Recenze | Novinky: Další neuhlazené album basového inovátora Thundercata Is It What It Is bylo přepůlené „vejpůl“ smrtí kamaráda Maca Millera

Fantastický basista Stephen Lee Bruner neboli Thundercat povýšil hru na snad nejvysmívanější nástroj historie moderní hudby – basovou kytaru – na úroveň, která by se dala srovnávat se samotným Jimmym Hendrixem u elektrické kytary. Tak dobrý je to basák a tak inovativní je jeho zvuk nástroje. O to více mrzí, že na albu Is It What It Is Thundercat nezopakoval nebo ještě nevylepšil to, co na Drunk. Produkčně i kompozičně opět dost nepořádná deska odkrývá slabiny originálního stylu Thundercata a ještě k tomu jeho tvůrčí činnost ovlivnila smrt blízkého kamaráda Maca Millera.

Nenechte se ale zmást tímto úvodním negativním hodnocením. Thundercat není žádné béčko a jeho přirozená kreativita album ve štychu nenechává a vždy ho podrží. A stejně tak jeho charakteristická basa s parádním magickým zvukem psychedelického močálu s kusem té správné bizarnosti, jenž se pohupuje nad vším jako pes s kývající hlavou na palubovce auta, které ukradl šílený narkoman a jede s ním 200 po dálnici.

I tentokrát Thundercat spolupracoval s beatmakerem Flying Lotusem a pro saxofon je tady další Thundercatův dřívější spolupracovník – jedinečný Kamasi Washington.

Začínat písničkou znějící jako záchodový soundtrack není to nejlepší, ale zlepší se to velice rychle

Album začne klasický neo-jazzový interlude Thundercata, které obyčejně zní jako výtahové písničky, ale rozvinuté v plnohodnotnou píseň. Osvěžující momenty, které vždycky působí jako ta nejvíce “tripová” a nejvíce zajímavá přestávka na toaletu, kterou jste zažili. Je to skvělý postup, jak album rozdělit, ale určitě ne nejlepší způsob, jak album začít.

Naštěstí následuje poutavá píseň “Innerstellar Love”, kde se hned se svých intergalaktickým saxofonem objevuje Kamasi Washington. “I Love Louis Cole” jede v extrémním tempu a v písni bouchají kopáky tak nahlas, jak na ně nikdy nejsme zvyklí. Není to špatná písnička a dost se zarývá pod kůži, ale spolu s “How Swayů, ač jsou vlastně jednou z nejlepších přehlídek Thundercatového umu, působí spíše jako Thundercatův intenzivní workout jeho hráčských a produkčních činností. Posluchač jakoby byl až vedlejší.

“Black Quallas” s hned třemi hosty – rappery Childishem Gambinem, Stevem Laceym a ohájskou funkovou legendou Stevem Arringtonem – je naopak od začátku do konce jedna velká jízda mimořádně originálních hudebních mozků. Když ti dokážou své bláznivé nápady ukočírovat a dát jim určitá pravidla, může z toho být perfektní organizovaný zmatek, jako na této písni.

Dalším problémem alba je, kolik je tu písní, které jsou vyloženě můstky pro větší písně. Jenže tady to nejsou jen můstky, ale více můstků tvoří dlouhý most. Ještě před minutovým zběsilým Thundercatovým hraním na basu “How Sway” přichází “Miguel’s Happy Dance”, která je bůhvíčím, ale rozhodně ne plnohodnotnou písní.

Na konci alba dojdou Thundercatovi slova, a tak jenom opakuje: „Je to tak, jak to je“

Navíc do třetice je zde “Funny Thing”, která je docela chytlavá, ale není to plnohodnotná píseň, ale jen nedokončený Thundercatův nápad

“Overseas” s vtipnou vložkou Zacka Foxe, coby stevarda v letadla, ačkoliv je jen minutu a půl dlouhá, alespoň zaujme melodii i zasazením do příběhu.

“Dragonball Durag” je konečně po dlouhé době zase plnohodnotná píseň, která trvá déle. To je potom třeba i nezvykle něžná a romantická “Unrequited Love”. Obě písně patří do toho vůbec nejlepšího z It Is What It Is.

Podobně jako v Drunk dostávají temnější a záhadnější písně prostor na konci alba. “King of the Hill” je temné Thundarcatovo zkoumání černých míst na jeho duši. Temný zvuk písně byl určitě také hodně ovlivněn pocity, jaké měl Thundercat po smrti Maca Millera.

Na “Fair Chance” se představí rappeři Ty Dolla $ign a Lil B a Thundercat jakoby ani s jejich pomocí hledal marně slova, jak vyjádřit prázdnotu.

“Things will never be the same
Never be the same again
Everything so strange (Strange),”

tedy:  Věci už nikdy nebudou stejné, všechno je tak podivné.“ Jakoby mu pomáhal za něj hledat slova Ty Dolla $ign, zatímco Thundercat na všech posledních písních používá stejnou ústřední větu alba, která popisuje nejlépe to, co cítí:

“Is it what it is”

(“Je to tak, jak to je“)

Popisovat prázdnotu je něco, co je nesmírně těžké a Thundercatovi se to popravdě ne vždycky úplně daří tak dobře jako Thom Yorkovi z Radiohead nebo Kurtu Cobainovi. Je to ale pořád část alba, kterou chápete a ačkoliv má problém někdy Thundercat najít slova, zbytek dopoví pomocí zvuků. Z posledních slov alba je pak mrazivá věta:

“Hey, Mac.”

Uspořádání písní nasvědčuje tomu, jakoby Thundercatovy písně byly na albu seřazeny dle časové posloupnosti. Nejprve začal psát prostě další album, jenže pak došlo k tragické události a konec alba je proto již o smrti Maca Millera.

Thundercat – It Is What It Is

Vydáno: 3. 4. 2020
Délka: 37:38
Žánry: Jazz-Funk, R&B, Acid Jazz, Neo-Soul, Crossover, Rap
Rozhodně musíte slyšet: 2. Innerstellar Love, 4. Black Qualls, 8. Overseas, 9. Dragonball Durag, 12. Unrequited Love