Obaly alb roku 2017: nejhezčí a nejhnusnější
Dobře známé přísloví říká, že nemáte soudit knihu podle obalu. Stejně tak tohle platí i pro hudební desky. V době streamovacích služeb obaly alb možná nehrajou takovou roli, stejně je to ale důležitý umělecký i marketingový prostředek, jak nalákat posluchače, aby si z těch milionů tlačítek “přehrát” na obalech alba vybrali zrovna to vaše. Pojďme se podívat na ty nejhezčí i nejstrašnější z tohoto roku.
Pacific Daydream od Weezer
Verdikt: Hezké
Co si budeme povídat… nové album Weezeru za moc nestálo. Řetízkový kolotoč nad naší modrou velkou koulí ale vyčuhoval a musel každého zaujmout. Španělský grafik Fran Rodríguez může být na tohle své dílo pyšný.
War & Leisure od Miguel
Verdikt: Hezké
Chtěl bych vědět, co se honilo hlavou autorovi námětu, padající Miguel do písku je ale velice nápaditý obal alba a to nemluvě o tom, že ho správně vyfotit muselo být technicky obtížné.
Blue Lips od Tove Lo
Verdikt: Strašné
Hele Tove Lo, my jako chápeme, že chceš sexuálně šokovat se vším, co uděláš, ale tohle je fakt strašné. Strašnější je to ještě po tom, co začnete přemýšlet, zda ta boule v kalhotkách není na ženské pohlaví nějak příliš velká… Brrrr…
Take Me Apart od Kelela
Verdikt: Hezké
Tohle je naopak skvělá demonstrace ženské síly a vlastní sexuality. Obal alba se perfektně hodí k jeho obsahu plného “late night R&B”.
Younger Now od Miley Cyrus
Verdikt: Strašné
Už jsme si asi zvykli, že obaly alb Miley Cyrus jsou pokaždé nějaká extravagantní hrůza. Vždycky když vidím obal tohohle alba, čekám kdy z něj vyskočí žlutý pták Tweety a za ním ušišlaný kocour Sylvester a další postavičky z Lonney Toones od Warner Bros.
Lust for Life od Lana Del Rey
Verdikt: Strašné
Chápeme… šedesátá léta, hippies a tak. Jako kdyby toho retro kýče u tebe nebylo už tak akorát na hranici snesitelnosti.
Science Fiction od Brand New
Verdikt: Hezké
Už obal alba The Devil and God Are Raging Inside Me se stal v alternativní scéně kultovním, tohle má taky potenciál. Proč ty holky skáčou z okna? Nezlomí si nohu? Je ten černý Mercedes jejich? Jak tohle vůbec Thobias Fäldt fotil? Foto, které bylo nafoceno v roce 2008 pro módní a lifestylový časopis Vice vyvolává samé otázky.
Melodrama od Lorde
Verdikt: Hezké
Jednoduchý nápad prostě namalovat olejovými barvami zpěvačku, jak leží v posteli, ale jak účinný! Brooklynskému malíři Samu McKinnissovi se tohle povedlo.
Tyler, the Creator od Flower Boy
Verdikt: Strašné
Jako plakát na ples, který pořádá klub včelařů super, nějak to ale kazí ta postava v kšiltovce uprostřed…
Hopeless Fountain Kingdom od Halsey
Verdikt: Strašné
Obsahem je album povedené, to prapodivné nelidské monstrum na obalu ale zase tak povedené není. Bojím se, aby nezačaly oči zpěvačky vydávat nějaké paprsky a já pak neskončil takto:
Harry Styles od Harry Styles
Verdikt: Hezké
Obal alba vystihuje mimořádně přesně jeho obsah týkající se života plných nocí strávených v luxusních hotelích na nejrůznšjích částech světa se všemi jeho klady i zápory.
DAMN. od Kendrick Lamar
Verdikt: Hezké
Věřte nebo ne, i tohle je svým způsobem hezké. Možná ne esteticky, je v něm ale něco netradičního a silného. To potvrzuje, že se obal alba se stal internetovým memem a někteří říkají, že prý vystihuje povolební náladu ve Spojených státech.
Witness od Katy Perry
Verdikt: Strašné
Jediní, kdo budou mít z tohohle obalu radost budou konspirační teoretici, protože najdou další důkaz toho, že je Katy Perry ovládána illumináty. Pro normální lidi tohle bude jen nějaká podivná podobizna Katy Perry s okem v hubě.
Arca od Arca
Verdikt: Strašné
Tak tady přesně platí to nesuď desku podle obalu. Album venezuelského elektronického mága je skvělé, bohužel na album se nedá dívat déle, než nejmenší potřebný čas určený k vyndání CD s obalu a nebo stisnutí tlačítka přehrát. Mohou vznikat různé challange jak dlouho se na tuhle hnusnou tvář dokážete dívat v kuse. To je tak jediné k čemu je takový obal dobrý.
Sleep Well Beast od The National
Verdikt: Hezké
Ticho, klid a přemýšlení nad osobním životem. Obal na kterém je zachyceno potemnělý dřevěný dům se studiem i obsah alba spolu dokonale spolupracují.
The Navigator od Hurray for the Riff Raff
Verdikt: Hezké
Obal řekne někdy více než tisíc písní. Album inspirované vyrůstáním zpěvačky v Bronxu vyjadřuje přesně obal s kulisami vypadající jako scéna z brodwayského muzikálu, popřípadě amerického filmu z padesátých let.
Utopia od Björk
Verdikt: Strašné
Pokud vás zlobí dítě a potřebujete ho vylekat, tahle maska Björk vám asi poslouží velice dobře…
Rainbow od Kesha
Verdikt: Strašné
Autoři obalů popových hvězd se museli letos asi zcvoknout a nebo do sebe ládovat nějaké hodně silné drogy. Tohle přece normální člověk nevymyslí.
Pure Comedy od Father John Misty
Verdikt: Hezké
Citací z Pelíšků vyjádřeno: „Tohle ale muselo dát práci. A přitom taková blbost, že?”
Plunge od Fever Ray
Verdikt: Hezké
Je to vlastně úplně stejné, jako s písněmi na tomto albu. Vůbec nevíte, co to má znamenat, je to tak trochu hloupé, provokativní a pozérské, není to zase tak dobré, jak si to o sobě myslí, ale vlastně nakonec je to přece jen zajímavé.
Meaning of Life od Kelly Clarkson
Verdikt: Strašné
Po dlouhé době povedené album Kelly Clarkson pokazil jeho obrázek. Není to sice tak strašné jako některé jiné hrůzy tady, dokonce samotná Kelly ale na něm křičí: „Proč to vypadá, jakoby mě někdo zezadu fláknul přes hlavu šutrem!? A proč je ten font vlevo nahoře tak nečitelný a ještě k tomu zakroucený do kruhu? Proč jsou ty barvy tak blbě zvolené?”
Evolution od Anastacia
Verdikt: Strašné
Jak bídné album, tak bídný obal. “Umělec”, který tento obal tvořil, ho zřejmě tvořil v nějaké mobilní aplikaci na úpravu fotek, kterou stáhl zdarma z Google Play. On by si koneckonců ani žádný lepší software nemohl dovolit, pokud takové výtvory dělá běžně.
World Eater od Blanck Mess
Verdikt: Hezké
Zvířecí tesáky nějaké psovité šelfy (sorry, nejsem zoolog) jsou skvělý způsob, jak vybočit z řady a upozornit na sebe.
Drunk od Thundercat
Verdikt: Hezké
Snad nejvtipnější obal alba tohoto roku. Ten výraz v očích je dokonalý a souhlasí s pološílenou hudbou na albu.
The Thrill of it All od Sam Smith
Verdikt: Strašné
Takhle asi nějak vypadali chovanci ústavu šíleného neurologa Waltera Freemana po lobotomii. Nevím, proč chtěl Sam Smith vypadat na obalu svého druhého alba zrovna takhle…
Red Pill Blues od Maroon 5
Verdikt: Strašné
Jako vážně!? Ale třeba předškolním dětem se tohle jistě bude líbit.
Komik do půl osmé od Květy
Verdikt: Hezké
Za zdánlivě obyčejnou fotkou, při jejíž focení si fotograf hrál s hloubkou ostrosti, se skrývá příběh nemoci a smrti partnerky zpěváka Kyšperského Aleny Černé. Stejně jako celé album skrývá i jeho obal dojemný příběh toho, jak nás dokáže hudba utěšovat.
Black Origami od Jlin
Verdikt: Hezké
Autoři obalů musí počítat s tím, že dneska se posluchač dívá hlavně na malý obrázek na monitoru, nikoliv na velký obal “elpíčka”. Není tudíž tolik prostor pro detaily, ale jde o to podat jasné obrazové sdělení. Tahle hra s gradientními přechody i hrou s významem barev je výborná.
A pokud ještě nemáte dost, tady jsou další hezké obaly:
