RECENZE | Novinky: Incubus jsou na albu 8 se Skrillexem občas moderní a občas jako z muzea devadesátých let

Na nové album kalifornské kapely Incubus bylo třeba čekat 6 let, aby byl narozen následovovník alba If Not Now, When?. Kapela s nu-metalovými kořeny, která se postupně posunula k hard-rocku si přizvala k album jméno Sonnyho Johnyho Moora. Za tímto jménem se neskrývá nikdo jiný než jeden z největších mágů elektronické taneční hudby – Skrillex. Pokud ale někdo čekal kombinace tvrdých kytar a tvrdé elektroniky, jak to třeba předváděli ve spojení se Skrillexem Korn, bude zklamán. Incubus si jedou povětšinou v pop rocku, přičemž využívají své tvrdé minulosti, aby jejich písně na správných místech přikořenili.

Incubus začínali jako nu-metalisté, kteří kombinovali svůj styl s funkovými vlivy, aby vytvořili energicky nabité skladby. Postupně se přesouvali k hard rocku a více popovým refrénům. Rocková rádia s oblibou vyhrávala písně jako “Wish You Well”, “Drive” nebo “Pardon Me” s období přelomu století. Neznamená to však, že by se potom na kapelu zapomnělo. Naopak. Album Light Grenades z roku 2006 se vyšplhalo na první příčku prodejnosti alb v USA. Sice jen na týden, ale kapela tím dokázala, že má stabilní a silnou fanouškovskou základnu. Do karet hraje Incubus fakt, že jejich hudbu může poslouchat fanoušek Linkin Park, Nickelback i Pearl Jam. Od roku 1999 vydávají alba s dobře poslouchatelným rockem, který neurazí. Část posluchačů pak samozřejmě kupuje a poslouchá jejich alba čistě z nostalgie, když sjížděli jejich starší nahrávky ve velkém na střední nebo vysoké.

V novém albu se Incubus snaží kamarádit se syntézátory, kytarovými efekty a dodatečnými studiovými efekty a tak jejich album zní občas trochu, jakoby Spoon nahráli společnou desku s 311 nebo Audioslave. 8 je album nahráno tak, aby se snažilo držet alespoň trochu krok se současnými hudebními trendy spíše než nahráno tak, aby uspokojilo fanoušky, kteří dávají přednosti jejich dávné tvorbě. V kombinaci s refrény, které ale zůstaly ještě někde v devadesátkách to však s nějakým současným zvukem nebude taky nějak horké. Otázka je pro koho tohle album tedy vlastně je. O výbušné energii kapely z “New Skin” či “Certain Shade of Gray” z alba S.C.I.E.N.C.E. nemůže být ani řeč, na větší příklon k mainstreamu jsou zase moc melodicky zabředlí v minulosti.

Soundtrack ze starých videoher

Na 8 kopírují nejen svou vlastní předchozí tvorbu, ale i jiné kapely. Incubus postrádají nějakou identitu, kdy by se dali poznat po prvních tónech. Písně “No Fun” nebo “Loneliest” by mohly figurovat v diskografii desítek, možná dokonce stovek jiných slavných kapel – Fall Out Boy počínaje, Korn konče. Momenty jako “State of the Art” by zase po nějaké lehké úpravě – ztlumení kytar, přidání elektroniky, přizvání ženské zpěvačky – mohly následovat ihned za nejnovější písní Zary Larsson nebo Halsey.

Incubus si ale přichystali písně, které se dobře poslouchají. Úvodní dvojice “No Fun”, “Nimble Bastard” potěší všechny, kdo vyrůstali na počátku tohoto století. Čtvrtá “Glitterbomb” se pak také přidává k písním, které zní jako stvořené pro soundtrack nějakých sportovních videoher. Pro všechny, kdo s nostalgií vzpomínají na ty staré ročníky hry FIFA nebo NHL se soundtrackem, který tvořili kapely jako Adema, Alien Ant Farm, Deftones, Modern Day Zero apod., se vydají při těchto písní do muzea vzpomínek. Pak jsou tu písně z přítomnosti – jako “Undefeated” se skvělým kytarovým intrem, “Loneliest” s decentními elektronickými beaty nebo “Familiar Faces”, se kterou se skrze ozvěny kytarového efektu Incubus z části snaží napodobit zvuk současných nezávislých rockových kapel. Velice zajímavé je i intermezzo “Make No Sound in the Digital Forrest”, které dává vzpomenout na “Aqueous Transmition”, kterým končili své album z roku 2001 Morning View.

Písně jsou chytlavé, posluchače který už má něco naposloucháno, ale nijak neoslní. 8 bohužel zní tak trochu, jako jedenácti trackový playlist výběru písní jiných kapel. Na albu se dá najít plno zajímavých momentů – i díky překvapivě jemnému zásahu Skrillexe, díky nudným písním jako “State of the Art” ale na ně rychle zapomenete. Písně jako “Loneliest” navíc jsou sice chytlavé, nevíte ale jestli je ve své hlavě úplně držet chcete nebo vás spíše svou přílišnou podmanivostí otravují. Když k tomu připočítáme ne zrovna geniální texty a některé trochu nejisté mixové tirády – jako přehnaně hlasitý kopák, Incubus se přibližují k něčemu, co má v angličtině dokonce název a říká se tomu “butt rock”.

Incubus – 8

Vydáno: 21. duben 2017
Délka: 40:12
Žánr: Alternative rock, Alternative Metal
Rozhodně musíte slyšet: 2. Halfway There, 3. Long Way Back, 6. Love Will Save the Day, 7. Strangers Again, 8. Rest of Me