Kanye West je na The Life of Pablo apoštol, umělec i grázl

V recenzi Karla Veselého na Aktualne.cz se píše, že The Life of Pablo je „monstrózní chaos, který dnešní pop potřebuje”. Podobné slovo “chaos” se objevuje ve spojitosti s tímhle albem velice často. Já ale říkám, že to není chaos, ale obrovská mozaika složená ze střípků jeho života a jeho osobnosti, kterou však nemusí vnímat každý, pokud se nepodívá z dostatečné vzdálenosti a bude vnímat jen jednotlivé kousky.

WHICH / ONE: Kdo je Pablo?

Dokonce ani když si poslechnete tohle album mnohokrát a s odstupem ho vnímáte, nemusí vám dávat žádný jednotný obraz, ale může to být pořád jen jakási abstraktní mozaika. Je to o tom, jak to vnímáme. Koneckonců, malby Pabla Picassa někomu taky připadají jako nesmyslné čmáranice, které by zvládlo nakreslit kdejaké nadané 7 leté dítě. Kdo je ale vlastně ten Pablo v názvu alba? Je to doopravdy Picasso? Podle Kanye Westa samotného, je to mix mezi slavným drogovým baronem Pablo Escobarem, Pablem Picassem a apoštolem svatým Pavlem; a naprosto skvěle to vystihuje samotné album, resp. to do jaké role se na něm staví sám Kanye West. Pro zopakování. Svatý Pavel (Pavel z Tarsu) byl původně horlivým pronásledovatelem křesťanů. Na jedné své cestě proti křesťanům do Damašku ale prožil mystické setkání s Kristem a sám se obrátil na křesťanskou víru. Stal se pak naopak horlivým zvěstovatelem křesťanství a je označován jako “apoštol národů”. Díky jeho službě se křesťanství rozšířilo mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Kanye na novém albu stejně jako tyhle 3 patrony, střídá své role a nálady. Vyjadřuje se chvíli jako milionář, který je v megalomanské euforii (“Waves”), chvíli v totální depresi (“Real Friends”), chvíli v úzkosti až paranoii (“Father Stretch My Arms”, “Wolves”) a hned na to je z něho zase monstrózní mačo nebo polobůh (“Famous”, “Saint Pablo”).

Kanye dříč

Ještě předtím než Kanye na konci listopadu zešílel a musel být hospitalizován (článek) vytvořil album, které zní bipolárně (i když spíše ještě více polárně) a skoro jako pár minut před zešílením. K jeho psychickému stavu vedla z velké části i jeho posedlost tímto albem. Ještě před vydáním alba se uskutečnilo ve čtvrtek v New Yorském Madison Square Garden jeho slavnostní představení spojené s představenním jeho nové módní kolekce, kterou navrhl. Nechal zaplnit tuhle slavnou halu 20 000 lidmi, kteří zaplatili v přepočtu okolo 4 000 Kč, aby si poslechli ještě nekompletní verzi alba puštěnou z počítače a pozorovali uprostřed nehybně stojící dav modelek a modelů černé pleti. Už v neděli 14. února mělo album vyjít, Kanye se ale rozhodl o víkendu některé části ještě na poslední chvíli předělat. Kanyemu se musí nechat, že je to obrovský dříč naprosto oddaný své práci. To ostatně potvrzuje např. duo DJ Dodger Stadium, které s ním na albu spolupracovalo. Sám Kanye West to koneckonců napsal na Twitter: “I have no interest in working with anyone who is too important or too good or too traditional to take a call at 3am.” Celá produkce a psaní písní je jako např. u alb Beyoncé obrovská firma složena téměř ze stovky různých lidí a Kanye má za celý tenhle tým zodpovědnost.

I have no interest in working with anyone who is too important or too good or too traditional to take a call at 3am

— KANYE WEST (@kanyewest) 10. ledna 2016

Jak moc Kanye West zešílel?

Kanye West nemá na novém albu žádné zábrany. Ve svém postavení si dělá co chce, říká si co chce, spolupracuje s kým chce. V The Life of Pablo ukázal, že se ony pomyslné hranice se dají zrušit, i když už je vlastně ani dávno nemá. Pokud někdo bude tvrdit, že Life of Pablo je obsahově totálně mimo mísu, není možné se mu divit. Kanye se chvíli chová jako křesťanský prorok, a hned na to označí jednu z nejpopulárnějších zpěvaček současnosti nesoucí navíc nálepku milé holky Taylor Swift jako “b*tch”, za čímž pokračuje smršť “fu*k”, “di*k” a jiných hezkých anglických slovíček, které však chybí v učebnicích. Kanye West je egomaniak a hulvát, který sebe a svou manželku Kim Kardashian – hvězdu reality show a pánských časopisů, přirovnává v písní “Wolves” ke svaté Marii a Josefovi. Občas musí dokonce i jeho zarytí příznivci uznat, že stvoří blábol.

Dokonce někdy blábolí tak, až nad tím zůstává někdy rozum stát. Třeba v “Highlights”, která má být, jak již název napovídá, nějakým výčtem jeho největších úspěchů rapuje: “I bet me and Ray J would be friends / If we ain’t love the same bitch / Yeah, he might have hit it first / Only problem is I’m rich”, což má být o zpěváku Ray J., který klátil Kim Kardashian sice jako první, ale nakonec je to podle něho vlastně jedno, protože on je bohatší a proto si vybrala jeho. Nádherná romantika, že ano? Ve “Father Stretch My Hands Pt. 1” se zase objevuje poetická část o bělení řitního otvoru: “Now if I fuck this model / And she just bleached her asshole / And I get bleach on my T-shirt / I’ma feel like an asshole”, která by se s klidem mohla zařadit do hitparády nejstupidnějších úryvků textů tohoto roku.

I když to není fyzicky součástí alba, celý tyjátr okolo vydání alba v Madison Square Garden, který místy připomínal obří sjezd nějaké podivné sekty (video) a byl ještě k tomu vysílán do kin na celém světě, byl taky pořádně ujetý a pro hip hopové bezvěrce naprosto nepochopitelný. Stejně tak by se nedalo divit tomu, kdo by tvrdil, že Kanye West je na The Life of Pablo odtržený od reality více než kdykoliv jindy. Čeho se vlastně bojí? Kdo jsou ti vlci z “Wolves” (“Surrounded by a fu*kin’ wolves”)? Bojí se právem, že ho někdo obere všechny jeho peníze nebo podvede? Jsou to předzvěsti jeho psychického zhroucení a měl Kanye paranoidní duševní stavy? Očividně má i jiné problémy jako když se bojí, že mu dojdou léky ve “FML” nebo se ptá, jestli má nějaké skutečné přátele v “Real Friends”:

“When was the last time I remembered a birthday? / When was the last time I wasn’t in a hurry?”

Jak to ale může obohatit posluchače, který vstává každý den v 5 hodin a chodí od pondělí do pátku makat do fabriky? Kanye West si žije ve své bublině slávy a někdy vlastně působí jako politování hodná osoba naprosto odtržená od reality, ukájející se pouze vlastním egem a slávou. Na druhou stranu, jak si ostatně sám uvědomuje v písni Feedback:

“Name one genius that ain’t crazy.”

Génius nebo idiot?

Je tedy West génius nebo je pomatený umělec? A nebo jen pomatenec a idiot, který díky svému egu odmítá sebereflexi? Dá se on přirovnat k Pablo Picassovi a jeho manželka Kim Kardashian k jeho můze, jakou byla pro Picassa Jaquelin Roque? Nechť si to každý rozhodne sám, avšak čím více vnímáte na albu osobnost Kanye Westa, tím více se vám jako člověk hnusí, nechápete ho nebo dokonce je vám ho až líto. Pokud má seriálový svět své anti-hrdiny, záporáky a maniaky jako hlavní hrdiny (Walter White z Breaking Bad, Don Draper v Mad Man) a pozorují je miliony lidí, proč by nemohl být Kanye West záporák hudby? Není to vlastně svým způsobem sice trochu zvrhlá, ale ohromná legrace poslouchat Westovo plácání se po zádech, urážení všech okolo, jeho následné pády na držku či pološílené stavy? Kromě toho The Life of Pablo není jen o něm. Ačkoliv je hip-hop a rap postavený na textech, The Life of Pablo je mimořádně zábavané ve svém hudebním obalu. Jsou tu již několikrát zmiňované samply a skvělí producenti. I pokud vás Kanye West svými často neohrabanými rýmy neustále vytáčí, může být The Life of Pablo o skvěle diktovaném tempu a rytmu, o střídání nálad v průběhu alba. Výrazné písně jako “Famous” a “Wolves” začínají v podstatě už v předchozích peckách. Každá píseň má na albu své místo, nejedná se o klasický komerční model, kdy jsou nejlepší písně uspořádány hned v úvodu alba a zbytek poslechu strávíte doufáním, že příjde ještě nějaká ucházející skladba.

Bavit musí i samotní hosté, vždyť je mezi nimi tak pestrý výběr: Rihanna, Chris Brown, The Weeknd, houslistka a zpěvačka Caroline Shaw, Frank Ocean, Kendrick Lamar, Kid Cudi, v neposlední řadě Sia a spousty dalších zajímavých hostů. Skvělé minimalistické momenty – feedback (vazbení zesilovače) ve Feedback, vytí ve “Wolves”, který zní jako z post-apokalyptického psychothrilleru apod.

Věčný rýpal

Kanye je známý tím, že vytváří kontroverze. Dalo by se říct, že na jeho pozici to nevyžaduje žádný velký um – jakmile máte určitý vliv, bude vás poslouchat tak jako tak velké množství lidí. Kontroverze jsou způsob, jak se zviditelnit a využívá je v hudbě kdekdo od Johna Lennona po Rihannu, většinou ale máte pocit, že se daní lidé tím buď vyloženě baví (Lennon) nebo to využívají ke své propagaci (Rihanna). Na Kanyem je však unikátní a zábavné, že díky jeho obrovskému egu si nejspíš ani neuvědomuje, jak významné věci říká a jaké kontroverze vytváří bez jakéhokoliv předem promyšleného úmyslu.

Důkazem buď středobod celého alba, skladba “Famous”; megalománie a egoismus vyhnán do největší možné podoby. Nejdříve skoro romantický text zpívaný Rihannou, po němž následují Kanyeho nejkontroverznější rýmy tohoto alba: “For all the girls that got dick from Kanye West” přejde píseň na sample již mrtvé francouzské zpěvačky Niny Simone a na reggae Sister Nancy “Bam Bam”, aby pak stejným způsobem jako Rihanna zakončil tuhle šílenou píseň producent Swizz Beatz. Famous se však stal jednou z nejdiskutovanějších písni tohoto roku díky části:

“I feel like me and Taylor might still have sex. / Why? I made that bitch famous,”

narážející na Kanyeho bláznivé vystoupení na Video Music Awards 2009, kdy vlétl na pódium a přerušil Taylor Swift u děkovačky za obdrženou cenu, aby sdělil, že cenu měla vyhrát Beyoncé. A samozřejmě taky díky videoklipu, který obletěl svět a kde vedle sebe leží nazí Kanye, Kim Kardashian a vedle nich figuríny Donalda Trumpa, George W. Bushe, Taylor Swift, Rihanny, Billa Cosbyho a třeba Chrise Browna, který to po vydání výstižně okomentoval slovy: “Why I gotta have the plumbers butt-crack showing WAX figure? This nigga KANYE CRAZY, talented, but crazy.”

Kanye jako nový Bowie?

Někteří Kanyeho vliv na kulturu a módu dokonce přirovnávají k osobnosti Davida Bowieho. Mezi nimi jsou však přece jen podstatné rozdíly. Kanye přece jen využívá daleko větší ansábl producentů (a ne ledajakých – Swizz Beatz, Rick Rubin…) a co-writerů. Na písních je podepsáno v průměru tak okolo 10 lidí. Bez Kayneho umění vyvolat rozruch by to ale bylo k ničemu. Stačí mu jen obyčejný Twitter (“People say I’m going crazy on Twitter”). Stačí třeba napsat Bill Cosby Innoncent” a tenhle tweet zastávající se tohoto bývalého černého komika, který byl obviněn ze znásilnění, vyvolá vlnu bouřlivých reakcí a je o něm napsáno nezpočet článků. Kanye těmihle věcmi baví, ostatně jak sám tvrdí v posledním tracku Saint Pablo: “Everybody gonna say something, / I’d be worried if they said nothing.”

Další jeho síla jeho síla je v tom, že neskrývá vůbec nic. I díky jeho manželství se slanou Kim pro něho žádné soukromí neexistuje a v tom je jedna z dalších sil jeho projevu.

BILL COSBY INNOCENT !!!!!!!!!!

— KANYE WEST (@kanyewest) 9. února 2016

Ačkoliv Kanye dokáže vždycky své hranice provokatérství posunout ještě o kus dál, The Life of Pablo z hlediska hudební stránky zase taková změna není. Najdete zde vlastně věci, které jsou slyšet na každém z jeho již vydaných alb. Avšak jeho posedlost tímhle albem, které označil jako “greatest album of all time” ho dovedla k tomu, že spolu se svým týmem vzal jednotlivé, již staré elementy a vybrousil je k dokonalosti. Dalo by se říct, že pro Westa je The Life of Pablo něco jako pro Rolling Stones album Exile on Main St. – taková bestofka, složená ze zbrusu nových písní. Kanye také bývá právem označován za mistra samplů, kterými opět nešetří. Kromě již zmiňovaných je zde slyšet třeba holčička z instagramového videa (“Ultalight Beam”), synth-popoví Goldpfrapp nebo italská progresivní hard rocková kapela ze 70. let Il Rovescio della Medaglia.

Je Kanye jako Don Draper ze seriálu Mad Men a hledá svůj duševní klid?

Pokud má The Life of Pablo nějaké téma, je to hledání spásy a nalezení rovnováhy v jeho šíleném životě. Jedno z prvních nakonec nepoužitých názvů alb bylo “So help me god” a dokonce i Kanyeho dlouhodobý spolupracovník a co-writer rapper Rhymefest, který nakonec opustil Kanyeho loď před vydáním alba, napsal na Twitter: “my brother needs help, in the form of counseling. Spiritual & mental. He should step away from the public & yesmen & heal”. A Kanye West skutečně pomoc ve spiritualitě hledá. Své album označil jako “gospel” a “church” a hlavně úvodní povznášející “Ultralight Beam” tak skutečně zní. Jeho příběh tak skutečně může být podobný postavám seriálu Mad Men, kteří hledají různými způsoby cestu k tomu, aby byli šťastní a dosáhli duševního klidu. Kanye zatím svůj klid nenašel, ale možná je na dobré cestě.

@JakeChatty my brother needs help, in the form of counseling. Spiritual & mental. He should step away from the public & yesmen & heal

— Rhymefest (@RHYMEFEST) 12. února 2016

Otázka je zda Kanye West vůbec chce z tohohle cirkusu odejít. Kanyeho obří ego, které ho žene kupředu chce být zároveň v jiných rolích, a tak Kanye je do dnešního data kromě rappera módní návrhář, šéf labelu, největší žijící rocková hvězda (podle jeho slov), údajný možný kandidát na prezidenta USA v roce 2020 (taky podle jeho slov), herní návrhář a samozřejmě také profesionální troll celebrit na Twitteru.

“I miss the Old Kanye
Straight from the ‘Go Kanye
Chop up the soul Kanye
Set on his goals Kanye
I hate the New Kanye
The bad mood Kanye
The always-rude Kanye
Spaz in the news Kanye”

—“I Love Kanye”

Vydáno: 11. únor 2016
Délka: 59:55
Žánr: Hip hop, Hardcore rap
Rozhodně musíte slyšet: 4. Famous, 5. Feedback, 10. Waves, 13. Wolves, 17. No More Parties In LA