe”, stala miláčkem náročných posluchačů, tak lze hledat v lidech, kteří jí píší hudbu. Jsou totiž mezi nimi právě velká jména alternativní a nezávislé scény.

Jak se stala z holčičí verze Justina Biebera popová královna hipsterů

Ne, že by nikterak zvlášť výjimečný pop nějak připomínal hudbu kapel autorů z Vampire Weekend nebo Blood Orange, alternativní a nezávislá hudba je ale hodně o reputaci a jak jednou prohlásil bývalý kytarista a skladatel Oasis Noel Gallagher, kdyby Thom Yorke z Radiohead přišel do redakce hudebního časopisu a vykálel se do žárovky, kritici tomu dají stejně 9 z 10.

Album Dedicated a vlastně ani Carly Rae Jepsen obecně není nikterak dvakrát zajímavou hvězdou na hudebním nebi, která by se nějak obzvláště lišila od těch ostatních. Její největší hit “Call Me Maybe” vznikl v době, kdy měla zpěvačka 26 let, ale stylizoval jí do role 16leté naivní holky. Prostě tradiční nevkusný popový marketing. Ani nijak sofistikovaný a chytrý, bohužel ale vzhledem k úspěchu písně, velice účinný.

Nejspíše dosavadně nejlepší píseň Carly Rae Jepsen “Run Away With Me” z alba E•MO•TION (2015):

Zatímco tedy měla album Tig of War (2008), kterého si do té doby nikdo moc nevšímal, po vydání “Call Me Maybe” obsahujícího alba Kiss (2012), se stala Carly Rae Jepsen se svým popem pro holky i kluky ze základky vlastně něco jako holčičí Justin Bieber.

Bylo to následující album Emotion (nebo jak se píše: E•MO•TION) , které z Carly Rae Jepsen udělalo onu překvapivou popovou královnu hipsterů. Dneska je to už běžné, ale v roce 2015 bylo zapracování vlivů 80. let do popu vcelku prozíravým a neotřelým tahem.

Carly Rae Jepsen se svou zatím nejlepší produkcí i melodiemi, už je daleko lepší kvalitka

Je ale nutné uznat, že zatímco ostatní alba Carly Rae Jepsen byla docela nudná a textově i melodicky obyčejná, letošnímu albu Dedicated nelze upřít, že má zase o něco lepší produkci a pokud tvůrčí potenci E•MO•TION nenahradila ani zajímavá produkce s vlivy 80. let, větší počet povedených skladatelských momentů a ještě vylepšená produkce však skutečně, dělají z Dedication první album Carly Rae Jepsen, které se dá plně respektovat.

Zatímco minulá alba byla jen hudba vhodná tak maximálně pro dívčí koupele, nyní se začne hned písní, která mezi tou vybledlou růžovou, prokoukne. “Julien” je prostě povedený dance popový song, který baví. Připomíná to staré hity Madonny, kdy se karta obrátila, ženská síla šla kupředu a tentokrát to byly ony, kdo zpíval své milostné i sexuální touhu chlapcům a ne naopak.

“No Drug Like Me” je sice taky technicky vzato dobrá píseň, ale mohl bych být z ní vyloženě nadšený jen kdyby bylo tohle první popové album, které jsem slyšel za poslední tři roky. Podobnou píseň totiž najdeme na albech Ariany Grande, Sigrid i Halsey. Dvakrát tohle lze říct o “Now That I Found You”.

Naopak “Want You In My Room” je hodně výjimečná popová píseň. Hit s obrovským potenciálem, který má geniální melodie a snad ještě lepší produkci. Z písní Carly Rae Jepsen jde vždycky cítit velkou radost, kterou zpěvačka do svých písní nejen naživo, ale právě i ve studiu dává, tady je to ale mimořádné.

Píseň je hodně hravá. Kolekce syntezátorů na této písni zní parádně a skvěle se doplňuje s lehce zkreslenou elektrickou kytarou s lehkým psychedelickým chorusovým efektem, který vyvažuje tu syntetiku elektronických nástrojů. Za písní stojí nikoliv překvapivě Jack Antonoff, kterého považuji za jednoho z nejlepších skladatelů současné popové hudby (a podotýkám, že jsem se informaci o autorství dozvěděl až poté, co jsem slyšel píseň a nesoudil jsem dle jména).

Vokální melodie jsou nejpovedenější za celé album a produkce vokálů na pozadí, ve stylu Daft Punk je ještě posouvají více nahoru. Všechno zakončí milé překvapení v podobě saxofoního outra písně které je jakýmsi návratem k “Runaway With Me“. Jedná se rozhodně o jednu z nejlepších písní, jaké kdy Carly Rae Jepsen vydala.

Z továrny na stupidní chytlavost

Škoda, že tuhle radost přeruší píseň “Everything He Needs”. To je doopravdy příšerná píseň. Poslech této písně přináší asi stejné utrpení, jako když se rozběhnete proti zdi a ke zabrždění nárazu použijete svou hlavu.

Nejhorší je, že je to vůbec ta nejhorší kombinace, kdy pitomá píseň je ještě ke všemu chytlavá a garantuji vám, že pokud si píseň poslechnete, uslyšíte ve své hlavě:

„He needs me, he needs me
He needs me, he needs me
He needs me, he needs me”

ještě minimálně následující den. Ať vám pomáhá Bůh!

“Happy Not Knowing” a “I’ll Be Your Girl” jsou jenom tuctové popové fláky. Nic víc.

“Too Much” je už zajímavější. Hlasový výkon Carly Rae Jepsen a její zápal pro píseň rozhodně zaujmou pozitivním způsobem. Stejně tak jakési spojení seversko-britského stylu elektroniky s latinskoamerickými reggaetonovými bicími.

“The Sound” neurazí, zato “Automatically In Love” zní jakoby píseň vůbec nevěděla, kam má směřovat. Jakoby se autoři Nate Campany (“Lost on You” od LP), John Hill (Portugal. The Man, Foster the People, Rihanna, Charli XCX, Demi Lovato…) a Rogét Chahayed (Khalid, Travis Scott, Miguel nebo “Boots” z posledního alba Keshi) ve studiu donutili něco stvořit, pořád na to nabalovali nové a nové věci, ale vůbec je netrápilo, že se to všechno řítí do země ničeho.

Naštěstí přijde asi druhá nejlepší píseň alba “Feels Right”. S electro-funkem v L.A. stylu zavítá do písně duo Electric Guest. Tahle pecka, kde nad synťáky dominuje piáno i saxofon, je velice organická a živá píseň. Hlasově se k sobě Asa Taccone a Carly Rae Jepsen velice hodí.

U “Right Words Wrong Time” a “For Sure” mě znovu napadá, že jsem tohle už někde slyšel. “For Sure” by byla skvělá píseň, kdyby to ovšem nezněla jako hybrid reputation Taylor Swift a Melodrama Lorde. Ostatně i produkční tým Carly Rae Jepsen si to nejspíše uvědomoval a proto ani píseň ani nezařadil do standardní verze alba, až do té prodloužené.

Ten konec je ostatně hodně příznačný. Píseň začne velkolepě a říkáte si:„Wow! Tohle bude pecka.” Jenže potom se toho v refrénu vlastně moc nestane a z počátku zajímavý nápad vyšumí do prázdna. Pak ho trochu oživí nějaký zajímavý produkční prvek, ale brzy na to vše zase zvadne.

Jednotlivé produkční elementy (zvuky nástrojů, melodie, beaty) jsou přitom povědomé a ačkoliv se vám líbí a máte pro ně slabost (jako třeba pro ty nádherné velkolepé syntezátorové akordy na začátku písně “For Sure”), nemůžete si je užít z toho důvodu, že máte pocit, že něco hodně podobného už udělal někdo předtím a bylo to uděláno lépe (viz Lorde – “Hommade Dynamite” z Melodrama).

No a podobné je to i na většině písní z alba.

Carly Rae Jepsen – Dedicated

Vydáno: 17.5.2019
Délka: 42:23
Žánry: Pop, Dance-Pop, Electropop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Julien,4. Want You in My Room, 8. Too Much, 11. Feels Right (feat. Electric Guest)