Po Danielu Hůlkovi dostane státní vyznamenání už i hitmaker a údajný král českých diskoték Michal David. Protože je kromě protislužby za podporu při volbách volba tohoto člověka pro vyznamenání tato volba také očividně další provokací našeho prezidenta Miloše Zemana za účelem vyvolání kontroverzí a naštvání elit českého národa — tzv. pražské kavárny –, jak jim prezident říká, nebudu přilévat ještě další olej do ohně a místo důvodů, proč by to David neměl být, raději napíšu, kdo by státní vyznamenání za zásluhy pro kulturní přínos z oblasti hudby, dostat měl a ještě dávno před ním. Napište své vlastní tipy do komentářů.
Radim Hladík, in memoriam
Státní vyznamenání by měli dostat lidé, kteří nehrbili záda ani, a to i když by pro ně bylo jednodušší je ohnout, vzhledem k útlaku, který na ně čekal. Lidé, kteří nepotlačili vlastní svědomí a nestali se součástí zkorumpované a lživé mašinérie, i když tím vytvářelí úskalí sobě i své rodině. Hudebníci jako Radim Hladík byli ostrůvky svobody a naděje mnohých občanů, kteří doufali, že ostatní ještě úplně nezapomněli na to, co to svoboda je. Málokdo je nejen pro to, ale i pro svůj kytarový um v naší zemi mezi hudebníky uznávaný tak jako Radim Hladík.
Ivan Král
Ivan Král je pravděpodobně nejuznávanější českou hudební postavou v zahraničí. Přispěl k tomu, aby se Češi mohli podílet i na zahračních projektech. Když byla totalita u konce, stal se místním misionářem v oblasti rockové budby a produkoval jedny z nejlepších rockových alb, které tady vznikly (Lucie, Mňâga a Žďorp). Odvaha vydat se navzdory nečekaným úskalím za svými sny do velkého světa a ukázat, že mám na to přidat se k těm vůbec největším rybám dané činnosti je něco, co by mělo být v jakémkoliv oboru oceněno. Pokud tomu stál v cestě stát, je to vlastně i projev omluvy a tím pádem i slušnosti.
Jaroslav Uhlíř
Vyznamenání pro Jaroslava Uhlíře by mělo být samozřejmostí. Zpíval, skládal a získal si přízeň miliónů a to přestože nikomu nepochleboval a nechtěl od nikoho nic jiného než, aby mu bylo umožněno dělat svou práci a rozdávat radost všem generacím. Jeho písně jako Dělání, Není nutno a Severní vítr zlidověly, mají v sobě chytrá sdělení a přežijí už navěky.
Jaromír Vejvoda, in memoriam
Autor jedné z nejznámějších českých písní všech dob. Vejvodovu Škodu lásky v míře popularity ve světě překonají už jen nejznámější části skladeb Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Vejvoda není na rozdíl od těchto dvou velikánů klasické hudby zase tak historickou postavou, jeho vnučka Zuzana Vejvodová je známou herečkou a my jakožto občané bychom mohli vědět, že bylo vyznamenání propůjčeno do správných rukou a nikoliv třeba nějakému vykutálenému vzdálenému příbuznému Antonína Dvořáka, který vykrádá sámožky a neměl se svým dávným předkem co dočinění.
Jiří Smetana, in memoriam
Podobně jako Ivan Král spolupracoval s těmi největšími jmény z celého světa a pomáhal českým osobnostem ze světa hudby. Věru Bílou se skupinou Kale dostal až do jednoho z nejznámějších amfiteátrů celého světa Hollywood Bowl. Ještě než emigroval, nebál se stejně jako Radim Hladík stát vzpřímeně a čelit tomu, co může přijít i za to, pokud jste to vy, kdo na rozdíl od státu jedná podle správného morálního přesvědčení. Stejně jako v případě Jaromíra Vejvody by bylo státní vyznamenání předáno do rukou potomka, známé osobnosti.
Aneta Langerová
Aneta Langerová dokázala jako jedna z mála uspět jak mezi kritikou, tak v komerční svéře se svými pop rockovými počátky. Poté, co vyhrála první ročník Superstar a měla předpoklady proto, aby nemusela po tvůrčí stránce ani hnout prstem, se nebála skládat bez pomoci druhých a dostat ze sebe kus svého pravého já bez ohledu na to, zda bude důstojnější a folkovější hudba populární stejně jako hudba, kterou vytvářela předtím. Pokud se vyznamenává za přínos v oblasti kultury, proč ne právě ona.
Anna K
Ani ne tak za její repertoár, jako spíše za inspiraci, že i těžkým situacím, které způsobí smůla, je lepší čelit vzpřímeně a také za osvětu v boji proti rakovině.
Olda Říha a Petr Janda
Měl jsem v úmyslu zde dát na konec jméno Olda Říha jen z recese, vlastně ale splňuje mnohé z toho, co je napsáno u Jaroslava Uhlíře. Jeho písně sice nemají tak hluboká sdělení, hrát však za komunistické totality to, čemu říká samotný mistr sól na jednu strunu: “Rak,” vyžaduje velkou odvahu a to je myšleno naprosto vážně. Když dostane vyznamenání Michal David, v řadě by měl stát daleko před ním i Olda. Už jen kvůli tomu, že vidět ho stát v saku by byl zážitek sám osobě. A když už Olda, hned vedle něj by mohl stát i jeho odvěký rival Petr Janda, pro kterého platí to stejné. Ten sice podepsal onu slavně neslavnou antichartu, což by pro někoho mohlo být ono ohnutí zad, alespoň ale kvůli tomu dnes nelže a postavil se k dané věci jako chlap, ne jako již vyznamenaný František Ringo Čech, který se se svou propiskou a (ne)podepisováním anticharty ztrapnil před celým národem. Říkáme dětem lhát se nemá a pak se dávají vyznamenání těm, co veřejně lžou hůře jako ty malé děti, že…
Zveřejnil(a) Říhody dne Neděle 29. října 2017
Pozn. Vladimír Mišík a Věra Špinarová nejsou uvedeni z toho důvodu, že už jim vyznamenání bylo nabídnuto, ale odmítli.
Ze svého “šálku čaje” bych navrhla řadu muzikantů, v jejichž sdělení je krom vlastní invence, umu a moudra slyšet i “údržba folklóru” a náhled do jiných kultur a světů, řekněme stručně etno s přesahem.
Tomáš Kočko, Radůza, Jura Pavlica, Honza Unger, Karel Plíhal, in memoriam Zuzka Navarová plus oba Wabiové, určitě ještě fůra dalších.
Na druhou stranu by mě ovšem taky potěšilo jejich odmítnutí, protože metál z rukou arogantního hulváta vyvolá ve slušném člověku štítivost, ne? Nebo lze mít i větší nadhled a vnímat opravdu jen to, že mě takto přeneseně oceňuje především spousta slušných lidí, kteří mě na vyznamenání navrhli? Nevím, osobně bych s tím asi měla docela problém.
Jan Hammer, Miroslav Vitouš, Rudy Linka, těch by se našlo…