Recenze | Novinky: Debutové album Hayley Williams z Paramore Petals for Armor je příběh o přechodu ze vztahové deprimace ke vztahu novému i pokračování hudebních experimentů, které někdy nevyjdou, většinou ale ano

Hayley Williams si ještě všichni dobře pamatujeme jako zrzavovlasou frontmanku kdysi velmi populární teenagerské emo-pop-punkové kapely Paramore. Plakáty s ní si tehdy vylepovaly holky i kluci po celém světě. Lidi ale stárnou a s tím, jak stárnou, tak se většinou mění. Hayley Williams i Taylor York už nejsou těmi, co hráli a zpívali ve svých 20 letech pop-punk. Pokračují ve vývoji, který započali naminulých dvou albech Paramore, ale rozhodli se, že se tentokrát mikroskopem zaměří pouze na frontmanku Hayley Williams samotnou. Petals for Armor je tak debutovým sólo albem téhle z Mississippi pocházející zpěvačky.

Popularita kytar u teenagerů neustále ubývá, svět jde kupředu plno dalších tehdejších vzorů puberťáků ze stejné generace z jaké patří Hayley Williams, jako třeba Olie Sykes z Bring Me the Horizon, už taky, byť o něco, později přešli k elektronické hudbě.

Pokud porovnáme právě ze stejné hudební generace pocházející Williams a Sykese, jenž se někdy okolo roku 2010 často střídali na pódiích jako hlavní taháky velkých rockových festivalů, styl Bring Me the Horizon má pořád něco podobného tomu, co hráli kdysi. Byť to má třeba do původního death metalu hodně daleko, temnota hudby i textů zůstává. Navíc ty kytary z toho mixu nevymizely a spolupracují s elektronikou na vytvoření zvukové energie a agresivity. Míra změn v Paramore připomíná tak spíše míru změn v kapele o generaci starší – Linkin Park. Připomíná je to více i proto, že zatímco u Bring Me the Horizon se měnili členové a tím pádem i hudební možnosti.

Zatímco ale přechod Linkin Park k popové elektronické hudbě byl někdy dost bizarní a většinou se musel hodnotit jako nepovedený, Paramore, byť se najednou stali skoro úplně jinou kapelou, přešli do nového stylu s podobnou noblesou s jakou přecházeli a dokonce několikanásobně mezi různými styly (z vokální skupiny do rock’n’rollu, pak do soulových balad a pak do R&B, funku a diska) legendární australští hudební chameleoni Bee Gees.

Proč sólo album Hayley Williams a ne další album Paramore?

Petals for Armor v tomto působí jako krok na další schod.

Je jasné, že otázka změny zvuku Paramore je kontroverzní a najde se mnoho lidí, kterým se nelíbí jejich dnešní zvuk, který z části začali měnit směrem k hravému popu už na eponymním albu Paramore (2013) a pak to dovršili na synth-popovém albu After Laughter (2017). Petals for Armor v tomto působí jako krok na další schod. Je těžké říct, proč vlastně Petals for Armor není albem Paramore, když by do vývoje jejich zvuku album dobře zapadlo. Vždyť drtivou většinu hudby stejně napsali kromě Hayley Williams členové Paramore Taylor York a Joey Howard.

Chtěla to tak samotná Hayley? Chtěli to tak v nahrávací společnosti, které se album zdálo být příliš málo ambiciózní a příliš minimalistické? Bylo to rozhodnutí kytaristy a skladatele Taylora Yorka? Mají být Paramore více obecní, udržovat si nějaký odstup od autobiografie a tohle je album, které je prostě moc intimní a moc orientované na osobní život Hayley Williams? Ve výsledku je to vlastně jedno. Hayley Williams je zajímavá hudební osobnost a něco takového jako sólo album dává v jejím případě smysl. Možná by bylo ještě zajímavější, kdyby si přizvala nějakého zajímavého “externího” producenta a skladatele, ale zase takto alespoň zůstala Hayley pořád blízko Paramore.

After Laughter se neslo ve znamení zvláštního kontrastu ponurých textů, ale optimistické, hravé hudby, kdy tenhle kontrast byl někdy fajn, někdy působil divně. Výrazným rozdílem Petals for Armor je, že se právě podařilo tyto složky spojit daleko více a hudba není paralelní s textem, ale v jedné rovině. Na druhou stranu mi chybí ta bohatost syntezátorových i kytarových zvuků, která byla slyšet z After Laughter. Minimalističnost není lehká disciplína a poslouchat toto album zvlášť potom, co jenom pár týdnů před ním vyšlo album Fiony Apple, která je jednou z nejlepších minimalistických hudebníků na celém světě, nutí pořád k myšlenkám, že to mohlo být ještě o kus lepší.

Hayley Williams a paralely mezi Fionou Apple i Billie Eilish

I přes všechny hluché místa alba, které bylo rozděleno na 3 části po pěti písních, je ale Petals for Armor nesporným úspěchem Hayley Williams, která baví svou bezprostředností. Hlavní zbraní je samozřejmě hlas Hayley Williams. Kdo někdo slyšel alespoň ze záznamu nějaké živé vystoupení Paramore, tak si asi všiml, že Hayley Williams je talent od přírody, který přesné vokální tóny sází s naprostým přehledem. V tomto je s Fionou Apple na podobné úrovni a ještě za pár let, kdy vyzraje více hlasově i lidsky se může dostat Williams na podobnou úroveň. Obě zpěvačky mají tu stejnou vlastnost, že by mohli i číst telefonní seznam a znělo by to perfektně.

Hayley Williams v sólové podobě je taková mladší sestra Fiony Apple.

Prostě nemůžu si pomoci, ale jak v hudbě, tak v hudebním projevu vidím mezi těmito zpěvačkami, které vydaly album jen pár týdnů od sebe překvapivě velké podobnosti. Hayley Williams v sólové podobě je taková mladší sestra Fiony Apple. V některých místech alba – například v písni “Creepin’” to zase vypadá, jakoby se York a Howard inspirovali spíše ještě mladší představitelkyni minimalistického popu – Billie Eilish. Williams se ostatně v tisku několikrát pozitivně zmiňovala o Billie Eilish a zastávala se jí třeba i na sociálních sítích. Inspirace mladší kolegyní je tedy dost pravděpodobná.

Album začíná písní “Simmer” a zajímavými řádky, které se člověku uchovávají v paměti dlouhou dobu potom, co vypne hudbu:

“Rage is the quiet thing”

Hayley Williams si prožila různé vztahové eskapády, jako například rozvod s kytaristou kapely New Found Glory Chadem Smithem v roce 2015, který ostatně ovlivnil už album Paramore After Laughter. Píseň je taková směs tichých bicích, čistých elektrických kytar a především rozvrstveného hlasu Hayley Williams, který dodává nejen vokální sbory, ale i různé šepty i vzechy na pozadí. Práce s hlasem jak v samotném studiu, tak v produkci, kdy byl dobarven různými ozvěnami, je doopravdy velmi precizní.

Pomalá a utahaná “Leave it Alone” nebaví, zatímco “Cinnamon” je naopak polo bizarní, ale velmi vynalézavou písní, která ukazuje, jak si umí Williams i York vytáhnout špunty z hlavy a otevřít svou hlavu.

“Creepin’” už představuje temné komnaty Hayley Williams a opět se vše řeší kolem centrálního tématu tohoto alba – nepovedených vztahů Hayley Williams.

“Why you creepin’ ’round here?”

ptá se drsně v refrénu a zpívá o tom, jak vždycky vše začíná nevinně, ale pak se to zvrtne. Jakoby neschopnost vyjít s někým bylo prokletím, kterého se nemůže zbavit.

Něco jako píseň Madonny? Úlet v tom pozitivním slova smyslu

“Sudden Desire” přechází od hodně tiché sloky k agresivní retro-elektronice. “Dead Horse” je zase spíš moderní. Místy je píseň skvělá – třeba část:

“When I say goodbye, I hope you cry, cry”

je velice návyková, spojení osobní tragédie s hudbou, která zní jako z Karibiku už ale přeci jen působí až moc bizarně. Optimistická osmdesátková “Over Yet” je ale naopak příjemný a pohodový pop. V druhé části toho vůbec je nejméně k pohledání a písně jako “My Friend”, “Roses/Lotus/Violet/Iris” nebo “Why We Ever” zapadnou někde do propadliště dějin.

“Taken” je zajímavá jednak tím, že je chytlavá, ale hlavně taky tím, jak je to vlastně coming out toho, že Hayley William nejspíše chodí s dlouholetým kamarádem, dlouholetým členem Paramore, producentem tohoto alba a nejčastějším skladatelem alba – Taylorem Yorkem.

“Sugar on the Rim” je jednoznačně největší úlet alba, ale není to myšleno nutně v tom špatném slova smyslu. Je to skoro jako píseň Madonny někdy z přelomu století.

“Watch Me While I Bloom” je další povedená píseň a ještě podtrhuje to překlopení alba z temné a smutné polohy do šťastné. Album i končí ve velice relaxační náladě písně “Crystal Clear”, která popisuje pocit, kdy nemáte před sebou žádné oblaky. Když se díváte do vodní hladiny, která je křišťálově čistá.

Hayley Williams tak přechází ze stavu, kdy je duševně deprimovaná a znechucena minulým vztahem, do stavu, kdy je ochotna se do druhého vztahu pustit.

Tvůrčí zaměření alba je někdy dost experimentální a nevyvolává dojem jasné umělecké vize. Konzistenci alba však naopak pomáhá, že je zde příběh toho, jak se Hayley Williams dostala ze stavu, kdy byla znechucená svým nepovedeným vztahem do stavu, kdy byla ochotna přejít do vztahu druhého a radovat se z něj.

Hayley Williams – Petals for Armor

Vydáno: 8. 5. 2020
Délka: 55:45 (Petals for Armor I + Petals for Armor II + Petals for Armor III)
Žánry: Art Pop, New Wave
Rozhodně musíte slyšet: (Petals for Armor I) 1. Simmer, 3. Cinnamon, 4. Creepin’, (Petals for Armor III) 11. Pure Love, 14. Watch Me While I Bloom, 15. Crystal Clear