Recenze | Novinky: Američtí Drive-By Trucker na The Unraveling nejsou spokojeni, ale nikdy nepohrdají druhými a dívají se na lepší budoucnost

Upřímnost a empatie. To vždycky definovalo skládání písně alabamského rodáka Pattersona Hooda, zakladatele kapely Drive-By Truckers. Člověk s očividně velice vyvinutým smyslem pro soucit se v minulosti dokázal převtělit v několik fiktivních, dost možná ale reálnými lidmi inspirovaných postav. Na novém albu The Unraveling přináší Drive-By Truckers další porce příběhů o skutečných i fiktivních lidech, kteří připomínají ty, kteří žijí mezi námi.

Jeden ze srdcervoucích příběhů, které Hood vyprávěl v minulosti, byl například ten o nezaměstnaném muži uprostřed své existenční krize, který musí pro uživení se začít prodávat drogy (píseň “Putting People on the Moon” z alba The Dirty South [2004]) nebo příběh vojáka, který se vrátil z Iráku s post-traumatickou stresovou poruchou na “The Man I Shot” Brighter Than Creation’s Dark.

Patterson Hood s Drive-By Truckers vždycky hodně připomínal Neila Younga a to snad úplně ve všech aspektech. Zpěvem, stylem skládání písní, špinavým a vesnickým kytarovým zvukem, empatickými texty zaměřujícími se na tragické příběhy jednotlivců, i politickým aspektem, který s těmito příběhy vlastně souvisí.

Pro svou zemi pláčou, ona jim ubližuje, ale pořád jí milují

Minulé album American Band bylo dle očekávání hodně proti trumpovské a The Unraveling v tom pokračuje. Zatímco na American Band však měl Hood problém povznést se nad svou vlastní naštvaností (byť z toho i tak vznikly skvělé písně jako středně rychlá a srdnatě hrdinská rocková píseň “Surrender Under Protests”), The Unraveling je po produkční stránce více barevnější a po textové stránce je více vrstvené a více zaujme.

S tím, jak si měl Hood více času rozkoukat a zvyknout si na současnou, pro mnoho liberálně politicky smýšlejících lidí, tragickou politickou situaci, není již natolik zaměřený na to pomluvit současnou politickou situaci a formu dát až na druhé místo. Ta daleko větší uvolněnost je znát ze srovnání úvodních písní obou alb. Obě poslední alba Drive By-Truckers totiž začínaly konkrétním příběhem o lidech s konkrétními jmény.

Obě písně měly tento text velice propracovaný. “Ramon Casiano” byl pravdivý příběh o mexickém imigrantovi, který byl zastřelen 17letým Američanem, jenže s tvrzením, že se jednalo o sebeobranu byl potrestán pouze 3 lety a nakonec byl vyvázl pouze s podmínkou. Největším gólem do vlastní brány poté bylo, že se Carter stal později předsedou americké Národní střelecké asociace. I přes potřebu připomínat tento příběh se mohlo jevit jako trochu levné vytáhnout jej zrovna pro tuto příležitost a použít jí k protlačování vlastních politických názorů.

The Unraveling oproti tomu začíná romantickou písní “Rosemary with a Bible and a Gun”. Lovesongy nejsou zrovna častým zaměřením Drive-By Truckers, ale když do nich Patterson Hood zapojí svůj neuvěřitelný dar pro popis věcí a přenesení posluchače do děje písně, je z toho velice pěkná píseň a na rozdíl od silně anti-americké “Ramon Casiano”, “Rosemary with a Bible and a Gun” dokonce působí – velice překvapivě — jako opěvování nějaké dívky s velice konzervativní a tradičně založené rodiny (proto ta zbraň a bible). Jakoby Hood vzpomínal na nějakou svou lásku z (někdy až moc) tradičně založené Alabamy.

Čest smířlivosti i producentům

Tohle je něco nesmírně důležitého, protože ačkoliv jasným směrem orientovaná politika na The Unraveling také přijde, například na  “Babies in Cages” (tradiční Rythm & Blues s lyrickými obrazy a úzkostnou nedůvěrou v to, co se stalo s jeho zemí), Patterson ukazuje, že nevnímá věci jen jednorozměrně a dokáže se také na věci podívat alespoň z části z druhé stránky a mít rád lidi, kteří paradoxně díky tomu, koho volí, můžou za to, že se dle Pattersona mají někteří špatně a morální hodnoty jsou nízké.

Svět ale není jednoduchý, nedělí se obyčejně na dobré a zlé a je dobře, že Patterson není zaslepený a vlastně to nepřímo přiznává. V “Thoughts and Prayers” se zase zamýšlí nad masovými střelbami a neochotou po slovech útěchy se situací něco udělat.

Je nutné zmínit, že Hood není jediným skladatelem. Dvě písně – “Slow Ride Argument” a “Grievance Merchants” jsou dílem jeho pravé ruky a spolu zakladatele kapely Mika Cooleyho. Druhá zmíněná píseň patří, pravda, spíše ke slabším písním Drive By-Truckers, se třetí písní “Slow Ride Argument” se ale Pattersonovi  nejméně vyrovnává.

Naposledy je potřeba také řádné vychválit otce a syna Barbeovy (David a Henry). David Barbe je už tradičním producentem alb Drive-By Truckers a albu dokázal vštípit zase trošku něčeho jiného. Je zde více světlých a jasných zvuků, kytary zní velice detailně a je obrovská lahoda pro uši je posluchač (samozřejmě i díky poctivým výkonům hudebníků). Sem tam se objeví nějaký ten zvuk navíc, jako malý syntezátor nebo housle na “Armageddon’s Back in Town”, který ale nezasahuje výrazně do tradičního zvuku kapely a vše do sebe tak nějak zapadá. Tak, jak na výborně zprodukovaném a nahraném albu také má.

Drive-By Truckers – Ur Fun

Vydáno: 17. 1. 2020
Délka: 42:25
Žánry: Alternative Country, Southern Rock, Alternative/Indie Rock, Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Rosemary with a Bible and a Gun, 2. Armageddon’s Back in Town, 3. Slow Ride Argument, 4. Thoughts and Prayers, 6. Heroin Again, 7. Babies in Cages