Recenze | Novinky: Father John Misty řešil psychické zhroucení tím, že se zavřel na dva měsíce do hotelového pokoje. Zachytil to do alba God’s Favorite Customer

Father John Misty se na minulém albu Pure Comedy, z něhož se stala nejen na alternativní scéně velká věc a jedno z celosvětově nejvýraznějších alb roku, zamýšlel hlavně nad směřováním společnosti a nad tím, kam společnost směřuje vlivem internetu. Tentokrát je album bývalého bubeníka Fleet Foxes God’s Favorite Customer hlavně osobní poutí za znovunalezením psychického zdraví.

Nejdříve si dovolím vložit malé webové okénko. Recenze na God’s Favorite Customer je totiž svým způsobem takovým historickým milníkem našeho webu, je to totiž první album interpreta, na kterého zde již někdy byla recenze.

Je to hlavně známka toho, že Music NOW již běží dostatečně dlouhou dobu na to, aby za ní nějaký umělec stihl vymyslet a nahrát 2 alba. Od spuštění webu symbolického data 31.12. 2016, se mu určitě nevede špatně, i když to často nebylo, hlavně s ohledem na časovou náročnost, úplně jednoduché.

Za tu dobu byla provedena různá vylepšení po grafické stránce a v záři 2017 se web přeměnil do dnešního bílo-černo(-modrého) nautického designu. Přibyly také některé maličkosti a nedávno jsme se také konečně zbavili té příšerné třetí domény 4fan.

Od spuštění navštívilo web celkem 47 844 lidí a zaznamenáno bylo 177 875 návštěv. Rekord návštěvníků za jeden den byl 5000, většinou je ale denní návštěva menší, jak lze ostatně z těch předchozích čísel vypozorovat. Nevyplatí se mi tedy zatím podstupovat byrokratické procesy a riskovat, že výdaje převýší příjmy z reklam. Jsme tak závislí pouze na příležitostných, dobrovolných darech návštěvníků. Velký dík tedy patří všem těm, kteří se rozhodli přispět. A díky i všem, kteří tenhle web pravidelně navštěvují nebo napsali nějaký pochvalný komentář. Vážíme si toho. Díky vám nejsme jen trojice (většinou hlavně dvojice) bláznů, která mrhá svým volným časem.

Pokud byste měli třeba nějaké připomínky, co byste rádi na webu viděli, udělali byste nám také obrovskou službu.

Teď už jen o albu, slibuji…

Působí to, jako by minule na Pure Comedy Father John Misty nekritizoval společnost jen tak pro nic za nic, ale protože ho samotného styl velkoměstského života ničil. Jakoby se cítil ztracený někde mezi skutečným životem a virtuální realitou. Odmítal žít ve virtuálním světě a také ve světě skutečném. Zabednil se tak na několik hřebíků a pořádně tlustých prken ve své hlavě a nemělo to pro něj vůbec dobré následky.

Svou depresi a těžkou nespavost řešil poněkud radikálním způsobem, který by 9 z 10 psychologů asi nedoporučovalo (ten desátý psycholog by byl pravděpodobně z AKTIPu). Prostě si sbalil kufry, na dva měsíce se zavřel do hotelového pokoje v New Yorku a teprve až se dal trochu do kupy, se vrátil zpátky domů.

Musela to být nepředstavitelná muka, která prožíval a průběžně zaznamenával do slov a zvuků. Díky bohu se ale ukázal jako silná osoba a vše ustál.

Od kritiky společnosti k reálným důsledkům na jedince

Father John Misty skoro nezměnil svůj hudební styl od minulého alba a vlastně sází na to, co fungovalo i minule. Dramatický soft rock znějící jako více melancholická, pesimistická a cynická verze Eltona Johna, zůstal. Na první “Hangout at the Gallows” tak máme pocit, že jsme vlastním jménem Joshe Tillmana ani nikdy úplně neopustili. Jako bychom jen přešli z kritiky společnosti k důsledkům, které může mít na jedince.

Podporován rozlehlým piánem, basou, bicími, které se brzy rozšíří o smutné smyčce a vokály, začíná Father John Misty album v silně existencionálních otázkách:

“What’s your politics?
What’s your religion?
What’s your intake?
Your reason for living?”

(„Jaké máš politické názory? / Jaké náboženství? / Jaký máš příjem? / Jaký je tvůj důvod žití?“)

I po několikátém poslechu první písně se objeví pachuť toho, že minulé album začínalo lépe. Minulá titulní píseň přímo roznese “Hangout at the Gallows” na kopytech, v imaginárním souboji se ale “Hangout at the Gallows” přece jen chvíli docela slušně drželo než odpadlo. Z hlediska alba je to rozhodně jedna z lepších písní. Zvuk připomínající psychedelické časy pozdních Beatles, emocionálně silný význam textů a neoddiskutovatelný skladatelský um Tillmana, pořád řadí píseň mezi jedny z nejlepších z aktuálního alba.

Naopak první vydaný singl z alba “Mr. Tillman” nefunguje moc dobře bez úžasného videoklipu ve stylu Truman Show. Není to špatná píseň, pořád se v ní ale opakují jedny a ty stejné akordy a oproti více komplexním písním Tillman působí spíše jako trpaslík vedle obrů. Jakmile píseň hraje do videoklipu, zvětší jí to najednou tak třikrát, jako samostatné jí ale chybí velikost a nějaký moment překvapení.

“Just Dumb Enough to Try” zase připomene těžce uspávací druhou polovinu Pure Comedy. V písni si Father John Misty jen tak přemýšlí o svém životě a obdobně zní i nerozhodná, pomalá hudba. Posluchači tahle píseň moc nepředá. Naopak jako budíček zní “Date Night” s neustále opakovanými výraznými vysokými klávesami piána. Je dobré slyšet, že Father John Misty dokáže přijít i s něčím, co má více testosteronu a co nedělá z alba jen jednotvárnou kašičku na dobrou noc.

Jak by to znělo, kdybys skládal(a) písničky?

Jako vrchol alba lze vnímat jednoznačně pátou píseň “Please Don’t Die”. Ta má opět úžasný videoklip (zmiňovali jsme se o něm v nedávném přehledu nových písní a videoklipů). Podstatný rozdíl ale je, že prakticky nic ze svého šarmu píseň neztratí, ani když jí ten videoklip odebereme. Pokud se někde na albu podařilo přetvořit jeho psychické patálie a brázdění v temnotě v něco svým způsobem krásného, pak právě v tomhle dantovském, velkolepém, spirituálním příběhu odehrávajícím se někde blízko smrti. Asi nikdy ještě Father John Misty nepodal takové vyznání ke své ženě. Jestliže se na minulém albu hodně upínal Josh Tillman k bohu, tady je jeho bohem jeho žena.

Opuštění hotelu prožíváme s Tillmanem na posledním refrénu mimořádně zlomené a duševně naprosto vyždímané pianové písně “The Palace”. Je to zrovna jeden z těch momentů, který není moc zajímavý na první poslech. Jakmile si ale uvědomíte, že tahle zvukem holá a vyprahlá píseň, která navozuje představy po požáru zpustošených krajin s pokácenými stromy a umírajícími zvířaty, obtiskuje maximálně autentické zpěvákovy pocity, stane se z toho mimořádně zajímavé umělecké vyjádření.

“Disappointing Diamonds Are the Rarest of Them All” nabídne nějaké další chytré textařské momentkyy jako třeba: “And a love that lasts forever really can’t be that special.” Zvukově připomene zase hodně pochmurnou verzi sedmdesátek a tentokrát jsou tu nejvíce asociace s Jeffem Lynnem a jeho Electric Light Orchestra.

Je škoda, že je Father John Misty tolik ukotven ve svém stylu a svou vlastní známou zátoku málokdy opustí vstříc novým dobrodružstvím. Titulní “God’s Favorite Customer” tak díky tomu — ačkoliv obsahuje krásné ženské vokály kalifornské hudebnice Weyes Blood –, není vrcholem alba, kterým by díky textu, kde se vlastně nadobro uzavírá kapitola s hotelem, mohla píseň být.

Následující “The Songwriter” je ale naprosto srdcervoucí. Na písni si hraje s myšlenkou, že by si vyměnil život s jeho manželkou fotografkou Emmou Elizabeth Tillman, možná to ale bylo i adresováno posluchačům (“What would it sound like if you were the songwriter / And you did your living around me?”) a v opět velice existencionálním textu přemýšlí o své roli v tomto světě — člověka, který píše písničky.

Father John Misty – God’s Favorite Customer

Vydáno: 1. 6. 2018
Délka: 38:37
Žánry: Alternative/Indie Rock, Soft Rock, Indie Folk, Písničkář
Rozhodně musíte slyšet: 1. Hangout at the Gallows, 4. Date Night, 5. Please Don’t Die, 9. The Songwriter