The Jesus and Mary Chain – Damage And Joy
RECENZE | Novinky: The Jesus and Mary Chain se vrací s Damage And Joy, aby nakopali dnešní hudbě zadek
Jsou kapely, které se svezou na vlně aktuální popularity nějakého žánru a za pár let po nich neštěkne ani pes a jsou kapely, které si nehledí aktuálních trendů a jedou si svoje. Nikdy sice nevyšplhají až na vrchol, zato si můžou dovolit odejít ze scény skoro na 20 let a vrátit se za potlesku fanoušků, kteří v době vydání jejich prvního alba, nebyli ještě ani na světě. Případ s názvem The Jesus and Mary Chain.
Tak jako se The Velvet Undergrounds nikdy nepohybovali na vrcholech prodejních hitparád, ani The Jesus and Mary Chain neměli v komerčních sférách na růžích ustláno. I tak se ale staly významnou kapelou. Sice na tak významnou jako The Velvet Undergrounds, měli ale stejně jako jejich předchůdci vliv na celou řadu interpretů. Jejich zvukem kombinující hluk s popem inspirovali kapely jako My Bloody Valentine, Dinosaur Jr. a jejich historie se výrazně stále podepisuje na vývoji dnešní kytarové hudby.
Kapela, pro kterou neexistuje čas
Skotská kapela vydala poslední album v roce 1998, takže se právem mohly vyrojit otázky, zda se na kapelu náhodou v průběhu skoro 20 nezapomnělo. Jméno The Jesus and Mary Chain ale pořád znamená mnoho. Těžko říct, jestli je to smutný odraz dnešní přehlcené a nevýrazné hudební doby, ohledně návratu do studia kapely se ale strhla v zahraničním tisku vlna nadšení.
“Kdyby jste se mně zeptali, když mi bylo 25: ‘Dokážeš si představit, že tohle budeš dělat, až ti bude 55?’ Pochcal bych se smíchy.”
– William Reid
Pokud je třeba nějaký důkaz toho, že The Jesus and Mary Chain jsou kapelou, která je hodná obdivu, musíme se podívat na samotný vývoj kapely. The Jesus and Mary Chain si okolo sebe na svém počátku vytvořili bublinu, do které si pozvali své příznivce a v ní si jen tak poletovali nad všemi ostatními – nehledě na to, jak zrovna vypadal hudební scéna. Nejdříve vznikli v polovině osmdesátek jako protiklad všem umělým kapelám s příšernými vlasy a přímým zvukem – to bylo s albem Psychocandy.
Potom následovala vlna grunge a britpopu. Kapela si toho taktéž příliš nevšímala a vydala výborná alba Honey’s Dead a Munki. Kapela přestala existovat, ale ta bublina nezanikla, jen na ni stačilo zase nasednout. A tak když se v roce 2015 vrátili bratři Reidovi – Jimi a William – na pódia, vyprodávali své koncerty. Na festivalu Coachella si zazpívali se Scarlett Johansson. Za aplausu diváků, kteří většinou v době vydání písně “Just Like Honey” z jejich debutového alba Psychocandy – stejně jako slavná herečka – ještě ani nebyli na světě nebo s močili do plínek.
Kapela si žije v horizontu událostí na hranici černé díry, kde neexistuje prostor a čas.
Ignorují jako vždycky, co se děje kolem nich. Kapela se ale vrací v době, kdy je tady spousta dalších kapel co zní velmi podobně jako The Jesus and Mary Chain. Nabízí se tedy další trochu cynická otázka: Mají ještě The Jesus and Mary Chain cenu, když je tady spousta mladších kapel, které se od originálu moc neliší?
“Slyším dneska spoustu kapel, co zní jako naše staré desky. Nikdo z nich do toho nejde tak jako my: 15 minutový koncert, zpití do němoty, kopnout chlápka v přední řadě, spadnout z pódia a čekat až všichni začnou šílet a začnou se prát.”
– William Reid
Drsní padesátníci proti mladým slaďoušům
O tom, jak šílené byly minulé léta kapely, svědčí další vyprávění Jima Reida, ve které vzpomíná na první půl rok kapely a koncerty v Manchesteru a Liverpoolu. A na to, jak jim někdo před koncertem dal speed, oni vylezli na pódium, hráli něco nespecifikovatelného, slezli dolů z pódia, začali si povídat s fanoušky. Zeptali se jedné dívky, jestli nechce hrát na bicí a když jim odpověděla, že neumí na bicí hrát, řekli jí že jejich bubeník Bobby taky neumí a zbytek koncertu dohráli s dívkou, co nikdy nehrála a bicí. “Kapely už takové šílené věci nedělají,” posteskl si už skoro šedesátiletý Jim Reid. Dnes se kapela vrací s albem, kdy je Coldplay nejslavnější kapela alternativního rocku a Ed Sheeran válcuje hitparády. Slaďouši válí. Doba se dost změnila. V bublině bratří Reidů je to ale stejně – jako vždy – úplně jedno.
“Ženou nás teď dopředu stejné věci jako v roce 1985. Jsme frustorváni stavem hudby. Popová hudba je příšerná. Když zapnete rádio, garantuji vám, že z něho půjde odpad. To mě vytáčí.”
– Jim Reid
Kapela pokračuje s dobře otestovaným producentem Martinem ‘Youth’ Gloverem – basákem post-punkových Killing Joke, producentem Mobscene Marilyna Mansona, Who We Touch The Charlatans, největších hitů The Verve, taky Dido, Crowded House, remixoval i U2…
I přes skoro 20 letou mezeru zní Damage And Joy podle očekávání prostě jako další album The Jesus and Mary Chain. Menší zlepšení jsou znát, žádné výrazné obarvení zvuku, zkoušení nezvyklých postupů ale z alba slyšet není. Nenechte se ale zmást. Věta “další album The Jesus and Mary Chain” neznamená, že by všechny jejich alba zněly stejně. The Jesus and Mary Chain nejsou AC/DC a rozpoznatelné nějaké, byť málo výrazné, rozdíly mezi alby rozpoznat jdou. Damage And Joy pokračuje v téhle tradici.
Písně napříč časem
Když jsme mluvili o tom, jak si tahle skupina existuje jen tak bez toho, aniž by hleděla na dobu, ve které se nachází, nejspíše by to ani jinak nešlo. Už jen z toho důvodu, že si parta okolo bratrů Reidů, řadu písní starých už více než 10 let. Úvodní “Amputation” je původní píseň “Dead End Kids”, vydána jako singl k sólo projektu Jima Reida Freeheat. “Song For A Secret”, “Can’t Stop The Rock” and “The Two Of Us” byly zase součástí projektu Sister Vanilla, což byl projekt, který Jimi Reid vedl pro změnu se svou sestrou Lindou.
Centrálním bodem alba je píseň s Harrisonovským názvem “All Things Must Pass”. Ta už spatřila světlo světa v roce 2008. Teď když prošla proměnnou vyklubala se z ní krasavice. “Presidici (Et Chapaquiditch)” je zase skvělé spojení typické neurovnané kytary Williama Reida a silného hlasu jeho bratra. Tomu napomáhá silné motto, které můžeme v písni slyšet: “If you can’t love yourself, it’s bad for your health.”
Na vokálech si kapela dala záležet. Je zde spoustu hostů. Písničkářka Isobel Campbell na “Song For A Secret”, stejně dobře si vedla i přítelkyně Williama Reida Bernadette Denning na “Always Sad”. Mladá naděje synthpopu Sky Ferreira se zase ukázala na “Black And Blues”.
“I killed Kurt Cobain
I put the shot right through his brain
And his wife gave me the drug
’Cos I’m a big fat lying slob.”
Tyhle řádky napsal William, když viděl dokument Kurt and Courtney, ve kterém obézní buranský punker El-Duce tvrdí, že mu Courtney Love nabízela peníze za zabití jejího manžela Kurta Cobaina. Další důkaz toho, že album texty rozhodně nenudí.
Damage and Joy bude těžko album, které se stane tím největším počinem kapely The Jesus and Mary Chain nebo dokonce letošního hudebního roku. Je to ale další důkaz, že kvalitní hudba umí přežít dekády.
The Jesus and Mary Chain – Damage And Joy
Vydáno: 24. březen 2017
Délka: 53:05
Žánry: Noise Pop, Alternative/Indie Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Amputation, 4. Always Sas, 5. Song For Secret, 6. The Two of Us
