Godspeed You! Black Emperor – G_d’s Pee at State’s End!

Godspeed You! Black Emperor – G_d’s Pee at State’s End!

od Patrik Müller -

Recenze | Novinky: Post-rockoví bojovníci za spravedlnost Godspeed You! Black Emperor na G_d’s Pee at State’s End! umí opět hovořit beze slov

Godspeed You! Black Emperor je v současnosti jedna z nejpopulárnější post-rockových kapel patřící do naprosté špičky tohoto podžánru kytarové hudby. Byť spojení “populární” a “post-rock” působí asi spíše jako antonyma, skutečně existuje jen málo kapel tohoto na slovo strohého žánru, kteří by dokázali zanechat v hudebním světě takovouhle stopu. Album s děsně složitým názvem G_d’s Pee at State’s End! je sedmé studiové album této kanadské kapely.

Naprostým kultem neustále zůstává debutové album Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven z roku 2000. V té době měl post-rock vůbec žně a dokonce začal pronikat i do poměrně mainstreamových filmů a seriálů. Například Islanďané Sigur Rós se objevili v roce 2001 ve filmu Vanilla Sky, kde hrál v hlavní roli Tom Cruise. O pár let později pak zase Explosion in the Sky excelovali ve sportovní klasice Friday Night Lights (film z roku 2004, neplést si se stejnojmenným seriálem ze stejného příběhového vesmíru).

Godspeed You' Black Emperor (Foto: Yannick Grandmont, Cst Records)
Godspeed You’ Black Emperor (Foto: Yannick Grandmont, Cst Records)

To mě přivedlo k úvaze, že post-rock si na začátku století zažil vlastně takovou svou svou malou “seattleskou éru”. Tedy podobně nečekaný pop-kulturní zvrat, kdy určitý, do té doby pouze okrajový žánr, vnikl do mainstreamu. V případě post-rocku to samozřejmě nebylo ani zdaleka tak veliké jako v první polovině 90. let. Možnosti jakéhokoliv žánru instrumentálního, tedy nezpívaného, netextového, jsou přeci jen z marketingového hledsika omezené. Post-rock si však svou cestu do mainstreamu našel právě přes filmy a tato spolupráce vyhovovala všem stranám.

Typické ponávratové album Godspeed You! Black Emperor

Na téma, jak jsem to pracovně nazval “kulturních protiproudů”, či “kulturních protijedů“ by mohl vzniknut samostatný článek, protože by to natáhlo délku už tak tradičně obsáhlé recenze do absurdních rozměrů, avšak na post-rocku je krásně vidět, jak zapadá do tohoto principu akce a reakce v hudebním byznysu, kdy určitý trend vyvažuje o pár let opačný zase extrém. A děje se to příliš často na to, aby to byla jen pouhá náhoda a zvýšená popularita post-rocku na začátku století do této hypotézy (kterou nezastávám jen já, ale i třeba Quentin Tarantino a jeho úvaha o tom, že 70. a 90. léta mají mnoho společného, zatímco tato doba zase připomíná politicky korektní 80. léta), výborně zapadá.

Ať už však v určité době byl po post-rocku hlad více, či méně, Godspeed You’ Black Emperor prakticky nevydali žádné špatné abum. Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven bylo sice takové ohromné probuzení každého vnímavého posluchače, že se ho nikdy kapele nepodařilo zopakovat, avšak Godspeed You! Black Emperor se stali jistotou, která nikdy nezklame. Nové album, jenž nese dokonce i na poměry této kapely nazvané jako “Bůh ti žehnej! Černý císaři” podivný název G_d’s Pee AT STATE’S END! (ano, budu tentokrát používat hodně klávesovu zkraktu Ctrl + C) kvalitativně zapadá absolutně přesně do portfolia alb vydaných po návratu kapely na scénu v roce 2012 s albem ‘Allelujah! Don’t Bend Ascend.

Godspeed You! Black Emperor zní méně jako kapela, více jako ambiciózní hudební projekt. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Jakoby zde nebyla taková soudržnost a detail pro živé vystoupení, ale kompenzuje to do jisté míry zase větším zaměřením na postprodukci.

Godspeed You! Black Emperor se na novém albu nějak výrazně nezměnili od těchto alb vydaných po návratu, ale to zase tolik nevadí. Kdo čte Music Now déle, asi vytušil, že nesouhlasím s tím, aby se kvalita alb měřila pouze podle toho, zda album přinese něco originálního v rámci diskografie vlastní, či v rámci hudby jako takové. Je totiž naprosto v pořádku uchovat si svůj vlastní zvuk, či specifický způsob kompozice písní, který vás vyznačuje a lidi vás dle něj rozpoznají. Musíte samozřejmě „nějak“ udělat, aby i to podobné tomu, co tu již bylo, zůstalo pořád zábavné a inovativní. Takové Simpsonovi člověk může vidět neustále dokola a pořád ho děsně baví (tedy alespoň ty starší série) a to i když se některé náměty dílů opakují. Proč by to tedy nemohlo fungovat i u hudby? Pocit známého je ostatně příjemný a i kvůli něj se (tedy většinou, pokud doma zrovna není nějaký průšvih) rádi vracíme domů.

Hluk je náš přítel

Písně na G_d’s Pee AT STATE’S END! jsou děleny podle platformy. Na streamovacích službách jsou na poměry Godspeed You! Black Emperor průměrně trochu kratší. Jedná se ale o více méně symbolické dělění. Ve skutečností totiž mnoho písní z alba na sebe plynule navazuje jakoby se jednalo o pouhý vývoj jediné skladby. Těžko tak říct, jak moc i takováhle kapela řeší počty streamů a výdělky z nich, avšak nejspíše Godspeed You! Black Emperor rozdělili písně do kratších segmentů na streamovacích službách i z čistě komerčních důvodů.

Album každopádně začne nahrávka armádní fonetické abecedy a následují hlukové krajiny složené z rádiových ruchů, ze kterých by měl možná radost i náš tuzemský guru žánru noise Petr “The Vape” Valek (byť na něj by třeba byly ještě moc klidné). Godspeed You! Black Emperor se k tvorbě noisových zvuků jakožto dominantnímu prvku, každopádně vrací po delší odmlce. Vlastně možná pořádně poprvé od debutového alba F# A# (Infinity), akorát tedy umírněně a drží to na rozdíl od zmiňovaného alba daleko více na uzdě.

Kytara pak ohlašuje začátek alba spíše jako vojenská trumpeta. Po znepokojivé atmosféře se hned poté přidají jemné, optimistické smyčce dodávající do ponurého alba zapáchající střelným prachem, trochu slunce a čistoty přírody.

Je to dobrý úvod, ale i těm trpělivým posluchačům možná může vadit, že “Military Alphabet …” (nechtějte prosím po mně, abych tady kopíroval celý název písně, bylo by to zbytečné) toho příliš nepřenese a svou kompozicí nesdělí a je to především jen takové dlouhé zahřívání kapely. Pro album ale zahřeje zároveň i uši posluchače a udělá to dobře.

Na Godspeed You! Black Emperor bylo vždycky obdivuhodné to jinak ne zase až tak obvyklé (pokud tedy nepatříte zrovna mezi fanoušky symfonického metalu) spojení elektrických kytar a smyčců. Spojení kytar akustických a smyčců se stalo přeci jen daleko častější a je to obvyklá kombinace i v mainstreamovém popu. Píseň se rozjíždí v pomalém, houpavém znění basy a z úvodní klidné meditace se postupně mění v bojovou skladbu. Basy jsou na albu vůbec hodně výrazné. Nedoporučoval bych moc tohle album poslouchat v “zábavních” sluchátkách s přebuzenými basy.

Pokud máte sluchátka spíše studiového charakteru, na těch uslyšíte basy velice detailní a krásně čisté. Album je bohužel nebo naštěstí děláno tak, že pokud naopak využijete nějaká sluchátka pro běžné poslouchání muziky nebo herní, zvlášť ještě pokud jsou spíše levná, uslyšíte tohle album spíše jako takový chumel basů, který bude nepříjemně vrčet a přehlušovat vše ostatní. Mix, o který se postaral producent Jace Lasek asi zkrátka tak nějak počítal s tím, že cílovka tohota alba jsou hudební fajnšmekři, co mají i dobré reproduktory nebo dobrá sluchátka.

“Job’s Lament” je o velice trpělivém budování atmosféry, výrazná, pevná basa jakožto kostra pro ostatní nástroje. Do třetice plynulých přechodů tu máme ten do “First of the Glaciers”. Tuhle skladbu zdobí vrzavá kytara která přejde v chladné vazbení a následně k magickému vytahování strun znějící jako hudba z výšin, coby dědictví Pink Floyd, resp. Davida Gilmoura.

War rock

Neinstrumentální audio vložky se opět drží armádního tématu a zachycuje překvapivé tlumené výstřely s ptáky na pozadí. Jestliže existuje žánr industriálního rocku, který prokládá hudbu napodobováním zvuku strojů z továren, v případě Godspeed You Black Emperor by se snad dalo hovořit o “war rocku”. Zvlášť na “Fire at Static Valley” je to pravda. Vazbení připomíná zvuky bomb, do toho vrní jakoby zvuky letounů a ještě ke všemu slyšíme pravidelné bouchání kotlového bubnu. Přesně takové, jaké se používalo k udržení morálky, když táhly vojska do bitvy. Úvodní dunivé zvuky bomb jsou vskutku úchvatné. Emoce jsou na písni neuvěřitelně napjaté. Vidíte před sebou spálenou krajinu a totální zkázu, kterou za sebou válka zanechala v takřka post-apokalyptických vizích.

Jestli je nějaký americký přízvuk otravný, pak je to ten texaský. Ve stylu otravného pacienta z Hlavy 22, kvůli kterého Yossariana vyhodili z polní nemocnice slyšíme další nehudební audio vložku. Mluvené slovo pak vystřídá již o poznání hudebnější zvolávání “Hallelujah” a slyšíme zkroušenou variaci na úvodní odhodlané a soustředěné bojové písně, která zní jako soundtrack válkou zdecimované země. Počáteční depresi a prázdnotu vystřídá velký smutek a žal při sčítání ztrát.

Na “Cliffs Gaze”, resp. navazující “cliffs’ gaze at empty waters’ rise” zase konečně slyšíme zvuk optimismu a světlých zítřků značící poválečnou naději, konec války a slyšíme kostelní zvony jakožto zvuk světlejších zítřků. Závěrečná “Our Side Has to Win” je jedna z těch písní, co vám umožní cítit i to, co normálně necítíte a vnímat svět jiným pohledem.

Godspeed You! Black Emperor jsou hudební bojovníci za svou vlastní pravdu s nápady, které by se asi většině českým, ani jiným voličům nelíbily. Godspeed You! Black Emperor vydali stejně jako k minulému albu Luciferian Towers aktivistické prohlášení, na kterém požadují: 1. Vyprázdnit věznice. 2. Odebrat moc policii a předat ji čtvrti, kterou terorizuje. 3. Ukončit věčné války a všechny ostatní formy imperialismu.
4. Zdanit bohaté, dokud nezchudnou.

A teď když jsme se nad jejich požadavky zasmáli, můžeme si album pustit znovu a na chvíli v jejich utopistických myšlenkách žít a zasnít se do nich. Jak krásný by byl svět, ve kterém toto fungovalo. Je tu však přese všechnu utopii, která se v jejich poselství skrývá jedna velice obdivuhodná vlastnost členů této kapely. Godspeed You! Black Emperor umí sdělovat poselství i skrze pouhou hudbu. A beze slov jim to jde často i lépe. Ve své mysli je totiž každý svým pánem a může si vysnít svůj vlastní svět, který mu připadá dosažitelný. A nebo raději ten, který není reálný, ale není v něm alespoň tolik zbytečného utrpení jako ve světě tomto.

Končí další album Godspeed You! Black Emperor. Další album, kterého si člověk považuje, protože je jednotným kusem umění, u kterého si člověk může říct, byť je to třeba trochu klišé: “Hudba je jazykem, kterým lze říci více než slovy.”

I když je album instrumentální, daří se mu zkrze zvuky komunikovat protiválečné a protivládní sdělení. Nejlepší album Godspeed You! Black Emperor to samozřejmě není, ale to už jen schopnost komunikace skrze instrumentální hudbu je darem cenným a vzácným natolik, aby každé takové album – ať již Godspeed You! Black Emperor, či někoho jiného, bylo vítaným přírůstkem diskografie. Nejlepší album Godspeed You! Black Emperor po návratu to naopak být klidně může.

Godspeed You! Black Emperor – G_d’s Pee AT STATE’S END!

Vydáno: 2. 4. 2021
Délka: 52:38
Žánry: Post-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 3. First of the Last Glaciers, 5. Fire at Static Valley, 6. “Government Came” (9980.0kHz 3617.1kHz 4521.0 kHz), 8. Our Side Has to Win (for D.H.)

Hodnocení
Celkové hodnocení

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář