Recenze | Novinky: Alice In Chains se vrátili do rodného Seattlu a s Rainier Fog i nadále šíří dobré jméno kapely

Třetí album po návratu Alice In Chains v roce 2006 s novým frontmanem Williamem DuVallem přináší řemeslně odvedenou kytarovou a vokální práci s poctivým skladatelstvím a textařstvím, které se sice nevyrovná nejslavnějším časům Alice In Chains, památku Layna Staleyho ale hájí důstojně a snaží se dokázat, že i v moderním světě roku 2018 mají legendy seattleské grungeové scény pořád své místo.

Rainier Fog navazuje na minulá povedená alba po návratu: Black Gives Way To Blue (2009) a The Devil Put Dinosaurs Here (2013). Alice In Chains pokračují podle očekávání ve velice podobném stylu. Rainier Dog je ale možná o špetku více metalovější a zvukově těžší než album minulé (a ne, není to jen tou barvou obalu).

Alice In Chains 2.0

Zvuk je trochu updatovaný, je v tom něco jiného, novějšího, ale zároveň zůstává jádro starých Alice In Chains z dob Layna Staleyho. Přesně nějak takhle by mělo co nejcitlivější nahrazení frontmana v tak ikonické kapele, vypadat. Na otvírací píseň a zároveň první singl pak navazuje “Rainier Fog” věnována celé seattleské scéně trefně pojmenována podle hory Rainier, která se tyčí právě nad tímto severovýchodním americkým městem.

Název písně “Rainier Fog” byl zvolen pro název také protože se kapela vrátila alespoň pro nahrání některých písní do domovského města na nahrávání po dlouhé době, když místní nahrávací studia využila naposledy na eponymním albu Alice In Chains z roku 1995. Toto třetí album kapely bylo bohužel, ale byť je to smutné, je to zároveň i příznačné, i poslední album, na kterém můžeme slyšet Layna Staleyho.

“Rainier Fog” je na Alice In Chains netradičně barevná píseň. Úvodní riff je trochu překvapivý a zní spíše jako výtvor nějakých mladších, post-grungeových pokračovatelů Alice In Chains. Přesně v polovině pak nastane zajímavá věc, kdy se dosavadní, velice řádně načrtnutý tok písně přeruší a najednou dostane hlavní prostor krásně znějící basa (ano, i tohle se dá o basové kytaře říci), která si to pobrukuje, zatímco jí začnou dokreslovat bicí a elektrická kytara.

Obzvláště hluboká temnota a závěr, který nemůže konkurovat závěrům alb minulých

Bohužel tahle mezihra je tak třikrát zajímavější, než jinak vcelku rutinně napsaná píseň. “Red Giant” je tvrdě metalová a stačilo by přidat jen hlubší vokály a growling, aby z toho byl death metal. Netrvá to ale dlouho a píseň pokračuje v typickém stylu znějícím jako v hard rocku pečlivě vypraný, vyždímaný a poté vyžehlený sludge metal.

“Drone” se pohybuje v zajímavém start-stop tempu a dynamika je to, co pohání tuhle píseň kupředu. Ačkoliv text písně upřímně vyznívá — i přes veškerý respekt ke kapele — spíše jako parodie na grunge, alespoň se ukazuje, jak se dokáže grunge přizpůsobit nové době a zapracovat také nová témata.

Přes průměrné písně “Deaf Ears Blind Eyes” a asi nejpopovější píseň alb “Maybe” se normálnosti vymyká píseň “So Far Under” s pořádně temným a hlubokým zvukem kytar.

Otevírací řádek refrénu:

„So far under hell”

se k této hudební temnotě plné nízkých zvuků a dospod vytáhlých strun, perfektně hodí.

Taková nenápadná šedá myš, která se ale změní v krásku je předposlední song “Never Fade” s chytlavým refrénem, který uvízne v hlavě a asi nejlepším kytarovým sólem celého alba, které alespoň přebije ne moc vynalézavý hlavní riff písně tak, že nevadí.

Závěrečná “All I Am” plní funkci toho, co tak nějak všichni na albu Alice In Chains také kromě porce pěkně špinavých písní očekávají — balady. Ambiciózní sedmiminutová píseň není “Black Gives Way to Blue” a už vůbec ne “Nutshell”. Minulé album The Devil Put Dinosaurs Here mělo také hezčí závěr ve zdrcující “Choke”.

Závěrečná “All I Am” tak možná vystihuje Rainier Fog jako takové a samotné říká, že na tohle album Alice In Chains se bude vzpomínat jako na jedno ze slabších v diskografii. Jedním dechem je ale nutné dodat, že vzhledem k tomu, jak vysoko laťku Alice In Chains nastavili, není takový výsledek žádnou hanbou.

Alice in Chains – Rainier Fog

Vydáno: 24. 8. 2018
Délka: 53:21
Žánry:  Alternativní Metal, Heavy Metal, Grunge, Hard Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. The Lives They Wish They Had, 2. Cut And Run, 6. Chokehold, 7. Photo Opportunity