Leonard Cohen odešel ze světa s jizvami, ale s hlavou nahoře

Když Cohen volil název alba, jakoby tím říkal “když to chcete, bude to temnější”. Album je výčtem toho, co se v Cohenově životě nepovedlo. Ale Cohen nad tím nepláče, spíše to s poklidem přiznává bez toho, aniž by se na sebe příliš zlobil. Je těžké říct nakolik Cohen tušil, že mu už moc času nezbývá, ale “You Want It Darker” plní roli rozlučkového alba velice důstojně. Cohen si na něm řekl, co ještě potřeboval říct, než poklidně za asi 3 týdny odkráčel. Vzhledem ke Cohenově židovsko-buddhistické víře je těžké specifikovat kam odkráčel. Ještě předtím ale dal vědět:

Hineni, hineni*
I’m ready, my Lord

Pozn.:
*Hineni pochází z Tóry a znamená Hebrejsky “Tady jsem”.

Cohenova podivně světlá temnota

Je docela paradoxní, že Cohenovo poslední album vydáno těsně před smrtí je v mnohém světlejší než mnoho z jeho dřívějších výtvorů. Cohen byl vždy melancholický a na sklonku jeho života se úplně nezměnil. Už vůbec nelze říct, že by písně jako “You Want It Darker” a “Leaving the Table” byly pozitivní. Působí to ale jako jeho osobní očistec k dosažení nirvány. Lituje toho, co v životě udělal špatně:

“I wish there was a treaty, I wish there was a treaty
Between your love and mine.”

Nesnaží se to však odčinit. Ví, že na to už je stejně pozdě. Pokud si můžu dovolit interpretovat význam většiny písní, říkají něco takového:

Všichni žijeme život nějakým způsobem, jak nejlépe dokážeme. Život je ale, stejně jako svět, ve kterém žijeme, složitý a mezilidské vztahy jsou někdy ještě složitější. Na téhle šílené cestě není možné neudělat chyby. Mé chyby to neomlouvá, ale snažil jsem se jich napáchat co nejméně. Vy. Mí milování přátelé, má rodino, má lásko.

Leonard dojde k jakémusi duševnímu usmíření:

“We sold ourselves for love but now we’re free”

Prostě se příliš nelituje a neoplakává se. Pouze vyzrále konstatuje a rekapituluje. Dojemně vzkazuje: “I knew that it was wrong” (“On the Level”) a v “Leaving the Table”: “I’m leaving the table / I’m out of the game”, kde ještě dodává:

“I don’t need a reason
For what I became
I’ve got these excuses
They’re tired and lame”

Nejvíce emocionální moment je asi právě třetí “On The Level” podpořený skvělou vokalistkou Sharon Robinson. Je to překrásná, srdce zahřívající a zároveň srdcervoucí zpověď člověka. Když nyní víme, že člověka na konci života, vlévají se při poslechu slzy do očí. Cohen zůstal na světě sám po své ženě, která umřela minulý rok. Prochází se po světě a poklidně se připravuje na odchod. Z určitého úhlu pohledu je to vlastně docela pozitivní odchod. Nikdo tady nemůžeme být věčně a pokud bychom mohli odejít “v klidu a míru” – tak jako Cohen, nikdo z nás by si asi nestěžoval.

Album se často srovnávalo s Blackstar. Jsou zde očividné rozdíly. Bowie věděl o své smrti a srovnal se s ní jen z části a z části proti ní ještě vzdoroval. Cohen sice minimálně tušil, že tohle album může být jeho poslední, nemohl to ale vědět přesně. Je to poznat ve způsobu, jakými rozdílnými cestami se velikáni vydali. Zatímco Bowie se ještě zoufale snažil vychrlit všechny svoje zbývající nápady, Cohen se držel svého ověřeného stylu zrajícího s přibývajícími léty. Nemohli bychom ale asi čekat nějakou dramatickou změnu Cohenova alba, pokud by o své smrti věděl dopředu. Nejspíše by bylo velmi podobné.

Holá upřímnost bez příkras

Cohen si sice nikdy nemazal med kolem huby, s jeho stářím ale přišla ještě více přímočará upřímnost. Když vytahuje jeho bolístky ze vztahů minulosti, neschovává se za četné používání metafor, ale řekne pronikavě a bez příkras, jak se věci měly a mají. To ale neznamená, že by sklouznul k nudným banalitám. Takový mistr jako Cohen, který snad ani jednou nenahrál špatné a dokonce ani průměrné album, ví po těch letech moc dobře, jaká slova zvolit.

Album produkoval jednak zkušený Patrick Leonard a když už na tom Cohenův stav nebyl příliš dobře, uchopil se toho v domácím studiu jeho syn Adam. A je nutné říct, že se toho zhostil naprosto skvěle. V 80. letech Cohen koketoval s elektronickými zvuky, tady se jim Adam snažil spíše vyhnout. Nechal vyniknout jeho mimořádně poetická slova a podporoval je strojovým rytmem synteticky znějících bicích, vyváženými aranžemi židovských houslí, varhan a smyčců.

Třeba “Travelling” zase využívá španělských kytarových melodií a sborů jako ze synagogy. Je to zvoleno tak, že Cohenův charakteristický hlas a tyhle aranže vyplní místnost a hned tak rychle z ní nechtějí odejít. Cohenův hlas s věkem zrál jako víno a na “You Want It Darker” jeho typický polorecitovaný zpěv dosáhl s věkem ještě větší noblesy a schopnosti přenést emoce. Jeho hlas v průběhu kariéry klesal a klesal do stále hlubších poloh. To zda vyznáváte spíše jeho mladší nebo ještě hlubší starší hlas je věc osobního vkusu, ale Cohenův hlas na You Want It Darker, který klesl k nejnižším oktávám, je určitým způsobem stylovější a pro jeho tvorbu stylovější.

You Want It Darker je ideálním nechtěným rozloučením

Leonard Cohen si narozdíl od Bowieho nějaké své nápady do hrobu asi bohužel odnesl. Pokud ale máme You Want It Darker, nemusí nás to zase tolik mrzet, protože jestli se měl nějakým albem Cohen nechtěně rozloučit, máme štěstí že to bylo tímhle albem. Asi to tak mělo být. Cohen odešel z tohoto světa albem, které je v kontextu událostí zpovědí před smrtí. Sice nebyl křesťanem, ale pokud by došel do nebe, Cohen by mohl položit tohle album na stůl božímu soudci jako svou zpověď o svém životě. Pro nás posluchače je to jako soundtrack k dokumentu, ve kterém se naposledy ohlíží za svým životem a na jehož konci se s námi loučí. Když se virtuálně objeví titulky za doprovodu nádherného smyčcového “reprise” skladby “Treaty”, nezbývá než říct se slzami v očích:

Děkujeme Leonarde Cohene.

Vydáno: 21. říjen 2016
Délka: 36:07
Žánr: Písničkář, Pop
Rozhodně musíte slyšet: 1. You Want it Darker, 2. Treaty, 3. On the Level, 4. Leaving the Table, 6. Travelling Light, 8. Steer Your Way